Zanedlouho vám vyjde kniha s názvem Nebezpečné stádo, která píše o poslancích jako o nebezpečném, retardovaném živočišném druhu. Ilustrace k ní vytvořil kreslíř Petr Urban. Sám jste to pojmenoval jako imaginární živočichopis a mělo by jít o legraci. Jak kniha vznikla?
Přišel jsem na to sám. Jak se chce člověk vypsat z frustrace, nešťastné lásky nebo z utrpení za nějaké války? Já se potřeboval vypsat z utrpení ve Sněmovně. Utrpení ve Sněmovně jsem si vybral sám a nelituji toho, ale míra žvanivosti, pokrytectví, intrik stínového divadla, čirého zla, co se odehrává za kecpultem, byla taková, že ze mě neustále vysávala energii. Já jsem straník, hrdě se k tomu stále hlásím, jsem Anonista, jak nás zle nazývají, a kdybych popisoval poslance parodováním politických soupeřů a zároveň bych nedokázal mít stejné měřítko na Slávisty i Sparťany, i když jsem Slávista, to jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby z toho byl politický pamflet, tak jsem přišel na způsob, jak to popsat. Tak jako Joy Adamsonová pozoruje lvy, nebo Dian Fosseyová gorily, tak já jsem se vžil do role pozorovatele, který popisuje nelidský druh–zvíře, které dost dobře neznáme, a jehož zvyky jsou nám cizí. Tady nad zvyky žasneme, když je vidíme v televizi a nedokážeme vysvětlit, proč tam to zvíře pobíhá a neposlouchá jiné zvíře, které stojí na vyvýšenině a něco vysvětluje nesrozumitelným jazykem. Nechápeme, proč zvířata, která se navzájem napadají a málem se zakousnou do krku, se pak zase poplácávají po zádech a mají se rádi. Jsou z různých tlup. Jaký je původ poslance evropského, případně českého? Odkud povstal, kde se vzal? Snad nějakou pseudokopulací, jíž se říká volení. Možná se jedná o parazit, co se dostane člověku do hlavy a pak se stane poslancem. Samozřejmě jde o spoustu fiktivních faktů, ale našel jsem si v knihovnách mnoha států světa (včetně Islandu) materiály, které se zabývají poslancem evropským. To v knize také hodně popisuji a nakonec popisuji svoje zážitky, které jsem prožil s nebezpečným stádem.
Jak tedy došlo k tomu, že se ze zápisků a vypsané frustrace stala kniha s Urbanovými ilustracemi?
Nejprve: mám vynikajícího nakladatele, který je sám spisovatelem a šéfem Svazu českých knihkupců a nakladatelů Martina Vopěnku. Když jsem mu sdělil tento nápad, byl tím když ne nadšený, tak pobavený. Pak jsem mu knihu dal. Část mi hodil na hlavu, já ji přepsal a navrhl mu, jestli by ji mohl ilustrovat můj ctěný kamarád Petr Urban. Vopěnka byl rád a nadšený byl také Urban. Poslal jsem mu text a on mi velmi rychle poslal asi třicet ilustrací, z nichž jsme mu asi pět navrhli předělat. Teď už je vše hotové a mne se moc líbí grafická úprava. Tak pěknou knihu jsem ještě neviděl.
Kdy tedy imaginární živočichopis retardovaného druhu poslance vyjde?
To je na nakladateli, ale podle domluvy v hlavní sezoně, přibližně asi v září.
Domnívám se, že je to pro národ s takovou oblibou v recesi celkem dobrý nápad.
Jak říkají nakladatelé, u knížky nikdy nevíme. Nedá se to předpovědět. Protože někdy zabodují tituly, které vypadají, že se sotva uživí a jindy zdánlivě úžasné knihy propadnou. Záleží na laskavém čtenáři.
Popisujete v knize tedy poslance jako druh širokého politického spektra?
Ano, v knize není žádná politika. Začíná se od poslance řeckého a římského, jak a kdy se objevil tento druh na planetě a pak se rozplevelil po celé zemi. Jak proti němu lidé bojují, brání se a žádné politické strany tam nejsou. Jeden z vědců, kterého v knize cituji, vyslovil hypotézu, že poslanec americký a severokorejský jsou v podstatě stejný druh, i když se do jisté míry chovají jinak.
Takže zda je český poslanec z ODS, ČSSD, nebo ANO, nehraje roli?
Přesně tak. My bychom se měli dozvědět, proč se poslanec chová zvláštně a pozoruhodně. Proč je nelidský a nepřátelský k lidem. Proč vytvořil malé, ale houževnaté komunity, jichž se lidé nemohou zbavit.
A vy popisujete i druh poslance českého?
Pozorovatel, tedy já, pozoruje zvyky poslance českého. Všímá si shromažďování v tlupách, rituály zvedání končetin, čemuž nerozumí. Proč přední a ne zadní? Neví přesně, která tlupa je která a už vůbec by ho nenapadlo se ztotožňovat s dnešními stranami. Je to nebezpečná mise, když se vydáte mezi poslance. Nevíte dny ani hodiny, kdy budete zakousnut, roztrhán, rozdrásán. Nerozumíte jejich
jazyku. Nevíte, jak se chovat a snažíte se přijít na to, jak komunikovat.
Pojďme k další vaší plánované knize. Ta má být o Miloši Zemanovi a objeví se na pultech knihkupectví do Vánoc . Říkal jste, že vás o její napsání někdo požádal. Kdo?
Věc, co se stává málokdy. Zavolal mi nakladatel Svatopluk Štefl, že by chtěl napsat knihu o Zemanovi a myslí si, že bych byl ten správný autor, což každého autora, který degradoval na politika, potěší. Chvíli jsem o tom uvažoval, ne proto že bych nechtěl. Pojmenoval jsem to pro sebe tak, že bývalý nejlepší novinář napíše o nejlepším bývalém politikovi.
Nejlepší novinář? A také skromný…
Myslím to samozřejmě z legrace. Nabídku jsem přijal a bude to dřina a je to dřina. Problém bude hlavně čas, protože z důvodů komerčních je třeba dát to na trh před Vánocemi.
Kdyby se Zeman náhodou nestal znovu prezidentem, příští rok by už mohlo být pozdě?
O to nejde. Fascinuje mne a láká, že Zeman je postava, která v dobrém i ve zlém symbolizuje celý vývoj od roku 1989 až do roku 2017. Já si ho pamatuji, když vystoupil na Letné s projevem, který poprvé ukázal, jak je brilantní. Pamatuji si, když v televizi vystupoval před revolucí, a mluvil o tom, jak je naše země zaostalá. Tehdy byl zjevením. Mám tu čest být zván na jeho dobročinné plesy a rád ty peníze platím, protože věřím, že on je použije dobře. Můj otec byl nejprve jeho kamarád, pak nepřítel, pak kamarád, který podporoval jeho kampaň. Miloš Zeman, a to mne dojalo, zrušil program, když můj otec umíral, a přijel se s ním do nemocnice rozloučit.
Já se s Milošem Zemanem tolik osobně neznám, ale můj osobní i novinářský život je s ním spjatý. V jeho knize Jak jsem se mýlil v politice, o mě píše nejhůře ze všech a já mu to rozhodně vracet nebudu. Je to velké téma. Dá se to udělat úplně blbě i hodně dobře. Dal jsem si za cíl, že nepůjde o politický pamflet, ale portrét člověka, který nejvíce poznamenal politický život této země za poslední čtvrtstoletí, spíše ještě déle. To je něco, o čem přemýšlím, na čem pracuji a co mě moc baví. Samozřejmě to nese riziko, že se to nepovede. Na rozdíl od knihy o poslancích, kde žádné riziko nehrozilo, tohle je riziko velké.
Takže se bude jednat o jakousi sondu do politického působení Miloše Zemana?
Ano. Neautorizovaný životopis, který napíšu, a nevím, jestli se bude jmenovat Jak jsem se mýlil v Miloši Zemanovi, nebo něco takového. Skutečně sleduji jeho politické kroky od roku 1989 po celou dobu, co jsem byl komentátorem. Mnohokrát jsme se potkali a nesouhlasili spolu. Ten vztah se vyvíjel od nějakého totálního odsuzování až do vzájemného pochopení, ale to by tam ani nemělo být. Určitě je důležité, že by to měl být portrét. Zeman teď, jak se říká, rozděluje společnost. Spousta lidí ho má ráda, spousta lidí ho neuvěřitelným způsobem odsuzuje. Když se mu v Číně udělá špatně, tak se na Facebooku hned objeví reakce, podle které to vypadá, že bychom byli rádi, kdyby spadnul a umřel. Naopak spousta lidí mu vyjadřuje podporu. Miloš Zeman je velice charismatický, chytrý a vzdělaný člověk, který ze sebe dokázal udělat rockovou hvězdu, jakou je v české politice jen Andrej Babiš. A já bych v té knize chtěl přijít na kloub tomu, proč to tak je.
Říkáte, že půjde o neautorizovaný životopis Miloše Zemana. Ví o tom Miloš Zeman, že o něm chystáte knihu?
Jako pokaždé jsem měl tu čest, když jede Zeman po kraji a večeří s místními poslanci a politiky z kraje, s ním večeřet na libereckém úřadu. Tam jsem mu o záměru řekl a zároveň ho požádal, aby mi věnoval více času, a abych s ním mohl strávit nějakou dobu, kdy bude cestovat a úřadovat a popsat jeho praxi. On odpověděl, že se domnívá, že všichni vědí, jak pracuje, ale v žádném případě to neodmítá. Což beru jako plus a dohodnu se s ním a jeho týmem. Já vlastně potřebuju, aby chvíli „seděl modelem“. A ta knížka vznikne, i kdyby by k mému portrétu neměl chuť a čas sedět.
Životopis Miloše Zemana je velké sousto. Je to knížka vhodná jako dárek pod vánoční stromeček?
Určitě. Miloš Zeman je fascinující osobnost. V knize bude všechno. O tom co se nám stalo a už si to neuvědomujeme, a proto se i někdy kvůli tomu zbytečně hádáme – příběh posledního čtvrtstoletí nebo osmadvaceti let naší země. A myslím, že to bude thriller.
Psali jsme:
Pojďme k poslednímu tématu. Komárkovy noviny jsou těsně před spuštěním. Nemohu se nezeptat, jak došlo k tomu, že vzniknou Komárkovy noviny?
Dospěl jsem k názoru, že žádný sdělovací prostředek mne neuspokojuje. Čili si ho musím udělat sám. Napadlo mne: pojďme udělat noviny, které opravdu budu řídit sám. V tiráži bude vydavatel: Martin Komárek, šéfredaktor: Martin Komárek, reportér: Martin Komárek, komentátor: Martin Komárek, redakční poslíček: Martin Komárek. Veškerý obsah budu psát sám. Mám problém s fotkami, ale ten jsem vyřešil. Chci každý den naplnit osm, devět rubrik obsahem, plnohodnotným zpravodajstvím, komentáři. Jde samozřejmě spíše o blog, který se podobá a má konkurovat zpravodajským serverům. Co má lidi zaujmout, a doufám, že je zaujme. A lidé pochopí, že jde čistě o můj názor.
Půjde tedy o internetové noviny?
Určitě, v první fázi ano, na papír bych neměl. Domnívám se a jsem tomu nerad, protože jsem v nich většinu života pracoval, že papírové noviny umírají. Je to škoda. Určitě něco vytisknu, až budeme dělat první mejdan na oslavu prvního čísla.
Zpravodajství, které má být součástí Komárkových novin, bude objektivní? Nebo bude zasaženo vaším názorem?
Bohužel, zpravodajství je vždy zasaženo názorem. Ale já chci ve zprávách dne, které tam budou, místo rozžvaněných článků ve dvou, třech větách vystihnout to nejdůležitější, co se stalo a co člověk potřebuje vědět. Já nepotřebuji dlouhatánské články a vím, že zrovna jeden teď píšete. Nezlobte se, ale já chci dělat informace typu: Trump obvinil xy kvůli tomu, že o něm řekl to a to, a řekl to proto a proto. A další zpráva.
My děláme rozhovor, ty bývají delší. Myslím si, že je to v pořádku. Co ještě v Komárkových novinách bude?
Chci mít i rubriku pravda a lež, kde chci důkladně odhalovat, avšak nikoliv ve zlém a nenavádět čtenáře. Chci, aby rozlišili, co v médiích je pravdivé, co je spekulace, co je smyšlenka a do jisté míry znovu objevovat čtenářův zdravý rozum, aby nepodléhal médiím.
Zmínil jste rubriku pravda a lež. Nedá mi to se nezeptat, jestli se bude týkat i Andreje Babiše, jehož hnutí jste členem a o jehož pravdomluvnosti se nyní nejvíce diskutuje?
Určitě ano. Ale měl jsem na mysli ukazovat, co je v médiích pravda a lež. Takový mediář. Rozhodně Andrej Babiš není pro mě a pro Komárkovy noviny žádné tabu, ani žádná modla. S tím, že každý ví, že s ním sympatizuji. Ať si to všichni přeberou. Ale i když s ním sympatizuji, tak mu občas, stejně jako svojí ženě, se kterou sympatizuji nejvíce na světě, vyčtu chyby(pokud se odvážím).
Co vám vadí na současných médiích tolik, že jste se rozhodl založit Komárkovy noviny? Zažil jste politiku z obou stran. I jako novinář a také v posledních letech jako politik, který byl středem zájmu novinářů?
To je moc dobrá otázka a skutečně míří k tomu problému. Ano, já mám problém s tím, že média vyprávějí úplně jiný příběh, než jaký se děje v politice. Já vím, že má být jiný, ale nemá být úplně jiný. Na dvou univerzitách jsem vyučoval mediální problematiku. Politik chce po médiích něco jiného, než média po politikovi. Politik chce, aby ho média vylíčila jako rytíře na bílém koni, co přináší med a mléko. Média chtějí vylíčit politika jako odpornou krysu, co chce lidi ojebat. Ale hlavně chtějí vyprávět zajímavý příběh a v zajímavém příběhu nehrají politici žádnou roli, a to vůbec nechápou. Snažil jsem se o tom přesvědčit marně otce i kolegy z ANO, že média nejsou placená a úplně tupá. Chápou to jinak.
Novináři dnes politiku nechápou a píší jiný příběh. Píší legendu, kde se něco děje, ale politici jsou zděšeni z legendy, co se vypráví, a ta propast mezi novináři a politiky se rozšiřuje. Propast mezi nimi být musí, není nic strašnějšího, než když přijde nějaký Přibil za Babišem a vykládají si o článcích. I když to byla řízená provokace, tak takový člověk je pro mne největší symbol novinářské špatnosti. Úplně špatně také je, když přijde xy z Fórum24 a začne tvrdit: „Vy jste zločinci, ďáblové, a proto budeme proti vám bojovat.“ Novinář nemá bojovat. Má zachovávat distanc.
Možná bych s vámi polemizovala o tom, zda novinář má, nebo nemá bojovat. Podle mne někdy má bojovat, nemyslím teď proti nějakému ďáblu, ale za zlepšení společnosti, práva utlačovaných. Není tomu tak?
Určitě. Kdysi jsem si to definoval tak, že komentátor má bojovat za práva slabých proti silným a menších proti větším. To vždy tisk dělal, a proto jsou hrdinové komiksů novináři tak jako Superman. To má být v komentářích – vyhledávání křivd, popisování. Ale nesmí se jednat o propagandu a zaměřenost. Vždy to musí být férové. Když chci bojovat za chudého a malého, zjistím, že chudý a malý mi lže a bohatý a velký se zachoval férově, tak i přes planoucí srdce musím pravdivě napsat, že malý a chudý lže.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
