Sympatizujete s bojem tibetského lidu proti čínské okupaci, známá je také vaše schůzka jako ministra kultury s tibetským dalajlámou. Proč je potřeba upozorňovat na situaci nám tak vzdálené země ve střední Asii? Někteří zastánci komunistické Číny tvrdí, že okupací došlo k osvobození Tibetu od feudálního systému, který tam do té doby vládl.
Desátého března jsme si připomínali 59. výročí okupace Tibetu vojsky komunistické Číny, tehdy bylo na straně Tibeťanů zhruba osmdesát tisíc mrtvých a potom asi milion Tibeťanů zemřelo v koncentračních táborech. Ta čísla jsou otřesná. Jestliže tam lidé dodnes protestují proti čínské okupaci, těžko lze hovořit o nějakém osvobození, jak to někteří interpretují. Přes sto padesát tisíc Tibeťanů odešlo po okupaci do exilu, především do Indie, kde žije také dalajláma. Jsou tam i některé kláštery, které vychovávají mnichy v duchu tibetského buddhismu. Já jsem měl v loňském roce možnost navštívit himálajské království Bhútán, které se někdy nazývá Dolní Tibet. Je to něco, kde si člověk trochu může představit, jak by to v Tibetu mohlo vypadat, kdyby tam nedošlo k čínské okupaci. Bhútán je monarchie, v jejímž čele stojí král, který je velmi oblíbeným panovníkem. Je tam velké propojení moci duchovní a moci světské, které se projevuje v řadě vládních budov, které jsme navštívili, například tak, že v polovině budovy je státní instituce a ve druhé polovině klášter. Toto provázání je velice silné. Je tam velmi zajímavý státní projekt „hrubé domácí štěstí“. Uvědomují si, že duchovní a kulturní hodnoty jsou něčím, co je silným momentem, který odlišuje tuto zemi od jiných částí světa. A hlásí se k tomuto buddhistickému odkazu. Samozřejmě hranice s Čínou je uzavřena, nejsou tam žádné politické kontakty. Zemi chrání jednak obrovské himálajské velehory a vojenskou ochranu Bhútánu poskytuje Indie. Ale ohrožení ze strany čínské supervelmoci ovládané komunisty si tam uvědomují velmi výrazně. To jsou takové moje doteky s touto oblastí světa. A myslím si, že není možné nechat bez povšimnutí, když někdo obsadí jinou část světa jako třeba Krym, a je nutné na to upozorňovat. A protože v samotném Tibetu za vyvěšování vlajky hrozí vězení, je třeba, aby svobodný svět reagoval tak, že bude tibetské vlajky vyvěšovat sám. Tak jak je tomu třeba v České republice.
Čínský režim nepronásleduje jen Tibeťany, ale i příslušníky jiných národností, například Ujgury, nebo příslušníky hnutí Falun Gong za jejich víru. Dokonce bylo zjištěno, že politickým vězňům v Číně bez jejich souhlasu odebírají orgány.
Ano, to je strašlivá věc, že se komunistický režim uchyluje k těmto praktikám. To až připomíná osvětimské lékařské pokusy Josefa Mengeleho. Je otřesné, že lidé, kteří žijí zdravým způsobem života, což právě příslušníci hnutí Falun Gong praktikují, například abstinují, pravidelně cvičí, jsou z politických důvodů zavíráni do věznic a jsou jim násilím odebírány orgány. A s jejich orgány režim obchoduje. To je naprosto nepřijatelné. Některé státy, například Izrael, proto přímo zakázaly turistiku svých občanů do Číny kvůli transplantacím orgánů, zabýval se tím i Evropský parlament, tomuto problému se věnuje i Kanada. Když jsem byl ministrem kultury, měl jsem možnost se setkat s kanadským právníkem, který o těchto praktikách měl v České republice řadu přednášek.
Proč komunistický režim pronásleduje zrovna hnutí Falun Gong, které je vlastně naprosto apolitické?
Hnutí Falun Gong je taková duchovní jóga, která se snaží o kultivaci lidského nitra, kultivaci člověka, a tím usiluje o kultivaci okolí, ve kterém člověk působí a žije. Prostě se snaží, aby svět byl lepší. Komunistická strana se snažila jako u jiných náboženských směrů navázat jakési kontakty s představiteli tohoto hnutí, podvázat je pod kontrolu komunistické strany a jejího ideologického vedení. Hnutí to odmítlo, nejvyšší představitel hnutí odešel do exilu ve Spojených státech a příslušníci, kterých jsou v Číně desítky milionů, jsou vystaveni tvrdému pronásledování. Jedním z uměleckých počinů hnutí Falun Gong je oživení tradičního čínského baletu Šen Jun, který je v Číně zakázaný. Je to exilová záležitost lidí žijících ve Spojených státech amerických, balet hostuje v řadě zemí světa, v minulosti několikrát byl i v České republice. Já jsem se před nedávnem v Londýně zúčastnil jednoho představení a setkal jsem se s řadou představitelů Falun Gong.
Ale v Číně jsou pronásledováni i další, například křesťané. Víme to z kauzy čínských křesťanů, kteří žádají o azyl v České republice. Byl jsem před časem informován ve Vatikánu na zasedání papežské rady pro média hongkongským katolickým arcibiskupem, že hned poté, co se Hong Kong stal součástí komunistické Číny a čínské orgány nad ním získaly kontrolu, nastala cenzura a zásahy tohoto typu nad římskokatolickou církví. Víme, že Vatikán nemá s komunistickou Čínou diplomatické vztahy, naopak má diplomatické vztahy se svobodnou Čínou na Tchajwanu.
Co říkáte tomu, že Ministerstvo vnitra odmítlo udělit azyl v České republice některým čínským křesťanům? Rozhodnutí sice zatím přišlo jen několika ze čtyřiceti žadatelů ze skupiny, která podala žádosti o azyl v roce 2016, ale podle advokátky několika čínských křesťanů ministerstvo konstatovalo, že pronásledování nebylo tak vážné, takže je pravděpodobné, že odmítnuti budou i další.
V posledních třech měsících jsem informován pouze ze sdělovacích prostředků. Ale v době, kdy jsem byl členem vlády, jsem o tom hovořil s tehdejším ministrem vnitra Milanem Chovancem. Informoval mne, že tam probíhá zkoumání individuálních případů, protože to není úplně jednoduché. Vím, že někteří z těch lidí azyl dostali, někteří ne, ale odvolali se, takže to zkoumání pokračuje. Nejsem natolik informován, abych se k tomu mohl erudovaně vyjádřit. Samozřejmě bych apeloval na to, pokud ti lidé odpovídají azylovým předpisům České republiky, aby jim politický azyl udělen byl.
Jak hodnotíte současný vývoj v Číně, kde prezident Si Ťin-pching, který nastolil mnohem tvrdší linii v domácí i zahraniční politice, bude doživotním prezidentem? Můžeme v takové situaci doufat ve zlepšení lidských práv v Číně?
To nevím, ale velmi bych si to přál. Ty signály moc nadějeplné nejsou. Je zajímavé, že se nám tady vytváří fenomén jakýchsi komunistických dynastií. Vidíme v Číně doživotní funkci prezidenta, v Severní Koreji už vládne třetí generace Kimů, na Kubě Fidel Castro předává moc svému bratrovi. Je to zajímavý fenomén komunistických dynastií, které se snaží naprosto proti duchu parlamentních demokracií si usurpovat právo vládnout až do konce života. Je to v přímém protikladu s principy svobodné parlamentní demokracie, jakou známe například ze západní Evropy, z naší části světa, ze Spojených států amerických. To není v souladu s principy svobodného světa.
Myslíte si, že malá demokratická země, jako je Česká republika, by měla udržovat úzké vztahy s komunistickou Čínou, jak si třeba přeje prezident Miloš Zeman, když se naši politici, jak jsme viděli ze strany bývalých nejvyšších ústavních činitelů, obávají udělat cokoli, co by se Číně nelíbilo, protože se obávají poškození obchodních vztahů? Zvlášť když se teď ukazuje, že čínské investice nejsou zdaleka tak výhodné, naopak jsou dnes ohroženy, protože poradce prezidenta Miloše Zemana, představitel čínské investiční skupiny CEFC Jie Ťien-ming byl podle informací v Číně zatčen a že skupina CEFC, která jednala o vstupu do společnosti J&T, má i finanční problémy. Navíc podle odborníků má Čína u nás jen zájem o koupi nemovitostí a získání know-how, ne o nějaké výrazné investice.
Podle mých informací mohu potvrdit, že čínské investice u nás jsou zanedbatelné. Předtím, než jsem na podzim 2016 přijímal tibetského dalajlámu, což vyvolalo spor s čínským velvyslanectvím, jsem tyto otázky konzultoval s tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem. A on mi potvrdil, že po této stránce nemohu nic narušovat, protože přínos čínských investic do České republiky je v podstatě nulový. Nelze to srovnat například s přínosem japonských investic, a to už vůbec nehovořím o západní Evropě. V případě česko-čínských vztahů z toho mají pravděpodobně profit jednotlivé osoby, ale co se týká České republiky, je přínos mizivý, respektive nulový. Je velmi důležité, že jsme součástí Evropské unie, protože to už je entita, která je schopna s takovou supervelmocí, jakou Čína nesporně je, vyjednávat z úplně jiné pozice. Proto je důležité, abychom byli součástí společenství, jako je Severoatlantická aliance a Evropská unie.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
