Jste jedním z těch, kteří stojí za projektem Muslimové očima českých školáků, který má ve školách pozitivně prezentovat islám proti předsudkům a xenofobii. Co si od toho slibujete?
Hned na začátku bych Vás opravil. Není účelem pozitivně prezentovat islám. Taková formulace nikde není ani na webu projektu. Jedním z cílů je redukovat předsudky a stereotypy o muslimech, ale také o jakékoli jiné skupině lidí, kolem kterých se předsudky tvoří. To mohou být Rusové, Romové nebo i ženy. Formou didaktických her s lektory a povídáním s lidmi, kteří rozumí problematice, se studenti středních škol mohou dozvědět, jak pracovat s informacemi, se kterými se dostávají do kontaktu. Učí se také rozeznat, zda je článek bulvárního charakteru nebo zda nese znaky korektní žurnalistiky.
Může se tak pomoci rozvinout středoškolákům kritické myšlení, především ve vnímání informací. Přiměje je to přemýšlet o obsahu, zdroji informací a ne automaticky vše pokládat za pravdivé. Vidíme tam určitý přesah, i když je projekt zaměřený na muslimy a islám. Motivace logicky vychází z toho, že jde o oblast, které se věnuji. Na základě průzkumu na středních školách zjistili organizátoři projektu, že na jedné straně studentům chybí základní informace o islámu a muslimech a že učitelům chybí pochopitelně čas, věnovat se tomuto tématu. Na druhé straně ale mají studenti zájem dozvědět se víc, protože o islámu se poslední dobou všude mluví.
Takže Vám jde i o respektování jiných kultur v České republice. Nebude takhle akce narážet na křesťanské hodnoty?
Nevidím střet s křesťanskými hodnotami, protože nejde o propagaci islámu nebo propagaci toho, že by lidé měli konvertovat. Vidím v tom pozitiva pro občanskou společnost, protože ta by měla být schopná kriticky přemýšlet, nepaušalizovat. Narážíme spíš na organizovaný odpor islamofobní komunity. Koordinovaně útočí na projekt, píší do institucí, médiím, na školy. S pobavením jsem sledoval, jak si pseudomédia předávají informace o projektu a pokaždé to nabere jiný rozměr. Nakonec z toho vyplynou takové nesmysly, že děti chodí na nějaké semináře, kde se jim vymývá mozek nebo že se jim dokonce platí za to, aby se aktivit zúčastnily. Studentům jsme zaplatili jednou, ještě před začátkem projektu, výměnou za souhlas s focením a natáčením informačních materiálů a za možnost pro lektory vyzkoušet si aktivity nanečisto ve volném čase po škole. Tematika je ale tak citlivá, že některé instituce a také Ministerstvo školství z toho začnou panikařit, jakmile jim dojde šest nebo sedm, vesměs dost primitivních, stěžovatelských e-mailů.
Psali jsme:
Existují reakce typu: Běží podobné projekty i v Saúdské Arábii na podporu křesťanství? Co Vy na to?
Tyto argumenty znám. Myslím si, že takové projekty by měly běžet všude na světě včetně muslimských zemí. Žiji ale v Česku a ne v Saúdské Arábii, proto projekt probíhá zde. Navíc celý muslimský svět není jen Saúdská Arábie. To je extrém, kde veřejné přiznání ke křesťanství způsobuje problémy. Jsou země, kde je přístup osvícenější a liberálnější. Nemůžeme argumentovat stylem, až něco bude u nich, tak to bude u nás. Pokud jsme v něčem vyspělejší, tak se nemůžeme přeci srovnávat se státy, kde je situace horší.
Myslíte si, že Češi jsou tolerantní nebo u nás vzrůstají rasistické tendence?
Jak kritizuji paušalizaci muslimů, tak zase nemohu říkat, že jsou Češi takoví nebo jiní. Beru to po jednotlivcích. Je to úplně normální. Navíc v době hospodářské krize a ekonomických potíží je frustrace veliká a jsou lidé, kteří nevěří moc v xenofobii, ale aktivně ji užívají ve svůj prospěch například v politické kampani. Muslimové nejsou u nás početní a Romové zase nepřinášejí hlasy. Politici se jich nezastanou, protože jim to nepřinese žádné politické body, spíš ubírá. Je ticho a pak vzniká pocit, že je vlastně v pořádku bavit se negativně o muslimech. Je to trend, který není jen český. V Česku je to možná překvapivé proto, že většina lidí žádného muslima nikdy neviděla a berou informace jen z televizních reportáží. Každý muslim je jiný. Představa o nich je, že jsou naklonovaní, vypadávají z islámského stroje, a když potřebují poradit s nějakou životní situací, vytáhnou z kapsy korán a všichni se podle toho řídí. Ve skutečnosti je to vysoce individuální – dejte pět muslimů do místnosti a vypadne vám šest světonázorů.
Vy pocházíte z rodiny, kde otec je Palestinec a matka Češka. Zažil jste si diskriminaci na vlastní kůži?
Mám štěstí, že vypadám česky. Mám světlé vlasy a modré oči. Bratr je ale tmavší, zdědil po tatínkovi barvy, vypadá jako Rom a už od dětství si to „vypil“ ve škole. Já to neberu jako handicap. Staví mě to do pozice, že se mohu vyjádřit k věcem, které mě zajímají. Moje maminka se nechala pokřtít a je katolička, otec je muslim a vzal jsem si pravoslavnou Rusku. Měli jsme svatbu v anglikánském kostele. Můj otec to bere tak, že místo pro Boha je v mešitě i kostele. Už mě trochu nudí opakovat, že by se lidé měli brát individuálně podle toho, jestli jsou špatní nebo dobří.
Co Vás přimělo ke kandidatuře za Stranu zelených do Evropského parlamentu?
Kandidoval jsem do Evropského parlamentu už před pěti lety. Národní a komunální volby jsem vynechal. Táhne mě to k politice minimálně na evropské úrovni. Studoval jsem mezinárodní vztahy a jsem idealista, nestydím se za to. Rád bych určité věci změnil v globálním měřítku. Některé věci jsou neudržitelné, lidstvo stojí před velkými výzvami. Zelení, to byla první strana, do které jsem vstoupil. Oceňuji na jejich programu, že vidí věci v širších souvislostech. Nevnímám je jako „žabičkáře,“ kteří by řešili přírodu na úkor lidí, spíš říkají, že tyto dvě dimenze spolu bytostně souvisí. Někdy se pohádáme o politických věcech, ale nemáme finanční skandály nebo korupce. Jsou to srdcaři, aktivisté a ne političtí podnikatelé.
|
Šádí Shanaáh se narodil v Praze jako syn Češky a Palestince. Do první a druhé třídy základní školy chodil v palestinském uprchlickém táboře v Jordánsku. Na osmiletém Gymnáziu Jana Keplera v Praze maturoval v roce 2002, poté studoval mezinárodní vztahy na Richmond American International University v Londýně a bakalářský titul získal na State University of New York, Empire State College (pražská pobočka) v roce 2006. Svá studia prozatím završil na University of Cambridge, kde získal titul Master of Philosophy v oboru Současná evropská studia. Zkušenosti s politickou a diplomatickou prací nasbíral Šádí Shanaáh mimo jiné během stáží v Senátu ČR a na Ministerstvu zahraničních věcí a práce pro Evropskou komisi. Od března 2008 pracoval jako poradce pro evropské a zahraniční záležitosti ministra školství Ondřeje Lišky. Od roku 2011 koordinuje projekt Česko hledá budoucnost. Poslední dva roky také pracuje jako programový koordinátor v nadaci Heinrich-Böll-Stiftung. Založil nevládní organizaci Insaan: Česko-arabské centrum kulturního dialogu. Přednáší moderní dějiny Blízkého východu a izraelsko-palestinský konflikt na Anglo-American University in Prague. Pravidelně komentuje situaci na Blízkém východě v českých médiích a přispívá do různých knih a periodik na stejné téma. Kromě češtiny se dorozumí anglicky, německy, francouzsky a arabsky. Je čerstvě ženatý s občankou Ruské federace, svatbu měli v anglikánském kostele v Cambridge, byť je jeho manželka pravoslavného vyznání, jeho tatínek muslim a maminka katolička. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
