Co v první řadě očekáváte od evropských, tedy svých státníků?Anketa
„V roce 1998 jsem šel na radnici bez kompetentního týmu a témata, která jsem otevíral a chtěl řešit, nebyla na programu dne. Před patnácti lety vládly stranické sekretariáty a politicky schematické myšlení. Dnes mám tým, v němž každý rozumí určité oblasti důležité pro chod města. Jsou to odborníci, nerozhodují se podle stranické příslušnosti, ale v souladu se svými odbornými znalostmi,“ upozorňuje Jan Kasl.
Poprvé veřejnost váš návrat do komunální politiky zaznamenala v souvislosti s kandidaturou za uskupení ANO Andreje Babiše, teď kandidujete za sebe. Kdyby vám nedal první impuls k návratu do politiky Babiš, kandidoval byste vůbec, nebo co bylo tím hlavním impulsem pro váš návrat do politiky?
Tím zásadním impulsem byla intenzivní práce na aktualizaci Strategického plánu Prahy. Už v roce 1992 jsem se snažil prosazovat řekněme anglosaský model dynamického plánování, který už tenkrát začal odlišovat skutečně fungující moderní západoevropská města od měst postsovětského bloku. Před rokem jsem byl přizván ke spolupráci v rámci Institutu plánování a rozvoje Prahy na nové vizi města pro dalších 15-20 let. Takže poslední rok jsem se den co den zabýval Prahou jako architekt, urbanista, „planner“ - plánovač v tom odborném slova smyslu. V rámci aktualizace strategického plánu jsme identifikovali problémy a definovali cíle, ke kterým by Praha měla směřovat. Musíme odhadovat vývoj a potřeby města v dlouhodobém horizontu, ačkoli přesně nevíme, jaké okolnosti ovlivní každodenní rozhodování za rok, dva, či pět let; v tom mi pomáhají zkušenosti z vedení města, kontinuita znalosti a samozřejmě tým expertů, s nimiž spolupracuji. Nabídka od pana Babiše perfektně zapadla do toho, co jsem cítil, že nový rozvoj města chce změnu, chce jinou politiku, chce odborníky. My jsme věděli, jak by radnice mohla fungovat, a on právě takové lidi hledal.
Vedl byste rád pražskou radnici?
Už jsem ji před pár lety vedl... A současná nabídka se týkala zúročení zkušeností, využití odbornosti mé a celého týmu, což je hlavní rozdíl. V roce 1998 jsem šel na radnici bez kompetentního týmu a témata, která jsem otevíral a chtěl řešit, nebyla na programu dne. Stačí si najít v monitoringu články z té doby, které ilustrují mé trvalé souboje s radními. Před patnácti lety vládly stranické sekretariáty a politicky schématické myšlení. Dnes mám tým, v němž každý rozumí určité oblasti důležité pro chod města. Jsou to odborníci ochotní vést otevřenou diskuzi. Nerozhodují se podle stranické příslušnosti, ale v souladu se svými odbornými znalostmi. Na druhé straně jsou dnes občané mnohem vyspělejší a daleko více se domáhají vlivu na řízení města.
Nakonec jste se ale nedohodli a vy kandidujete s vlastním uskupením. Proč?
S týmem lidí, které jsem si vybíral právě s ohledem na jejich odbornost a zkušenosti, jsme udělali kus práce, známe bolesti Prahy a myslím, že máme i mnohé recepty na jejich uzdravení, tak proč s nimi nepředstoupit před Pražany. Volby jsou taková veřejná soutěž, lidé rozhodnou, jestli jim naše řešení a naše strategie dává smysl. Proto jsme se rozhodli kandidovat.
Psali jsme:
Jak jste vybíral odborníky na kandidátku?
Jsou to lidé, se kterými jsem se potkal profesně, nebo jsem s respektem sledoval jejich práci. Pro funkční tým je ale stejně důležité, aby jeho členové respektovali také vás jako lídra, a proto jsem opravdu rád, že do toho se mnou jdou ti, kteří se dokážou sice přít o odborné argumenty, ale zásadní chápání politiky jako služby cítí stejně. A to byl důvod, proč tu jsme dnes jako nové volební uskupení. Všechny členy najdete na kandidátce, ale pár jmen mohu zmínit: profesor Petr Moos - doprava a smart city, další profesor Pavel Klener a Martin Stránský - zdravotnictví, ekonomové Jiří Witzany, Rastislav Jansík, specialistka na daně Jaroslava Vorlová, Karolína Řípová - analytička EU fondů, Ariana Shameti - pedagožka, Hana Moravcová - starostka, architekt Petr Štěpánek - strategie a smart city, Pavel Činčera a Helena Jantačová - experti na oblast životního prostředí, právníci, architekti, urbanisti, manažeři a ekonomové...
Nezlobte se, ale někteří konkurenti o vás mluví jako o tom, kdo nakonec zavře dveře a odejde…
Pokud jsem odešel, tak jsem dopředu řekl, kdy to udělám a proč to dělám. A to říkám i teď. Možná jsem pro někoho naivní, ale chci věřit, že politika se dá dělat slušně a že můžete najít dost slušných lidí, kteří to půjdou dělat s vámi. Vždycky jsem to nejen tvrdil, ale dokazoval i svým jednáním. Jestli tohle někdo obrací proti mně, tak to vypovídá hlavně o jeho postojích. Jako primátor jsem naopak prokázal, že se nepodvolím tlaku stranických sekretariátů, pokud jdou proti zájmům Prahy, a že jsem autentickou osobností, která slepě neposlouchá předsedu, ať se jmenuje Václav Klaus nebo Andrej Babiš. Jsem člověk, který správě Prahy rozumí, možná díky svému vzdělání, profesi, možná proto, že tu celý život žiju, nebo proto, že mě Praha zajímá jako fenomén. Praha je pro mne opravdu magické město, které dnes musí skloubit historii s budoucností, domáckou atmosféru pražských zákoutí pro své obyvatele vybalancovat s programovou přitažlivostí pro zahraniční návštěvníky, uchránit svou svébytnost a přitom se otevřít nezbytným investicím, bez nichž se stane spící periferií Evropy. Praha má obrovský potenciál, jen k němu musíme přistupovat rozumně a s pokorou.
To zní skvěle, jenže i když jste známá tvář, stejně jako řada odborníků ve vašem týmu, tak jste nové uskupení a český volič je léta poučován, že nemá riskovat svůj hlas pro nové nebo malé strany nebo hnutí. Nakolik to může pro vás být hendikep?
My nejsme tak úplně noví - s Demokraty Jana Kasla jsem kandidoval, a to docela úspěšně, v roce 2002, po odchodu z ODS; byli jsme druhým nejsilnějším klubem v zastupitelstvu, tehdy ještě logicky opozičním, nepřišel čas na změny. Nebojím se, že neuspějeme, pokud budeme mít prostor mluvit s Pražany. Varování před ztrátou hlasů se vždycky objeví před volbami od tzv. velkých stran. Myslíme si, že vše nasvědčuje tomu, že v pražské komunální politice letos nastává soumrak „velkých“ stran. Lidé víc a víc chtějí volit toho, koho znají, komu mohou věřit, kdo je ochoten nést osobní odpovědnost. Jsou přesyceni výmluvami, že scházela politická vůle pro výhodnější řešení, že primátor chtěl téma otevřít, ale předseda krajské organizace strany byl proti, že na žebříčku stranických priorit byly jiné priority a zájmy. Tohle už Pražan nechce slyšet, chce si vybrat konkrétního člověka, s konkrétní zodpovědností a také ochotného dát konkrétní hlavu na špalek.
Občané si fakticky vynutili přímou volbu prezidenta, a já věřím, že jednou budeme mít i starosty a primátory přímo volené a také odvolatelné. Hlásím se k tomu od svého primátorování a opravdu se těším, až taková doba nastane. A nebude to už dlouho trvat.
Zmiňujete svou zkušenost ve funkci primátora v letech 1998-2002. Co byste připomněl, že se vám tehdy povedlo?
Velmi stručně, tři a půl roku neshrnete do jedné odpovědi. Ale zavedl jsem jako první po revoluci systém otevřené radnice, a to pro občany i média, po letech zamykání se mne každý mohl zeptat na cokoli; dnes už to připadá jako pravěk, ale Nová radnice na Mariánském náměstí byla do té doby pevnost se zábranami ve vchodech. Zahájil jsem diskuzi s občany i s městskými částmi, opět to dnes zní až banálně, ale tenkrát to bylo opravdu tvrdě vybojované v ODS a koalici.
Zahájili nebo i dokončili jsme zásadní stavby - tramvaj na Barrandov, metro B na Černý Most a metro C na Prosek, zajistili jsme rekonstrukci KCP pro summit Světové banky a MMF, a následně i NATO, byl dokončen a schválen územní i strategický plán města, stabilizovali jsme financování dluhu Prahy vysoce úspěšnou emisí eurobondů, prvních na trhu po roce 2000; řešili jsme dluhy z minula a dokončili rozestavěné stavby...
Prosazoval jsem Prahu na mezinárodní scéně – ať to byly odborné nebo politické akce, založili jsme asociace hlavních měst zemí vstupujících v roce 2004 do EU, založili jsme Dům Prahy v Bruselu a dostali Prahu do mezinárodních organizací. Praha byla vidět a pražského primátora zvali starostové evropských měst na jednání - pomohli jsme Paříži po orkánu, spolupracovali úzce s Berlínem a Vídní, stejně jako v rámci kulturních aktivit podpořili pobaltské země. Pravidelně jsem se potkával s významnými činovníky mezinárodních institucí, jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond, EBRD, Evropská investiční banka a mnoho dalších.
Tyto vztahy jsou stále aktuální a pro Prahu důležité, i když se nerozvíjejí, jak by měly.
A kdybyste měl sebekriticky přiznat, co se třeba úplně nepovedlo?
Mrzí mne, že záměr trvalého archivování jednání rady, který by třeba i jen zpětně ukázal příčiny některých rozhodnutí a argumenty pro jiné, se kvůli obavám radních z prozrazení jejich skrytých zájmů, změnil v pravý opak - jejich systematické likvidování, můžete říct zametání stop. Ale ani veřejnost to tehdy zcela nedocenila... Jak by se hodily ty záznamy při šetření Opencard, schvalování Blanky, všech těch vyhozených stamilionech a chybných rozhodnutích.
Uloupené Výstaviště Praha - jinak to nemohu nazvat, protože proti mé vůli nejprve rada a potom pod tlakem silné lobby a možná i jiných slibů město pronajalo výstaviště Inchebě, tehdy jen na 20 let (Pavel Bém smlouvu prodloužil na 60 let), místo již připravené smlouvy na revitalizaci území po katastrofické Jubilejní výstavě na centrum zábavy a rekreace, pražský Prátr či Tivoli, s kulturními aktivitami a sportem... Místo toho tam moji odpůrci dosadili Inchebu, která letos na Výstavišti neslavně končí. Tehdy jsem prohrál já i Praha.
A také se mi nemohlo podařit změnit vládní privatizaci PVK - vodáren a kanalizací, kde jsme mohli jen trpce sledovat, jak stát získal 6 miliard korun a Praha více méně jen děravé trubky.
Nebyla třeba příčina právě v tom, že chyběla ta politická podpora?
Zašantročení Výstaviště s politikou nemělo nic společného, to byl prachobyčejný kšeft, bylo to většinové hlasování, které se několika lidem vyplatilo a těch, co se jim to vyplatilo, bylo víc než těch, co tomu chtěli zabránit. Jednoduchá matematika. Mechanismus zneužití moci.
Dobře, nechci tady skloňovat slovo korupce, ale je to termín s politikou Prahy v posledních letech hojně spojovaný. Mezi lidmi se mluví o tom, že předchozí vlády, míněno radniční vlády, už všechno rozkradly, že už je Praha vydrancovaná. Co myslíte, zbylo tu ještě něco?
Zcela určitě. Praha je stále bohaté město. O to spíš bychom ji měli chránit. Praha stále má co nabídnout těm, kdo budou chtít sledovat především vlastní zájmy. A kdo si dá tu práci, aby kandidátky opravdu detailně prostudoval, zjistil si minulost mnoha jmen na nich, tak mu bude zřejmé, komu jde o správu města a komu o jeho využití.
Kde by bezcharakterní politici mohli město ještě využít a jak je možné se tomu bránit?
Jsou tu pořád městské či poloměstské firmy, dopravní podnik, Pražské služby, pražský majetek je stále neefektivně využíván.... Předchůdci prodali pozemky na Rohanském ostrově - Maninách bez jejich přípravy a zhodnocení technickou infrastrukturou, zatímco třeba v Hamburku v Hafen City vše připravila radnice a teprve potom jednotlivé parcely prodávala stavebníkům – za mnohem vyšší cenu a s pravidly. Tohle je příklad, jak hledat řešení, které je efektivní, které znemožňuje zneužití a přináší užitek městu a jeho obyvatelům. Jednoduché, přesto nové. To jsou naše chytrá - smart řešení pro Prahu. Nebát se převzít fungující modely ze zahraničí a podívat se na řešení problémů jinak. Chytřeji, což neznamená vychytrale.
Svůj program jste nazvali 65 řešení 65 demokratů Jana Kasla. Proč tolik číslovek?
Jestliže kandiduje 65 Pražanů na kandidátce do ZHMP, vytipovali jsme 65 témat a na každé máme odborníka. Máme tři priority - jsou to již zmíněná Chytrá řešení pro Prahu, dále Bezpečná, čistá a zelená Praha a Otevřená a důvěryhodná správa města se stabilními plány.
A konkrétně? Co pokládáte za nejpalčivější problém Prahy, co musí metropole řešit opravdu naléhavě?
Pražany podle průzkumu prý nejvíc zajímá špína na ulicích, obávají se, že jim developeři postaví vysoký dům přes ulici nebo zastaví jejich parčík, vadí jim stále nefungující tunel Blanka či trable kolem Opencard.
Málokdo z nich ale tuší, že třaskavým problémem se stal svoz odpadu, Praha nemá vyřešeny vztahy s Pražskými službami, hledá různé kličky, jak tento problém vyřešit. Podobně je tomu s rekonstrukci Ústřední čistírny odpadních vod v Troji, kde nás všechny Bémovo vedení okradlo o 6 miliard možných evropských dotací prodloužením smlouvy těsně před vstupem do EU o 15 let! Jsou i zmíněné dopravní stavby - metro A, rozestavěné a nezaplacené, tunely Blanka bez pokračování, které je nutné ihned chytře řešit, aby okruh začal chránit vnitřní město. Příprava a realizace metra D, okruh kolem Prahy a město bez kamionů. Elektronická jízdenka nahrazující proslulou Opencard. Parkovací politika města... Z koncepčních témat je to dokončení a schválení nového územního plánu a obecně změna systému řízení města.
To ale zrovna nezní jako sexy lákadlo pro voliče, konkurence slibuje více zeleně, dětské parky a vy svoz odpadu a čističku? Myslíte, že na to uslyší?
Je to palčivé téma a musí se řešit, dokonce je to jedna z priorit, kterou se Praha musí urychleně začít zabývat. Ty problémy, kterým říkáte sexy, jsou tu také, já jen prostě zmiňuji, co právě ostatní rádi přehlížejí.
Primátorem jste už byl. Co se změnilo od té doby? Byl byste dnes jiný primátor než před lety?
Zcela jistě. Změnil jsem se já, změnila se doba, změnily se i priority lidí, kteří vás volí. Jaký jsem byl primátor, si snad mnozí pamatují. Nejsem možná tak výrazná postava, nelezu po horách a nepředvádím se, ale jsem zásadový. Jsem k tomu o pár let starší, jsem poučenější, trpělivější a pokornější. Cítím, že pokora je skoro zakázané slovo, přesto je pro mne důležité.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
