Z ekonomického růstu posledních let prosperují nejen firmy, jejich zaměstnanci i další občané, kterým se zvedají platy i důchody, ale také vládní strany. Hnutí ANO, především Andrej Babiš, si připisuje za růst ekonomiky zásluhy. Myslíte si, že růst ekonomiky je skutečně zásluhou této vlády?
Vláda vždycky ovlivňuje nějakým způsobem ekonomiku, už historicky je dáno, že moc ekonomická podvazuje moc politickou a naopak. Vláda je samozřejmě oblíbená v období, kdy se ekonomice daří, a méně oblíbená v období, kdy se nedaří. A do jaké míry se tato vláda zasloužila o to, že ekonomika šlape? Já myslím, že je to dopad dlouhodobého procesu posledních deseti, patnácti let, kdy česká ekonomika využívala výhod globalizace a takzvaného globálního outsourcingu. To je klíčovou příčinou toho, že momentálně máme plné výrobní kapacity a že se nám daří.
Ale asi se nedaří v podnikání všem skupinám, vy jste jako manažer zastupoval spíš velké firmy, které dnes profitují, i když některé také musely skončit kvůli šikaně finančních úřadů a jejich zajišťovacích příkazů. Ale situace v podnikání se zhoršuje hlavně pro živnostníky, malé a střední firmy, třeba mnohé hospody i obchody, zejména na vesnicích, skončily, protože je postihlo několik problémů najednou, elektronickou evidencí tržeb počínaje a zákazem kouření v restauracích konče. Jsou to podle vás věci, které ovlivňují negativně podnikatelské prostředí?
Kritizoval jste absenci investic do infrastruktury, vědy, výzkumu i vzdělávání. Teď se hodně hovoří o velké investici kanál Dunaj – Odra – Labe, kterou prosazuje prezident Miloš Zeman a která by měla podle odhadů stát 610 miliard korun. Podle akademiků, kteří s tímto záměrem zásadně nesouhlasí, nemá ekonomické, sociální ani ekologické opodstatnění. Co si o tom myslíte?
Já jsem tu studii nečetl, takže to řeknu z laického pohledu. Je to prostě nesmysl. Pokud si pamatuji, navrhoval to kdysi Karel IV., navrhoval to i Tomáš Baťa, ale v době, kdy nebyla rozvinuta dopravní infrastruktura a kdy ty vodní cesty mohly hrát nějakou roli. Dneska říční cesty nejsou v logistice tak důležité. Ale některé části kanálu podle mne smysl mají, například splavnění Odry z Ostravy do polských přístavů. Ale pochybuji o tom projektu jako celku.
Psali jsme:
Nedávno jsme si připomněli výročí 17. listopadu 1989. V této souvislosti se také mluví o tom, že část společnosti je zklamaná nebo dokonce frustrovaná, že se nenaplnilo jejich, možná až naivní očekávání, že během pár let budeme mít u nás životní úroveň jako ve vyspělých evropských zemích, třeba v Rakousku nebo Německu. Zatím to tak není a asi hned tak nebude, i když dnes česká ekonomika roste rychleji než ekonomiky řady jiných zemí. Bylo to očekávání reálné?
Myslím, že ta očekávání před těmi třiceti lety reálná byla. Když se podíváme na některé státy, jako je třeba Irsko, které ještě nedávno bylo chudou zemědělskou zemí, dnes je to technologický gigant a určitě patří mezi bohatší země EU, tak i my jsme tu šanci měli a promarnili jsme ji.
A kdo podle vás za to, že jsme tu šanci promarnili, může?
Můžeme za to všichni. Můžeme za to tím, jak jsme volili, nebo tím, že jsme k volbám nechodili. Můžeme za to i tím, že jsme některé trendy globalizace viděli jednostranně, na základě investičních pobídek jsme přispěli k budování obrovského množství montoven, a to nás vedlo k nízké přidané hodnotě. Využívali jsme v globalizaci jen některých trendů, kde to bylo jednoduché. U těch těžších věcí, jako je právě investice především do aplikovaného výzkumu, jsme zaostávali. Neříkám, že investice do výzkumu jsou malé, ale mně se nelíbí ten poměr. Dáme jednu třetinu do aplikovaného výzkumu a dvě třetiny do základního výzkumu, ale myslím, že to má být přesně naopak. Možná, že za to, co řeknu, mě budou někteří pranýřovat, ale i to, že jsme jako Slováci nevstoupili do eurozóny, nás stojí 0,2 až 0,4 procenta růstu ročně. Stojí nás to obrovskou ztrátu investiční atraktivity, kvůli měnovým kursům apod. se sem dostávají spíš zpracovatelský průmysl a investice s nízkou přidanou hodnotou. Další brzdou byl špatný vzdělávací systém obecně. Bavíme se pětadvacet let o tom, že je potřeba to změnit. Já už mohu dnes v podstatě jen konstatovat, že stát to nezměnil a už to nedokáže změnit. Takže třeba učňovské školství jsme prakticky téměř zlikvidovali. Ale hledat chyby umí každý. Je spíš potřeba dívat se dopředu, co je potřeba udělat, abychom byli úspěšní.
Na co je potřeba se teď zaměřit, abychom byli úspěšní?
Některé věci vyplývají z toho, co jsem říkal. Otočit investice do výzkumu, dávat dvě třetiny do aplikovaného výzkumu a pouhou třetinu do základního výzkumu, je potřeba vytvořit regionální triády, které budou řešit odborné vzdělávání, aby to neřešil stát z úrovně ministerstva, ale aby si to řešili na úrovni regionů podnikatelé se samosprávou a se vzdělávacími institucemi. Je třeba přijmout euro, abychom byli investičně atraktivní, s co nejnižšími transakčními náklady. A takhle bychom mohli pokračovat.
Psali jsme:
Mluvíte o vstupu do eurozóny, ale teď představitelé některých politických stran, které mají nemalý vliv na současnou vládu, ať jsou to komunisté nebo okamurovci, jsou zásadně nejen proti přijetí eura, ale mají výhrady i k našemu členství v Evropské unii. Nakonec i část ODS. Volají po referendu s cílem dosáhnout odchodu z Evropské unie po vzoru Velké Británie. Ale i v Británii už se začíná ukazovat, co může brexit znamenat pro britskou ekonomiku. Jaké následky by měl czexit pro mnohem menší a méně vyspělou Českou republiku, kdyby protievropské síly v budoucnu referendum prosadily a kdyby k tomuto scénáři skutečně došlo?
Pro naši zemi by to byla ekonomická sebevražda. My jsme dnes už tak závislí na eurozóně, absolutní většina transakcí v korporátním světě probíhá v euru. To znamená koruna je měna, která slouží pro maloobchod, ale v byznysu už je všechno z velké většiny závislé na euru. Co se týče politických stran, mají nějaké své ekonomy, víme, že KSČM je zastáncem jiného modelu než tržní ekonomiky. Mně příští rok bude padesát let, já si dobře pamatuji, jak socialistická ekonomika podle manuálů KSČ fungovala. To je něco, co bychom sobě ani svým dětem nepřáli. SPD je podle mého názoru strana, která se potřebuje nějakým způsobem odlišovat, ale v ekonomice žádné recepty nedává. My jsme příliš malý stát na to, abychom byli soběstační, abychom byli schopni žít jen z naší ekonomiky, my vždycky budeme proexportní, vždycky budeme žít z toho velkého světa. Nejsme ani Polsko, ani Německo, ani Rusko, které má všechno od nerostných surovin po obrovský trh, tak nám nic jiného nezbývá než být součástí toho globalizovaného světa. A Evropská unie nám dává jednu výhodu, a to je obrovskou konkurenceschopnost vůči těm velmi asertivním, nebudu říkat agresivním regionům, především asijským ekonomikám. A to nemám na mysli jen Čínu, ale je tu obrovsky rostoucí vliv Malajsie, Vietnamu, jižní Koreje, to jsou dneska už ekonomičtí giganti, vůči nimž my jako malí Češi máme bez spolupráce v Evropě velmi malé šance.
Podle Národní rozpočtové rady, která má dohlížet na zdravé finance, dluh České republiky roste a jsme tak na řecké cestě. Myslíte si, že vzhledem k deficitům státního rozpočtu i v době ekonomického růstu bychom měli dát velký pozor, abychom nedopadli jako Řecko nebo Itálie?
Myslím, že každý umíme počítat. Samozřejmě nejsem zastáncem toho, abychom měli deficitní rozpočet v době ekonomického růstu. Na druhé straně vzhledem k tomu, že máme tak silně poddimenzovanou infrastrukturu, je potřeba masivně investovat do infrastruktury naší země, abychom byli konkurenceschopní. A za těchto podmínek bych byl schopen pochopit i deficitní rozpočet. Ale investice z našeho rozpočtu jsou velmi malé, nám dramaticky rostou provozní a mandatorní výdaje. Ale absolutně odmítám tezi, že jsme na nějaké řecké cestě. Pořád rozpočet roste ve výnosech zhruba 150 miliard ročně a deficit se pohybuje kolem 40 až 50 miliard, takže o 100 miliard nám rozpočet narůstá. Jen bych byl pro, aby se výrazně víc investovalo do infrastruktury a výrazně méně utrácelo za státní zaměstnance.
Stát začíná nakládat víc i na podnikatele. Zvyšuje se minimální mzda, kterou zaplatí firmy, budou se rušit první tři dny neplacené nemocenské, což taky postihne především zaměstnavatele. Co to může podle vás udělat s ekonomikou?
To už je v učebnicích střední školy, že minimální mzda samozřejmě má nějakou odezvu v ekonomice. Odezvy takové, že některé profese s minimální mzdou zaniknou. To prostě tak je a vždycky to tak bylo. Někteří ze dvou procent zaměstnanců, kteří pobírají minimální mzdu, budou muset změnit kvalifikaci a místo, nebo budou nezaměstnaní. To je jediný efekt. Karenční doba jako taková se do ekonomiky jako celku zásadně nepromítne, kromě toho, že to bude podnikatele stát řádově osm miliard korun ročně. To je prostě dodatečné zdanění, nic jiného to není. Jsme v situaci, kdy celá řada podniků daně v podstatě neplatí, protože jsou na bázi různých investičních a daňových pobídek, a až se tyto pobídky vyčerpají, tak se přestěhují jinam. Pak třeba zvážíme, jestli kroky, které zatěžují podniky, jako je minimální mzda, byly k něčemu, protože základní problém je, aby tady vznikaly především české firmy s vysokou přidanou hodnotou, ty nebudou mít zájem se někam stěhovat.
Psali jsme:
Někdy jsou ty centrální zásahy kontraproduktivní, jak se ukázalo dodatečně i v souvislosti s kurzovými intervencemi České národní banky na umělé oslabení koruny. V určité době sice pomohly exportu, ale sami exportéři přiznávají, že v dlouhodobém horizontu to pro ně žádný příznivý efekt nemělo. Sice se říká, že po bitvě je každý generál, když dnes víme, že intervence centrální banky nesplnily úplně ta očekávání, ale co si o nich dnes myslíte?
Principiálně tyto intervence nepodporuji, protože jsou netržní, jen trh krátkodobě někam vychýlí a on se stejně pak přizpůsobí. Podle mne je ten efekt složité dokázat. Možná by Česká národní banka měla zveřejnit, kolik nás to jako daňové poplatníky stálo. Jaké jsou náklady na intervence, abychom si udělali představu, na co nás taková sranda přišla.
V médiích už bylo zveřejněno, že celkový účet za měnové intervence přesáhl dva biliony korun.
Tomu věřím. Pamatuji si na intervence švýcarské národní banky, která také bojovala s tím, že jim výrazným způsobem posiloval švýcarský frank. A ani švýcarská národní banka neudržela intervence dlouhodobě, protože na to prostě neměla. Takže představa, že my na to máme, je úsměvná. Někde teď asi leží nějaký dluh, který se bude splácet nebo bude užírán inflací. Podstatné je to, že podniky dneska potřebují stabilitu, svět je celý turbulentní, potenciál globalizace se vyčerpal, teď se ekonomika orientuje více na regiony, na malé a rychlé dodávky zákazníkovi, který je co nejblíže. A měnové šachy národní banky jen přidaly další kamínek do toho chaosu, ve kterém se podnikatel dneska musí pohybovat, a to je zbytečné. To je další důvod pro přijetí eura, aby experimenty některých notorických plánovačů někde v Praze přestaly, abychom tady měli nějakou stabilitu a věděli jsme jako podnikatelé, že o jeden pilíř nestability máme méně a můžeme se soustředit na inovace.
Co vidíte v současné době v oblasti podnikání za nejdůležitější?
Přijal jsem funkci ambasadora České republiky pro Evropský týden vzdělávání, který proběhl tento měsíc ve Vídni, a velmi intenzivně prosazuji uplatnění duální soustavy odborného vzdělávání v České republice, jako je tomu v Británii, Nizozemsku, Německu, Rakousku, aby prostě praxe studentů probíhala ve firmách a teorie ve školách. Považuji za velmi důležité, aby učni měli druhý pilíř odborného vzdělávání, aby tady vznikl celý pilíř od mateřské školy až po vysoké školy i pro odborné a řemeslné profese. Pokud to opravdu nedotáhneme do konce, řada především německých a rakouských firem přesune své výroby jinam, protože náklady na dovzdělávání nekvalifikovaných pracovníků jsou výrazně vyšší než náklady na duální soustavu odborného vzdělávání. To je mojí prioritou a apeluji na vládu, ať přenese odpovědnost na regionální triády, ať se regionální triády, což je kraj, podniky a střední školy, uzákoní, ať odborné vzdělávání konečně začneme řešit ve firmách, a ne na ministerstvu. Školy budou zajišťovat teorii, kraj by měl pomáhat finančně, třeba výstavbou sdílených center, technologických center pro malé a střední firmy, které si tyto technologie nemohou dovolit. Firmy si už pohlídají to, jaké obory a technologie se budou vzdělávat a pohlídají si kvalitu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
