Bývalý předseda ODA vzpomíná: V devadesátých letech se na korupci podíleli všichni. Včetně levice

„Je třeba říci, že se na těchto korupčních praktikách rovným dílem podíleli reprezentanti všech politických stran včetně sociálních demokratů a komunistů. Bohužel to bylo umožněno korupčním prostředím, které se vytvářelo v 90. letech,“ řekl v rozhovoru ParlamentnímListům.cz.

Co říkáte na odchod Václava Klause, zejména na jeho poslední prezidentské období, kterým si pokazil reputaci?

Václav Klaus měl obtížnější situaci než jeho předchůdce. Václav Havel nastoupil a stal se nesmírně populární nejen v naší zemi, ale i v zahraničí. Václav Klaus nastupoval jako zkušený politik a premiér a snažil se Václavu Havlovi po celou éru v jednotlivých oblastech vyrovnat. Dnes už víme, že velmi neúspěšně. A závěr jeho prezidentství naznačuje značný sestup a ztrátu kontaktu s realitou, takže i mnozí z těch, kteří Václava Klause podporovali po celé jeho politické období, dali od něj ruce pryč.

Čím si ztrátu popularity vysvětlujete? Prezidentský úřad se oproti jiným ústavním institucím těší velké vážnosti, i díky tomu měl dlouho Václav Klaus vysokou oblibu, ale ke konci už se začal hodně vymezovat vůči Václavu Havlovi a nakonec přišla ta velmi kritizovaná novoroční amnestie…

Vymezování Václava Klause vůči Havlovi bylo známkou toho, že sám nemá žádný pozitivní program, který by mohl společnosti nabídnout. Místo programu vystupovaly křečovité pózy.

Václav Klaus dlouho vyčítal Havlovi rudolfínský projev, který si tehdy vztáhl jako premiér a šéf největší vládní strany hlavně na sebe. Ale nyní potvrdil Jan Stráský, že ekonomická transformace počítala trochu i s různými nekalými praktikami, s rozkrádáním při privatizaci, dal tak vlastně za pravdu Václavu Havlovi.

Rudolfínský projev nebyl útok proti Václavu Klausovi, novináři by neměli skočit tomuto člověku na lep jako už mnohokrát v minulosti, kdy tvrdil, že cokoli, co se mu nelíbilo, je osobní útok proti němu. Václav Havel se pokusil přesně pojmenovat situaci, ve které se nachází naše společnost, že si to Václav Klaus začal vztahovat sám na sebe, je jeho problém.

A co jste říkal na vzpomínky bývalého vrcholného politika Jana Stráského? Mnozí lidé tušili, že ekonomická transformace neprobíhala úplně čistě, bankovní socialismus počítal s tím, že se ne vždy budou dluhy splácet. Překvapilo vás na výrocích pana Stráského něco, nebo jste to věděl?

Já jsem měl tu nevýhodu, že jsem mnoho těch věcí viděl zblízka. Snažil jsem se je sdělit veřejnosti, což bylo opět vykládáno jako snaha o osobní útok proti Václavu Klausovi. Tak tomu samozřejmě nebylo. To, o čem hovořil pan Stráský, je jen špička ledovce, těch věcí bylo mnohem víc. O bankovním socialismu jsme začali mluvit, když jsme viděli, že významná část českého průmyslu nebyla zprivatizována, ale převedena do rukou investičních fondů, které byly vlastněny státními bankami. To znamená, že stát privatizoval státní majetek z jedné své kapsy do druhé. Protože Václavu Klausovi se velmi dobře řídil průmysl prostřednictvím ředitelů, kteří za své pozice vděčili jemu, tak mu tato situace vyhovovala. Ale těžkým způsobem poškozovala rozvoj české ekonomiky. Proto jsme opakovaně proti bankovnímu socialismu vystupovali a požadovali jsme privatizaci státních bank. K něčemu takovému Václav Klaus nikdy nepřistoupil a realizoval to až Miloš Zeman ve funkci premiéra.

Kdybyste nyní zpětně hodnotil ekonomickou transformaci, vážil všechny její klady i zápory, označil byste ji za úspěšnou?

Po bitvě je mnoho generálů, kteří říkají, jak se to mělo dělat. Nechtěl bych se k těmto lidem v žádném smyslu přiřazovat. Musíme mít na paměti, že transformace ekonomiky se odehrála v určitém silovém napětí, kdy významná část politické reprezentace se jakékoli transformaci k normálnímu tržnímu systému snažila intenzivně zabránit. V tomto silovém poli bylo obtížně dělat některé kroky a muselo se přistupovat na kompromisy. Dnes už si nikdo nepamatuje, že třeba takový Fond národního majetku byl ústupek Miloši Zemanovi a lidem kolem něj, kteří původně nechtěli žádnou privatizaci, chtěli pouhé odstátnění. Spoléhali na to, že se státní majetek převede na veřejnoprávní Fond národního majetku a další privatizaci se zabrání.

Historie je ovšem plna dobrých úmyslů a Miloši Zemanovi přisoudila úkol provést ten rozhodující privatizační krok. Ty chyby, kterých se naše politická reprezentace dopouštěla, jednou z nich bylo vytvoření právě těch státních privatizačních fondů, byly způsobeny skutečně neznalostí, a tu lze v této době těžko někomu vyčítat. Ono nebylo ani kde se poučit. Vytvoření privatizačních fondů bylo způsobeno panickým strachem, že v kupónové privatizaci dojde k rozptýlení vlastnických práv vůči firmám a že firmy nebudou moci normálně fungovat. Dnes už víme, že ta obava byla z velké části lichá. Zároveň byla problematická situace, kdy se v přímých prodejích prodávaly státní podniky bývalým nomenklaturním kádrům, které si dokázaly zajistit úvěry u bank, protože s jejich úředníky měli dlouholeté přátelské vztahy vytvořené na různých schůzích komunistické strany. Tady často došlo k absurdní situaci, že zdravý podnik byl v privatizaci předlužen a nemohl vlastně normálním způsobem fungovat. Tady bych viděl klíčové chyby. Samozřejmě v těchto oblastech docházelo k obrovské korupci, stát neměl žádné prostředky, jak jí zabránit.

Není nebezpečné, že tímto způsobem se v té době dostávali nejsnadněji k majetku všehoschopní lidé napojení na minulý režim, lidé, kteří se neštítili porušovat pravidla? Díky kontaktům z totality a korupci získali majetek a dnes peníze mohou využívat k získání politické moci a ovlivňování politiky?

To se skutečně dělo a mnozí lidé z blízkého okruhu Václava Klause využívali svého postavení k tomu, aby formulovali zákony, které využívali ke svému zbohatnutí. Jedním z těch lidí, který připravoval a psal privatizační zákony, byl Dušan Tříska. Jeho rodina byla samozřejmě v privatizaci velice čile angažována. Takových lidí byla velká spousta a mnozí na tom zbohatli. Ale když hovoříme o minulých chybách, považuji za jednu z klíčových chyb, které se odehrály v tomto období, že tu ohromnou podnikavou energii, kterou měli lidé nashromážděnou z minulého režimu, právě způsob, jakým se u nás vytvořilo podnikatelské prostředí, nový režim zcela promrhal. To byli lidé, kteří chtěli podnikat na vlastní konto, chtěli podnikat poctivě, ale najednou se ocitli v naprosto nespravedlivých poměrech, ve kterých stát či politická moc nahrávala různým korupčníkům. A v soutěži s nimi neměli nejmenší šanci obstát.

Vidíte to jako jeden z hlavních důvodů, že pravicová politika je ve stavu, v jakém je, že je kompromitována právě kvůli těmto chybám, a proto to dnes vypadá, že pokud levice získá po příštích volbách i Poslaneckou sněmovnu, vyhraje na celé čáře?

Veřejnost vnímá kompromitaci pravice zejména proto, že v poslední době je delší dobu u moci. Ale je třeba říci, že na těchto korupčních praktikách se rovným dílem podíleli reprezentanti všech politických stran včetně sociálních demokratů a komunistů. Bohužel to bylo umožněno korupčním prostředím, které se vytvářelo v 90. letech.

Ale privatizační chyby se nejvíce připisují pravici, která privatizaci prosazovala a její podmínky nastavovala...

Veřejnost vnímá nejvíce, co je na očích v médiích. Když se podíváme na množství politických afér, skutečně vidíme, že to je distribuováno v celém politickém spektru. A to je příčina naší bídy. To, že jsou momentálně na sestupu pravicové politické strany, je jen krátkodobý jev. Ale málokdo si je vědom, že tyto poměry znechutily veřejnost tak, že dala od politiky ruce pryč a dívá se na ni s odporem, čímž ale přispívá ke zhoršování situace. Ta tragédie spočívá v malém zájmu veřejnosti o politiku a v malou důvěru, že politické strany dokáží vládnout v naší zemi. Ale pokud nedokážeme vytvořit solidní politickou stranu, ať pravicovou nebo levicovou, která sleduje obecné zájmy společnosti, budeme národem, který sám sobě neumí vládnout, a budou nám vládnout jiní.

Jak vidíte pozici nového prezidenta Miloš Zemana, myslíte si, že bude lepším prezidentem než Václav Klaus?

Miloše Zemana znám od počátku 90. let, kdy jsme byli osobní přátelé a mohl jsem s ním vést osobní polemiky, tehdy to byl člověk, který měl upřímný zájem zlepšit naši společnost. Jenže postupně se ve vysokých politických funkcích se začal obklopovat lidmi, kteří začali sledovat vlastní politické a mocenské zájmy, a Miloš Zeman se stal do značné míry jejich rukojmím. Jeho záliba v alkoholu jim tuto roli usnadňovala. A obávám se, že s postupem času Miloš Zeman nepochopil, že se situace od 90. let poměrně radikálně změnila a že recepty, které mohly zabírat možná tehdy, dnes už fungovat nebudou. Mezi jeho bonmoty marně hledám nějaký, který bych už od něj neslyšel. Nepřichází s ničím novým a je obklopen starými lidmi.

Co říkáte na neustálé výpady Miloše Zemana proti médiím?

V jeho inauguračním projevu kritika médií, která by mohla být za jiných okolností oprávněná, trčela, protože byla jedním ze tří bodů, jakoby se jednalo o nějaký zásadní problém naší společnosti. Já naopak pozoruji, že média se neuvěřitelným způsobem profesionalizovala, jejich problém není, že by tam byli nekompetentní lidé. Pravý opak je pravdou. Jejich problém je roztříštěnost a nemožnost komunikovat s celou společností prostřednictvím médií.