Časovaná bomba, blíží se krize. A budeme bezbranní, varuje Markéta Šichtařová, která vyvozuje: Držme se koruny. Jsme ostrov v hloupém světě

23. 7. 2017 19:41

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Ekonomka Markéta Šichtařová tento týden ve svém pravidelném zamyšlení především varuje před příznaky velké ekonomické krize, připomínající rok 2008. Neznamená to, že krize přijde zítra, ale je nepochybné, že hospodářský cyklus už se zlomil a je za svým vrcholem.

Časovaná bomba, blíží se krize. A budeme bezbranní, varuje Markéta Šichtařová, která vyvozuje: Držme se koruny. Jsme ostrov v hloupém světě
Foto: Hans Štembera
Popisek: Proběhl křest knihy ekonomů Vladimíra Pikory a Markéty Šichtařové Nahá Pravda

V týdnu váš manžel Vladimír Pikora zveřejnil názor, že se blíží další ekonomická krize, protože situace je úplně stejná jako v roce 2008, neboť ekonomika je přehřátá, ceny všeho možného letí nahoru a nikoho ani nenapadne, že by ta bublina mohla splasknout. Sdílíte tyto obavy?

Samozřejmě, že sdílím! Jenom bych upřesnila – nahoru neletí ceny „všeho“, ve skutečnosti je spotřebitelská inflace dosud celkem nízká, meziročně dosahuje jen 2,3 %. Ale to, co u nás dvou způsobuje obavy, jsou dva typy cen. Zaprvé ceny realit, které patrně již jsou značně přehřáté, a dále ceny cenných papírů, zejména dluhopisů. Ceny realit jistě zajímají mnohého našince, ale chápu, že zmínka o dluhopisech může běžným lidem připadat trochu „akademická“ – přitom ale jde z ekonomického pohledu o jednu z největších časovaných bomb. Myslím, že pro základní pochopení toho, o čem ten problém je, postačí, když řeknu, že ceny některých cenných papírů byly přehřáté i v létě roku 2008…

Anketa

Jiří Čunek o Prague Pride: ,,Je to POCHOD SMRTI pro stát, pro Evropu, pro naši civilizaci, když stát bude tyto skupiny podporovat a uznávat jako rodiny". Souhlasíte?

94%
6%
hlasovalo: 18314 lidí

No a pak jsou tu – vedle některých přehřátých typů cen – i další varovné známky. Mezi nimi je nejlépe pro Čechy viditelná situace na trhu práce, respektive to, že „nejsou lidé“, nezaměstnanost je extrémně nízká. A tak bychom ve výčtu varovných signálů mohli pokračovat. Není to přitom ani zdaleka otázka jen české ekonomiky; všechno, co popisuji, více či méně lze vztáhnout na celou eurozónu, na USA, ale třeba i na Čínu. Neboli varovná znamení se objevují globálně.

Samozřejmě to neznamená, že krize přijde zítra. Znamená to však, že hospodářský cyklus se už zlomil a je už za svým vrcholem.

Pokud by to skutečně nastalo, jak by si podle vás v této krizi stála česká ekonomika. A obecněji – jaké má vůbec dnes oproti ostatním zemím komparativní výhody, a nebo naopak nevýhody?

Jednoznačnou výhodou je to, že máme naši českou korunu. Tedy – bude to výhodou za předpokladu, že ČNB se zdrží dalších podobných experimentů, jako byl třeba intervenční režim, ten podle mého soudu české ekonomice vysloveně ublížil.

Další výhodou je i to, že máme ve srovnání s průměrem eurozóny celkem zdravé banky, které leccos ustojí. Můžeme to říct i jinak: České banky jsou zdravé jen a pouze proto, že ještě nejsme součástí takzvané bankovní unie, a to zase nejsme proto, že ještě nejsme součástí eurozóny. Neboli naše nečlenství v eurozóně nám vlastně poskytuje hned dvě výhody v jednom. Bankovní unie totiž vede v konečném důsledku k tomu, že se problémy jedné banky okamžitě přelévají na banku druhou, infekce mezi bankami se snadněji šíří.

Nevýhodou příští krize, ať už přijde kdykoliv, ale jednoznačně bude to, že centrální banky si už v podstatě vystřílely veškerou munici, kterou měly k dispozici. To není jen otázka ČNB, to je i otázka ECB a obecně různých světových bank. Vždyť kdo to kdy viděl, aby v okamžiku, kdy hospodářský cyklus byl na svém vrcholu, byly úrokové sazby na nule či dokonce v záporných hodnotách! Centrální banky světa se zkrátka v uplynulých devíti letech permanentně chovaly, jako kdyby byla ekonomika v recesi. A až ona recese skutečně přijde, už nebudou mít k dispozici žádná nástroje, jak ji zmírnit.

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ NA PL

V týdnu se také objevila informace, že stát, konkrétně Ředitelství silnic a dálnic, chce vybudovat „bezplatný“ informační dopravní systém pro řidiče, díky kterému by mohli zjistit, jaký je na silnicích provoz a kudy nejlépe jet. Když odhlédneme od různých obchodnických peripetií a vezmeme to čistě principiálně – měl by podle vás stát zajišťovat z veřejných prostředků právě tuto službu, nebo by si tuto službu měli řidiči nakupovat sami?

Víte, já se silně obávám hlavně jedné věci. Jde o to, že mám dojem, že chceme budovat velmi drahý systém, který už v okamžiku vzniku vlastně bude technologicky zcela zastaralý.

Musíme si uvědomit, že kapitáni automobilového průmyslu dnes věří, že dalších pět let přinese větší změny než posledních padesát let. Prudce se rozvíjejí elektromobily a hlavně autonomní (tj. samořiditelná) auta. V okamžiku, kdy samořiditelná auta začnou být masovkou, a ten okamžik je patrně blíž, než si dnes většina lidí myslí, už zmíněný informační dopravní systém bude zcela zastaralý a k ničemu, protože tato samořiditelná auta budou automaticky rovnou předávat informace o své poloze do centrály, která je bude vyhodnocovat. Půjde tedy nejspíš o systém nekompatibilní s budovaným systémem, přitom ale bude zabezpečovat stejný výsledek: Bude auta přesměrovávat tak, aby byla zajištěna co největší plynulost dopravy.

Takže myslím, že mnohem užitečnější by bylo budovat takzvané elektrodálnice, které v budoucnu budou mít uplatnění, než už dnes zastaralý systém.

Tento týden se v politice hodně hovoří o Polsku, zejména kvůli projednávání zákona o Nejvyšším soudu, o kterém opozice mluví jako o konci spravedlnosti. Zapadá to do kontextu dlouhodobé prezentace této země jako děsuplné totality na východě Evropy, společně s Maďarskem. Pojďme se na tyto politické nálepky podívat z pohledu ekonoma. Berou je třeba nadnárodní společnosti, když se rozhodují, kde investovat, vážně, nebo se rozhodují podle jiných kritérií? A jak to může ovlivnit Českou republiku? Může nám to spíše prospět, nebo nás to naopak poškodit, že nás s těmito zeměmi s toxickou pověstí hodí do jednoho koše?

Polsko zatím ještě „problémem“ pro zahraniční investory není. Maďarsko ale už ano. Nikoliv však kvůli nějaké údajné xenofobii a podobně, nýbrž kvůli mnohem „přízemnějším“ věcem. Maďarsko velmi dlouhodobě je z pohledu investičního kapitálu velmi nespolehlivým byznys partnerem. Mám tím na mysli například zavedení sektorových daní atd. Neboli dokud budou středoevropské země jen „politicky zlobit“ a rebelovat proti Bruselu (třeba ohledně kvót), nic se ekonomicky neděje. Budou to nakonec vždy peníze, co rozhodne. Takže teprve v okamžiku, kdy se některá ze středoevropských vlád pokusí sáhnout na peníze investora třeba v podobě uvalení nějaké regulace na repatriaci dividend, bude zle.

Když jsme u těch podmínek pro podnikání a pro život. Vloni jste celkem dost rozvířila veřejnou debatu, když jste po cestovatelském zážitku z Rakouska pronesla, že už se díky množství imigrantů a jejich kulturních specifik žije lépe a „komfortněji“ v ČR. Myslíte si, že tento trend bude pokračovat, a že se to projeví třeba v popularitě ČR (a i dalších zemí, které se migrantům spíše brání) jako turistické nebo dokonce investiční destinace?

V investicích se to asi neprojeví, ale jinak mám dojem, že se tento rys ČR a dalších podobných zemí, totiž jakési pohodové destinace pro život, stále zvýrazňuje.

Děsem mě naplňují třeba takové zprávy, jako že u univerzity King´s College došlo na Fakultě psychiatrie, psychologie a neurologie k odstranění portrétů zakladatelů po tlaku studentů, kteří se portréty bílých mužů prý cítí ohroženi. A teď si vezměte, že – dle oficiální definice – „rasismus je teorie a ideologie hierarchizující sociální skupiny podle rasového klíče“. A řekněte mi, co jiného je toto odstranění portrétů než selekce podle rasového klíče? Jinými slovy musím konstatovat, že britská univerzita se tím, technicky vzato, vlastně stala rasistickou... Anebo to, jak v londýnském metru se ustoupilo od oslovení „dámy a pánové“, protože je to prý genderově nekorektní – opomíjí totiž transgenderové osoby.

Nemohu si pomoci, ale jsem si téměř jistá, že u nás – alespoň prozatím – zdravý rozum stále ještě nad takovým rozpadem normálnosti vítězí. Čím dál víc se mi zdá, že jsme malou oázou jakés takés normálnosti v čím dál zhlouplejším světě.

ZLATÝ POKLAD aneb Pohádky o penězích, které vaši rodiče nesměli znát

Bohatě ilustrovaná kniha pohádek finanční gramotnosti ekonomů Šichtařové a Pikory. Pro děti ve věku přibližně 6 až 13 let.

 
 
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE

 

 

 

 

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jakub Vosáhlo

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kauza Čapí hnízdo zhasne jak svíčka, soudí režisér Adamec. Nervózní politické strany prý vsadily na to, že lidé jsou hloupí a závidí

9:34 Kauza Čapí hnízdo zhasne jak svíčka, soudí režisér Adamec. Nervózní politické strany prý vsadily na to, že lidé jsou hloupí a závidí

Známý režisér Jiří Adamec momentálně pobývá v Miami ve Spojených státech, ale i tak dobře sleduje, c…