Konec roku je čas, kdy se bilancuje. Letos uběhlo 30 let od sametové revoluce. V listopadu 1989 jste se studentských demonstrací proti tehdejšímu režimu osobně účastnil. Jak se díváte na současné manifestace Milionu chvilek proti premiérovi Andreji Babišovi? Často se mezi demonstrace v roce 1989 a současné manifestace dává rovnítko...

V první řadě je nutné říct, že my jsme tehdy v roce 1989 měli vizi. Ta vize byla, že za prvé se ta země určitým způsobem integruje, že získáme víc svobody a půjdeme i nějakým způsobem dopředu. Druhou částí té vize pak bylo, že nám budou vládnout odborníci. Co se týče demonstrací Milionu chvilek, tak ti lidé vědí, co nechtějí, že nechtějí alternativu v podání Andreje Babiše. Ovšem na druhé straně nepředkládají žádnou jinou, vlastní.

Žádají, aby Babiš odstoupil.

Pro mě osobně ale nemůže fungovat vize: nevolte Andreje Babiše. Pro mě by teoreticky mohla fungovat vize: sesaďte Andreje Babiše a dejte tam někoho lepšího. Kdyby mi někoho takového ukázali, tak třeba i půjdu rád za něj demonstrovat. Ovšem, když vidím ty provařené politiky z minulých garnitur, ty rytíře smutné postavy, kteří se proti Babišovi šikují, tak opravdu nevím, jestli by bylo terno dát tam místo Andreje Babiše zrovna takové. Samozřejmě tím neříkám, že ten, kdo tam je teď, je nějaký ideální nebo skvělý premiér. Já ale nechci Babiše pomlouvat a ani nechci říkat, že jsem nějakým jeho fanouškem. Problém ale je, že národ zřejmě nemá žádného takového jiného lídra, za kterým by stála většina. Pakliže se na něčem ti demonstranti shodují, tak na tom, že říkají: my tohohle nechceme. Ok, tak já jim vzkazuji, tak mi ukažte toho, koho chcete, pojďme za něj nyní demonstrovat radostně všichni.