Nosíte venku roušku nebo respirátor?Anketa
Před sedmi lety měli ruští armádní agenti z jednotky GRU vyhodit do povětří muniční sklad ve Vrběticích. Čin si vyžádal dva mrtvé české občany a nápravu škod ve výši jedné miliardy. V momentě, kdy se tato informace dostala na veřejnost, dění nabírá rychlý spád. Na začátek, prosím, pane docente, váš komentář k celé kauze?
Vyjádřil jsem se na facebooku a vývoj mi dal v řadě věcí za pravdu. Napsal jsem vzápětí po zveřejnění šokující informace, že „představa, že se po areálu se skladovaným vojenským materiálem volně procházejí cizí státní příslušníci s pekelným strojem v aktovce, mi připadá děsivá až absurdní. Svědčí o tehdejší naprosté neschopnosti ochránit základní bezpečnostní zájmy státu. V plné nahotě se projevily následky privatizace i v těch sférách, kde je v sázce bezpečnost státu i jeho občanů. O tom, že výbuch nebyl dílem náhody, museli vyšetřovatelé vědět už pár týdnů po události. Teď by měli jasně říci, jak to bylo, popsat celou událost. Je to ale pořád vyšetřovací verze, která se buď potvrdí, nebo vyvrátí.
Její vyvedení na veřejnost si patrně někdo objednal, protože se dobře hodí do kontextu současné napjaté mezinárodní situace. Pomohl tím i Hamáčkovi se dostat z choulostivé situace, případně Havlíčkovi vyřadit Rosatom z tendru na Dukovany. Pokud mají vyšetřovatelé a tajné služby jasno, pak nevěřím, že teroristický čin provedli agenti GRU sami, ale mohli mít v areálu komplice (nepracovali tam nějací ruskojazyční cizí státní příslušníci?). Také by mě zajímalo, jaké jasné důkazy existují, protože jen samotný pobyt agentů na našem území v době, kdy došlo k výbuchu, důkazem není. Možná je i informace od nějakého přeběhlíka či od rozvědky spojeneckého státu.“
Chtěl bych zdůraznit, že podobné názory vyslovovali i ve vojenských otázkách daleko fundovanější odborníci, jako generál Šándor či analytik Visingr atd. Ještě mohu na základě novějších informací shrnout, že za dostatečně prokázané považuji, že GRU prováděla kolem Vrbětic nějakou, z hlediska mezinárodního práva vůči naší republice nekooperativní, možná nepřátelskou zpravodajskou operaci. Ale že by do areálu dovezla automobil s výbušninami, aniž by to kdokoli zpozoroval, je nesmyslná fabulace, jak tvrdí generál Šándor.
Do areálu se ruští agenti v důsledku nepořádku a nedostatečné vnější ostrahy patrně dostat mohli, ale nic víc. Ani způsobit požár ve skladu s výbušninami jen tak sami nemohli, protože na rozdíl od vnější ostrahy ostraha vnitřní včetně elektronické fungovat musela. Ani spekulace Bohumila Pečínky o jiném cíli v rámci areálu nemá podporu v důkazech. Bohužel slíbené zveřejnění dalších informací nenastalo, a tak se vše pohybuje hlavně v rovině nepřímých indicií, které si každý může vyložit tak, jak se mu zlíbí. Výsledkem je spousta spekulací, často protichůdných a matoucích. Snaží se politici, novináři i amatéři na sociálních sítích. V Rusku se z takového chaosu asi mohou potrhat smíchy.
Dělá to na mne dojem nepřipravené akce, která byla vyprovokována informací o chystaném článku v Respektu opírajícím se o vyšetřování investigativní agentury Bellingcat, případně o únik z vyšetřování. Vláda musela jednat, ale vypálila na první pokus příliš silnou salvu. Příběh, který byl předložen, by neobstál u žádného soudu, rozhodujícího o výši náhrady za materiální škody. Možná že zainteresovaní vyšetřovatelé, zpravodajci, vládní a parlamentní činitelé vědí více, ale pak se asi nejedná o důkazy z policejního šetření, ale o zpravodajské informace patrně ze zahraničních zdrojů. Předkládá se zde něco na způsob „nemůžeme říct úplnou pravdu, ale musíte nám věřit“. A tak se z původních „důvodných podezření“ v mediálním prostoru stává jistota viny. Samozřejmě oficiální verze může být pravdivá, i když přímé důkazy zjevně chybějí. Ale vzhledem k tomu může být i přirozeně zpochybnitelná, přičemž to by část politické scény nemělo vést k projevům vzteku a nenávisti. Okolnostmi vynucené předčasné zveřejnění důvodného podezření navíc ohrožuje další průběh vyšetřování.
Všeobecná nedůvěra k politické reprezentaci včetně opozice i tajným službám není ovšem tou správnou kulisou pro razantní slovní prohlášení a následné diplomatické odvetné akce. A tak se veřejnosti prezentuje představa, že když něco tvrdí většina politiků, že je to nezpochybnitelná pravda. Jenže definice pravdy tvrdí něco jiného.
Europoslanci vydali prohlášení, ve kterém vyzvali unijní země, aby „také projevily solidaritu přijetím silné, společné a konkrétní akce vůči Rusku v odpovědi na tento útok“. Očekáváte nějaký společný postup vůči Rusku? Jakou konkrétní akci lze ze strany EU předpokládat?
Není jasné, co si europoslanci představují pod pojmem „silná akce“. Každému totiž musí být jasné, že zastavení stavby plynovodu Nord Stream 2 nebo zrušení plánovaných nákupů ruské vakcíny proti covidu poškodí především občany EU, a ne Rusko. Zásadní zájem na zhoršení vztahů s Ruskou federací nevidím. Shoda může být pouze na nějakých minimálních gestech, jako je vyhoštění malého množství diplomatů.
Názory o tom, že by měl být zastaven Nord Stream 2 jsou slyšet stále silněji. Myslíte si, že Německo k tomu přistoupí? Mimochodem podle posledních průzkumů v Německu vítězí Zelení a CDU/CSU, nejsilnější politická strana padá na 21 procent a v září jsou volby…
Nepovažuji to za pravděpodobné.
Generál Andor Šándor pro PL také uvedl: „Těžko čekat nějaká razantní diplomatická či jiná gesta od Německa, když chce ruský Sputnik, to samé od Itálie či Rakouska a podobně. Abychom v tom de facto nezůstali úplně sami. Je jasné, že je potřeba udělat nějaká opatření, ale nehnat to na krev, na dřeň.“ Co vy na to?
Souhlasím s generálem Šándorem. Domnívám se, že i určité zklidnění diplomatické války s Ruskem způsobilo zprostředkování někoho třetího (možná právě z Německa či dalších významných zemí EU), které zchladilo horké hlavy v letenské kachlíkárně i Černínském paláci, potažmo i na ruské straně. Dosažená prozatímní dohoda o paritě diplomatů v souladu s Vídeňskou úmluvou je rozumným řešením, které umožní další jednání. Jsem přesvědčen, že stavy diplomatů a dalších pracovníků se postupně a bez humbuku vrátí na úroveň, která umožní oběma ambasádám normálně fungovat.
Psali jsme:
V každoročním proslovu k Federálnímu shromáždění k mezinárodní politické situaci prezident Vladimir Putin varoval před překročením mezí. Kudy vedou, určuje podle něj Moskva. V případě překročení „červené linie“ bude tvrdě a rezolutně reagovat. „Organizátoři jakýchkoliv provokací ohrožujících základní zájmy naší bezpečnosti budou litovat toho, co spáchali, jak už dávno nelitovali.“ Co říkáte na letošní proslov prezidenta Putina?
Projev jsem nečetl ani neslyšel celý. Znám jen úryvky zveřejněné našimi médii. Nepovažuji jej ale za tak významný, jak se někdy píše. Nevybočuje z linie ruské politiky v posledních letech. Pokud jeho výsledkem byla nějaká tajná komunikace vedoucí ke stažení ruských vojáků dále od ukrajinské hranice, účast Putina na klimatické konferenci pořádané americkým prezidentem či návrh ukrajinského prezidenta na osobní jednání s cílem nastolení míru, pak to byla správná slova ve správný čas.
Jak se díváte na reciproční akci, kdy Rusové vyhostili 20 českých diplomatů? A co si myslíte o ultimátu vůči Ruské federaci od už nového ministra zahraničí Jakuba Kulhánka a ruské reakci?
Dnes je to již málo zajímavé. Klíčový je výsledek, a ten je podle mne dočasným příměřím a umožňuje další jednání, jehož výsledek lze těžko předjímat. Nicméně varianta, kterou jsem nastínil u jedné z předchozích otázek, tj. zvýšení počtu diplomatů na obou stranách oproti dnešnímu stavu při zachování parity, považuji za nejvíce pravděpodobné vyústění.
Jak na vás zapůsobil nový ministr zahraničí?
Podobně jako jeho předchůdce Petříček. Nevýrazný, nejistý. Ale dostal se hned v prvních hodinách svého ministrování k řešení velmi složité mezinárodně politické situace. Nedivím se proto jeho evidentní nervozitě. Musíme počkat nějaký čas, než ho bude možno hodnotit.
A co zastírací manévr s objednanou návštěvou ministra vnitra Jana Hamáčka v Rusku?
Opět je to v módu „věř nebo nevěř“, ostatně jako celá kauza. Hamáčkova verze zní poněkud fantaskně, i když nelze vyloučit, že je pravdivá. Možné je ale i to, že tehdejší ministr zahraničí chtěl v Moskvě případ probrat a předejít diplomatickému průšvihu.
Rusko jsme vyřadili z tendru na dostavbu Dukovan, vypověděli diplomaty, Rusové také. Předpokládáte, že hrozí větší eskalace napětí? K čemu v nejbližších dnech nebo týdnech může dál v česko-ruských vztazích dojít? Co můžeme očekávat a na co se připravit?
Těžko říct, kdo na případu, co prodělal. Nevydělal nikdo, ani jásající pravicoví opoziční politici. Do voleb je daleko a protiruskou propagandu už nebudou moci výhodně uplatnit v kampani. Tím, že v podstatě dostali, co chtěli, ztratili výhodu pro podzimní kampaň. Remízovým výsledkem diplomatické šarvátky byli evidentně zaskočeni.
Tendr na jadernou elektrárnu navíc ještě ani nezačal. A jak vytrvale tvrdí minoritní akcionář ČEZ Šnobr, možná ani nezačne. Rosatom byl ze všech uchazečů v nejkomfortnější situaci, ale tajné služby a česká pravice jej pokládají za geopolitické bezpečnostní riziko. Nicméně zbývající uchazeči zase představují riziko technologické. Francouzi a Korejci se specializují na jiné druhy reaktorů a Westinghouse se potácí v krizovém stavu. Nejsem odpůrce jaderné energetiky, ale projekt za astronomickou cenu (která se po vyřazení Rosatomu patrně ještě navýší) s velkou dobou realizace, a ještě delší dobou návratnosti, považuji dlouhodobě za nadměrné finanční riziko. Byl bych proto pro přepracování energetické koncepce, nejsem ale odborník, abych přesně věděl, na jaký druh zdrojů se zaměřit. Odpudivé větrníky či biomasa by to ale být neměly.
„Je zřejmé, že konkrétní a detailní důkazy o zpravodajských zjištěních se z objektivních důvodů nedozvíme,“ uvádí ke kauze Vrbětice generál Petr Pavel. Pro něj jde o rozhodování mezi šéfem BIS Koudelkou a Vladimirem Putinem. Zůstane tedy pro veřejnost vše v rovině spekulací?
Generál Pavel má asi pravdu. Bohužel. Pokud je něco dokazatelné pouze zpravodajskými informacemi, pak se pravda většinou nevyjeví, a vše zůstane otázkou víry. V sázce může být totiž osud agentů, pracujících ve strukturách cizího státu. Ovšem je tu ještě jedna rovina, kterou pan generál nezmínil. A tou jsou soustavné úniky utajovaných informací mezi jisté novináře. Skoro to vypadá, jako by tyto osoby představovaly kanál, kterým zpravodajské služby cíleně vypouštějí důvěrné poznatky do veřejnosti s cílem ovlivnění domácího politického vývoje ve prospěch určitých stran či koalic.
Je to samozřejmě spekulace a kdyby to tak bylo, bylo by to s naší demokracií hodně špatné, protože v civilizovaných demokratických státech toto zpravodajské služby nesmějí dělat. Některé informace svědčí právě o tom, že chystané zveřejnění utajovaných informací způsobilo překotnou a dostatečně nepřipravenou akci české vlády. Jinak by se věc řešila zcela jinak.
K práci zpravodajských služeb v kauze Vrbětice mám kritickou poznámku i ohledně monitoringu zacházení a obchodování s vojenským materiálem v době před výbuchem. Bylo sledování dostatečné? Věděla BIS či pracovníci dalších tajných služeb, kam vlastně prodané zbraně směřují? Prověřila si dostatečně například profil a aktivity bulharského obchodníka? Existuje podezření o nelegálním reexportu na Ukrajinu či do Sýrie. Pokud by obchody byly košer, zájem na straně ruských zpravodajců by asi nevznikl. Ale možná, že BIS měla v té době na starosti důležitější záležitosti, například zpracování metodiky jak učit dějepis na základních a středních školách.
Do jaké míry je současná krize v česko-ruských vztazích vážná? Jaké předpokládáte ekonomické dopady?
Krize v česko-ruských vztazích je tady prakticky od vzniku samostatné Ruské federace. Mnozí naši politici i občané si stále pletou současné Rusko se Sovětským svazem a pečlivě kopírují postoj Spojených států či Velké Británie, potažmo EU. V poslední době se vztahy zhoršily v důsledku konfliktu na Ukrajině. I v probírané kauze Vrbětice lze cítit ukrajinskou stopu. Jako člen EU a NATO má Česká republika jen omezený prostor pro vlastní zahraniční politiku, ale někteří odmítají využít i ten, na rozdíl třeba od pana prezidenta Zemana.
Příčinu zhoršení vztahů nehledejme jen v Rusku, ale i v našem domácím politickém boji o mocenskou hegemonii. Konfrontace s definovaným nepřítelem či alespoň „bezpečnostní hrozbou“ totiž vyhovuje dnešní opozici. Na tuto linii naskočila už dávno před zveřejněním informací o možné příčině výbuchu ve Vrběticích, viz stěhování pomníku Koněva, přejmenovávání ulic a náměstí, zřizování pamětních desek vlasovcům a další podobné z hlediska Rusů provokace.
Slibuje si od toho především vyvolání strachu, nikoli ovšem z Ruska, ale z důsledků „nežádoucích“ postojů v oblasti politické, právní, etické, ekonomické, kulturní i jiné. Velmi mírné „vybočení“ prezidenta z jednotné interpretace získaných informací ji proto rozběsnilo skoro až k nepříčetnosti. Jenže pravda nemusí být zrovna to, co říkají unisono politici, v tom má Miloš Zeman jednoznačně pravdu. Za postoj, který je nevyslovenou, ale dobře patrnou obhajobou kritického racionálního myšlení proti slepé víře vynucované fanatickou ideologickou inkvizicí, si jej vážím.
Poněkud vlažná reakce západních politiků na prosby o solidární akci proti Rusku je jen důkazem, že vnitřními poměry podněcovaná konfrontace není správnou cestou, byť se fanatičtí putinofobové zaštiťují mezinárodním právem, západními hodnotami, Navalným a bůhví čím ještě. Česká republika se bude dříve nebo na tuto cestu muset vydat také. Racionálně uvažující část naší politické scény to moc dobře ví, a proto nemá zájem diplomatický konflikt dále eskalovat. V této souvislosti doufám, že se současná krize na obchodních vztazích příliš neprojeví.
Situace eskaluje i globálně. Jak prosím vyhodnotit současné vztahy mezi Západem a Ruskem?
Logika boje o světovou mocenskou hegemonii tlačí mocnosti ke konfrontaci, která občas převáží nad racionálním hodnocením výhod kooperace. Jenže na rozdíl od situace před první či druhou světovou válkou může být výsledkem ozbrojeného střetu zničení podmínek života na podstatné části zeměkoule, a to nutí státníky k opatrnosti. Takže Biden kromě sankcí nabízí i setkání na nejvyšší úrovni, prezident Ukrajiny zve svůj ruský protějšek k jednání o míru, německá vláda trvá na dokončení plynovodu Nord Stream 2.
Prostě po krizi nastává postupné uklidnění a oteplení vztahů. Tak tomu bylo například i v době po kubánské krizi. Je to jakási sinusoida připomínající hospodářský cyklus, a dá se říci, že s ním do jisté míry i souvisí. Navíc dnes už nejsou na rozdíl od předchozí studené války zásadní ideologické protiklady a problémy LGBT, Navalného či některých dalších iniciativ nestojí za vyhrocování mezinárodních vztahů. Vrbětice jsou v tomto kontextu jen epizodou, která tento vývoj nezastaví, jakkoli by si to někteří přáli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
