Co dnes, či tradičně, děláte o půlnoci ze soboty na neděli?

Jsou dvě varianty – hýřivá a klidná. Takže většinou jde o rozhodování mezi tím, zda půjdu někam pařit s přáteli nebo budu doma s rodinou. Každý víkend dělám skoro něco jiného… Byl jsem na kávě s přáteli a teď jsem zpátky doma u rodiny, s manželkou jsme si dali vínko. Čtu si a přerovnávám nějaké pracovní věci a chystám se jít spát.

Co konkrétně čtete?

V poslední době to tedy opravdu není žádná sláva, protože vedle prací a esejí svých studentů čtu samozřejmě hodně blogy, texty týkající se politiky. Momentálně ale mám rozečtenou knihu o roce 1150 před Kristem, začátek prvního temného věku. Je to o pádu civilizace doby bronzové, tedy ještě před antickou civilizací, kdy tu byla ta, k níž patřily Mykény, Etruskové a tak dále. Tato civilizace se zhroutila pod náporem mořských národů a vyčerpáním ložisek cínu.

S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:

Kněz a exsenátor Zdeněk Bárta, evangelický pastor Dan Drápal,  politoložka Vladimíra Dvořáková, politolog Petr Robejšek, exministr zahraničí Cyril Svoboda, generál v z. Andor Šándor, vojenský analytik Martin Koller, sociolog Libor Prudký, publicista Roman Joch, analytik Jan Schneider, Ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáh ,ministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan

O pádu civilizace se kupodivu mluví i dnes - tedy o prognózách zhroucení či úpadku té naší. Také patříte mezi takové skeptiky, kteří nevylučují apokalypsu, ať již z jakéhokoliv důvodu?

Podobně jako sociolog Vojtěch Bednář vidím velmi mnoho paralel s pády jiných civilizací, ale současně jsem přesvědčen, že to nesmíme vzdávat a složit ruce do klína. Třeba pád Říma by vypadal mnohem hůř a pesimističtěji, kdyby nebylo Aetia, který se ho pokoušel zastavit (Aetius byl západořímský vojevůdce z 5. století, který je nazýván ´posledním Římanem´, protože porazil hunského náčelníka Attilu a tím se stal zachráncem římské republiky před terorem barbarů. Pozn. red.), byť přenesením centra civilizace do Konstantinopole. Civilizace, které, když viděly onen pád, na to jen koukaly a říkaly si ´No tak to je konec!´, tak po těch zbylo mnohem méně, než po těch, které se pokoušely pád zastavit. A samozřejmě mnohé pády jistě byly zastaveny; my víme jen o těch, které se uskutečnily… Mnohokrát byli barbaři před římskými branami a mnohokrát to vypadalo, že už je konec, a nebyl. Vlastně není důvod, proč by tohle měl být konec.

Vy se jeden „pád“ v jistém slova smyslu svou aktivistickou činností snažíte zastavit a máte v tom jednu moc, kterou tehdy neměli – snadný přenos informací: Stojíte za facebookovskou iniciativou „Islám v České republice nechceme“. Takovou komunitu byste tehdy založit nemohl a šířit skrze ní vaše názory o islámu…

Když se budeme bavit o islámu, dívám se na to takhle: Pokud by západní civilizace měla být nahrazena - jak někdy slýcháme, že všechno má svůj konec -, pak je dost důležité, kým bude nahrazena. Oni i ti Římané si mohli trošku vybrat. Už jenom v tom smyslu, že v západní Evropě už byly christianizované germánské kmeny a vpadali tam Hunové, kteří christianizovaní nebyli. Aetius se spojil s christianizovanými Germány proti Hunům, protože germánské kmeny byly pochopitelně křesťanskému lidu bližší. Kdyby nebyli Hunové poraženi, asi by z Římanů zbylo mnohem méně. Ale samozřejmě tohle je moje velmi laická paralela. My si samozřejmě také můžeme vybrat, s kým budeme spolupracovat a proti komu se ohradíme. Na tom, že by liberální evropskou kulturu měl nahradit islám, mi vadí ono řekněme estetické hledisko: Přeci nebudeme nahrazovat svobodu žen, svobodu bádání a podobně něčím tak tmářským, otrokářským a založeným v podstatě na podřízení, něčím tak nezápadním – tu západnost chápu v tom teologickémkém smyslu, vzpouru proti bohům, vyrovnat se bohům. Nebudeme to nahrazovat ideologií podřízenosti, kde člověk je jenom zrnkem prachu, hříčkou v Alláhových rukách. Ale to jsem se již oddálil od otázky…

Já tedy naváži na vaši předešlou zmínku o řekněme barbarské – například hunské - invazi do vyspělé společnosti. Je pravda, že mnozí připomínají paralelu, že pád či přerod mnohým vyspělým civilizacím způsobily často komunity označované za barbarské. Vy nechodíte pro pejorativa daleko a o příznivcích islámu hovoříte jako o "fanatických trapácích", Mohameda jste označil za "křiváka, sadistu a perverzáka". Považujete tedy islám a imigrující či radikální muslimy také za barbary?

On pojem ´barbaři´ má mnoho významů. Tehdy to v zásadě znamenalo ´jiní´. Ti křesťanští Germáni, kteří si řekněme rozebrali tu západořímskou říši, oni nebyli civilizačně na tom o mnoho barbarštější než samotní Římané…

Jistě, tento případ možná zrovna není úplně ideálním příkladem…

V tom je islámská invaze jiná. Tady opravdu hrozí expanze kultury, která je antitezí všeho, čeho jsme si dvacet let vážit – svoboda bádání, pohybu, pochybování o sobě, lásky. Když si vezmete tři tisíce let kontinuity od antiky po dnešek, tak vždy šlo o pochybování člověka o světě, hledání nových cest a lásku. Illiada není nic jiného, Bible – přinejmenším Nový zákon – není nic jiného. Islám je pravý opak: V koránu není slovo ´láska´ ani jednou a vše je o totálním podřízení se. Ale asi bych tady nepoužíval slovo ´barbar´, spíš negace všeho, o co jsme tu usilovali.

Podotkl bych jinou věc, kterou pokládám za důležitou – žádný z pádů, které jsme zmínili, nepřišel proto, že by se objevili nějací barbaři a ti byli silnější. Řím odrazil cizince nespočetněkrát, středověká Evropa odrazila různé nájezdy – nejen islámské – také mnohokrát. Ten pád byl, a to říká i sociolog Bednář, vždy vnitřní. A sice v tom smyslu, že lidé přestali mít děti, přestali věřit v budoucnost, přestali si vážit své minulosti. Známým znakem konce civilizace je, že lidé přestali pohřbívat či uctívat své mrtvé – místo hrobek rozprášíme popel. To se ve všech těch padlých případech opakuje. Každý ten nájezdník, cizinec – říkejme tomu, jak chceme – jenom vyplnil místo. Musíme se vzchopit zevnitř a ten potenciál máme: Vidím kolem sebe studenty, mladé lidi, vím, jak žijí a o co se snaží, opravdu se nedomnívám, že jsme na tom tak špatně, jak je malováno.

Vy jste se o islám začal zajímat někdy před patnácti lety během cestování… Asi jste si tehdy nemyslel, že budete jedním z nejaktivnějších českých protiislamistů a budete na toto téma dávat rozhovory, že?

Prozradím vám jednu věc, kterou jsem ještě nikde neříkal. V roce 2008, kdy už jsem se trochu o islám, politiku, dění zajímal, jsem posléze – tuším roku 2009 - potkal paní Bitarovou, tehdy ještě muslimku.

Ano, jistě mnozí ví, že Pavlína Bitarová je dnes jedna z nejznámějších a nejcitovanějších českých exmuslimek…

Potkal jsem ji za mimořádně zvláštních okolností – na erotické seznamce. Samozřejmě pod anonymizovaným nickem. Tehdy jsem marodil a singloval, tak jsem chodil na net tam, kam bych normálně nešel. Bylo to v létě. Hodně jsme si povídali. Ona nevystupovala přímo jako muslimka. Vystupovala jako mladá žena toužící se seznámit. Měla na svém profilu fotografie z arabských zemí, tak jsme se jí na tvrdo zeptal, co to znamená a naznačil, že doufám není muslimka, že to nemám rád. Ona mi na to řekla: Táta byl syrský křesťan. Dál jsme si povídali a já se jí snažil dlouhými maily přesvědčit, že islám není dobrý – byl jsem s nemocí doma, nudil jsem se a to bylo vlastně poprvé, co jsem formuloval své názory na islám na papír.

Ona mi asi po čtyřech dnech této komunikace napsala: ´Před pěti lety jsem konvertovala k islámu´. Byl to pro mě šok. Říkal jsem si: Aha, jedou po mně, jsem v pasti, vše jsem na sebe vykecal včetně toho, kde bydlím. Nicméně jsme se i sešli, neřekla mi, jak to vnímá, popisovala mi ale detaily ze života muslimské komunity a při popisu těch drobností jsem si uvědomil, že co znám z těch blogů, chatů a výpovědí muslimů, opravdu existuje a je to i u nás. Sice v malém množství, ale už to není nějaký Londýn, Frankfurt, Birmingham, ale že je to Brno, Plzeň a podobně. Nakonec naše cesty vedly jinam, ona byla tehdy ještě muslimkou. Až ex post mi říkala, že to setkání vnímala podobně - také si myslela, že na ni někoho nasadili, tehdy se už svých souvěrců bála, protože ve skutečnosti nevěřila tomu všemu a hledala cestu jak ven. Proto hledala někoho na seznamce a tak dále.

V tu dobu narazila na člověka, na mě, který jí psal mnohastránkové rozklady, což pochopitelně nečekala, tak se také bála. Nakonec jsme se neshodli, smazali tu poštu a pak jsme se po několika měsících opět zkontaktovali – to už jsem byl tím aktivistou. Přemýšlel jsem, že je to snad nějaké znamení, osud… Z milionů lidí, které jsem mohl potencionálně potkat na anonymních chatech, jsem potkal shodou okolností zrovna muslimku na cestě od islámu.

To je tedy příběh. Máte pravdu, že někdo by třeba řekl, jako by vám kroky vedl sám bůh, ale vím, že vy jste ateista, byť – odhaduji -, že uznáváte jakési křesťanské tradice, hodnoty…

Ano, ale je signifikantní, že jsem je začal uznávat až ve chvíli, kdy..

...když jste si nastudoval islám?

Ano. Až když jsem se začal dotýkat toho islámu, tak jsem si uvědomil, jak protichůdný systém může existovat a jak hodně jsme tou křesťanskou tradicí – byť si mimochodem nemyslím, že je originálně křesťanská, mnohé tam bylo už v té antice – ovlivněni. Například zelený aktivista Šádí Shanaáh kdesi řekl: ´Já když jsem v zemi svého táty, v Palestině, tak říkám, že jsem muslim. Když jsem v Evropě, říkám, že jsem ateista. Neřeknu, že jsem muslim.´ To mu připadalo úplně v pořádku a jeho fanouškům také. Naše slovo ano je ano, ne je ne. To člověk nemusí ani číst Bibli, je to v té naší kultuře úplně všude: V románech pro kluky, ve skautských slibech, jsou to ty modré životy, u soudu se přísahá a podobně. A každému je jedno, jestli je to z křesťanství. V islámu toto samozřejmě není, tam je: Hovoř vždy účelově. Takových totálních protikladů je tolik - mnohé z křesťanství je pro nás už lidskou univerzálií, kterou to křesťanství přejalo. Začal jsem vnímat křesťansky vlastně až v době toho vnitřního konfliktu. Když se člověk začne s muslimkami a muslimy bavit, tak na to prostě naráží pořád.

Před dejme tomu dvěma roky tady o islámu něco vědělo jen málo lidí. Dnes většina lidí už ví například, co je to právo šaría a podobně. Bylo to vidět i v nedávném pořadu Hyde Park České televize, kde mohli lidé psát on-line dotazy panu Mohamedu Abbasovi. Vy jste někde řekl, že muslimové tu kampaň o islámu dělají sami, že ji ani nemusíte dělat vy. To jste jistě myslel spíše pejorativně…

Až jednou budeme mít velký festival v Mekce a islám nebude, tak v Česku postavíme dvě sochy, nejspíš na Letné, a jedna bude patřit paní ombudsmance Šabatové a druhá panu Abbasovi. To jsou hrdinové českého antidžihádu.

A možná v té době bude někde viset váš oficiální portrét, protože se někde spekulovalo, zda nechcete z komunity "Islám v ČR nechceme" udělat politické hnutí a sám jste zavtipkoval o postu prezidenta, pokud by nebyl jiný protiislámský kandidát…

Ale dejte pokoj… Já mám úplně jinou představu koncovky tohoto zápasu: Bude mi tak sedmdesát. Budu seschlý, vrásčitý, plesnivý, bezzubý dědek – ano, to tam napište – a v Mekce bude stánek s pivem. Tam já budu na hudebním festivalu čepovat pivo mladým – zejména Arabům a Arabkám, kterých tam bude logicky nejvíc – v plavkách, nikdo mě nebude znát a já se budu smát pod vousy.

To je možná karikaturní výjev, který by otiskli v magazínu Charlie Hebdo… Ale koneckonců vy jste se svými výroky dost často jízlivý satirik…

No jak byste si představovala lepší důchod? Sluníčko, mladí lidé, nenáročná práce…

Myslíte, že do té doby projde to, o co se snažíte? Vy byste chtěl prý islám zakázat stejně jako nacismus a podobně…

Zakázat šíření a propagaci. Ne zakázat něco, co má kdo ve své hlavě.

Vy si myslíte, že je to na naší politické půdě reálné?

Já si raději o tomto nemyslím nic. Dokonce ani nevím, jestli toto bude ta správná cesta. Ale – on to ještě nikdo nezkusil. Nebo zkusil, tu a tam – ano, Karel IV. zakázal saracénům stavět modlitebny a scházet se k modlitbám na území říše. Ale my jsme úplně v jiné situaci. To, jak hodně se k nám islám dostane, bude především záviset na vývoji v západní Evropě. A také na tom, zda si naše společnost bude více vážit evropských hodnot nebo evropského zeměpisu. Jestli pro nás bude důležitější uchovat si hodnoty, kvůli kterým jsme zvonili klíči a kvůli kterým se umíralo na barikádách. Nebo patřit k nominální Evropě, která se bude čím dál více podobat něčemu nepěknému.

Je samozřejmě možné, že společnost zvolí tu druhou možnost a že si budeme tak dlouho namlouvat, že jsme ta vyspělá Evropa a budeme tady mít všechny ty katedry feminismu, kvóty, zdravotní předpisy a Evropská komise bude jednat o…. o vzorovém typu helmy pro použití cyklostezky... Takhle nějak končil ten Řím: První přesunul sídlo císařů do Ravenny, protože byla dobře hájitelná, bylo to město v bažinách, stát už byl dávno rozdělený mezi různé podvladaře, proháněly se tam různé loupeživé bandy… Ale – dvůr zasedal, zákony se vydávaly. To hrozí i Evropě: Budeme si furt hrát na to, že je vše při starém, a budeme zavírat oči… To bych nechtěl.

My máme v Evropské unii své zástupce, kteří mohou něco prosazovat… V ČR je aktivní v tomto směru například Tomio Okamura. Vzhledem k tomu, jak dlouho trvá, než se cokoliv probere, legislativně prosadí a podobně, tak problém už je někde jinde nebo je tak velký, že je neřešitelný, neuchopitelný. Je asi hloupé se vás ptát, zda si skutečně myslíte, že prosadíte to, co hlásáte… Ale to, co hlásáte a čemu věříte, je prostě závislé na rozhodnutí politiků. Co byste chtěl, aby se – věcně – skutečně udělalo a dělalo? Co by měli dělat zdejší lidé?

Řeknu vám, co by měli dělat lidé: Mít děti. A starat se o ně dobře. Seznámit se a sblížit se svými geografickými sousedy. V případě čehokoliv špatného budou nejdůležitější ti nejbližší. Mezi sousedy v činžáku, paneláku spolu kooperovat, dělat společné věci, pomáhat si s hlídáním dětí a podobně, prostě takové spoluobčanské drobnosti. A pak jenom – volit politiky, kteří mluví jejich jazykem, a ne nějaké alibisty. Volat politiky k odpovědnosti. Opravdu hodně pracovat na občanské společnosti, o které tak rád mluvil Václav Havel – sdružovat se, chodit spolu do té hospody, diskutovat o věcech, vzdělávat se – to naprosto vážně. A kdyby bylo nejhůř – Bibli a náboje, prach v suchu... Fór je v tom, že pokud jenom tak strašíme, tak nic z toho nebude špatně: Sblížit se se sousedy a řádně vychovávat děti je dobré za každých okolností. No a za špatných okolností to prostě pomůže.

Vy jste pro to, aby se ve věcech islámu v České republice konalo referendum?

Myslím, že více přímé demokracie by určitě pomohlo. Ještě řeknu jednu věc, která je trochu "vošajstlich", protože jsem z té generace 90. let, která se vyhýbala vojně a byla ráda, že byla zrušena. Ale hodně by pomohla práce na brannosti obyvatelstva, tedy nějaká miliční armáda švýcarského typu nebo něco takového. Samozřejmě jsem absolutní laik, ale domnívám se, že by to nemuselo ani tolik stát.

Tento týden prošla médii zpráva, že představitel německého hnutí Pegida, Lutz Bachmann, odstoupil z vedení kvůli nepovedenému vyobrazení sebe v podobě Hitlera? Co na to říkáte, potažmo na Pegidu?

K tomu bych řekl několik věcí. Sleduji to koutkem oka. Pegida měla ohromný vzmach, což neskončilo..

Tedy myslíte, že takováto aféra je nijak neochromí?

Na čas asi ano, ale člověka plno věcí ochromí, ale otřepe se a jde dál. Pegida měla fantastický rozjezd, ale nepovedla se jedna věc: Nebyla připravena, respektive nešla ruku v ruce v kooperaci s jinými kritiky islámu – nemá za sebou elity. Nemá za sebou nikoho, kdo by věděl, co dál. Oni vědí, co nechtějí, ale nevědí, co chtějí. V tom je, troufám si tvrdit, české protiislámské hnutí už teď dál. Kdybychom měli, naše hrstka z Facebooku, převzít odpovědnost, sestavit vládu a vojsko, tak to uděláme zítra. Máme mnohem lepší styky se zvolenými zástupci, s novináři – i když nás třeba nemají rádi, tak na ně ty kontakty máme a víme o nich, i když třeba nemusíme mít shodu. Je to více celospolečensky vytvořené. Myslím, že je to tím, že jsme sice vznikli jako hrstka intelektuálů, ale ´neštítili´ jsme se nikoho. Naopak. Bohužel v západní Evropě elitářství, o kterém často mluví Petr Hampl, už prorostlo tak hodně, že vlastně elity se lidového vzmachu štítí. U nás si naopak dobře uvědomují, že z lidového vzmachu vzešly.

Vy jste vydal knihu Sex, drogy a islám. Chystáte se na další a co by případně mohlo být jejím hlavním mottem?

Zmíněná kniha byly v podstatě moje sebrané blogy. Forma, jak je dostat k jiným lidem mimo blog. Ale brzy musím napsat větší práci, nevím, zda to bude kniha – či větší vědecký článek - o vztahu velkých zvířat a hmyzu. Až tohle napíšu, tak jestli napíšu něco k aktivismu či věcem s tím souvisejícím? Je pravda, že ji po mně hodně lidé chtějí. Ale mám jen jeden život, že… Navíc nejsem zas tak pracovitý, jak bych potřeboval. Ovšem – lidé po mně chtějí, abych napsal knihu - a ozdrojoval důkladněji – svoje pozorování o islámské sexualitě, řádný výzkum na toto téma. To v těch blozích bylo jen letmo nahozeno. Spojil bych to s novými objevy v oblasti obecně lidské sexuality.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.