V minulých dnech přišel prezident Miloš Zeman s dalším zásadním prohlášením v souvislosti s migrační krizí. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus s odvoláním na vyjádření korunního prince Spojených arabských emirátů a marockého ministra zahraničí označil i konkrétní zdroj: „Domnívám se, že tuto invazi organizuje Muslimské bratrstvo s využitím finančních prostředků z celé řady států.“ Co říci k této organizaci? Je schopná alespoň transfer části imigrantů organizovat nebo zaplatit? A měla by k tomu důvod?
Nemám přístup ke stejným informačním zdrojům jako pan prezident. Těžko se mi to tedy posuzuje. Muslimské bratrstvo je každopádně největší organizované politické hnutí islámského světa, má vazby i na současného tureckého prezidenta, jeden čas drželo moc v Egyptě, což je největší arabská země s 80 miliony obyvatel. Pokud by mu to z nějakých důvodů vyhovovalo, jistě by mělo logistické schopnosti se na migraci podílet. Není to žádná malá bezvýznamná nadace.
Zda to tak skutečně je, nebo ne, to musejí zjistit tajné služby. Otázka je, zda nám to řeknou.
Teorie o tom, že někdo imigraci organizuje, se objevují často. Souvisí zřejmě s tím, že nikdo zatím nevysvětlil, proč se dali migranti ze Sýrie na cestu právě teď, nebo ze skutečnosti, že africká větev imigrace je logisticky složitá, a tudíž ji musí někdo organizovat a zaplatit. Podle jiné teorie lidem, kteří přežívají ve špatných podmínkách v uprchlických táborech v Sýrii, už jednoduše došla trpělivost a že afričtí imigranti disponují finančními prostředky k tomu, aby si cestu zaplatili sami. Co z toho je pravděpodobnější? Jak se na celou záležitost díváte vy?
Že je migrace organizovaná, to je zjevné. Není možné pohnout desítkami tisíc lidí denně, celý rok, skrze 10 či 12 států, aniž byste k tomu měli určitou mírou organizace. Když vezmete, kolik peněz se v tom otočí… Pašerácká mafie je tvrdý byznys. Už loni na jaře existovaly webové stránky s jízdními řády lodí do Evropy.
Co se peněz týče – migruje především bohatší střední vrstva, která těch 5000 eur v rodině dohromady dá. Případně jim pošlou prostředky příbuzní, kteří už v Evropě jsou. Tyto tzv. remitance, zasílání peněz z ciziny domů, dosahují jen v Africe částky 40 miliard dolarů ročně a v některých zemích tvoří podstatnou část HDP. Společnosti jako MoneyGram a Western Union z toho prakticky žijí.
Bohužel bych nevyloučil, že kromě toho funguje i imigrace ideologická. Právě nyní zveřejnil britský parlament přepisy telefonických rozhovorů mezi svrženým libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím a britským expremiérem Tonym Blairem. Už v únoru 2011 Kaddáfí varoval, že vakuum po jeho pádu vyplní fanatici, kteří žijí jen pro džihád, a že ovládnou Středomoří a zaútočí na Evropu.
Tehdy to Britové nebrali vážně, dnes už berou. On nejspíš „svoje lidi“ znal velmi dobře. Pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Snad si Evropa příště rozmyslí zasahovat do mocenských poměrů v arabských zemích. Já jsem si kdysi taky naivně myslel, že tam může vzniknout funkční demokracie, ale to mi bylo pětadvacet.
Sílí také debaty nad věkovou strukturou uprchlíků, kteří za minulý rok do Evropy přišli. Ve vánočním poselství prezident republiky řekl, že velká většina z nich jsou zdraví mladí muži, dříve už hovořil o číslu zhruba 80 procent. V reakci na to byl obviňován ze lži, protože prý Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uvádí číslo 58 procent mužů a zbytek ženy a děti. Prezident argumentuje tvrzením šéfa německé kontrarozvědky, který hovořil o 80 procentech mladých mužů. Lze vůbec nějakým číslům věřit?
Jediná skutečně „tvrdá“ čísla jsou statistiky imigračních a azylových úřadů, které vznikají po zpracování písemných žádostí o azyl.
Nějaké průzkumy v táborech, které dělá například OSN, to je čistě orientační hodnota. Nikdy nevíte, jaký tábor si vybrali a jakým způsobem ten průzkum prováděli, případně koho přehlédli. Takhle vznikají ty „úřední hoaxy“, jako že k nám utíká 40 procent vysokoškoláků. Pak to začne zkoumat někdo skutečně rigorózním způsobem, jako to udělal mnichovský ekonomický institut Ifo, a zkoriguje ten odhad na 6 procent.
Takže k těm statistikám. Pár příkladů.
Rakouská Die Presse – článek z 3. října 2015 – otiskla informaci tamního imigračního úřadu, podle níž bylo 80 procent žadatelů o azyl v Rakousku mladých mužů mezi 17 a 30 roky věku.
Frankfurter Allgemeine Zeitung – článek z 21. října 2015 – otiskl statistiky německého imigračního úřadu BAMF, kde je to děleno podle zemí původu. 73 procent somálských žadatelů o azyl jsou muži. Z těch, kdo uvádějí syrské občanství, je to 71 procent. U balkánských žadatelů, což jsou čistě ekonomičtí imigranti, je poměr vyrovnanější.
Finská státní televizní a rozhlasová společnost YLE uveřejnila – článek z 5. října 2015 – zprávu finských úřadů, podle níž zhruba 15 tisíc z 18 tisíc žadatelů o azyl byli muži. Tedy celkem přes 80 procent.
Takže prezident Zeman uvedl správné údaje. Je možné, že poměry v táborech v Sýrii jsou jiné – někde nakonec ty ženy a děti být musejí – ale nás samozřejmě primárně zajímá složení té lidské vlny, která vstupuje do Evropy.
Psali jsme:
Prezident Miloš Zeman zastává názor, že by lidé místo útěku měli raději bojovat za svou zem. Je ale vůbec možné zapojit se do války bez pravidel, v níž není jasné, kdo za kým vlastně stojí? Myslíte si, že syrský nebo irácký muž má povinnost se do konfliktu aktivně zapojit navzdory těmto skutečnostem? A co když lidé zkrátka musí prchat před Asadovým režimem, případně před ISIS a nemají na vybranou? Jsou prezidentova slova bagatelizací lidského neštěstí, nebo naopak výzvou k osobní odpovědnosti?
Omezme se na chvíli opravdu jen na ty syrské státní příslušníky a zapomeňme – zase jen na chvíli – že v té vlně je spousta lidí ze zemí, jako je Maroko, Alžírsko, Niger, Pákistán a tak dále, kde není vůbec žádná válka.
Katarský institut v Dauhá (Arab Center for Research and Policy Studies) vydal studii arabského veřejného mínění ve vztahu k Islámskému státu. Studovali i názory uprchlíků v syrských uprchlických táborech. Celkem 4 procenta dotázaných uprchlíků vyjádřila silnou podporu ISIS a dalších 9 procent se vyjádřilo, že ISIS podporují částečně. To je 13 procent lidí, kteří mají v zásadě pochopení pro Islámský stát. Kolik z nich je nyní v Evropě?
A z toho plyne zajímavá otázka – za prvé, kdyby se opravdu hypoteticky stalo to, že se syrští muži vrátí z Evropy zpět do vlasti bojovat, kolik z nich by se přidalo pod černý prapor chalífátu? Za druhé, když v Evropě zůstanou, neudělají časem totéž?
V rozhovoru pro Český rozhlas také prezident Miloš Zeman uvedl: „Muslimské bratrstvo může připravit rostoucí migrační vlnu a postupně ovládat Evropu, jako se to děje v některých západoevropských městech, kam se už teď policisté bojí jet. Za názor o nepřístupnosti některých lokalit ho kritizoval například publicista Daniel Veselý, jenž tvrdí, že tyto lži byly již dávno vyvráceny a český prezident by si toho měl být vědom. Vy registrujete nějaké zdroje, které by dokazovaly, nebo vyvracely toto prezidentovo tvrzení?
Podívejme se na pár západních zemí a jejich zkušenosti s paralelní společností.
Francouzská „banlieus“ jsou určitě nejnotoričtější. Tam nastaly první násilné konflikty už v roce 1979. Dnes je „banlieu“ synonymem pro nezaměstnanost, násilnou trestnou činnost, drogy a náboženskou radikalizaci. Francouzská vláda vede statistiku tzv. zones urbaines sensibles, což je byrokratický termín pro ghetta, je jich 751. V říjnu 2011 vznikla obří studie Banlieue de la République, která má 2200 stránek a popisuje některé oblasti jako paralelní islámské republiky bez vlivu francouzské moci.
Švédská policie vydala v roce 2014 zprávu, v níž označuje 55 čtvrtí ve Švédsku, nad nimiž fakticky ztratila kontrolu. Patří mezi ně takové notorické čtvrti, jako je Rinkeby na předměstí Stockholmu nebo Rosengard v Malmö. Problém se řešil v celostátních denících Aftonbladet a Svenska Dagbladet. To bylo ještě před migrační krizí roku 2015! A jedna zpráva z loňska. Jenom z jednoho jediného švédského města – Göteborgu – odešlo bojovat za ISIS celkem 120 mladých mužů. To je více než z celých Spojených států amerických.
Nizozemské město Gouda muselo zastavit provoz autobusů do marocké čtvrti Oosterwei, protože řidiči byli tak dlouho přepadáni místními mladíky s noži, že tam odmítali jezdit. Nizozemská televize tam poslala reportérku marockého původu na reportáž, jenže tu nešťastnici tam také okamžitě přepadli a oloupili. Takových míst je v Nizozemí víc, plný výčet by zabral několik stránek.
No a pak tu máme Molenbeek v Bruselu, který se dostal do hledáčku médií jako čtvrť, kde kvasí terorismus. Trochu pozdě, protože ten radikalismus už tam má kořeny minimálně dvacet let, co s tím teď budou dělat?
A to jsme vynechali Německo, Británii, Dánsko, Norsko a tak dále.
Takže jediná otázka je, jak tento problém pojmenujete. Já si myslím, že no-go oblast je docela stručné a výstižné. Neznamená to, že každý, kdo tam vstoupí, nutně ihned zahyne a zůstanou z něj jen ohlodané kosti. Ale znamená to oblasti, kde násilná kriminalita mnohonásobně převyšuje normu okolní společnosti, kde nemůžou bez rizika hromadného napadení fungovat ani základní funkce společnosti – hasiči, zdravotníci, policie, hromadná doprava, zásobování obchodů, kde místo práva země vládne směsice práva silnějšího a zvykového práva příslušných komunit. Taková místa už fakticky nejsou Evropa, i když se na evropském kontinentě fyzicky nacházejí.
Ing. Miloš Zeman
Jak vyhodnocujete a na základě jakých zdrojů kvalitu soužití muslimské menšiny s většinou v Evropě, a to v rozměru ekonomickém, sociálním, náboženském, kriminálním i bezpečnostním?
Jako sociální experiment, který selhal a rozhodně by se neměl dál rozvíjet. Není to v zájmu ani původních Evropanů, ani muslimských přistěhovalců.
Perspektivě jejich bezproblémového soužití určitě nepomohou události ze silvestrovské noci v centru Kolína nad Rýnem, kde se velké množství mužů, kteří podle policie vypadali, jako by pocházeli ze severní Afriky nebo z arabských zemí, dopouštělo sexuálních útoků a krádeží. Jak o tom referují německá média?
Prvních pár dnů mlčela, pak se ta hradba mlčení protrhla. Navíc začalo vycházet najevo, že podobné události se tou samou dobou odehrály v jiných městech Stuttgartu, Bielefeldu, Hamburku, ale i rakouském Salcburku, švýcarském Curychu a finských Helsinkách. Policie také oznámila, že vyšetřuje hromadné znásilnění v jižním Bádensku ve Weil am Rhein, kde o silvestrovské noci čtyři mladí syrští žadatelé o azyl ve věku mezi 14 a 18 lety zavřeli dvě patnáctileté dívky do bytu a tam je celou noc znásilňovali. Zkrátka to najednou nevypadá jako ojedinělý exces, ale součást širšího vzorce chování. Ono to není zas tak překvapivé. Malá odbočka stranou – metro v Káhiře má v každém vlaku dva speciální vozy pro ženy s dětmi a je to kvůli všudypřítomnému sexuálnímu obtěžování. Ani šátek nebo čádor vás nezachrání. Naše cestovatelky mají taky co vyprávět.
Na kolektivní psychiku Němců zapůsobily tyto události jako velký šok. Turisté například začali hromadně odhlašovat plánované pobyty v Kolíně nad Rýnem.
V dříve spolehlivě proimigračních médiích, jako je například Der Spiegel, pozoruji určitý názorový posun. Jestli je trvalý, nebo dočasný, to je těžké určit.
Zatímco německý ministr vnitra Thomas de Maiziére ostře kritizoval práci policie, primátorka Kolína nad Rýnem Henriette Rekerová navrhuje Němkám mimo jiné držet se od cizinců „na délku paže“. Někteří němečtí politici také varovali před tím, aby s tímto incidentem nebyli spojovaní uprchlíci. Objevují se naopak nějaké názory, že o něco podobného si Německo politikou otevřené náruče říkalo a že bude ještě hůř?
Případ kolínské primátorky je mimořádně smutný, protože právě ona byla v létě napadena na ulici nožem. Pachatelem byl neonacista a čin měl politický motiv. Tato paní by přeci měla mít nějaké pochopení pro jiné ženy, které se staly oběťmi násilí.
Řekl bych, že její šance na znovuzvolení dost klesla. Část Němců si z ní dělá – trpce – legraci, další část jí za její výroky pohrdá. Objevily se obrazové parodie, například fotky z nacistické éry, na nichž ženy hajlují a pod tím je nápis „Takovou délku paže jste měla na mysli?“
Bohužel jsou Němci fakticky v situaci, kdy jim zbývá jen ten černý humor. Kolínská policie nasadila na problém 80 vyšetřovatelů, ale identifikovat ty zúčastněné, toť téměř nemožný problém. Navíc se svědci bojí vypovídat.
Mimochodem, když se podíváte na současné znění českého zákona o azylu, tak zjistíte, že ani tak otřesný čin nezakládá možnost toho žadatele o azyl odmítnout. Lze odmítnout válečné zločince a lze odmítnout lidi, u nichž se ukáže, že v cizině spáchali závažnou trestnou činnost, ale co udělá žadatel o azyl na území ČR, to nemá na vyřízení jeho žádosti o azyl žádný vliv.
Považoval bych za velmi žádoucí toto ustanovení zrevidovat. Nevidím důvod, proč dovážet kriminálně činné osoby z ciziny, když už jich teď máme doma dost. Bez ohledu na to, co jim doma hrozí. Uchází-li se někdo o ochranu České republiky, měl by mít také nějaké povinnosti, například zdržet se znásilňování či loupeží na stávajícím obyvatelstvu. To opravdu není přehnaný požadavek, 99 procent lidí to zvládá samo od sebe celý život.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
