Co soudíte o prezidentu Zemanovi?Anketa
Do vysoké politiky jste vstoupil hned na začátku devadesátých let, a tak jste byl přímým účastníkem a spolutvůrcem ekonomických změn, k nimž tehdy docházelo. Dá se s odstupem času považovat tehdejší přerod plánované ekonomiky v tržní za vydařený?
Myslím, že to, co je dnes nejvíce kritizováno, bylo nejúspěšnější, tedy ten počátek devadesátých let. A bylo by to ještě úspěšnější, kdyby to probíhalo ještě rychleji, kdyby se bylo bývalo nepodařilo některé procesy zpozdit a leccos se neodkládalo. V úvodu devadesátých let mnoho věcí vypadalo na rychlý postup. Tehdy se předpokládalo, že například restituce církevního majetku bude hotová tak asi v roce 1995. No a trvalo to dalších patnáct sedmnáct let. Mnoho kroků bylo na počátku devadesátých let zamýšleno, že proběhnou velmi rychle v horizontu pěti let po roce devadesát, ale strašně se to zpožďovalo. Jestli něco způsobilo nějaké velké škody a jestli něco mělo v sobě potenciál, aby bylo lépe, tak to byla větší rychlost.
Hlasy o tom, že jednoznačná preference trhu a naopak minimalizování role státu byly až příliš překotné, tedy odmítáte?
To se dnes všude traduje, ale je to v naprostém rozporu s čísly. Když se podíváme na vývoj české ekonomiky, je evidentní, že se všem ostatním zemím ve středo- a východoevropském prostředí vzdalovala a nejrychleji přibližovala západoevropským ekonomikám právě na počátku devadesátých let. Z toho je vidět, že se dařilo. A pak to sláblo a sláblo a sláblo…
Ale spousta lidí si změny v českém hospodářství ponejvíce spojuje s tím, že se zrušila řada tradičních výrob a že zatímco na Západě probíhala enormní koncentrace, u nás se velké podniky rozbíjely na malé části a jen se čekalo, až je někdo pozře. Dalo se tomu zabránit?
Slýchám kritiku z obou stran. A protože si tu atmosféru před pětadvaceti lety ještě pamatuji, tak si pamatuji i ty spory o to, jestli podniků do kupónové privatizace mělo být zařazeno víc, tedy zda mělo být zachováno víc tehdejších hospodářských jednotek, jak se to nazývalo, ale na druhou stranu byla zase velká kritika, že nedostávají příležitost živnostníci a zájemci o malé a střední podniky a že se to naopak málo drolí. Umím si představit, že dnes bude mnoho vehementních kritiků jednoho i druhého. Tohle je zrovna těžké říct, jestli se mělo drobit více, nebo méně. Myslím si, že to drobení a dávání příležitosti malým a středním mělo jednu výhodu, a tou je čisté svědomí tehdejší politické reprezentace, že tu příležitost lidé dostali. Jiná věc je, jak ji mnozí z nich využili. Tím chci říct, že leckdo ji využil dobře, ale bohužel bylo také mnoho těch, kteří tuhle privatizaci menších celků spíše zkompromitovali. Ale to tak bývá, to se stalo i s těmi velkými firmami.
Psali jsme:
Nebyli však jen ti, kteří privatizaci kompromitovali. Co jí naopak v očích veřejnosti mohlo prospět a rehabilitovat ji?
Dám příklad, abych připomněl tu dobu, protože si ji nikdo nechce pamatovat. Ale pamatuji strašnou kritiku toho, že Škoda Mladá Boleslav byla na začátku devadesátých let prodána Volkswagenu, což bylo terčem všemožných útoků zleva, zprava. A najděte dnes někoho, kdo by to označil za fatální omyl, jak to bylo tehdy označováno. Takže bych každému doporučil: Zkuste si vzpomenout, ledacos vám dojde.
Ale zmizela někdejší páteř českého lehkého průmyslu, jako byly textilnictví anebo výroba bot, už se může jen vzpomínat na Svit Zlín, Textilanu Liberec, OP Prostějov a další.
Ale zrovna OP Prostějov skončil až o dvacet let později. Poměrně dlouho vypadal jako nadějný podnik a jeho privatizaci určitě nelze označit za neúspěšnou. Spíš je třeba označit za neúspěšné nové vlastníky, kteří nedokázali udržet jeho pozici na trhu. I když je otázka, jestli vůbec měli šanci. To se neodvažuji hodnotit, když všude vidím expanzi čínských výrobků, možná tu šanci neměli. Ale jmenovaný OP Prostějov není příklad neúspěšné privatizace. To bychom mohli jmenovat třeba Poldi Kladno. Ale u těchto podniků je třeba připomenout, že docházelo k přeorientování české ekonomiky z Východu na Západ, s čímž byla spojená ztráta odbytu, a tím i výroby řady věcí. Teď by bylo správné říci, že nadšení, s jakým jsme opouštěli východní trhy, bylo jasnou chybou, to je naprosto evidentní. Západ nám tleskal za to nadšení, s jakým jsme vyklidili Východ, a pak se tam sám nastěhoval. To bylo z naší strany naivní a hloupé.
Co se dá odpovědět těm kritikům, kteří tvrdí, že jsme rezignovali na svůj průmysl a že vymizela tradiční česká výroba?
Tlak konkurence z celého světa je enormní, a protože máme otevřenou ekonomiku, doléhá na nás konkurence přímo, nečelíme jí žádnými dovozními cly. Ten tlak přežijí jen ti nejlepší a ti, kteří neměli tu sílu a nenašli si světové partnery, skončili. Ale můžeme uvést řadu příkladů, kdy se zrodily podniky, které naopak jsou světovou konkurencí. Jsem ze Slaného, tak bych na prvním místě jmenoval nemocniční postele LINET ze Želevčic u Slaného. A dnes jsem byl shodou okolností na návštěvě v Jawě, což je zrovna příklad podniku, který vyklidil východní trhy a dnes by se tam rád vrátil. Jsou tam lidé, kteří se pokoušejí továrnu oživit, ale samozřejmě je vždy mnohem těžší se někam vracet a něco oživovat, než to udržet v chodu. To je příklad toho hurá odchodu z východních trhů v devadesátých letech. Možná by bylo dobré si najít ty, kteří to tehdy hlásali. Nebudu nikoho jmenovat, ale jsou to dnes všeobecně uznávaní hrdinové začátku devadesátých let. Ale zrovna v tomhle se fatálně mýlili.
Sedí na nás tedy často používané označení za montovnu?
Z toho jsem smutný. Ale řemeslo a zlaté české ruce, jak se říkalo, jsou spíš vzpomínkou než realitou a montovny jsou smutné konstatování. Ale zbytky tvořivých a chytrých lidí se uplatňují v softwarových firmách a v nejrůznějších projekčních a konstrukčních kancelářích. Takže bych to viděl tak, že spíš došlo k jakémusi vyklizení prostředka, kdy se silná střední třída, míněno i řemeslně, jako by rozdvojila. Její méně zručná část pracuje v těch montovnách a druhá je úspěšná v softwarových firmách a konstrukčních kanelářích. To souvisí i s celkovým útokem na střední třídu. Bohužel dnešní politická reprezentace je zcela charakteristická snahou střední třídu zlikvidovat. Takže se nedivme tomu, že to takhle vypadá.
Podepisují se na tom i úroveň technického školství a nezájem o odborná učiliště?
V minulosti byla vytvořena taková společenská atmosféra, že být zručný řemeslník jakéhokoli typu ve strojírenských továrnách – a takových řemeslníků tady byly statisíce – přestalo táhnout, přestalo to být krátkodobě perspektivní. Zovna dnes jsem ale jednomu manažerovi v Jawě říkal, že cítím v kříži, že přichází renesance. Tedy že se začne ukazovat, že těch tisíce studentek politologie, sociologie a podobných věd nenajdou uplatnění a že tisíce maturantů s maturitním oborem manažer na tom budou podobně. A že těm lidem nezbyde nic jiného, nebudou-li moci hupnout do sociální sítě, než se vrátit k řemeslům.
O co tento svůj optimismus opíráte?
Roste poptávka po zdatných řemeslnících. A doufám, že poptávka přinese reakci těch lidí. Ale pozor, proto jsem zmínil zdánlivě legrační termín, že skočí do sociální sítě. Bohužel tak jako tato politická reprezentace programově likviduje střední třídu, stejně programově zvyšuje motivaci lidí, aby nepracovali, protože všechny ty nápady, jak více a lépe platit ty neproduktivní, vede samozřejmě k úvaze lidí, jestli není lepší být neproduktivní a brát peníze od státu, když se stát přednostně stará o tyhle lidi a nevytváří motivaci pro ty tvořivé. Řeknu příklad. Jsem zoufalý z útoku na živnostníky a ze všeho toho, co teď probíhá. Všechno je to ve znamení hesla, že když živnostník neodvádí velké peníze na sociálním, zdravotním a na daních, tak je k ničemu. Ale to je absolutní omyl, protože pravda je jiná. Pravda by měla být taková, že živnostník, který byť státu skoro nic neodvádí, ale nic po něm nechce, je vážený občan, protože nic nechce. To je přece lepší občan než ten, který stojí s nataženou rukou a chce dávky. Takže tohle je úplný omyl dnešní politiky, asi to bude ještě nějakou dobu trvat, ale draze za to zaplatíme.
Není s podivem, že takové kroky podniká vláda složená z hnutí ANO, které se tváří jako pravicové, z KDU-ČSL, což je středopravicová strana, a z ČSSD, jež je už více než levicová vnímána jako středová strana?
To je křišťálově čistý podvod, to je křišťálově čistá lež, co je hlásáno. Ta vláda je svými kroky absolutně levicová. Všechno, co vidíme, jsou nápady, kdy chtějí všechno zdanit, regulovat, dohlédnout, potrestat. To je všechno antimotivační, čistě levicové a myslím, že komunisté, kdyby vládli, by to nedělali líp. Představy i nápady těch dnešních vládců jsou výlučně levicové.
Myslíte tím i ministra financí a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše?
Já bych mezi nimi nedělal rozdíl. On se sice verbálně snaží odlišit, ale jestli bych mohl zacitovat: Po ovoci poznáte ho.
Takže velice úspěšný podnikatel, který se do politiky vrhnul na protest proti tomu, co se v ní dělo, není příslibem pro podnikatelskou sféru?
To je samozřejmě historický omyl řady živnostníků a myslím, že už si rvou vlasy. Vždyť ministr financí dává naprosto otevřeně najevo, že člověk má být buď miliardář, nebo zaměstnanec. To všechno mezi tím je víceméně podle jeho představ, které naplňuje, nežádoucí. Jakmile nejste miliardář nebo zaměstnanec, je třeba si na vás došlápnout.
Opakovaně jste zmínil, že české hospodářství negativně poznamenalo vyklizení východních trhů. Nebyl to však nevyhnutelný důsledek politické orientace, kdy jsme vzhlížení k Východu nahradili vzhlížením k Západu?
Trochu ano, ale my jsme v řadě případů vyklízeli východní trhy a likvidovali výroby, které jsme vyklízet ani likvidovat nemuseli. Úplně nejzářnější příklad je likvidace zbrojního průmyslu, který dodával na Východ. To byly prostě vědomě řízené kroky, a to, co my jsme přestali dodávat, tam začali dodávat jiní, to je zcela evidentní. Západu jsme posloužili jako užiteční idioti a on tam s radostí dodává bez nás. Tehdy takových nadšených idealistů bylo na počátku devadesátých let víc. Můžeme samozřejmě dnes zkoumat, jestli to bylo víc nadšení, víc idealismus nebo nebo nebo, to bych nedopovídával tuhle analýzu. Ale v každém případě se na tom podepsali.
Má český průmysl šanci se alespoň částečně se svými výrobky na ruský trh vrátit?
Právě teď je vidět souboj jedněch politiků, kteří říkají: „Proboha, vraťme se na východní trhy, je to v tuto chvíli větší naděje než ty západní“, a těch druhých, kteří je kritizují za to, že lezou Putinovi… To je probíhající souboj, ve kterém se zase střetává naivní idealismus s pragmatismem. Vím naprosto jistě, že snaha získat Rusko, Indii, Brazílii, Čínu je motivována úmyslem zachránit český průmysl, strojírenství, stavebnictví a najít pro ně odbyt, který zaměstná český národ. To je teď naprosto kritická otázka, jež se právě v těchto dnech řeší. A zase se řeší za cenu velmi nechutného politického souboje.
Ing. Miloš Zeman
Chápu dobře z vašich slov, že sympatizujete s kroky prezidenta Miloše Zemana, ať už jde o jeho dřívější cestu do Číny nebo tu nedávnou do Ruska?
Určitě si umím představit, že by kombinace jeho činů a slov mohla být vyváženější, ale to, že se snaží udržet dveře otevřené do Ruska, dělá správně. To, že by výroky hodnotící ukrajinskou krizi mohly být opatrnější, si představit umím. Nicméně ty činy, třeba že jede vzdát hold obětem druhé světové války, jsou správné hned ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že je třeba hold vzdát. Ti mrtví jsou neoddiskutovatelní a sedmdesáté výročí je příležitostí k tomu uctít jejich památku. A druhá věc je využít všech příležitostí k tomu, aby se české podniky vrátily na ruský trh, to je také správné.
Co naopak vede prezidentovy kritiky k tomu, že se snaží dveře na ruský trh zabouchnout?
Obávám se, že to je stejné, jako to bylo před pětadvaceti lety. Jsou to idealisté, nadšenci a teoretici, kteří vědí, čemu je třeba zabránit. Kdybyste se jich zeptali, co je třeba prosadit, tak to už nevědí. Otázka na ně je jednoduchá: Řekněte, kde jinde to prodáme, když ne v Číně, v Rusku, v Indii, v Brazílii a v podobných zemích? Na to už neodpovědí. Z toho je patrné, že jejich diagnózou, bohužel, jsou teoretický idealismus a naivita dohromady.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
