Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi oznámil, že za prvních pět měsíců letošního roku zemřelo utopením ve Středozemním moři 2 510 uprchlíků. V roce 2015 jich za totéž období zahynulo 1 855. Humanitární organizace zveřejnily fotografii mrtvého jednoročního dítěte, které bylo ze Středozemního moře vyloveno. Argumentují, že Evropa musí uprchlíkům umožnit bezpečnou cestu na tento kontinent. Jak se dá na takový požadavek reagovat?
Nový Vysoký komisař OSN navazuje ve své rétorice na svého předchůdce z UNHCR. Jen nevím, jestli ho ještě některý z klíčových hráčů v migrační Evropě bude poslouchat. Dokonce si nejsem jist, že by měl. Dokola se pět let opakuje to samé a nikam to nevede. Vzpomeňme na tomto místě na italskou operaci Mare Nostrum, která zachránila tisíce životů, nepřinesla však ani za mák skutečného řešení migrační krize ve středním Středomoří. To proto, že nikoho v Itálii netrápilo a netrápí, co se se všemi desítkami tisíc v zásadě ekonomických migrantů v Evropě stalo. Snad s výjimkou jihoitalské mafie. Jih Itálie části z nich poskytl nelegální práci, ale to jen proto, aby spolu s ostatními směřovali na severní italské hranice a přes ně do Francie, Německa, Rakouska či Švédska. Paradoxně právě tato humanita nahrávala pašerákům k dalším ziskům.
Vytvoření humanitárních koridorů je výborná myšlenka v případě, že migrace je spontánní, a to v tomto případě není. Je to pečlivě připravená a operativně důmyslně měněná akce organizovaného zločinu. Navíc posedlost Evropské komise relokacemi brání hledání jakýchkoliv dalších, respektive jakýchkoli skutečných řešení. K těm by nepochybně patřila humanitární víza jako národní instrument, nikoli jako jednotný evropský. Pak by mohla být jediným přehledným a bezpečným regulátorem vstupu lidí v nouzi na území evropských států. Jenže to se evidentně nechce. Pašerácké sítě dokážou velmi obratně manipulovat veřejným míněním. Samozřejmě že jim jde pouze o zisk, a nikoli o osud migrantů. Tragické fotografie vítají. Zaručují ve výsledku odbyt. Jenže nejen UNHCR, ale zejména EK a čelní představitelé Evropy jim na to z různých, převážně zištných důvodů skáčou, takže žádné skutečné řešení nepřichází.
Není to dáno tím, že je Evropa tím vším zaskočena?
Když jsem už před lety říkal, o co ve skutečnosti jde, byl můj názor spíše ojedinělý a nevítaný. Dnes se řekne, že pašeráci vydělali šest miliard dolarů a nic. Evropa je na rozpadnutí, za týden bude o Velkou – a po následném odtržení Irska, až zvítězí Brexit, už malou – Británii slabší, a přesto se jede dál, stejné plané řeči, nic neřešící summity a dohody, povzdechy a morální apely. Navíc je úplně jedno, zdali například v Rakousku nakonec zjistili, že korespondenčním způsobem doručené hlasy v prezidentské volbě na poslední chvíli zvrátily výsledek od jedné katastrofy ke druhé. Tradiční politické strany byly prostě vymazány a situace je katastrofální právě i z pohledu řešení migrace. Rakouská obranná politika, vytrysklá v reakci na Svobodné, zase spadla v reakci na nátlak Německa a Itálie a navíc, se zeleným prezidentem není kam spěchat.
Ten výsledek je prostě perspektivně tragický, protože posílí další extremisticko-populistické nálady, a obdobný čeká celou Evropu. Ona prostě nic řešit nechce, nic neřeší, a tak politická mapa bude přepsána nakonec zcela zásadně. Takže hlavní výzvou pro Evropu bylo, aby zůstala demokratická a silná, aby ctila názory svých občanů, aby vycházela z odkazu svých předků, aby nelhala a neustále hloupě neopakovala, že něco musí, aby zůstala ostrovem bezpečí v rozbouřeném světě, aby nepodlehla zvrhle sebedestrukční, zejména bruselské úřednické mašinérii. Nic z toho neudělala. Jestli si někdo myslí, že až bude polorozpadlá, nebezpečná, extremisticky laděná a absurdně multikulturně neukotvená a rozevlátá, že někomu pomůže, tak se mýlí. Pak už nepomůže nikomu, ani sobě. Vysocí eurokomisaři budou moci prohlašovat cokoli.
Velký počet utopených je dán tím, že počet běženců využívajících středomořskou trasu k cestě do Evropy po uzavření balkánské trasy v posledních několika týdnech i vlivem teplejšího počasí vzrostl. Francouzský ministr vnitra Jean-Yves Le Drian v rozhovoru pro francouzské rádio Europe 1 upozornil, že v Libyi čeká na 800 tisíc uprchlíků, kteří se chtějí dostat do Evropy. Co by s tím měla nebo mohla Evropská unie udělat?
To všechno je pravda a je ostudné, že francouzský ministr vnitra přišel na tak triviální skutečnost tak pozdě. Možná jednou přijde i na to, kolik desítek milionů lidí je připraveno v celé Africe, na Blízkém a Středním východě atd. k odchodu někam, kde nevědí, čí jsou, a přesto jsou ještě dost bohatí a namyšlení, třeba do Evropy. Možná přijde na to, že v Afghánistánu je válka čtyřicet let, takže jejich stěhování do Evropy v posledních letech je důsledkem zejména něčeho jiného než jejich desítky let trvající zoufalá situace. Německý ministr spravedlnosti Heiko Maas zase překvapivě přišel na to, že jsme v Evropě, a tak prohlásil, že Němci zakážou polygamii. Že prý zákon je víc než víra. To jsou ale objevy. Doposud v té bezpečné multikulturní Evropě pod taktovkou Merkelové platilo, že víra je více než zákon? Tato praxe prý nyní, když už je pozdě, skončí a vícenásobné sňatky už se uznávat nebudou. Dokonce prý nebudou už trpět nucené sňatky, tím méně, když se budou týkat nezletilých dívek.
Možná přijde i doba, kdy v Dánsku zjistí, že budou-li každému uprchlíkovi, který projeví zájem – stejně jako Syřan, který přišel předloni se ženou a osmi dětmi a požádal o povolení, aby si přivedl a oficiálně navázal na bezedný sociální systém další dvě manželky a dalších dvanáct dětí a uspěl –, vyplácet dávky na 20 dětí a tři manželky, tak to třeba jednou ze státního rozpočtu neutáhnou. Není třeba zdůrazňovat, že nepracuje, a jelikož je nemocný, dánsky se učit nebude, koneckonců do sociálního systému už zaintegrován je, tak jakápak další integrace. Evropští politici si z nás prostě dělají blázny. Zásadně měří dvojím metrem. Jsou permanentně překvapení z dopadů svých vlastních nesmyslných rozhodnutí a hlavně činí Evropu stále méně a méně bezpečnou a na světovém kolbišti stále méně a méně významnou a konkurenceschopnou.
Psali jsme:
To jsou pro budoucnost všechno velice hrozivé informace. Chybí tedy Evropské unii vůle a odvaha začít problém s migrací nějak razantně řešit?
Evropa neudělala až na drobné výjimky nic pro to, aby mohla někoho někam účinně vracet, když zjistí, že uprchlík není uprchlík, ale ekonomický migrant – a těch je většina, či rovnou ilegální kriminální živel. Jenže celé azylové a migrační právo a politika, které já osobně považuji za archaismus z mnoha důvodů téměř neaplikovatelný, nemůže bez účinné návratové politiky fungovat. Dokonce EU nenašla ani sílu zkonstatovat, že všechny z celého světa, kteří by to právo náhodou měli, prostě přijmout nedokážeme. Dokonce i návraty z Řecka do Turecka jsou mizivé a samotná dohoda s Tureckem je takový paskvil, že netuším, jak dopadne u příslušné nejvyšší soudní instance EU.
Takže těžko říct, jak by měla EU postupovat, když racionálně postupovat odmítá a emocionální politicko-prospěchářské postupy nezabírají a nezabírají. Pokud nedospějeme k závěru, že máme kam vracet a zároveň že do EU vpouštíme jen ty, o kterých máme prověřeno, proč přicházejí, a hlavně že mají nárok na azyl či spadají do kategorie, kterou prostě sami do Evropy cíleně chceme dostat, tak se nepohneme z místa. Nepochybně již nyní víme, že Kaddáfí byl sice tyran, ale dohody na regulaci imigrace do Evropy s ním fungovaly. A zdá se, že levněji než s příkladným demokratem a multikulturalistou Erdoganem. A my budeme muset najít někoho, s kým se dohodneme v Africe. A mně se zdá, že jsme ho nějak zatím nenašli.
A pak je ještě alternativa, a to další vojenské intervence do Libye, se všemi nástrahami a důsledky, které by evropské síly v této oblasti čekaly. Bohužel, opakovaně říkám, že valletský summit o migraci z listopadu 2015 a vše, co následovalo po něm, nevedlo k žádnému pozitivnímu výsledku kromě bombastických tiskovek a ujištění, že je Afrika téměř vyřešena. Samozřejmě že není.
Takže tvrzení generála Jiřího Šedivého, že bude nutné udělat pořádek v Libyi a migranty tam vracet zpátky, je podle vás jeden z možných scénářů?
Ano, ale že bych z toho měl radost, to tedy ne. Abychom někomu a něčemu pomohli, to bychom si museli nejdříve věřit, a ne jen sluníčkářsky blábolit o rozvojových projektech. Zatím jsme žádný užitečný nástroj nebyli schopni aplikovat. A přitom je jich docela dost. Miliardy evropských i národních peněz zatím nepřinesly ani setinu toho, kolik se očekávalo nebo očekávat mělo.
Itálie se po uzavření balkánské trasy stala znovu tranzitní zemí pro migranty. Generální tajemník Italské biskupské konference Monsignor Nunzio Galantino prohlásil, že smrt utopených migrantů je „políček do tváře evropské demokracie“, a kritizoval EU za to, že selhala při vytvoření „humanitárního koridoru, stanoveného mezinárodním právem, v zemích, které chtějí přijmout migranty, aby tak podpořily jejich bezpečný průchod a vyhnuly se násilí, vykořisťování a smrti“. Co říci k takovému obvinění?
Ano, smrt utopených migrantů je políček do tváře evropské demokracie. Ne proto, že bychom měli do Evropy převést či převézt každého, komu se zachce. Musí to být proto, že Evropa zatočí s každým, kdo parazituje na lidském neštěstí či touze. Na to však už čekáme hodně dlouho a asi se ještě načekáme. Křesťanská či komunistická italská tradice, tedy v důsledku naprostý chaos a nezodpovědnost v migračních otázkách, však stála u zrodu současného imigračního chaosu celoevropského. Tak nevím, co nám vlastně chtějí poradit. Ale s migrací a bojem proti terorismu nám zatím moc nepomohli. Teď se o pomoc v obou případech hlásí italská mafie.
Monsignor Galantino také kritizoval plán úřadů zahájit snímání otisků prstů migrantů připlouvajících přes Středozemní moře, jakmile budou vyzvednuti ze záchranných člunů, a odsoudil takzvané plovoucí hotspoty s tím, že na lodi nemají uprchlíci zajištěno právo usilovat o azyl. Vzhledem k tomu, že v Itálii je podíl katolického obyvatelstva až 90 procent, lze to brát jako nátlak na ministra vnitra Angelina Alfana, který prý chápe biskupova slova, ale sám má za povinnost zajistit, aby byly respektovány zákony?
Když se dvacet let poté, co je snímání otisků prstů integrální součástí azylové praxe a jasnou povinností každého členského státu, zjistí, že Itálií procházejí desetitisíce migrantů bez jejich sejmutí, dělá Evropa, že je v šoku a monsignor ještě radí, jak na to. Všichni to věděli včetně EK, ale udělat něco s jakýmkoli italským rozhodnutím je, bylo a bude jako pohnout oslem, který se rozhodl nejít. Galantino prostě kritizuje všechny povinnosti každé jednotlivé země a až začne kázat, že je hříchem být členem nejen Schengenu, ale i EU, tak nad tím začnu vážně přemýšlet. A pak teprve ať si dělají Italové, co chtějí. Jinak ovšem jediným dlouhodobě udržitelným řešením je, aby příchozí odevzdávali otisky prstů předtím, než nastoupí do oficiální lodi, která je na základě přiznaného statutu jako legální imigranty bezpečně doveze do vysněného evropského ráje.
Proud migrantů na balkánské trase se výrazně oslabil dohodou Turecka s Evropskou unií. Ale Turecko stupňuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak by měla EU postupovat, dát Erdoganovi, co chce, opevnit řeckou či makedonskou hranici, nebo ještě jinak?
Proud migrantů na balkánské cestě se výrazně oslabil zejména díky statečnému, a je třeba říci Bruselem velmi kritizovanému, postoji Makedonie. Kdyby hranice nezavřela, tolik by nepoklesl. Dohoda s Tureckem je podle jedněch veliký úspěch a podle druhých velká evropská prohra a jasné vítězství Turecka. Mě ovšem nikdo nepřesvědčí, že v tak policejně organizovaném státě, jakým Turecko bezpochyby je, by se mohlo jen tak stát, že desítky kilometrů tureckého pobřeží, shodou okolností toho, odkud je to na řecké ostrovy nejblíže, zůstanou mimo pozornost policejních, pohraničních a pobřežních orgánů. Ne, není to náhoda.
Erdogan se potřeboval jasně vymezit proti evropskému vodění za nos, které trvá desítky let bez jediné výhody pro Turecko. A tak to zkusil a vyšlo to. Evropa zaplatí a bude poslouchat. Trochu se to sice na úrovni některých národních parlamentů zadrhává, ale nelze věřit, že by se bruselští mistři appeasementu Erdoganovi skutečně postavili. Samozřejmě že zrušení víz s Tureckem vzhledem k jeho nedemokratičnosti a neplnění řady, a nikoli jen jedné z více než sedmi desítek, podmínek pro jejich zrušení, bude fatální chybou, stejně jako v případě Ukrajiny a Kosova. Jenže Merkelová a Brusel už to slíbily, tak se nedá nic dělat. Možná až bude v Evropě bezpečno jako v Somálsku, změní názor.
Pokud se ptáte, jestli má Evropa nějaký plán B, jsem zcela přesvědčen, že Brusel žádný takový plán nemá. Proto jsem rád, že Česko je připraveno takový plán hledat.
Stále se vyvíjí debata o uplatnitelnosti migrantů. Jde jak o ty, kteří už v Evropě jsou, ale i o ty, jež nově přicházejí. Mění se situace s jejich zaměstnatelností?
Uplatnitelnost v případě migrantů na trhu práce je různá. Ti, kteří přicházejí legálními kanály, mají obvykle individuální plán svého uplatnění. To platilo zejména o těch, jež podobnými kanály přišli v minulosti a zároveň participovali na úspěchu vlastní integrace. Uplatnitelnost těch, které do Evropy přinesla loňská velká migrační vlna, je, jak se ukazuje, méně než malá. Není divu, když Merkelová řekla, že multikulturalismus naprosto selhal, a pak bez jakýchkoliv omezení otevřela brány Evropy, tak ani velká být nemůže. Žádná politická korektnost tuto skutečnost dlouhodobě nezakryje a nyní by bylo korektní přiznat, že situace je jiná, než jaké bylo, dokonce vnucované, očekávání.
Stejně jako s tou polygamií či vztahem a tolerancí k jiným náboženstvím, názorům, odlišnostem, k právu a demokracii či prostému vztahu k práci jako takové. Bude třeba přiznat pravdu a navíc dříve, než se zase objeví pro Evropu ekonomicky hubenější léta. Do té doby ty tři manželky a 20 dětí nezaměstnaného azylanta na sociálních dávkách zvládneme. Potom ovšem nastane skutečné hledání a vytváření pracovních míst pro ty zejména nekvalifikované a neintegrované a pro ty děti. Bláboly o tom, kolik máme volných pracovních míst lékařů, programátorů a koncertních mistrů, miliony příchozích nenasytí. Je úsměvné, jak angličtí odpůrci Brexitu, zejména z řad britských labouristů v čele s Jeremy Corbynem, už najednou mohou stát na jednom pódiu s premiérem Davidem Cameronem. Mají hrůzu, že s odchodem přijdou o evropské sociální vymoženosti. Jenže o ně nakonec přijdou stejně a všichni, protože je mimo jiné i v důsledku neřešení uplatnění imigrantů na pracovních trzích Evropy sociální systémy neutáhnou.
Mluví a píše se o tom, jak se v důsledku migrační vlny zvyšuje kriminalita. Máte takové informace a je vůbec správné poukazovat na kriminalitu migrantů?
Kriminalita migrantů je samozřejmě obrovská, a to i za stavu, že se povinně přehlíží, že v Rakousku za znásilnění dítěte padne pro migranta pravděpodobně poloviční trest než pro nemigranta, protože prý byl v obtížné životní situaci, že se v evropských no-go zónách raději nic moc nevyšetřuje a až při teroristickém útoku nastává překvapení, co že se tam vlastně děje, že jsou evropské věznice přeplněné imigranty. Na kriminalitu kohokoli je správné poukazovat zejména proto, že rozumný boj proti ní spočívá v prevenci, výchově, nápravných programech. Pokud na něco nepoukazuji, pokud dělám, že to neexistuje, pokud si o tom zakážu mluvit, tak prostě nic nezlepším. Je úplně jedno, jestli jde o imigranty či starousedlíky, nebo třetí generaci imigrantů či starousedlíků. Pokud o tom nechceme mluvit, seriózně, odborně, nepopulisticky, potom nic nezlepšíme a opět budeme jenom překvapeni, zaskočení, vyděšeni, šokováni. Z vlastní hlouposti. Každý, kdo se pohybuje za hranou zákona, potřebuje pomoci. Ne nejdříve zavřít oči, a když je to neúnosné, tak zavřít do vězení. To brzy nebude jejich kapacita stačit. Už nyní nestačí.
Ekonomičtí analytici společnosti Cyrrus tvrdí, že Česká republika by z příchodu desítek tisíc migrantů dlouhodobě profitovala. Naše ekonomika jich prý zvládne pojmout až 80 tisíc ročně s tím, že je třeba přizpůsobit trh práce. Ministr Dienstbier to podporuje, odbory to považují za nátlak zaměstnavatelů, aby lidé pracovali za ještě menší plat. Jak to vidíte vy?
No a tady jsme u toho. Pan ministr je opět vedle. A jakkoli jen zřídka podporuji stanovisko našich odborů, v této otázce mají pravdu. Na rozdíl od ministra Dienstbiera si daly práci a celou situaci moc dobře spočítaly. Je velký rozdíl, ve kterém období ti migranti – a mluvíme o ekonomických migrantech – k nám přišli a jak se integrovali. Ano, na začátku milénia jich byly desítky tisíc, převážně dočasně, a integrovali se obtížně. Po krizi jich bylo daleko méně a integrovali se daleko lépe.
Každý, kdo dnes hovoří o 80 tisících, musí říci, jaká je struktura těch nabízených míst, jak těmto místům odpovídá kvalifikace těch zájemců, a samozřejmě by neměl zapomínat na všechny členy rodiny. A nemusí být na každého zaměstnaného pracovníka 23 nezaměstnaných členů rodiny na sociálních dávkách, aby i z tohoto pohledu měl na ty desetitisíce realističtější pohled. Pokud někdo kalkuluje s osmdesáti tisíci pracovních míst, které nikdo nechce, nevím, proč si nepatřičně myslí, že je zrovna imigranti mají nebo snad musejí chtít. I páni ekonomičtí analytici by si měli uvědomit, že lidé nejsou ani brambory, ani hračky na klíček, že migranti jsou také lidi a že i když do správné rovnice dosadím nesprávná čísla, vyleze pouze nic neříkající, k ničemu nepoužitelná cifra. Navíc zkušenosti s migrací včetně ekonomických propočtů před deseti či padesáti lety nelze extrapolovat do dnešní doby. Platí zcela jiné zákonitosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
