Vaše strana se rozhodla jít do dvojkoalice se Starosty a nezávislými. Vy už jste podobnou zkušeností prošel, když KDU-ČSL kandidovala ve sněmovních volbách s Unií svobody, ale v té době vám průzkumy veřejného mínění dávaly mnohem větší šanci na úspěch než dnes. Jak vnímáte spojení se Starosty a nezávislými?
Já se na to nedívám otázkou toho, kolik z toho je mandátů nebo kolik je procent voličských preferencí. Kdybychom se na to dívali takhle, tak bychom mohli jít do koalice s kýmkoli. Ale jde o otázku zásadní, aby v Poslanecké sněmovně byla přítomna křesťanskodemokratická politika a tu podle mne reprezentuje jenom KDU-ČSL. To znamená, že jakákoli dohoda dál je dohoda, která jde za hranici přítomnosti křesťanské demokracie v Poslanecké sněmovně. Jde o to, jak se bude hlasovat, co se bude podporovat – o to mi jde na prvním místě.
Na tom se dá přece s koaličním partnerem předem dohodnout, ne?
Já to říkám proto, že jsme měli s Unií svobody dohodu, ale hned po volbách se vytvořily dva poslanecké kluby – klub Unie svobody a klub KDU-ČSL. Vzápětí po volbách jsme zase byly dvě strany. Jde o to, aby ve Sněmovně byla zastoupena křesťanská demokracie, to je úkol číslo jedna. A to hraje roli i pro koalice do budoucna, protože samozřejmě je lépe se dohodnout na vládní koalici s jednou stranou, která je monolitní, pokud jde o její program, než s koalicí dvou stran. Když čtu články a komentáře, že tato koalice může zabránit Andreji Babišovi získat převahu, to možné je, nicméně politika se nedělá jen proto, aby se něčemu bránilo, ale především aby se něčeho dosáhlo.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová