Půjdete ke komunálním volbám?Anketa
Jste lídrem uskupení Patrioti Pro Olomouc pro nadcházející komunální volby v Olomouci. Jak byste charakterizoval tento politický subjekt? V čem se lišíte od ostatních?
Patrioti jsou neformálním uskupením budovaným na přátelských vazbách mezi jednotlivými patrioty, kteří se navzájem znají, cítí se součástí toho „ničeho“ a sdílí hodnoty založené na přátelství a lásce k místu, kde žijeme. Patrioti se neschází kvůli politice, scházíme se zazpívat si karaoke, něco ugrilovat, postavit „hajzlbudku“, prostě užít si pohodové chvilky.
Nejvíce se Patrioti odlišují od stran založených kvůli úspěchu vybrané elity v politice v tom, že nikoho nepřesvědčujeme, že je naše cesta lepší než cesta kohokoli jiného. Politiku chceme kultivovat především na úrovni „bytí“, protože jednáním těžký hodnotový úpadek naší společnosti prostě změnit nelze. Kdo tvrdí opak, ten popírá očividné. My říkáme, že je naše cesta jiná, prostá, přátelská, pohodová a mírumilovná, proto od patriota nemůžete čekat, že za vás bude bojovat. Co očekávat můžete, je, že vám bude dobrým sousedem - a dobří sousedé spolu přece nebojují. Vnímáte ten obrovský rozdíl mezi „bytím“ a „jednáním“?
Ve vašem programu mě zaujalo, že chcete na vhodných městských pozemcích vysázet a udržovat ovocné aleje a sady, aby obyvatelé města, školní zařízení, domovy seniorů a další veřejné prospěšné instituce měli přístup k ovoci zdarma. To je poněkud netradiční. Co vás k tomuto záměru vede?
Patrioti chtějí život člověka učinit jednodušším, srozumitelnějším a tím pádem i radostnějším. Prostě chceme lidem udělat co nejrychleji malé radosti, aby s městem cítili, aby si uvědomili, že město je institucionalizovaný přítel a soused, který je na jejich straně, ne byrokrat, který člověku život komplikuje a hrozí pokutami.
Máme za cíl lidi vytáhnout z paneláků, chceme mimo mnoho dalšího znovuoživit tradici zahrádkaření a vybudovat zahrádkářské kolonie hlídané městskou policií, aby lidé, za pouhý závazek řádně o svěřenou zahrádku pečovat, měli zdarma možnost si vypěstovat zdravou zeleninu, odchovat nějakého ušáka či sebrat pár vajíček a večer si třeba u ohníčku popovídat se sousedy a vyventilovat tak stres.
Já vidím, jak lidé bydlící v domě, kde je stovka bytů, žijí osamocení, jak místo pozdravu raději otočí hlavu, jak se bezbranní senioři bojí očního kontaktu, aby se „něco“ nestalo. Všimněte si v autobuse tváří lidí, zatnutých zubů a tvrdých rysů. Měli bychom všichni zvolnit, nebo to s námi nedopadne dobře.
V případě, že ve volbách uspějete, co budete dále prosazovat?
Mou osobní prioritou, která je prioritou všech patriotů, je vždy a za všech okolností člověk.
Chceme využít ekonomické síly města k prospěchu všech s námi tam žijících lidí tím, že bychom dali možnost sousedům podílet se na vysoutěžených cenách energií, vody, telefonního volání, software pro počítače, prostě čehokoli. Vždyť to město nijak nezatíží, prostě občan města požádá dodavatele o smlouvu za stejných, zejména cenových podmínek a dodavatel bude smlouvou s městem zavázán mu vyhovět.
Máme v širším programu spoustu větších či menších priorit, ale každá směřuje k tomu, abychom si jako sousedé mohli večer v hospodě popovídat o tom, jak jsme hrdí na to, že žijeme například v Olomouci, kde se žije snáze a lépe než kdekoli jinde.
Nechci, aby to vypadalo, že Patrioti působí jen v Olomouci, za tři roky, během kterých jsme „vznikali“, jsme patriotstvím nakazili spoustu kamarádů i v jiných městech a obcích Olomouckého kraje a věříme, že se slušní lidé přitahují, takže budeme i nadále růst.
Policisté z Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality nedávno zasahovali na radnicích v Olomouci, Přerově a Zlíně, na olomouckém i zlínském krajském úřadu a dalších místech republiky. Policie zajišťovala podklady k IT zakázkám. Překvapil vás tento zátah?
Co až tak může v dnešní době překvapit právníka? Všichni vnímáme, že naši společnost rozežírá korupce jako rakovina. Tleskám snahám policie zasahovat proti ní a chci věřit, že zákrok pár dnů před volbami byl vynucený natolik silnými argumenty, že si policie bude umět odůvodnit nezbytnost jeho načasování.
Psali jsme:
_635332267855136936.JPG&id=21692)
Současní olomoučtí radní načasování této akce chápou jako snahu o ovlivnění výsledků komunálních voleb. Jak to vidíte vy?
Jak jsem již uvedl, existují-li skutečně dobré a dostatečné důvody pro to, že služební zásah nesnesl odkladu, pak je mi jedno, jestli policisté budou zasahovat třeba v den voleb. Jestli ale šlo o prosté završení několik měsíců trvajícího operativního šetření bez zjevné nutnosti zasáhnout právě v tuto nešťastnou dobu, musel bych dát za pravdu olomouckým radním.
Jelikož veřejnosti zatím nebyly předloženy žádné pádné argumenty pro neodkladnost zásahu, nechci na tomto tématu jakkoli politicky těžit. Ono takové zneužití policie by bylo ještě daleko horším deliktem než korupce, protože korupce na konkrétního člověka většinou nemá bezprostřední dopad, což v případě zkorumpovaného policisty, který může život člověka zcela rozvrátit a zničit, neplatí.
V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jak hodnotíte poslední čtvrtstoletí? Jaké změny - dobré i ty špatné - podle vás přinesl České republice nový režim?
Já jsem jako člověk hodně kritický k polistopadovému vývoji naší společnosti. Hodnotím tento vývoj jako promarněnou šanci na lepší život nás všech, šanci, která se již nikdy nebude opakovat.
Z našeho národa se vydělila úzká elitářská vrstva, která disponuje vším, co si jen člověk může přát, přesto však mnozí z této společenské vrstvy chtějí mít stále víc a víc, a za jakoukoli cenu. Tou cenou je dnešní smutná realita, kdy stále více lidí složitě řeší otázky prostého přežití, prostého fungování své rodiny. Stále více lidí skutečně těžce pracuje, ale nikoli proto, aby si žili lépe, ale jen proto, aby přežili další měsíc.
Pyšníme se tím, že žijeme v demokratickém právním státě. Já však bohužel náš stát jako stát právní nevnímám. Naši zemi spíše vnímám jako stát, který svým občanům přímo a vědomě škodí, který se pod vlivem ekonomických a mocenských skupin stal pouhým prostředníkem přerozdělování zdrojů směrem od občanů k novodobé ekonomicko-politické oligarchii.
Náš stát vytvořil obludný právní řád, který obsahuje na 15.000 zákonů a násobně tolik dalších předpisů, které regulují náš život téměř na každém kroku a mnohdy nás přímo dusí a staví do role nesvéprávných bytostí. V mnoha situacích se tak občan při uplatňování svého práva neobejde bez právníka, kterého si ale většina lidí nemůže dovolit, takže na spravedlnost a svá práva rezignují, ne, že by chtěli, ale nemohou jinak. Ač je rovnost občanů před zákony garantovaná, vlastnictví zdrojů určuje, komu bude právo dostupné a kdo má smůlu. Musíme si dávat pozor, abychom se neudusili v zákonech, které nám mají zaručit možnost dýchat!
Fotogalerie: - 17. listopad v Praze
Díváme se na společenské postavení jako na funkci individuálního úsilí. Z toho, že někteří zbohatli, usuzujeme, že zbohatnout může každý. Je to ovšem velice naivní názor, který vychází z mylného předpokladu, že všichni máme stejné možnosti. V našem státě většinou bohatnou jen ti, kteří jsou přisátí na státem garantované zisky, veřejné rozpočty nebo dotace, a potom ti, kteří těží z bídy či nemoci druhých.
Uvědomujeme si vůbec, že na korunu přidělené dotace musíme vybrat od občana nejméně tři koruny, abychom mohli zaplatit administrativní zátěž, která je s jejich přerozdělením spojená? Chceme zeštíhlovat státní správu, pro samé úspory ničíme životní prostředí a zdraví lidí, ale uměle si vytváříme neskutečnou a zcela zbytečnou administrativu, která navíc křiví tržní prostředí. A čím složitější, tím lépe, protože pak nikdo neporozumí tomu, co se vlastně odehrává a pomyslné tržní hřiště si dělí nenažrané všehoschopné pijavice.
A co se povedlo? Můžu zde například napsat svůj názor bez toho, že by mne zítra odvedli v poutech. A pokud se umíme dívat, vidíme kolem sebe mnoho pozitivního a krásného. Škoda jen, že si to mnozí nemohou vychutnat, protože v naší jinak velice bohaté zemi bojují o přežití.
Psali jsme:
Seriál ParlamentníchListů.cz: Osobnosti, které jsme vyzvali k hodnocení posledních 25 let v naší zemi.
Radikální levice tvrdí, že česká společnost je necitlivá k sociálně slabým. Pravice tvrdí, že jsou zneužívány sociální dávky, lidé nejsou zvyklí se o sebe postarat a je nutné je to naučit. Kdo má dle vás víc pravdy, pokud jde o současné Česko? Jak uplynulých 25 let pozměnilo naši schopnost solidarity a empatie a na druhé straně schopnost být konkurenceschopný a postarat se o sebe a svou rodinu?
To je velice těžká otázka. Naše společenské prostředí je již natolik rozvrácené, že pravdu v různé míře vnímám na obou stranách.
Práce stále ubývá a ubývat bude a rozhodně se nedívám na nezaměstnaného jako na nějakého parazita. V budoucnu budeme jako společnost muset řešit otázky sociálního smíru velice citlivě, aby různí extremisté nevmanipulovali nespokojený dav do nějaké občanské války, jako je tomu dnes na Ukrajině. Možnou cestou by mohl být nepodmíněný příjem, o kterém se stále více diskutuje jako o prostředku předcházení sociálním bouřím.
Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší?Anketa
Máme se dnes lépe než před listopadem 1989?
Většinově si myslím, že ano. Relativní svoboda nám však umožnila vidět, že bychom se mohli mít ještě mnohonásobně lépe, kdyby vše fungovalo, jak fungovat má, proto se mnohým jejich dnešní situace zdá horší než před 25 lety.
Důležitou událostí, která navazovala na listopad, bylo rozdělení Československa. Řada kritiků vyčítá Václavu Klausovi, že rozbil Československo. Není dobře, že se dohodl s Mečiarem? Nepředešli tím možnému konfliktu, který se dnes odehrává na Ukrajině?
Já nejsem a nikdy jsem nebyl příznivcem rozdělení Československa. Jsem přesvědčený o tom, že v našich národech převažují slušní lidé, kteří by se fašistickou lůzou nedali strhnout k hrůzám, které se dějí na Ukrajině.
Vzhledem k ukrajinskému konfliktu se v posledních měsících hovoří o naší zahraniční politice a jejím geopolitickém ukotvení směrem na Západ. Je s odstupem času dobře, že jsme členy EU a NATO? Lze s příslušností k těmto institucím skloubit dobré obchodní i politické vztahy s Ruskem, jak naznačuje prezident Miloš Zeman? Jak by měla vypadat naše zahraniční politika?
Já osobně jsem odpůrcem Evropské unie v její současné podobě a vnímám velice negativně snahu této nepřirozené instituce udělat z nás jednobarevné stádo nemyslícího dobytka, který je dobrý jen k podojení, k oškubání a na porážku.
Je tristní, že rum už není rumem, že mi někdo určuje, jaké osivo mohu zasít na své zahrádce, že mi někdo brání využívat léčby bylinkami. Netuším, jakou pro mne bude mít přidanou hodnotu, že budu mít na svém domku za drahé peníze energetický štítek, který budu muset pravidelně a opět za drahé peníze obnovovat, jinak mne financ sedře z kůže? Bojím se, že po zavedení eura se z nemajetných stanou žebráci, a tak bych mohl pokračovat hodně dlouho.
Zatímco ochránci přírody stavějí přechody silnic pro žáby, aby mohly bezpečně přejít cestu, letadla NATO bombardují nějaké vyděšené chudáky, aby jako dříve křižáci mečem a ohněm v zájmu šíření křesťanství, šířila demokracii. Dívám se, jak se vojenskými zásahy členů NATO v zemích jako Libye, Irák a Sýrie mění relativně nějak fungující diktatury na hrůzovlády, a to mám být na naše zapojení do těchto struktur pyšný?
Miloše Zemana považuji za svého osobního přítele, se kterým sice ne ve všem souhlasím, ale je to velký státník, který má schopnost vidět život očima normálního člověka, jenž vnímá vztahy s Ruskem z pohledu souseda, se kterým chce mít co nejlepší vztahy.
Někteří lidé včetně řady politiků u nás kritizují Vladimira Putina, že je to bývalý agent KGB a že k nám dnes v souvislosti s krizí na Ukrajině přichází ohrožení demokracie, přičemž hrozí návrat komunismu a obnovení Sovětského svazu. Jak se díváte na takovéto názory? Obáváte se návratu Ruska jako jakéhosi zlého a destabilizujícího faktoru? Hrozí něco takového?
Krize na Ukrajině je něco neskutečně děsivého a nepochopitelného. Když o tomto tématu hovořím, nestraním ani Moskvě ani Kyjevu, ale myslím na ukrajinské lidi. V důsledku by mi jako rodiči bylo celkem lhostejné, zda mé dítě zmasakroval ukrajinský voják nebo proruský domobranec. Proboha, ti lidé na východě Ukrajiny jen projevili drtivou většinou vůli být součástí Ruska a dnes být samostatnými státy. Z pohledu lidskosti je přece nepodstatné, zda se jejich země jmenuje Rusko nebo Ukrajina nebo Doněcká republika. Hrůzné je, že někdo, kdo se rozhodl, že pro tyto lidi bude lépe, zůstanou-li Ukrajinou, jim tohle „dobro“ vnucuje granáty a raketami a osvobozuje je tím, že je zabíjí, a to i tehdy, kdyby měl tisíckrát pravdu. Kdybych měl tu moc, okamžitě bych boje zastavil, vyšetřil zvěrstva, ke kterým došlo stylem padni komu padni, a zorganizoval referendum, ve kterém by si lidé sami rozhodli o své další cestě. Snažil bych se být jim nápomocný, ať se už rozhodnou jakkoli, a svými postoji bych se snažil navázat se svým případným novým sousedem přátelské a rovnoprávné vztahy.
V tomto konfliktu není nic jen černé nebo bílé. Rusko v něm určitě není nestranné a objektivní, ale obecně jsem rád, že prezident Vladimir Putin nějakou demonstrací síly konflikt nevyeskaloval do něčeho, co by mohlo být to poslední, co lidstvo na naší planetě zažije. V tomto okamžiku se Ruska nebojím a doufám, že se to zítra nezmění.
Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině
Podobná varování jako vůči Putinovi zaznívají i směrem k Andreji Babišovi, zejména od Miroslava Kalouska či Karla Schwarzenberga. Hovoří o něm jako o estébákovi, s nímž by mohl časem přijít zpět návrat komunismu. Jsou podle vás takovéto obavy opodstatněné? Jak se k těmto varováním stavíte?
Cesta Andreje Babiše, který stát vnímá jako firmu, není mou cestou, ale se zájmem a možná i s nadějí sleduji, kam tato cesta povede. Snažím se člověka hodnotit vždy podle toho, čím je právě tady a teď, ne podle toho, čím kdysi byl nebo možná ani nebyl.
Panu Kalouskovi ani Schwarzenbergovi nevěřím. Tito pánové mi již ukázali a stále ukazují, že jejich cesta vede úplně jinam, než vede cesta moje. Názory těchto pánů mne absolutně nezajímají, proto je ani nehodlám komentovat.
Jsem přesvědčený a doufám, že se komunismus v podobě, v jaké jsme ho znali, již nikdy nevrátí. Stejně tak jsem přesvědčený, že jako lidstvo jednou pochopíme, že když ubližujeme kterémukoli z lidí kdekoli na světě, ubližujeme tím nám všem, a v poznání, že je nesmyslné vést válku levé ruky proti ruce pravé, nastolíme společenský systém, jenž bude odrazem té nejlepší představy, kterou o sobě máme.
Psali jsme:
_635483473945342251.JPG&id=26256)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
