_635517540877366822.jpg&id=37336)
V kontextu osobností starších ročníků jsme pro seriál ParlamentníchListů.cz zjišťovali názory ženy, pro kterou je život bez cestování a svobody projevu, oblékání – až nahoty – v podstatě nemožný. Zrovna se vrátila z „kontinentu eboly“ a chystá se do Izraele. Naopak, co by v minulém režimu rozhodně možné nebylo, pro ni životně důležité není – sledovat politiku.
Co naše země nejvíc potřebuje? Anketa
Vy jste se narodila v revolučním roce - připomíná se 25 let od listopadu 1989. Jak člověk, který to nezažil, zná tuto dobu z vyprávění rodičů? Co pro vás znamená komunismus, jiný režim, umíte si to představit?
Co si vybavuji z vyprávění rodičů, fungovalo vše úplně jinak. Že bych měla poznatky o komunismu, to nemám, ale podle mě si lidé víc vážili věcí z dovozu, protože to pro ně tenkrát byly novinky. Naši tím tehdy velmi žili, jezdili jsme do Německa, do Polska, dováželi jsme kamarádům džíny a podobně a všichni z toho byli unešení. Kdežto dnes tohle najdete na každém rohu i na internetovém e-shopu.
Jako modelka hodně cestujete zejména do zahraničí, což před 89. rokem jen tak nešlo, sebrat se a odjet za prací v podstatě kamkoliv. Také si dneska vybíráte, čeho se najíte, a nemusíte na ovoce stát půldenní fronty. Jak by právě váš život vypadal před rokem 89, když tohle nebylo možné? Umíte si sama sebe představit o čtvrt století zpátky?
Ano, s tím cestováním to mám přesně tak, jak říkáte. Myslím si, že tehdy by má kariéra asi opravdu velmi brzy zanikla. Protože zahraničí mi ještě víc otevřelo oči, jak opravdový modeling vypadá. Dneska je vše otevřené. Tehdy by asi stačilo pár měsíců a skončila bych. V Čechách na to není takový marketing. Nevím, jak to fungovalo tehdy, ale nesmět za hranice, to je pro mě naprosto nepředstavitelné. Cestování mě naplňuje. Kdyby to možné nebylo, musela bych hledat jinou kompenzaci. Vůbec netuším, co bych dělala…
Dneska je vám pětadvacet let, jednou jistě modeling pověsíte na hřebík, založíte rodinu, budete asi pracovat a živit se jinak. Už víte jak? Co budete dělat?
Já jsem pár pozic z různých odvětví už vyzkoušela. Sen můj a mojí mamky je mít svůj obchod s oblečením, ale ne jen tak si otevřít nějaký obchod. Chtěla bych to spojit opět s tím cestováním.
Zase tam je to spojení se zahraničím. Takže něco, co byste v minulém režimu skutečně tak snadno nemohla realizovat…
Ano, měl by to být obchod s outletem a secondhandem, použité zboží ze zahraničí nebo nejlevnější kousky, na které bych za hranicemi natrefila. Sem bych to dovezla a tady prodávala. Myslím si totiž, že někteří lidé zde by ve věci oblékání potřebovali trochu okořenit. A za dobré ceny (smích).
Když chcete podnikat, zajímáte se například o legislativní zázemí v naší republice? Kritizuje se byrokracie a represe proti podnikatelům a podobně. Nebo tím, že cestujete, nemáte o těchto věcech zatím příliš povědomí?
Popravdě politiku nesleduji. A je to rovněž jedna velká neznámá pro mě – pokud začnu se zmíněným byznysem, velkou otázkou pro mě bude, jak vlastně začít, protože ve všech těch zákonech, které s tím souvisí, se nyní nevyznám. To bude oříšek.
Byla jste v Izraeli, je to tak?
Ano, v červnu. A chystám se tam opět v prosinci.
V minulém režimu jsme měli strach vystrčit nos z vlastních dveří. Vy když dnes cestujete do zemí, kde se řeší aktuálně válečné či náboženské konflikty, zajímáte se o politiku zahraniční? Abyste věděla, co se tam zrovna děje a zda je to pro cestování bezpečné? Máte obavy?
Když jsem oznámila mamce, že mám letenku do Izraele, řekla mi, že jsem blázen. Nebyla jediná, kdo mi položil otázku, jestli se nebojím. Ale nebojím se, že by mělo něco nastat. Co má být, to má být. Mě ta země láká, nejen pro svoji kulturu, ale také kvůli lidem, kteří jsou tam v očekávání, až přiletím. Je tam situace, jaká je, ale že bych kvůli tomu něco nedělala... Samozřejmě jsem musela vyčkat, chtěla jsem přiletět dřív, ale letenky od jisté společnosti byly zablokovány. Takže vyrážím až v prosinci.
Psali jsme:
Co pro změnu ebola? Té se rovněž nebojíte? Cestovala byste teď třeba do afrických zemí?
No, teď jsme byli s partnerem na Kapverdách. To je ostrov u Afriky a to si lidé také ťukali na hlavu, že jedeme v tomto období, kdy vypukla ebola. Byli jsme tam čtrnáct dní, vrátili jsme se a jsme v pořádku.
Vy se necháváte fotografovat i nahá. Kde je hranice mezi vulgárním snímkem a uměleckým aktem? Jak se díváte na slovní vulgaritu, kterou teď podle některých předvedl prezident Zeman v souvislosti s kapelou Pussy Riot? Jak hodně jste tolerantní na to, kde končí svoboda a kam až přijmout vulgarity?
Co se týče fotografování, ta hranice je velmi tenká a spousta slečen amatérek modelek si nedává pozor - fotografie se hodně rychle může přesunout do jiné kategorie. Nejlepší pojetí uměleckého aktu je pro mě černobílá fotografie. Barevná nahá fotka se mi nelíbí. Když vidím nahou barevnou ženu, už mi to evokuje, že patří do nějakého toho barevného magazínu….
Nikdy jsme v rodině nepoužívali vulgarity. Ani když jsme na sebe byli naštvaní, takhle to u nás nefungovalo. Nemám to ráda. Pokud použiji sprostá slova, tak možná někdy s kamarády něco zazní, ale abych neustále používala určitá slovíčka jako někteří Češi, to ne. Nelíbí se mi to.
Jsou Češi v zahraničí podle vás vnímáni jako vulgární?
Tak to nevnímám. Když to někdo řekne, tak to přejdu, jako bych to neslyšela.
Vy pocházíte z Nového Boru v severních Čechách. Stává se vám, že radši řeknete „teď bydlím v Praze“ než „jsem ze severních Čech“, protože ten kraj má pro zbytek republiky leckdy určitou nepříliš prestižní nálepku?
Já osobně tu negativní nálepku nevnímám, ale když se někdo zeptá, kde bydlíš, tak bydlím v Praze a narodila jsem se „jinde“. A když se ptá kde, tak řeknu 100 kilometrů od Prahy, takové malé město. Není to tak, že by bylo nějak super, že bydlím v Praze, to město se mi popravdě řečeno moc nelíbí. Jsem tu proto, že je zde víc příležitostí jak pracovních, tak také člověk, když se nudí, může někam vyrazit. Také zde mám partnera, jsem tu třetím rokem. Jsem tu spokojená, ale nedovedu si zde představit mít rodinu.
Praha je hlavní město, sídlí zde prezident, vláda, Parlament. Kdo je pro vás osobnost mimo svět modelingu a showbyznysu?
To není jednoduchá otázka, nad tím jsem se nikdy nezamyslela…
Je pro vás prezident Zeman tím, koho byste označila za ikonu státu a na koho jste hrdá, když vycestujete?
To určitě ne. Tuto osobnost nevidím jako prezidenta. Není reprezentací státu.
Cítíte se jako Češka, jako Evropanka, nebo kosmopolitní osoba? Vy vlastně máte maminku Polku…
Cítím se jako Evropanka, protože moje mamka je Polka, taťka je Slovák, našli se oba ve středu – v České republice. Já osobně mám českou i polskou příslušnost.
Kvůli své linii si asi dost vybíráte potraviny, které jíst, zeleninu, ovoce… Dotýká se vás nějak, když se tu v poslední době kritizují polské potraviny, které se sem dovážejí a jsou nekvalitní?
No, není to jen kvůli práci. Už jsem taková. Už odmalička si dost vybírám, co jíst. Že by mi vadilo, že se sem dováží věci z Polska? To mi nevadí. Že bych si řekla, že to je hrůza, to ne. Samozřejmě jsem radši, když se vyrábí v Čechách, protože tu pak lidé mají třeba víc práce. Český trh s jídlem jaksi vymizel díky jiným jistým přistěhovalcům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
