Senátor Jiří Čunek z KDU-ČSL nazval nedávno pochod homosexuálů Prague Pride „pochodem smrti pro tuto civilizaci“, když stát bude tyto skupiny podporovat a uznávat jako rodiny. Dle něj bychom homosexuálům do soukromí neměli mluvit a je třeba je tolerovat, ale je to styl života, který nemá stát podporovat. Stát má podporovat rodiny, které tím, že mají děti, vytvářejí budoucnost národa… Co si myslíte o jeho slovech? Také je zajímavé, že z oficiálního vedení strany se mu nedostalo podpory v této věci...
Vyjádření pana senátora Čunka vidím především jako nadějné znamení faktu, že mezi křesťanskými demokraty jsou ještě nějací křesťané. Lze sice namítnout, že jedna vlaštovička jaro nedělá, ale sám vím, že názorově blízkých panu Čunkovi je lidovců více, ovšem mezi vedením strany je takových žalostně málo. Jenže to není jen problém křesťanských demokratů v ČR, tento problém mají křesťanští demokraté v celé Evropě. Nedávno zesnulý kardinál Meissner již před lety radil německým křesťanským demokratům, že by si z názvu strany měli odstranit ono „C“, které znamená, že jsou křesťané. Věřím, že kdyby byl pan kardinál obeznámen s lidoveckými politickými nápady, poradil by to samé…
Jsem napnutý jak kšandy, kolik křesťanských demokratů bude jednou hlasovat, až bude na pořadu dne manželství homosexuálů, za jeho rovnoprávnost s manželstvím muže a ženy po vzoru kolegů z CDU. A že se panu senátorovi nedostalo podpory z oficiálního vedení strany, ale naopak byl peskován samotným panem předsedou, se vůbec nedivím. Vždyť to ani nejde, když pan ministr Herman, řádně vysvěcený katolický kněz, je jedním z „patronů“ onoho pochodu smrti. Vždyť jím vedené ministerstvo je jedním z hlavních partnerů této obludnosti. Již se nemohu dočkat, až nám lidovci budou vrážet klíny do hlavy o tom, jak jsou pro rodinu. To se zase nasmějeme, to bude větší legrace než televarieté s Bohdalkou.
Organizátoři Prague Pride vyžadují od majoritní společnosti respekt k LGBT komunitě. Co vy na to?Anketa
S touto věcí též souvisí rozhodnutí českého Ústavního soudu, které přiřklo dvojnásobné rodičovství dvěma homosexuálům, kteří využili moderní formu náhradního rodičovství: Oba odevzdali své sperma k oplodnění vajíčka, plod pak odnosila náhradní matka. Zatímco v USA, kde to celé fyzicky proběhlo, jsou automaticky registrováni jako rodiče, v České republice o tom, že oba budou zapsáni jako „otec a matka“, musel rozhodnout Ústavní soud, prý pouze pro tento konkrétní případ. Kritici to považují za nakročení k tomu, že taková věc bude legalizovaná i u nás. Je to žádoucí? Je homosexuální rodina skutečnou rodinou? Ať už v rámci adopce, nebo tohoto procesu „oplodnění“?
Bude-li zákonem dáno, že rodina je třeba svazek člověka a psa (oba samozřejmě homosexuální), kteří budou adoptovat a ve společné domácnosti vychovávat jako svou dceru zlatou rybku, tak to ještě nic neznamená. I kdyby se na tom nakrásně shodl a jednohlasně to potvrdil parlament v Bruselu včetně parlamentů všech členských zemí…
Prostě, že se někde něco sepíše, tak to na realitu nemusí mít vůbec žádný vliv. Maximálně to může mít vliv na vnímání reality. A abychom se nenechali oblbnout, tak na to máme rozum. Když nyní král v nějakém Blechostánu, jakožto monarcha, rozhodne, že bude zákon o placatosti Země, planeta mu přece nevyhoví a ze zeměkoule se přes noc nestane zeměplacka… Na některé skutečnosti je i zákon krátký…
Psali jsme:
Co říkáte tomu, že kritici registrovaných partnerství, homosexuálních manželství, adopcí dětí homosexuálů jsou nařčeni z homofobie?
Je mi jenom záhadou, proč nejsou recipročně (v rámci politické korektnosti by mělo být vše přeci vyvážené) všichni ti úžasní duhoví lidičkové z Prague Pride nařčeni z heterofobie.
Není homosexuální jednání nebezpečné i z hlediska přirozeného světa? Šíření nemocí, promiskuita, pornografie a podobně?
Možná právě proto je homosexualita jakousi slepou uličkou. Vždyť dva homosexuálové jsou nerozmnožitelní přirozenou cestou. A i když jsou zákonem určeni za rodiče dítěte, které je ke své smůle přivedeno do jejich rodiny nějakým inseminačním kejklem, rodiči nejsou a nikdy nebudou… Příroda se sama stará, jenom lidé jí do toho někdy až nezdravě zasahují.
Jáhen Jaroslav Lorman (který se po osmnácti letech v manželství, má čtyři děti, v roce 2015 otevřeně přiznal k homosexualitě) říká, že „každý třetí kněz je gay…“. „Přijde mi tragikomické, že existuje instrukce o tom, že homosexuál nesmí být vysvěcen, ale přitom podle mého odhadu je každý třetí kněz homosexuál. Ve Vatikánu dokonce každý druhý. Ježíš přitom podle mého názoru o homosexualitě neřekl ani slovo,“ řekl též Lorman…
Je mi záhadou, kde všichni ti, kteří se zabývají vymýšlením hausnumer ohledně homosexuality kněží, berou podklady pro své zaručené statistické údaje. Ale je to takové lákavé, pokud totiž jako zasvěcenec, a kdo by měl být zasvěcenější než duchovní homosexuál, svěříte médiím jakékoli číslo procentuálního zastoupení homosexuálů mezi duchovními, každý to rád otiskne a bude i dále citovat, aniž by se zeptal, jak jste k těm číslům přišel.
Mne však spíše zaujalo to, že církevní etik a jáhen je velice zdatným kádrovákem a jako takový kádruje kdekoho krom sebe samotného. Z úst člověka, který před lety sliboval věrnost jedné jediné ženě, když byl svěcen na jáhna, bral na sebe zcela dobrovolně určité závazky, znějí opravdu zvláštně slova: „V církvi je spousta lidí a někteří se zachovali svinsky,“ a jakési posuzování mravních hodnot pana arcibiskupa, kdy v souvislosti s jeho osobou mluví o vrcholu pokrytectví.
Pan Lorman jest prapodivným hrdinou, neboť je to právě on, který se ke své ženě, dětem, ale i k církvi zachoval svinsky a díky takovýmto pořadům stále chová. X let žije v manželství a přetvařuje se a to tak, že jako homosexuál zplodí 4 děti. Už jen to je mi záhadou, jak někdo, komu ženy nic neříkají, je schopen zplodit se ženou dítě. To snad v tu inkriminovanou dobu, kdy počínal, v sobě homosexualitu potlačil? Nebo snad ze sebe vyždímal poslední kapky heterosexuality, které mu nějakým záhadným způsobem byly naděleny s vrozenou homosexualitou? Nebo snad počínali své potomky manželé Lormanovi in vitro? Pan Lorman mi připomíná jiného moralizujícího kádra s podobným „osudem“, jakéhosi moderátora Musila, shodou okolností i tento pán opustil ženu i děti a nyní na jakési pofidérní TV stanici má svůj moralizujícně-radící pořad.
Že zrovna tito „typani“ mají potřebu radit ještě ostatním, když, jak vidno, oni sami morálně, ale i lidsky, selhali na celé čáře. Za časů, kdy svět ještě nebyl takový magor a lidé ještě věděli, co je stud, by byli někde zalezlí a nebavila by se s nimi ani klika od záchodu. Nyní však mají volný průchod mediální stokou, která je hýčká a mazlí se s nimi a kdykoli jim dá prostor. Asi někdo chce, aby svět byl ještě šílenější. Jinak si to totiž nedokážu vysvětlit.
Na situaci pana Lormana, ale i třeba P. Pio Oláha, který chtěl sloužit mši pro homosexuály v rámci Prague Pride, a na jim poskytovaný prostor v médiích se dají použít slova Gabriele Kuby, která ve své knize „Globální sexuální revoluce“ na stránce 260 píše: „Vnitrocírkevní útok může vždy počítat s mediální podporou, ale na odpor církve se naopak odpovídá mediálními kampaněmi, které mají za cíl eliminovat osoby, které se odváží postavit se proti narušování křesťanského obrazu člověka.“
Psali jsme:
Tradičně katolický aktivista Michal Semín řekl, že „homosexualita je mezi kněžími rozšířená, což však není dáno pokrytectvím církve, ale rozvratnými liberálními proudy, které v církvi v posledních desetiletích dominují. Infiltrace církve homosexuály byla v některých kněžských seminářích v USA i jinde na Západě programová, shora řízená. Také síly, které se zasloužily o zvolení papeže Františka, patří do této sítě. Ostatně sám František si z řad homosexuálních prelátů vybírá své nejbližší spolupracovníky a pověřuje je řízením důležitých kuriálních či jiných úřadů. Na nedávné Synodě o rodině byl za jeho podpory vydán dokument, uznávající hodnotu homosexuálního soužití, ale po protestu velkého počtu biskupů a mnoha kněží a laiků z celého světa se však tato pasáž do závěrečného dokumentu nedostala. Problémem církve tedy není postoj těch, kteří hájí tradiční a neměnné stanovisko k homosexuálnímu soužití, ale zloba, nevěra a pokrytectví těch, kteří buď v utajení či otevřeně učení a autoritu církve svými slovy a činy podrývají.“ Co o tom míníte?
K slovům pana Semína se dost dobře vyjádřit nemohu, neboť o situaci v amerických seminářích se nezajímám a nic o ní nevím. Jen vím, že pan Semín se této problematice věnuje a má jistě dostatek informací, takže rozhodně nemíním jeho slova rozporovat a nemám důvod mu nevěřit.
V provokativním textu „Budoucnost je radical queer“ publikovaném koncem června v Tvaru „aktivistka“, jedna z organizátorek Alt Pride 2017 a členka předsednictva Mladých zelených Marie Feryna uvádí: „Zkrátka a dobře – budoucnost není jen queer, ale radical queer, respektive taková být musí. Je třeba skončit s izolovaností jednotlivých podskupin queer komunity, vzpomenout si, že ještě není dobojováno, a to ani legislativně. Navíc legální rovnost není rovností osobní a rovná práva ještě neznamenají rovné podmínky a příležitosti,“ píše. „Radical queer znamená zrušit sexuální a rodové normy, očistit stigmatizované menšiny, včetně pedofilní komunity,“ domnívá se…
Tak Marie Feryna je především zajímavý studijní materiál. A zároveň jakýsi „produkt“ dnešní doby. Poslední dobou to totiž vypadá, jako by se svět řídil heslem „Pokud nejsi úchyl, neprorazíš!“ a „Čím větší úchyl, tím více prostoru v médiích“. Jenže současně chce asi prorazit kdekdo a tak je úchylů tolik, že už se v tom jeden začíná pomalu ztrácet. Takže je vlastně jsoucno jménem Feryna jenom jedním z mnoha prapodivných jsoucen, která se vyznačují tím, že vlastně neví kdo jsou, kam patří, co vlastně chtějí a soustřeďují se jenom na to, aby jimi vyslovované hovadiny byly co nejzhovadilejší, aby si jich totiž vůbec někdo všimnul… Vesměs mi tito rozevlátí neukotvenci připomínají nějakého „nedomazleného deprivanta“, který se mstí světu a ani neví za co.
Nejsou tyto věci ukázkou takzvaného Overtonova okna? Nejprve tolerance homosexuality. Pak registrované partnerství, kdy homosexuálové slibovali, že nebudou chtít adopci dětí, pak přišla žádost o adopci dětí, respekt, později požadavky pedofilů… Kde to skončí?
Ptáte se, kde to skončí, inu, to bych také rád věděl. Možná to skončí vítězstvím islámu, možná nástupem nějakého novodobého vůdce. Možná lidi dostanou rozum, nebo se hodně naštvou. Pokud se ovšem toto šílenství nezastaví, tak se dá počítat s tím, že se vždycky najde někdo, kdo vymyslí další hovadinu, za jejíž realizaci budou bojovat politici i neziskovky. Neboť blbost je schopna kvést v jakémkoli prostředí a do jakýchkoli rozměrů, zvláště když je hnojena různými granty a fondy a zalévána politickým bojem a všeobjímající humanitou.
Ale také lze počítat i se zásahem Božím, alespoň věřící lidé by s tím neměli mít problém. Z Bible je známo dost příkladů toho, že když už lidé nevěděli co roupama dělat a příliš si vyskakovali, Hospodin jim do toho elegantně hodil vidle…
Psali jsme:
autor: Lukáš Petřík
