V nové knize Bytost popisujete svět budoucnosti, ve kterém se lidé naučili žít takříkajíc v sepětí s přírodou. Lidstvo jakoby překročilo svou „živočišnou, zvířeckou“ podstatu, jež má být příčinou všech válek a konfliktů. Na druhé straně je ale populace výrazně redukována. Lidstvo do tohoto stádia prošlo skrze krizi, jaderný konflikt obrovských rozměrů v oblasti Blízkého východu. Je to optimistická verze budoucnosti?
Nakonec bych řekl, že v podstatě ano. Stejně jako každá správná pohádka i tato končí v zásadě dobře. Jenže v současnosti ve světě vnímám obrovská rizika, a možná i proto byla ta kniha psána. Ta cesta k té jiné společnosti vede přes jakousi katarzi, přes války a krveprolití, pandemii. To jsou všechno věci, které v současnosti hrozí. My jsme nyní aktuálně na pomyslném historickém prahu, kdy nám technologie umožňují koncentrovat všechno nahromaděné vědění do neskutečného poznání a vynálezů. Spolu s tím se ale vytváří obrovská rizika. Řekl bych, že aktuálně lidstvo jako celek kráčí po velmi tenké linii mezi totálním zničením a nějakým pomyslným pokrokem. Jak říkám tu knihu jsem psal i jako určité varování. Doufám, že v reálu nás čeká světlejší budoucnost.
Bojíte se, že lidstvo čeká nějaká zásadní krize, konflikt biblických rozměrů? Boj o ropu?
Ano, ropa je stále ještě krví naší civilizace. Osobně ji spatřuji pod všemi těmi záminkami pro vojenské intervence západních států na Blízký a Střední východ. V současné době je politika ve vleku obrovských nadnárodních korporací a investičních fondů. Na druhé straně tu pak máme superstáty, Čínu, Rusko, západní svět a Spojené státy americké.
USA plnily v podstatě celou druhou polovinu 20. století funkci jakéhosi „světového četníka“. Jak jejich roli vnímáte v současnosti?
USA jsou v podstatě superstátem s nejsilnější armádou na světě. Zajděme ale trochu do historie. Američané mají navzdory své moci již od smrti prezidenta Kennedyho prezidenty, kteří jsou v podstatě jenom takoví tiskoví mluvčí nebo mediátoři. Podívejme se na skutečnou moc prezidenta Spojených států směrem dovnitř USA, která je vlastně relativně docela malá. Navenek sice vidíme nějaké atomové tlačítko, nějaký jaderný kufřík, ale ten prezident je v podstatě ve větší nebo menší míře jen takový herec.
Fotogalerie: - Studentstvo před fakultami ČVUT
Americký prezident je vždy spojen s určitým mocenským prostředím, které mu tu kampaň umožnilo, ať už se jedná o sponzory, či jiné spojence. Stačí se podívat na americké korporace, které jsou od 2. světové války neskutečně silné. Tohle je ten svět a ta moc, to jsou subjekty, které mají na globální politiku reálný mocenský vliv. Zmínil bych například společnost Blackwater (americký privátní vojenský kontraktor spolupracující s vládou Spojených států, pozn. redaktora). Firma Blackwater disponuje tisíci žoldnéřů, které je schopna vysadit kdekoliv na světě, disponují těžkou technikou. V souvislosti s tím zmíním jméno bývalého vysoce postaveného představitele CIA Cofera Blacka, který se posléze angažoval i v čele Blackwateru. Takže ta provázanost korporátního sektoru s veřejným je ve Spojených státech obrovská.
Jenže USA procházejí podle mého názoru v posledních letech hlubokou strukturální krizí a já jsem přesvědčen o tom, že je v zájmu celé planety, aby ten pád, ten proces, proběhl co nejvíce v klidu. Amerika je dle mého názoru takový pomyslný obr na hliněných nohou, což se svého času říkalo o Sovětském svazu. Jenže on je to obr s jadernými zbraněmi. Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby se některá z nich zatoulala? Kdyby USA spadly volným pádem, mohlo by to být ošklivé. Američané si každoročně půjčují u čínského politbyra. To jsou takoví ti chlápci z ústředního výboru komunistické strany Číny v těch charakteristických modrých „sakomontérkách“. Takže tihle chlápci půjčují americkému prezidentovi. Už desítky let tam Američané jezdí. No a podívejme se na Británii. Není to tak dlouho, co Britové vozili čínskou delegaci po Londýně vyzdobeném rudými vlajkami ve zlatém kočáře. No to je příběh jak z nějaké pohádky.
Právě vstřícnost vůči Číně je ale častou výtkou ze strany určitých kruhů na adresu českého prezidenta Miloše Zemana. Zeman nás podle mnohých táhne na východ. V posledním měsíci se proti němu a rovněž i proti Andreji Babišovi hojně protestovalo na českých ulicích…
No jistě, my tady v Česku máme takovou tu naši známou „bouři ve sklenici vody“. Naše malé, lokální loutky v Česku, tedy politici, zkrátka produkují takové ty lokální hry, což je velmi úsměvné, dle mého názoru. Českou politiku prostě nelze brát vážně. Navíc ty loutky podle mého ještě navíc snad i žerou z jednoho žlabu. Alespoň takový mám pocit. A oni to ti naši politici vědí, když se podíváme na ty jejich ksichty, tak oni se stydí.
Fotogalerie: - Na podporu České televize
V jakém smyslu?
Bylo to vidět například v posledních týdnech v souvislosti s protesty mladých lidí proti Zemanovi a Babišovi. Takže si to shrňme. Na jedné straně tam vidíme spontánní mladé lidi disponující přirozenými emocemi. A na straně druhé tu a tam mezi nimi vykukují takové ty provařené obličeje starých politických prostitutů, a to napříč celým politickým spektrem.
A odpor na náměstích? Ten na Slovensku kvůli úkladné vraždě novináře se reflektoval až do rošády vládního kabinetu…
Ten je určitě autentický. Nacházím tam ale stejně jako vždy určité manipulace. Zajímavý aspekt ale je to, jak citlivě například na tom Slovensku na to, co se děje v ulicích, politici reagují. Já bych tedy řekl, a je to tedy pouze má domněnka, že to určitě je nějaká připravená akce. V zájmu normálního státu by mělo být lidi spojovat. Jenže tady najednou vidíme procesy, které jsou v podstatě rozkladné. Samozřejmě, že určité rozdílné síly, skupiny jsou přítomny přirozeně v každé společnosti. V tomto případě si ale myslím, že jsme svědky sociálního experimentu nejhrubšího zrna.
Demonstrantům vadí například spolupráce Andreje Babiše s StB. Dále vláda s možnou podporou komunistů…
Je trochu absurdní, že se tady neustále straší tajnou bezpečností. Když se totiž podíváte na Cibulkovy seznamy, tak najednou uvidíte, že ti lidé byli naposledy aktivní nějak v 70. letech. Takže ono to vypadá, jako by celá ta StB přestala najednou najímat agenty a budovat agenturní sítě v osmdesátých letech. Ale to je samozřejmě nesmysl. Tudíž jsou seznamy vykuchané. Ti lidi, kteří tam nejsou, byli převzati ze strany tajných služeb dále a někteří jsou možná aktivní až doposud.
Nicméně, co se týče našich českých politiků z té staré gardy, řekněme z oněch 90. let minulého století, kterým já říkám figurky, tak jsem přesvědčen o tom, že již nikdy nic nevyhrají. Jejich mediální obraz, který v současné době hraje největší roli, je aktuálně na bodu mrazu. Ono, když těch 20 let sedíte v Parlamentu, tak se na vás shromáždí spousta špíny a to je to, co je nutí hrát tu svou roli dál.
Vždyť oni například jednu dobu vystupovali s pravicovými návrhy, které jakoby o nich snad vypovídaly, že jsou ještě pravicovější než Rockefeller. Oni dál hrají svou roli, protože musí. Navzájem se drží pod krkem a ta setrvačnost je nutí. Oni to vědí, ale jsou tak zkompromitovaní, že musí dál hrát tu roli. Je to ples příšer.
Fotogalerie: - Obušku, z pytle ven!
Musejí to tedy mít těžké, jak to tak popisujete…
No, já například věřím tomu, že řadě z nich je to až líto. Nebudu jmenovat, ale jsem si jistý, že někteří by raději někam už zalezli. Dali si pohodu, panáček, cigárko. Oni ale zkrátka nejsou svými pány, jsou na vodítku. Naše lokální české příběhy navazují na příběhy globální, které jsou geopolitického rázu. My jsme součástí těch pohybů, viz Slovensko, viz Ukrajina. Ono nebude náhodou, že bývalý německý premiér Schroder dnes pracuje na vrcholných pozicích ruského plynárenského průmyslu. To všechno je asi mnohem důležitější, než co má rád nebo co vykřikuje kterýkoliv český politik, nebo tedy alespoň většina z nich. V té souvislosti mi čeští politici vlastně připomínají takové postavičky, které hrají příběhy, jejichž nitě vedou mimo tuto republiku. Na druhé straně, já se vůbec nechci posmívat autentickým emocím mladých lidí na náměstích, kteří mají nějaké své opravdové pocity nespokojenosti. Já kdybych v současné době žil v České republice jako dospívající člověk, tak se budu také radikalizovat.
Politické strany jsou čím dál tím více vyprázdněné. Jejich rétorika připomíná rétoriku kašpárků. Je přitom úplně jedno, jestli něco říká politik nalevo nebo napravo. Každý si jakoby chytne kus nějaké pravdy a tím rétoricky operuje, manipuluje. Jenže pravda je komplexní. Myslím to tedy tak, že je například potřeba mít sociální stát. Jenže zároveň je i nutné v lidech nějakým způsobem stimulovat kreativitu a schopnost podnikat. Ale obě ty složky musí být v nějakém souladu. Takovým exemplárním příkladem levicovosti jsou například skandinávské státy. Ony mají samozřejmě své problémy. Jsem ale přesvědčen o tom, že naprostá většina obyvatel planety by za problémy skandinávských států byla vděčná, pokud by je mohla vyměnit za ty své. Zkrátka protože často ti lidé nemají co jíst, jejich děti nemají žádnou perspektivu. Ono vlastně ani nemusíme zacházet nikterak daleko. Mladý člověk si dnes v Praze může koupit byt za pět milionů a na třicet let se k tomu upsat do hypotéky. Je namístě se ptát: Je tohle prostředí, ve kterém chceme žít? Chceme žít ve světě, kde většina živoří? To je přece nesmysl. Takový svět by byl peklem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
