_635340008670404046.jpg&id=21882)
Krev do žil vlil německé sociální demokracii její volební lídr Martin Schulz, a to až tak, že se mluví o tom, že by sociální demokraté vyhráli volby. Je to podle vás možné a co by to znamenalo? Možné jsou dvě varianty, velká nebo levicová koalice...
Velmi podrobně to sleduji. Byl to skvělý manévr od německých sociálních demokratů. Pochopili, že Martin Schulz je politikem, který, protože byl v Bruselu, je tak mimo vládní establishment a mrákotný tým sociálnědemokratických ministrů ve vládě Angely Merkelové. Je to tak trošku nový člověk v německé politice, byť z ní nikdy úplně nevypadl. Vzpomínám si, že když jsem byl na zasedání předsednictva SPD před nějakými sedmi osmi lety, Martin Schulz, ač činný v Bruselu, se ho zúčastnil. Takže kontakt měl s německou politikou, ale přitom byl trochu stranou. Nemohl zůstat u německých sociálních demokratů bez povšimnutí. Měli před jeho příchodem v průzkumech 21 a 22 procent, Schulz ve volbách do Evropského parlamentu dokázal získat 27,5 procenta hlasů jako lídr kandidátky.
To byl myslím rozhodující indikátor, který měl za následek to, že poté, co ukončil misi ve významné pozici šéfa Evropského parlamentu, byl povolán jako volební lídr sociální demokracie. Okamžitě poté vyskočily volební preference strany, ve volebním průzkumu dělaném mezi rozhodnutými voliči z minulého týdne bylo skóre mezi sociálními demokraty a klerikálními stranami vyrovnané – 37 procent. Levice (die Linke) měla osm procent stejně jako Zelení. Pět procent liberálové z FDP. Pětiprocentní hranice je rozhodná pro vstup do parlamentu, takže není zdaleka jisté, jestli by se tam liberálové dostali.
Co říkáte na Zemanovu myšlenku, že platit 100 Kč za den v nemocnici je únosné, pokud to bude kompenzováno chudým?Anketa
Ale i kdyby měli třeba až sedm procent, CDU/CSU by při tomto vyrovnaném stavu se sociální demokracií neměla přirozeného koaličního partnera. Musela by spoléhat jenom na sociální demokracii. Naopak sociální demokraté mohou v této chvíli uvažovat o koaličním spojení, které je přirozenější než to spojení s CDU/CSU, a sice se Zelenými a Levicí.
Volby do Bundestagu budou v září, může se ještě mnohé změnit. Spíše se ale mohou věci změnit k horšímu pro CDU/CSU a Angelu Merkelovou, protože pokud dojde k jednomu či dvěma teroristickým útokům či jiným velkým problémům z hlediska bezpečnosti země, bude podle mě ztrácet především CDU/CSU, nikoliv SPD. Mimochodem, německá levice – to znamená SPD, Zelení a die Linke – vyhrála už poslední volby. Měla převahu čtyř mandátů. Ale pozice těch postkomunistů ze strany Levice (die Linke) nebyla vnímána tak přijatelně jako nyní a navíc případná většina čtyř mandátů je příliš malá na to, aby se dalo efektivně čtyři roky vládnout.
Nyní je situace pro vznik takovéto levicové koalice vhodnější. Znamenala by výraznou změnu německé politiky, pokud by skutečně po volbách vznikla?
V řadě směrů by to byla velká změna v německé politice. Došlo by k posunu doleva. Ještě chci upozornit k die Linke, že v celoněmeckém vnímání k její přijatelnosti přispělo i to, že ona během posledních čtyř let působí v několika zemských vládách. Dokonce má jednoho předsedu zemské vlády. Pokud je na úrovni zemských vlád, už je to jen stupínek k tomu, aby byla na celostátní úrovni vlády. Jak jsem ukázal na výsledcích průzkumů, v tuto chvíli by tři německé levicové strany mohly postavit společnou vládu pod vedením sociálního demokrata Martina Schulze.
Psali jsme:
Německo má nového prezidenta, dosavadního ministra zahraničí sociálního demokrata Franka Waltra Steinmeiera. Co od něj očekáváte? Napsal jste o něm, že je to člověk, který bude spojovat, což je pro Německo v obtížné době důležité...
Pracoval jako perfektní diplomat ve dvou vládách ve velké koalici s CDU/CSU. Je například osobním přítelem bavorského předsedy vlády Seehofera z CSU. Dokáže mluvit s lidmi z prakticky celého politického spektra. Jak jsem ho poznal, je to konsenzuální politik, muž kompromisu. Člověk s velkými zkušenostmi. Pracoval po boku Gerharda Schrödera, už když on byl předsedou vlády Dolního Saska, pak se přesunul jako šéf úřadu vlády kancléře Schrödera. Léta letoucí rostl v pozicích, ve kterých byl. Vždy neměl oslnivý úspěch, třeba jako volební lídr kandidátky sociální demokracie. Ale to v německé politice neznamená, že je ten člověk zavržen. Naopak je dán na takovou pozici, která odpovídá jeho naturelu. A to se stalo i v tomhle případě. Jako ministr zahraničních věcí patřil k nejpopulárnějším členům vlády, veřejnost jej oceňovala a věřím, že stejně tak ho bude oceňovat jako spolkového prezidenta.
Důležité prezidentské volby čeká Francie. Tam se všeobecně očekává vítězství Marine Le Penové v prvním kole, ale také její porážka v kole druhém. Momentálně to vypadá po skandálu kandidáta pravice Francoise Fillona na vítězství Emmanuela Macrona. Jak vidíte tohoto u nás ne příliš známého politika?
Je to politik s velkým potenciálem. Byl to ministr hospodářství ve Vallsově vládě, včas se od té vlády oddělil. Byl vnímán především jako vynikající odborník, je původním povoláním bankéř. Velmi kvalitní bankéř a velmi dobrý ministr hospodářství. Za socialisty kandiduje bývalý ministr Benoit Hammon – který je určitě zajímavou figurou takové radikálnější levice v socialistické straně – ale tato strana a její kandidát jsou zatíženi mnohaletým vládnutím, kdy prezident Hollande nebyl úspěšný. Řada socialistických hlasů se s důvěrou přesune k Macronovi. A s hlasy, které jsou zatím pro Fillona, to, myslím, dopadne podobně. Pokud Macron neudělá nějakou závažnou politickou chybu, je to velmi pravděpodobný francouzský prezident.
Obecně, jak to vidíte s vyhlídkami evropské levice na nejbližší období, kdy i kvůli migraci či terorismu se část voličů přiklání k pravici či protestním stranám. Nebude levice teď v nějakém útlumu?
Ukazuje se, že recept německé sociální demokracie – a to i pro českou sociální demokracii – přivést vhodnou osobu do čela kandidátky, je správným krokem. Charismatická, zajímavá osoba schopná formulovat politické, programové cíle se stává reprezentantem toho hnutí. Sociální demokracie byla dlouho v Německu chápána jako nevyhraněný subjekt, tak jako asi teď u nás. To jsou důvody ztrát české a předtím německé sociální demokracie. Kdyby sociální demokracie našla někoho mimo současné vedení a možná i mimo stranu nebo v řadách členské základny, kdo by byl vhodný k tomu, aby zaujal funkci předsedy nebo aspoň volebního lídra, tak by její volební preference také mohly růst skokem. Je to důležité i v tom, že lídr, pokud je silný, dokáže si prosadit programové cíle, které jsou lidem pochopitelné. Že to není žádný rozbředlý kompromis.
Vede se debata, na jaké voliče by se ČSSD měla zaměřit. Jsou v ní dva proudy, jeden reprezentuje Jiří Dienstbier, což je zaměření na takzvaně moderní městské voliče, agenda trochu blízká Straně zelených, a pak druhý proud tradiční „venkovské“ levice, kteří třeba diskusím o genderu nerozumějí nebo je to nezajímá. Může ČSSD obsáhnout oba tyto proudy?
Sociální demokracie musí být celonárodní strana. V době, kdy jsem byl jejím předsedou, volilo ji přes třicet procent voličů. Což jsou čísla, o kterých si může dnes jen nechat zdát. Ostatně i o tom mém nejméně úspěšném volebním vítězství 22,2 procenta. Koncepce celonárodní strany není samozřejmě mrtvá. Pokud dnešní vedení sociální demokracie se věnuje jen sociální problematice a kromě toho jsou občasné výkřiky Jiřího Dienstbiera o lidských právech a genderu, není v tom žádný velký systém, tak se tomu volič nevěnuje. Před několika měsíci jsem formuloval osmnáct programových témat včetně ochrany spotřebitele nebo boje za silnou korunu, proti rozšiřování podílu jaderné energetiky v české ekonomice, určitou formu pacifismu vyjádřenou nesouhlasem s navyšováním vojenských výdajů.
Byla to celá řada věcí, které sociální demokracie ignoruje, nebo dokonce se vyjadřuje na podporu opačného řešení. Jako v tomto týdnu se Bohuslav Sobotka vyjádřil ke slabé české koruně jako o chvályhodném projektu. To je podle mě ohromná politická chyba. Pro lidi tím neudělají nic. Mají dražší dovolené, až se koruna bude transponovat do eura, bude méně výhodný kurz. Potřebujeme silnou korunu, a ne slabou, pro kterou pléduje Sobotka. Je to jedna politická chyba za druhou. Pokud jde o segment voličů, kteří slyší na sociální politiku, ten se zužuje v každé zemi, jak roste životní úroveň lidí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
_profil_top.jpg)
