Písničkář Tomáš Klus se rozhodl bojkotovat nejen akce, ale i média, která vlastní, nebo třeba i jen nějakým způsobem podporuje Andrej Babiš. Před nedávnem se v tomto směru „opřel“ i do svých kolegů. Jak vy jako promotér, producent a pořadatel různých akcí a spolupracovník řady umělců toto hodnotíte?
Myslím si, že každý má právo si vybrat, kde chce vystupovat a s kým chce či nechce spolupracovat. Na druhou stranu si ale neumím představit, že by měl teď pan Klus u každé akce zkoumat, jaké oslovil pořadatel sponzory. Samozřejmě se to nějak udělat dá, ale podle svých zkušeností vím, že je to velmi složité. Neumím si to dost dobře představit. Spousta vystoupení a festivalů se připravuje hodně dopředu. Pořadatel si své hlavní hvězdy nasmlouvá třeba i rok před tou akcí. A sponzoři se pak shání i postupně. Těžko si asi představit, že bych pak měl třeba s panem Klusem vypovídat smlouvu kvůli tomu, že by nás chtěl finančně podpořit například Agrofert. Otázka je, jestli si pak budou chtít všichni ti pořadatelé pana Kluse objednávat, protože konkrétně Andrej Babiš má těch firem hodně a toto by pořadatele výrazně omezilo.
Takže by to podle vás nakonec mohl být pro Tomáše Kluse třeba i určitý problém? Že by mohl o některé „kšefty“ kvůli tomuto svému rozhodnutí třeba i přijít?
Pravdou je, že pan Klus patří mezi naše přední zpěváky a vystoupení má opravdu hodně. I po stránce finanční na tom určitě nebude špatně. Takže i kdyby třeba o nějakých dvacet procent vystoupení přišel, možná by to až tolik nepocítil. Samozřejmě třeba jiný zpěvák, který má už takové ty standardnější roční příjmy, tak by se pak možná divil. Záleží opravdu na každém, kde chce vystoupit a kde ne.
Vy sám jako pořadatel řady akcí, přistoupil byste na takovou podmínku? Přece jen těch sponzorů, kteří jsou ochotni přispět na kulturu třeba i vyšší částkou, není zas tolik…
Oceňujete, jak proti Andreji Babišovi vystoupili Tomáš Klus, Matěj Ruppert a Jiří Macháček?Anketa
A šel byste do toho, nebo ne?
Vzhledem k tomu, že u pana Kluse je zaručeno, že ti lidé přijdou, tak bych to možná podstoupil. Otázka je, jestli by to člověk chtěl kvůli takovéto hvězdě stále podstupovat. Jednou třeba ano, ale pak bych těm lidem asi vysvětlil, že každý rok tady pana Kluse prostě mít nebudou. Dělám více různých akcí a ty partnery, sponzory člověk prostě potřebuje. Jeden rok bych to třeba sponzorům u této jedné akce vysvětlil, ale stále by to tak určitě nešlo. Každý z nás se prostě při podnikání pohybuje v číslech a ekonomika rozhoduje.
Zažil jste někdy, že by nějaký umělec měl něco podobného ve své smlouvě?
Ne, takováto omezení jsem s umělci, jako například s Vaškem Neckářem, které jsem zastupoval a prodával, ve smlouvě opravdu neměl. Někdy se nám stávalo, že na místní festival či akci přijel místní politik a chtěli po Vaškovi, aby jej přivítal. Tak jsme i vyhověli, jedna věta nikoho nezabije. Pravdou je, že když jde o akci pro nějakou politickou stranu, například komunisty, není výjimkou, že to mnohý umělec odmítne. Ale to je zase trochu jiný případ. Vymezit se až takto, jak to udělal pan Klus, to nevím. Ta republika není tak velká, ten trh je také určitým způsobem nějak omezený.
Psali jsme:
Když to vezmeme třeba z pozice návštěvníka toho festivalu, který je rád, že třeba i díky tomu sponzorovi může být cena toho lístku i trochu nižší, tak jak v tomto směru rozhodnutí pana Kluse hodnotit?
Pracuji v daném oboru již 22 let, a pokud budu hodně otevřený, tak musím říct, že o toto tak moc nejde. Pravda je, že čím víc sponzorů, tak si můžete dovolit to vstupné relativně trošku snížit, nebo jej úměrně stanovit k větší mase lidí. Ale že by to bylo tak, že by ten pořadatel opravdu hodně snížil vstupné, když by získal neplánovaně více sponzorů, tak to pravda není. Není žádná přímá úměra mezi sponzorstvím a výší vstupného. Zpravidla to je tak, že pořadatel si díky sponzorům snižuje pro sebe možné riziko prodělku. Každá akce představuje určité riziko, nikdy nevíte, co se může stát. Stačí špatné počasí, nebo třeba nějaká lokální událost a přijde polovina lidí, než pořadatel původně počítal. Na té akci pak může i poměrně dost prodělat. Ale abych se vrátil k vaší otázce, v tomto případě docela i chápu, jestli na toto pan Klus třeba nebere zřetel, protože opravdu to tak většinou nefunguje, že čím víc sponzorů, tím nižší vstupné. Tohle bych mu asi nevyčítal.
K Tomáši Klusovi se už přidalo několik dalších umělců, například Jiří Macháček, sestry Geislerovy, už nějakou dobu proti Andreji Babišovi vystupuje třeba i Bára Štěpánová. Mnozí ale zase názor Tomáše Kluse až zase tak nesdílí. Kam toto až může dojít?
Je to taková zvláštní situace, jež zde ještě po roce 1989 takto vyhraněná nebyla. V branži pracuji dlouhá léta a něco takového jsem ještě nezažil. Nepovažuji to za příliš šťastné. Myslím si, že diváci a posluchači prostě chtějí jít na své oblíbené umělce a nestojí o to sledovat, jak se mezi sebou umělci dohadují kvůli politice. Jen zběžně jsem sledoval, že například právě mezi Tomášem Klusem a Richardem Krajčem byla kvůli tomu nějaká výměna názorů. Je to zbytečné. Každý přece má právo na svůj názor, může se rozhodnout, kde chce a nechce účinkovat, a měli by se mezi sebou respektovat. Přátelství nebo třeba i partnerství by přece snad nemělo souviset s politickým názorem. A lidé, kteří jdou na kulturní akci, se chtějí hlavně bavit, a ne poslouchat politické nářky toho či onoho.
Měli či neměli by umělci mluvit do politiky? Mnozí lidé tvrdí, že ne. Například hudební kritik Rejžek je ale jiného názoru s tím, že umělci by se k politice vyjadřovat měli. „Dělali to i v roce 1989, když podepisovali petice za propuštění Havla nebo Několik vět. Jsou to hlavně občané, až pak jsou to umělci. Vážím si všech, kteří neuhnuli a mají jasný názor na to, co se odehrává dnes. Myslím si, že je to správné – nemlčet a mluvit, když je to potřeba,“ uvedl pro TN.cz Rejžek. Jak to vidíte vy?
Nyní je u nás opravdu poměrně vyhrocená situace, hlavně kolem pana Babiše. Skutečností je, že mnozí lidé si berou jako svůj vzor právě známé osobnosti. Nemyslím si, že by se umělci vyjadřovat neměli. Spíše je otázka, jakým způsobem se vyjadřují. V momentě, kdy to vygraduje tak, že určitá skupina bude tu druhou natolik pomlouvat, že vyprodukuje v té mase lidí až nenávist, tedy bude s těmi masami vlastně manipulovat, tak to už vidím jako nebezpečné a pro národ možná i zhoubné. Volby byly demokratické, a ačkoli já mám k panu Babišovi mnohé výhrady, podle mého názoru je nutné výsledky voleb respektovat. To samé je s panem prezidentem Zemanem. Všechno má svou mez. Obávám se, že u nás by to mohlo opravdu sklouznout k velké nenávisti a to by bylo špatné. A takové ty výroky – Zeman není můj prezident, protože já jsem ho nevolil. To je trochu až dětinské. Už podle Ústavy je prostě Miloš Zeman prezident i těch, kteří ho nevolili. To je tak zkrátka dané. Takže opravdu se trošku bojím, aby nedošlo až k nějaké „umělecké“ rebelii, aby to nebylo za hranou. A myslím si, že právě ten Rejžek je toho tak trochu příkladem. Vždycky jsem si ho vážil jako odborníka, ale když nedávno „napadal“ slovně Vaška Neckáře, jak jsme se o tom v minulém rozhovoru bavili, tak to už byly tak nevybíravé výroky, že to bylo za hranou vkusu a tolerance.
Když mluvíte o nenávisti i vůči prezidentu Zemanovi, co říkáte na píseň hudebníka Jaroslava Hutky, která vyvolala tak obrovskou diskuzi? Zpívá například: „Pusto a prázdno jde po Česku, lid zalez kamsi do sklepa, země se změnila v grotesku a z Hradčan už je jen žumpa…“, nebo: „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, Zubatá už na Hrad chvátá… co na to říct?
Zde jsme právě u toho, kdy už tohle je za hranou vkusu. Je to nevkusné, lascivní a urážející zároveň. Běžného slušného občana, jenž třeba i pana Zemana nevolil, to musí urazit. Víte, pan Hutka si do jisté míry hraje na „druhého Kryla“, ale k tomu on má velmi, velmi daleko. Karel Kryl by nikdy takováto slova nevolil. Kdo jej zná, tak ví, jak si bravurně hrál s jazykem, i náznakově lze mnohdy cosi sdělit. Nemusím druhé urážet vulgaritami, abych třeba jiným sdělil, že ten či onen je vlastně bloud. Žel toho pan Hutka prostě není schopen.
V písni, která vyvolala tolik emocí, zaznívá i jméno T. G. Masaryka. „Masaryk v hrobě se obrátil. Zařval – co je to za chlapa? A na Zubatou se obořil, kde se zase dneska fláká?“ Co říkáte na to, že Masarykovo jméno bylo zmíněno právě v této souvislosti?
Je to celkový hnus a má za cíl jen se za každou cenu zviditelnit. Bohužel, tento člověk už ani nestojí za to, abychom se jeho výplodem dále zabývali. Kryl, Gellner či Havlíček Borovský sice představovali národu kritiku, avšak na úplně jiném základu, nežli tady nyní vidíme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
