Ve svém vyjádření k tomu, že americký prezident Trump chystá protekcionistická opatření, jste uvedl, že globalizace dosáhla svého vrcholu. Můžete tu myšlenku rozvést?

Ano, globalizace určitě dosáhla určitého bodu zlomu, nesouvisí to však přímo se zvolením nového prezidenta. Ten jen reaguje nějakým způsobem na to, co se děje. Je jasné, že žádný strom neroste do nebe, nebo chcete-li, všechno má své meze. Takzvaná globalizace má své nesporné výhody, ale i nevýhody, je to vždy tak půl na půl. Z globalizace samozřejmě profitují hlavně ti, co takzvaně globalizují, méně pak ti regionální – lokální firmy, které jsou globalizací pohlcovány v tom lepším případě, nebo krachují, končí, nevydrží tlak velký firem.

Je zajímavé, že dnes již neplatí, že větší je lepší, kvalitnější. Ano, jeho fixní náklady v poměru k variabilním jsou mnohem nižší než u menších firem. Dovolil bych si tvrdit, že jsou odvětví, která jsou téměř předurčena ke globalizaci a bez ní by se jejich rozvoj zastavil. Jako jeden z příkladů bych uvedl IT technologie, komunikační produkty jako například mobilní přístroje či služby. Chceme dnes komunikovat po celém světě a je nám prakticky jedno, kde jsme a kde je ten, s nímž chceme hovořit. Spojuje se tím celý svět a uvolňuje volné obchodování téměř mezi všemi zeměmi po celém světě. Takových odvětví je jistě celá spousta, ale tento příklad mi připadá velmi ilustrativní.

Na opačném konci, kde globalizace téměř škodí a to si dovoluji tvrdit, že i našemu zdraví, jsou potraviny, jejich výroba a prodej. Jsou dnes jablka, brambory nebo hovězí maso, které cestuje napříč světadíly. Na rozdíl od mobilních telefonů se přirozeně kazí, především čerstvé, což je naprosto přirozené a dokazuje to jejich kvalitu. Zde globalizace hraje svoji velmi negativní roli. Producenti vymýšlí potraviny, které jsou takzvaně trvanlivé, vydrží i několik let v nezměněném stavu. Trvanlivé, často používané slovo, o kterém ale velmi málo přemýšlíme, je téměř sprosté slovo pro každou potravinu. My si to však ani neuvědomujeme a bereme to jako výhodu. Jsou to často chemikálie, ingredience, které našemu tělu škodí, neumí je zpracovat, nepomáhají rozvoji přirozené imunity a způsobují často zdravotní potíže. Z toho pak těží farmaceutický průmysl. Není překvapením, že často jedna finanční skupina vlastní jak produkci potravin, tak i produkci léků či potravinových doplňků, je to začarovaný, ale velmi profitabilní kruh.