Česko má prý stále, podle vyjádření některých epidemiologů, smutné prvenství ve statistikách úmrtí na milion obyvatel v důsledku pandemie covidu-19. Počty nakažených, které tato choroba postihla těžším průběhem, také nijak zásadně neklesají a vláda přesto už začala rozvolňovat. Zaštiťuje se klesajícím reprodukčním číslem (R) i klesajícími počty případů. Tento týden se tak vrátí do školy žáci prvních a druhých tříd, plánuje se i nástup dalších ročníků základních škol. Ministr Havlíček také už hovořil o otevírání všech restaurací a prodejen v průběhu prosince. Jaký názor zastáváte na rozvolňování vy sám, který se s touto nebezpečnou chorobou setkáváte v „první linii“?
Zdravotníci v první linii mají na pandemii zpravidla odlišný pohled než velká část společnosti, která infekční hrozbu vnímá jen zprostředkovaně nebo se setkala jen s lehkým průběhem u známých či blízkých. My na izolačních odděleních nemocnic vidíme těžké stavy, vidíme úmrtí, jsme svědky nepříjemné ruské rulety, která si bez větších pravidel vybírá své oběti, vidíme rodinné tragédie. Proto vždy budeme stát na straně těch, kteří hledají zbraně pro omezení šíření či likvidaci nepřítele, který dokáže ukrást to nejcennější, co máme, tedy zdraví. Z tohoto pohledu se může náš pohled zdát zkreslen, na druhé straně jsme to právě my – infektologové a epidemiologové – kteří bychom měli být v otázce infekcí a jejich hrozeb nejvíce erudovaní a nejvíce zkušení. Proto, podobně jako řada mých kolegů i epidemiologů, důrazně varuji před uvolňováním, které by bylo vedeno populistickými tendencemi a nikoli rozvahou odborně podloženou. Myslím, že jsme byli svědky chyb v euforii po zvládnutí první vlny a již tehdy jsme s předsedou odborné společnosti infekční lékařství na velké riziko upozorňovali. Chyby se jistě může dopustit každý, ale opakovat ji by bylo nezodpovědným hazardem. Podobně jako vás i mne v tomto směru zarazilo „páteční“ vyjádření pana ministra Havlíčka o prosincovém otevírání téměř všeho.
Prezident ČLK Milan Kubek „bije na poplach“ ohledně přetíženého zdravotnictví a je stále zastáncem tvrdšího lockdawnu, jaký byl například vyhlášený v Izraeli. Nesouhlasí s tzv. salámovou metodou, tedy systémem postupného omezování či potom rozvolňování opatření. Má obavy z totálního kolapsu českého zdravotnictví, který se sice nyní nekoná, ale mohl by prý nastat po třetí, ještě masívnější vlně nákazy. V tomto smyslu zaslal prezident Kubek v minulých dnech dopis na ministerstvo zdravotnictví. Český premiér i nový ministr Blatný jsou ale proti těmto razantním opatřením. Komu byste dal spíše za pravdu, vládě anebo prezidentu Kubkovi?
Domnívám se, že současná opatření jsou velmi dobře nastavená a dostatečná. Pokud je budou lidé dodržovat, určitě není v tuto dobu nutno opatření zpřísňovat. Reprodukční číslo R klesá a klesá i počet nově nakažených a hospitalizovaných. Většina rozumně uvažujících lidí ale ví, že vyhráno rozhodně nemáme. Proto varování a obavy prezidenta Kubka považuji za velmi rozumná. Poměrně draze Česko a celá Evropa zaplatily za poznání, že velmi aktivní virus zde s námi od jara zůstal a zůstane pravděpodobně velmi dlouho nebo napořád. V létě byly signály, že virus mutacemi a pasážováním na lidech oslabuje, ale byla to bohužel jen naše přání. Počet obětí je u nás v podzimní vlně velmi vysoký a již dávno přesáhl 1 procento z celkového počtu nakažených. Tedy úmrtnost na infekci novým koronavirem přesahuje srovnávanou úmrtnost na chřipku pět- až desetkrát. K totálnímu kolapsu zdravotnictví sice nedošlo, ale to za cenu, že zdravotní péče je nyní výrazně ochromena, operace, výkony i prevence se odkládá.
Podle vyjádření mnoha lidí na sociálních sítích i z různých webů vyplývá, že nemalá část veřejnosti má strach z celkového rozvolňování před Vánocemi a také z nedisciplinovanosti určité části společnosti v tyto nejoblíbenější svátky. Dokonce jsem se tam setkal s tak exaltovanými názory, že to vláda dělá úmyslně, aby nemusela proplácet tolik důchodů, když nás čeká v příštím roce poměrně velký ekonomický propad. Jsou podle vás obavy z vánočních svátků oprávněné?
Tyto obavy rozhodně sdílíme i my, zdravotníci v první linii. Mohu potvrdit, jak zaznělo ve vašem dotazu, že s podobnými obavami se setkávám většinou, a to i u nezdravotníků nebo dokonce i u mladých lidí, které dosud infekce ohrožuje daleko méně. Úspora na důchodech je jistě nadsázka, ale i tak se to neposlouchá dobře.
Názory odborníků se dost liší ohledně roznášení nákazy mezi menšími dětmi a potom i na dospělou populaci, týká se to i právě školáků z I. a II. tříd. Někteří lékaři a epidemiologové je považují za velkou hrozbu, protože je prý dost těžké u nich rozeznat příznaky koronaviru, a přitom jejich nálože nákazy jsou hodně silné. Naopak druhá část odborné veřejnosti tvrdí, že přílišné nebezpečí nepředstavují. Ke kterému z těchto názorů byste se přiklonil vy sám?
Z logiky a znalosti epidemiologie se samozřejmě přikláním k první skupině. Čísla o počtech nakažených učitelů v září a říjnu hovoří jednoznačně. Samozřejmě u dětí nákaza často probíhá bez příznaků. Infekční však rozhodně v akutní fázi jsou. Myslím, že právě děti ze škol a školek mohly mít významný podíl na prudkém vzestupu infekce od září.
Psali jsme:
První polovina měsíce listopadu byla, podle informací z mnoha médií, pro české zdravotnictví dost tragická. Celkově se totiž eviduje téměř 30 tisíc nakažených lékařů a zdravotníků a dokonce 9 z nich už podlehlo covidu-19. Jak vnímají zaměstnanci vašeho oddělení tuto krizovou, nebezpečnou situaci? Nesetkal jste se u některých z nich s úmyslem odejít ze zdravotnictví?
Může to znít jako fráze, ale zdravotníci v první linii jsou nyní tak zavaleni prací a starostmi o pacienty, kteří se nám někdy doslova propadají před očima, že pocity strachu a nebezpečí jsou paradoxně hodně potlačené. Každý rozumný zdravotník by ale měl mít z nemoci a jejích následků velký respekt a mám jej samozřejmě i já. A to je velký rozdíl, zda mít strach nebo respekt. Ze zkušenosti mohu potvrdit, ale naštěstí jsem to pozoroval za určitých situací již dříve, že v současné době vyplavala (možná moderní bezstarostnou dobou) potlačená, úžasná lidská vlastnost – snaha pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Na našem oddělení jsem se skutečně u nikoho nesetkal s úmyslem odejít ze zdravotnictví nebo se práci nějak vyhnout. Naopak, pomoc nabízí i řada lidí, u kterých bych to nečekal. Sestřičky, ošetřovatelky, mladé lékařky zůstávají často dlouhé hodiny po pracovní době a nevím, zda toto někdo mimo nás vidí.
Jaká vůbec panuje nyní situace ve vaší Slezské nemocnici v Opavě? Máte stále dostatek pomůcek, lůžek i personálu? Pomáhají vám například medikové či studentky ze středních zdravotnických škol, jako je to běžné ve fakultních nemocnicích? Potřebujete pomoc i z jiných nemocnic? Údajně někteří vaši pacienti se už i léčí v blízké, „okresní“ krnovské nemocnici... Přivítali byste například i pomoc zahraničních lékařů, která se nyní u nás připravuje?
Počet hospitalizovaných dávno přesáhl kapacity infekčního oddělení, a tak využíváme dalších zhruba 50 uvolněných lůžek na dvou patrech interního oddělení. Díky velké podpoře pana ředitele a celého vedení jsme měli jak v první vlně, tak i nyní rozumný dostatek ochranných prostředků. Jsme velmi dobře vybaveni i přístroji. S ohledem na onemocnění u zdravotníků a velký nápor pacientů však potřebný personál na takový objem pacientů zákonitě chybí. A v nefakultních okresních nemocnicích, kam medik jen výjimečně zabloudí, si můžeme o významné pomoci zvenčí nechat jen zdát. Pomoc zahraničních lékařů a sester bychom velmi přivítali. S těžkým srdcem poslouchám vyjádření ředitelů z pražských nemocnic, jako například, že na Bulovce vypomáhá 110 mediků. Přitom na srovnatelný počet izolačních lůžek je v této nemocnici primárně několikanásobně více kmenových lékařů, než je tomu u nás. Samozřejmě kovid si nevybírá a i my v okrese musíme poskytovat péči na stejné úrovni jako nemocnice v Praze. Jedinou výjimkou je ECMO, tedy přístroj na mimotělní oběh, který v Opavě nemáme. Ten vyžadují ale pacienti s covid-19 zcela výjimečně. Naštěstí máme přístup i ke všem lékům, o jejichž účinnosti se v léčbě uvažuje včetně rekonvalescentní plazmy. V případě zaplnění kapacit si nemocnice v kraji vzájemně vypomáhají, proto se někteří naši pacienti dostali třeba do Krnova.
Snaží se vám alespoň vedení kraje vycházet vstříc za současného krizového stavu? Postaral se stát skutečně o děti – školáky mladých zdravotníků?
Kraj nám samozřejmě velmi pomáhá, zejména s přístrojovým vybavením a ochrannými prostředky. Bohužel v odměňování zdravotníků za práci v „covid zóně“ jsou velké rozdíly. Škola pro děti zdravotníků v Opavě funguje, ale nemám děti v tomto věku, takže nemám zkušenosti s tím, jakým způsobem je to zajištěné. Náš personál využívá v naprosté většině pomoci rodinných příslušníků.
Proč si myslíte, že lidé jsou teď daleko méně opatrnější než na jaře? Jsou už z kovidu unavení anebo ho více podceňují, i když statistiky úmrtnosti jsou nyní varující? Nebo se nechali ukolébat řečmi některých našich politických vůdců či prohlášeními známých „odborníků“ – zubařů, kardiologů atp.?
Prohlášení „odborníků“ byla velmi nešťastná a nebezpečná. Kdo se nyní ptá na jejich odpovědnost? Moc mne mrzí, že v Česku chybí velké osobnosti a důvěra lidí v naše představitele a odborníky se částečně díky mediím a politickým půtkám ztrácí. Myslím si, že to je jeden z důvodů, proč Češi o vládních nařízeních, byť jsou dnes rozumná, tolik polemizují. Dodržování pravidel ve státě by mělo být daleko výrazněji hlídáno a vymáháno, pokuty by měly být citelné, tak jako je tomu v jiných vyspělých zemích.
Jak vůbec vnímáte chování některých vrcholových politiků, kteří na jedné straně kladou lidem na srdce, aby zůstávali doma a dodržovali všechna opatření, a na straně druhé, jako například Jaroslav Faltýnek, si připravují různá jednání v restauracích a vyjíždějí si klidně na víkendy do ciziny?
Zde možná odpovím poněkud kontroverzně. Postup pana Faltýnka nemohu hodnotit, ale pana Prymulu osobně znám mnoho let, vážím si jej a jsem přesvědčen, že žádného významného prohřešku se na osudném Vyšehradě vědomě nedopustil. Opatření, která stihl se skutečně nesmírným nasazením prosadit, dnes sklízí oprávněné ovoce, nárůst případů se zastavil a kolaps zdravotnictví nenastal. Určitě by se měl nadále podílet na řízení boje s pandemií.
I ti lékaři a zdravotníci, jež současná opatření naprosto schvalují, vyčítají vládě a ministrům zdravotnictví, že jednají mnohdy překotně a chaoticky. Souhlasíte s nimi? Jak hodnotíte například nový systém PES, se kterým před pár dny vystoupil před veřejností nový ministr zdravotnictví Blatný?
Pandemie se změnami počtu případů v čase měla, a jistě ještě bude mít velmi proměnnou dynamiku. Na každý výkyv je nutno velmi rychle zareagovat a z tohoto důvodu se mohou některá opatření jevit jako chaotická. Řada generací odborníků na celém světě se s takovýmto šířením závažné infekce nikdy nesetkala, tak kde brát zkušenosti a čerpat správná opatření? Pokud jsou rozhodnutí odborně a důkazy podložená, pak rychlost a chcete-li chaotičnost nutno tolerovat. Naopak je tomu, pokud se do rozhodnutí míchá politika, populismus a upřednostňování určitých zájmových skupin. Z tohoto pohledu nový systém PES vítám, dává dopředu rozumný rámec pravidel. Současně ale nutno zdůraznit, že z daných pravidel mohou být výjimky a každou situaci je nutno vždy posoudit individuálně. Pokud se tak bude dít na základě odborného vyhodnocení, pak prosím všechny, aby je bez diskusí přijímali. Tímto si dovoluji apelovat na všechny, aby opatření dodržovali, a aby tak i zdravotníci mohli mít klidnější období vánočních svátků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jan Štěpán
