Konec roku je čas, kdy se bilancuje. Letos uběhlo 30 let od sametové revoluce. V listopadu 1989 jste se studentských demonstrací proti tehdejšímu režimu osobně účastnil. Jak se díváte na současné manifestace Milionu chvilek proti premiérovi Andreji Babišovi? Často se mezi demonstrace v roce 1989 a současné manifestace dává rovnítko...
V první řadě je nutné říct, že my jsme tehdy v roce 1989 měli vizi. Ta vize byla, že za prvé se ta země určitým způsobem integruje, že získáme víc svobody a půjdeme i nějakým způsobem dopředu. Druhou částí té vize pak bylo, že nám budou vládnout odborníci. Co se týče demonstrací Milionu chvilek, tak ti lidé vědí, co nechtějí, že nechtějí alternativu v podání Andreje Babiše. Ovšem na druhé straně nepředkládají žádnou jinou, vlastní.
Žádají, aby Babiš odstoupil.
Pro mě osobně ale nemůže fungovat vize: nevolte Andreje Babiše. Pro mě by teoreticky mohla fungovat vize: sesaďte Andreje Babiše a dejte tam někoho lepšího. Kdyby mi někoho takového ukázali, tak třeba i půjdu rád za něj demonstrovat. Ovšem, když vidím ty provařené politiky z minulých garnitur, ty rytíře smutné postavy, kteří se proti Babišovi šikují, tak opravdu nevím, jestli by bylo terno dát tam místo Andreje Babiše zrovna takové. Samozřejmě tím neříkám, že ten, kdo tam je teď, je nějaký ideální nebo skvělý premiér. Já ale nechci Babiše pomlouvat a ani nechci říkat, že jsem nějakým jeho fanouškem. Problém ale je, že národ zřejmě nemá žádného takového jiného lídra, za kterým by stála většina. Pakliže se na něčem ti demonstranti shodují, tak na tom, že říkají: my tohohle nechceme. Ok, tak já jim vzkazuji, tak mi ukažte toho, koho chcete, pojďme za něj nyní demonstrovat radostně všichni.
Fotogalerie: - Havel mezi lidmi
Babišovo ANO má podle průzkumů pořád kolem třiceti procent. O čem to vypovídá?
No, to s tím Babišem, je to otázka podpory. Říká se, že má podporu třicet procent. Jenže k těm volbám ve skutečnosti chodí zhruba polovina lidí, kteří mají volební právo, takže najednou je ta podpora de facto už jenom patnáctiprocentní. Těch patnáct procent tam nešlo a oni si jenom podle určitého klíče přisvojili jejich hlas a my nemůžeme říct, že oni mají jejich podporu. Skutečná podpora tzv. třicetiprocentní strany při volební účasti padesát procent je totiž pouze patnáctiprocentní. A to zase tak velká podpora není. Na druhou stranu si ale myslím, že proti tomu současnému stavu neexistuje žádná konzistentní politická opozice.
Kdo vlastně volí Andreje Babiše?
Lidé jej asi volí proto, že v něm vidí naději, že se třeba ten systém, který tady od roku 1989 máme, pod jeho vedením stabilizuje a že se to potáhne líp, než to bylo předtím. Když jsem se koukal na jeho elektorát, tak si myslím, že jsou to spíše takoví ti starší lidé z vesnic. Myslím si, že zrovna moc pomyslných skalních, radikálních voličů Andrej Babiš nemá. Ovšem těch, kteří na tom nejsou dobře a kteří toho mají dost, je v tomhle státě hodně, a když před ně někdo předstoupí a předstoupí před ně dobře a řekne: podívejte já vám pár stovek přidám, nebo přidám učitelům, tak je vidět, že lidé na to prostě slyší.
Fotogalerie: - Pochod na vládu
To zní, jako kdybyste byl kritik polistopadových poměrů. Jaké vidíte problémy?
Když se podívám na současný stav společnosti a Česka, tak mi vadí, že jsme zemí vybírání vysokých poplatků zahraničními společnostmi, ničení životního prostředí a přírodního bohatství a prodeje otrocké práce.
Otrocké práce?
Ano. Vždyť kdo dneska ze středostavových profesí z plného úvazku uživí rodinu tak, aby ji živil za osm hodin a důstojně? Co třeba paní zdravotní sestra a pán montér u dopravního podniku, jak na tom budou asi? Vydělají si za těch osm hodin dost na to, aby si v Praze pronajali byt, koupili si jednou za deset let novou fabii, aspoň, a jeli jednou ročně někam na dovolenou? Myslím si, že organizovaným výprodejem, který se tu od listopadu 1989 odehrával, se země nikam neposunula a měli bychom přemýšlet nad tím, co budeme dál vyprodávat, jelikož deset procent národa je v exekuci – a to už není dobře.
Fotogalerie: - Chvilky na Hlavním nádraží
A minulý režim? Vždyť dle nedávného průzkumu pro Paměť národa si až třetina Čechů nad 40 let věku myslí, že za socialismu bylo lépe, než je teď...
Doba socialismu byla pokřivená, ale byla stabilní. Dávala lidem právo na stabilní život, na byt v paneláku, automatickou pračku, škodovku nebo ladu a dovolenou v Chorvatsku. A takhle žili všichni, a když šli do penze, tak šli do penze. Občan měl režimem nalajnovaný život, ale měl nějaké jistoty. V současnosti podle mě spousta občanů přemýšlí o tom, že ten život sice nalajnovaný nemají, ale ty jistoty také nemají. Druhý problém je nejistota. Za komunismu byla spousta pracovních míst. Dneska tu tahle jistota chybí.
Jsou Češi s reliktem a se strašákem komunismu vyrovnáni?
Já bych spíš řekl, že jsme se dodnes nevyrovnali s postkomunismem. On ten komunismus přece jenom něco vytvořil. Po revoluci ovšem tady někdo spoustu těch věcí z komunismu bez náhrady zlikvidoval. Já nechci říkat, že přímo rozkradl, ale zkrátka spousta těch věcí tady teď buďto chybí, nebo není adekvátně nahrazena. A nemyslím tím třeba nějakou totalitní policii a odposlechy, u těch bych si dokonce troufl říct, že možná v dnešní době už nahrazovány jsou. Když jsme u toho, tak mi například chybí i to, že stát investoval do kultury, i když to byla kultura komunistická. Já například nemám pocit, že by nám tu za těch posledních 30 let rostly nějaké architektonické skvosty. Ovšem například první republika je za oněch dvacet let své existence stavěla. To je podle mě hlavní problém.
A potrestání komunistů po roce 1989, jak někteří navrhovali a navrhují, že se to mělo udělat?
Tak strana jako taková, KSČ, rozpuštěna byla. Zločinné jednání komunistických garnitur ve smyslu udávání, nesvobody, fízlování, zavírání politických odpůrců zlikvidováno bylo. Nebyl ale zlikvidován vliv minulých garnitur na majetek státu. Vliv stranického aparátu byl po roce 1989 zlikvidován, ale mezilidské vztahy jely vesele dál. Co se týče komunistů, tak v KSČM zůstali po „Sametu“ už jenom ti přesvědčení a spousta bývalých komunistů zvesela zakládala nové strany. Takže, abych se vrátil k té původní otázce, tedy k potrestání komunistů, myslím si, že něco důslednějšího se s tím dělat mělo, ale spíše v omezení vlivu těch minulých garnitur na budoucí počínání a rozvoj státu. Myslím, že tohle bylo horší než ponechání možnosti pár skalním členům předlistopadové KSČ zůstat komunisty.
Povedla se privatizace? Naplnily se její cíle?
Ne, s tím rozhodně nesouhlasím.
Ovšem Česká republika se stala tržní ekonomikou, základem je soukromé vlastnictví, tak se často argumentuje tím, že se privatizace povedla…
Nesouhlasím a podle mě je to otázka národního kapitálu.
V jakém smyslu?
My prostě nemáme národní buržoazii. Měli jsme ji za první republiky, ale její majetek byl komunisty zabaven a vlastně i samotný restituční zákon restituce do určité míry omezoval, protože říkal, komu se nevrátí. Kdyby se po revoluci řeklo, že všechny komunistické vyvlastňovací akty byly neoprávněné, tak by se to soukromé vlastnictví třeba nějakým způsobem vrátilo. Nevracelo se ale těm, kteří nežili v Česku, nevracelo se jmění právnických osob, což dopadlo na řadu továrnických rodin. Co se stalo místo toho? To, co se nevrátilo, se vyprodalo někomu do zahraničí.
Co to znamená?
Znamená to, že ty komunistické garnitury si svoje práva ponechaly, a místo aby majetek vrátily těm, kterým byl neoprávněně odejmut, vydělaly na tom, že jej vyprodaly do zahraničí; a my to tady všechno po privatizaci odnášíme. Nemáme jedinou českou banku, telekomunikace jsou také vyprodány, všechno se vyprodává nadnárodním společnostem a všem se povoluje, aby tady vybírali vysoce nadstandardní poplatky, což není dobře.
Ekonomka Ilona Švihlíková míní, že z Česka po listopadu 1989 se postupem času stala kolonie. Souhlasil byste?
Ve smyslu kapitálovém bych souhlasil. Navíc máme v Česku spoustu regulačních autorit, které by podle popisu práce měly chránit zákazníky. A všechny tyhle instituce určitým způsobem dovolují, aby se odsud zisky odvážely. Takže, kdo dovoluje, aby se takto s námi hospodařilo? Vždyť spousta těch firem a bank v Česku vybírá vyšší poplatky než ve svých mateřských zemích. Normálně by si tohle nemohly dovolit, kdyby ten stát v této oblasti fungoval. Stát tak vlastně ztratil nejenom vlastnictví, ale už i možnosti kontroly nad tím, aby se s privatizovanými veřejnými službami nakládalo alespoň s minimální ochranou občana jako spotřebitele, abychom tedy poplatky měli srovnatelné se zeměmi západní Evropy. Jsou tady vyšší poplatky než jinde a nižší životní úroveň. Národ je tímto způsobem ždímán a regulační úřady za to nesou odpovědnost.
Naplnila se po listopadu 1989 očekávání?
Tehdy jsem si představoval, že bych si přál, aby ta země fungovala v podstatě stejně, jak tehdy fungovala, jenom aby už skončil ten blbej komunismus a mohli jsme začít podnikat. Nepředstavovali jsme si pod tím ale to, že budeme podnikat ve financích, že všichni budou dělat ve fabrikách a akorát tu fabriku někdo bude vlastnit. Většina lidí si to představovala asi jako určitou formu drobného podnikání. Měli jsme prostě představu, že budeme jezdit na Západ, budeme číst Solženicyna, zpívat Kryla.
Tak svobodu cestování máme...
Ale je to opravdu svoboda, když půlka Čechů na to nemá?
Blížíme se konci roku 2019. Které osobnosti podle vás patřil letošní rok, která byla nejvýraznější?
V Česku za mě jednoznačně Karel Gott, a to i přesto, že jsem osobně příznivcem jiných zpěváků, tak Gott kulturní osobností bezesporu byl. Lidé si nějakou ikonu žádají, a když Karel Gott zemřel, tak se toho chytli, že nějakou ikonu mají, že je tu někdo významný a slavný. Takže tu není nikdo jiný, o kom by se letos tolik napsalo a řeklo, než je právě on. Chtěl bych vidět taková procesí, kdyby zemřel nějaký politik, kolik lidí by tam asi přišlo. A co se týče mimo Českou republiku, tak tu pak máme klimatickou aktivistku Gretu Thunbergovou.
Ano, podle prestižního časopisu Time je osobností roku 2019 právě Švédka Greta Thunbergová.
Ano, u ní je ale otázkou definice toho, co je to ona osobnost. Na jednu stranu je Greta známá, já ji ale vnímám stále spíš jako mladou studentku než jako vyzrálou osobnost, kterou vzhledem k věku ani být nemůže; beru ji ale taky jako někoho, kdo podnítil svět a začal iniciovat dialog o klimatických změnách, a to mezi těmi, kteří tvrdí, že musíme udržet ten stávající styl využívání a de facto ničení planety kvůli tomu, abychom si udrželi nějakou ekonomiku a zajeté pořádky, a někoho, kdo si troufne říct, co si to dovolujete páchat na té příští generaci. Nějaká výraznější humanistická osobnost typu Matky Terezy či Mahátmy Gándího mi v tom letošním roce ale nějak chybí. Uznávám ale, že Greta je určitě známá a hraje svoji roli, ať už na ni nadávají, nebo ne. A ta role ve smyslu, že bychom měli přemýšlet nad tím, co tady necháváme další generaci, je zcela určitě oprávněná. Málokdo nad ní ovšem přemýšlí.
Co nám přinese brexit, který je nyní po vítězství Borise Johnsona v Británii takřka na spadnutí?
Řekl bych, že určitě nestabilitu. To, co ona nestabilita bude znamenat pro malý národ, kterým jsou Češi, je otázkou. Nevidím to ale tak, že by Británie byla nechtěným členem Evropské unie. Ve skutečnosti je to přímo naopak. Britové odcházejí, protože si myslí, že jim v Unii není líp, že jim bude líp na tom jejich ostrově.
Povede odchod Britů k posílení pozice Německa a Francie v Evropě?
Mocensky tam ta snaha zcela určitě bude, ale jestli posílí i ekonomicky, nevím.
Vítáte vítězství Borise Johnsona v britských volbách ?Anketa
Poslední volby v Británii byly po brexitu a zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA již několikáté v řadě, kdy lidé volili proti vůli mediálního a kulturního establishmentu, zlobili a prý volili „špatně“. Proč voliči takhle „zlobí“?
Oni si to ti lidé asi nemyslí, že by volili špatně. Na britském příkladu je vidět, že když o něco šlo, tak do toho šli lidé napříč politickým spektrem. A to nám ukazuje, že úspěch bude mít politik, který si nebude jenom hýčkat ten svůj elektorát, ale který osloví voliče něčím novým. A to je jedna z mála věcí, která má šanci na úspěch. Protože jestli si to jedna strana patnáctiprocentní rozdává s další desetiprocentní stranou a pak potřebují ještě dvě pětiprocentní, tak z toho asi těžko vznikne nějaký konsensus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
