Když se vrátím k projednávání byznysu vicepremiéra Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně, vysvětlil podle vás dostatečně celou záležitost?
Měli jsme k tomu usnesení Sněmovny, které navazovalo na to od rozpočtového výboru. Chtěli jsme, aby toto usnesení rozpočtového výboru bylo bráno vážně. Poslanecké usnesení také stanovilo termín panu ministrovi, dokdy má zareagovat. Teď jsme v očekávání. Neboť původně řekl, že nezareaguje, ale nyní se proslýchá, že nám napíše. Uvidíme, co v tom písemném materiálu bude. Doufejme, že to bude dostatečně věcné, protože připomínky, které zazněly na rozpočtovém výboru a pak i na plénu Sněmovny, směřovaly k naprosto konkrétním věcem, k obcházení zákonů. A to obcházení zákonů je sice velice subtilní, ale závažná věc. Nelze to okecat. Je třeba to vztáhnout ke konkrétním věcem, které by mohly vést k tomu podezření, nebo ho vyvrátit. Není to nějaký soud – jak se domníval pan prezident, že si hrajeme na soud – ale je třeba brát Parlament vážně a rozptýlit politické obavy, které tu jsou. Kdyby to mělo být trestněprávní, tak do toho politik sám nemá moc co vstupovat.
Jak to bude dál? Poslanecká sněmovna vyzvala Andreje Babiše, aby tyto záležitosti vysvětlil do konce dubna. Pokud ne, má z toho vyvodit premiér Sobotka závěry? Myslíte, že když ministr financí tomuto nevyhoví, že ho premiér Sobotka odvolá?
Je na panu premiérovi, jaké politické závěry z toho vyvodí. Vnímám, že další koaliční partner – lidovci – marně volá po tom, aby se to projednávalo i na půdě koalice, že by se mělo najít i koaliční řešení. Neboť je to rána důvěryhodnosti celé vládě. Pokud by se nenašlo řešení koaličně uspokojivé, pak za chování ministrů nese odpovědnost premiér. Nejzazší možností je navrhnout jiného ministra. To by bylo zajímavé sledovat, jestli až takhle dalece pan premiér půjde. Potom by to otevíralo úplně jiné souvislosti, to znamená ústavní krizi těsně před volbami.
Jednání Poslanecké sněmovny na toto téma vyvolal bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, jehož slovní potyčky s ministrem financí současným, Andrejem Babišem, jsou pověstné...
Skočím vám do řeči. Je jasné, že tohle se mu líbí a je hlavní oponent. Já to ale vnímám tak, že návrh na zařazení toho bodu a návrh usnesení přednesl předseda rozpočtového výboru pan Votava. Že se současný a bývalý ministr financí nemají rádi a dokazují si, kdo je lepší a kdo horší ministr, to je fakt. Ale tohle není spor Babiš versus Kalousek. Je to spor Sněmovna versus ministr. A nositelem toho byla na půdě Sněmovny sociální demokracie a předseda rozpočtového výboru.
V rozhovoru pro Aktualne.cz Kalousek prozradil, že měl od Babiše dostat nabídku ke spolupráci, kterou odmítl. A že prý mu Babiš říkal, že podobnou má v úmyslu učinit i Stanislavu Grossovi a Ivanu Langerovi, významným tehdy mladým politikům ČSSD a ODS. Kalousek vyslovil domněnku, že oni ji přijali. Babiš i Langer to popírají. Co k tomu říci? Komu věřit? Jak se v tom vyznat?
Je to tak, že s vírou se většinou chodí do kostela, nikoliv na schůze Poslanecké sněmovny. Je samozřejmě možné, že různí vlivní lidé, než vstoupili do politiky, se o ní zajímali a mohli rozdávat různé zajímavé nabídky. Jsme ale v rovině obecných úvah. Předpokládám, že u podobných nabídek jim u toho nikdo nesvítil. Lze o tom jen spekulovat. Nelze to ani vyloučit, ani potvrdit. Je fakt, že vlivní hráči – ať už v ekonomické oblasti, či v jiné – mají tendenci se takto chovat a motivovat politiky. Zejména ty, co mají vliv, tedy jsou součástí moci. Těžko dělat soudce. Myslím si, že je to mediální tah v této hře. Protože když tyto věci medializujete v této chvíli, dá se očekávat, že budou odmítány, spekulace budou růst, aniž bychom se dočkali nějakého ověřitelného závěru.
Tématem, o kterém se teď často mluví a i vy se mu věnujete, jsou nízké mzdy českých zaměstnanců v porovnání s Evropou. Má česká ekonomika na to, aby platy u nás byly výrazněji vyšší než jsou?
Nejzákladnější srovnání vyplývá z makroekonomických čísel. Pokud srovnáme ekonomickou úroveň České republiky a průměru Evropské unie, tak se uvádí 85 procent. A jestli vezmu průměr platů, tak jsme nominálně kolem 40 procent. A když to přepočtu na kupní sílu, tam jsme na 60 procentech. Rozdíl tedy je zhruba 25 procent. Což signalizuje, že se někde ty peníze ztrácejí. Že se používají na něco jiného. Například na zisk majitelů, odplývá to do ciziny. Zkrátka ten polštář tady musí být. Je na nás, abychom vytvořili takové podmínky, aby se míra odměňování zvýšila. Na to navazuje debata o základní mzdě a odvodech. Prostor tady je. Netřeba se vymlouvat na to, že když zvýšíme mzdy, kapitál nám uteče a budeme o to chudší. Je to politický zápas. Kromě odborářů by ho měli vést všichni ostatní, kteří na tom mají zájem. Dostat se na úroveň minimálně o několik tisíc vyšší je reálné. Automaticky to ale nepůjde. Musíme se umět ozvat.
Všiml jsem si, že navrhujete, aby minimální mzda byla ve výši poloviny té průměrné...
Lidí pobírají různé mzdy – podprůměrné, průměrné, nadprůměrné. Ti největší chudáci by měli být limitováni minimální mzdou. Ono to tak není, mnozí mají ještě míň. Minimální mzdu máme teď na 11 tisících. Což je nějakých 39 procent z průměrné mzdy. My máme cílovou hodnotu 50 procent. To při dnešní průměrné mzdě kolem 29 tisíc je 14,5 tisíce. Když se podíváme do sousedních zemí, tak tam, kde je institut minimální mzdy užíván jako důležitý parametr pracovního trhu, dosahuje řádu takto vysokých čísel. Podobnou hodnotu má třeba Slovinsko.
Psali jsme:
_635936240820164861.jpg&id=111284)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
