Vznik Centra proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR (CTHH) je částí veřejnosti spojován s cenzurou. Ale když si stát v rámci auditu vnitřní bezpečnosti vyhodnotil, že dezinformace nebo nepravdivé informace mohou působit problém pro vnitřní bezpečnost, není tím jeho činnost jednoznačně odůvodnitelná?
Kolem onoho auditu, který sám o sobě byl téměř zgruntu nesmyslný, se motaly „Evropské hodnoty“, které pak – světě div se! – na zalátání nalezených „bezpečnostních problémů“ hned přišly s příslušnými návrhy, na jejichž realizaci se – shodou okolností – samy podílejí.
To je klasický parazitismus, vysledovatelný v civilním sektoru u některých „bezpečnostních expertů“, kteří vystraší již předstrašené podnikatele množstvím nalezených „bezpečnostních děr“ v jejich podnicích, které pak pohotově odstraní, leč zdaleka nikoliv lacino. A jsou-li prohnaní, dokážou si ještě nasmlouvat servis a supervizi a kolaudaci a upgrade těch nových bezpečnostních opatření. Nelíbí-li se to podnikateli, záhy pocítí újmu a sám tuto „sametovou“ formu racketeeringu akceptuje, a rád. Zeptáte-li se mne, zdali tím chci jemně naznačit, jestli tím míním i onen zmíněný think-tank, pak mi nezbude, než vám vyseknout hlubokou poklonu ze bystrost.
Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk se ostře pustil do kritiků vzniku tohoto centra. Podle něj mohou být jen dvě vysvětlení, proč někomu vadí upozorňování na dezinformace. Buď mu prý chybí pud sebezáchovy, nebo jsou jeho zájmy shodné se zájmy východních rozvrtávačů Evropy. Politicky nekorektně: může být buď blbý, nebo navedený. A komentátor Práva Alexandr Mitrofanov to označil za skvělé vyjádření, protože takoví lidé jsou buď blbí, nebo navedení. Nebo rovnou kolaborují, proto potrefené husy tolik kejhají. Proč to někomu tedy vadí a mohou být i jiné důvody, než že je blbý, nebo navedený?
Je zajímavé, jak bez kádrování se různé osoby samy svými postoji přiřazují buď k demokracii, nebo naopak k nějaké formě státokracie či autokracie. Nemusíme ani tak extenzivně zneužívat svobody projevu k pavlačovému nálepkování ostatních, k čemuž instinktivně tíhnou různí potenciální kádrováci, politruci či demagogové. Nám stačí si jen občas překvapením protřít oči a konstatovat, kdo se kam staví.
Například velmi příjemným překvapením je pro mě Honza Ruml. Třeba se s těmi svazáky v obecné rovině shodne na tom, které weby se mu nelíbí a proč (třeba, že jsou „prokremelské“, když už je to blbé slovo tak zaužíváno), ale zásadně se liší v tom, jak se stavět k „protivným“ názorům. Proto vznik onoho vnitráckého „Centra hybridní lásky“ (CTHH) striktně odmítl. Podobně pánové Kaiser a Pečinka, jak jsem rád zaznamenal, a budou jistě i další, s nimiž se třeba věcně (na hodnocení konkrétních webů) neshodnu, ale procesně (jak vůči nim postupovat, tedy zásadně bez jakékoliv ingerence státu) pak ano. Možná i v jistém (počínajícím) vzájemném respektu, což by bylo vlastně v této situaci zajímavé nóvum!
Zmínil jste Honzejka a Mitrofanova. Jejich reakce, vedená intencí (avšak naštěstí nezpůsobilá) urážet, odráží morální mělkost. Zřejmě to odpovídá jejich „podílu“ na budování a udržování prostoru pro svobodné vyjadřování. Honza Ruml si na rozdíl od nich na tomto poli užil své. Proto by rád udržel stát alespoň v dosavadních mezích. Asi mu k tomu pomáhá i postava současného ministra vnitra. Některým zastáncům CTHH z řad sociální demokracie by naopak jejich postoj mohla nabořit představa, co by asi s tímto nástrojem dokázal nějaký ministr vnitra z jim protivné strany. Nedejbože Ivan Langer.
Chtěl jste konkrétní důvody. CTHH prý chce zasahovat svými „opravnými výroky“ do předvolební kampaně (!); a chce metastázovat na další státní instituce! Takto pojatého CTHH se mohou zastávat opravdu jen „ryzí demokrati“.
Jedním z větších projektů CTHH je školení zaměstnanců státní správy proti působení cizích mocí. Stanou se tím lidé ze státní správy odolnější proti takovým vlivům?
Víte, ta paskřivost lidí koncipujících tyto nápady spočívá v tom, že v obecné rovině by mohlo jít o přijatelné, někdy i prospěšné projekty, do nichž bych klidně šel s nimi, obzvláště kdyby to vzali ještě více od podlahy a zkoušeli u dětí zvyšovat odolnost již proti reklamě.
Ale to oni ne, oni to vyhrotí pouze jedním směrem! Například Člověk v tísni by chtěl infiltrovat do škol s programem zvyšování odolnosti pouze proti ruské propagandě. Kdyby jim šlo o opravdu užitečnou věc, nemohli by to omezit jen na ruskou propagandu!
U takto jednostranně zaměřených (tedy ve své podstatě propagandistických) programů ke „zvyšování odolnosti proti propagandě“ pak existuje jediný způsob, jak by státní úředníci prokázali svou zesílenou rezistenci vůči propagandě. Spočíval by v tom, že by tyto své „školitele“ záhy odhalili coby propagandisty a svinským krokem by je hnali, ba co dím, z okének povyházeli. Tím by potvrdili, že nejen pochopili, co je propaganda, ale že také jsou nově získané poznatky schopni rázně a cíleně použít v praxi! A pak běda nepříteli!
Nevím ovšem, zda právě takovouto formu závěrečné zkoušky ti školitelé z CTHH zamýšlejí, nesměl by jim k tomu chybět jistý sklon k masochismu, ale zkouška by to byla vynalézavá a průkazná.
Koordinátorka Centra proti terorismu a hybridním hrozbám Eva Romancovová prohlásila, že ze strany útvaru půjde o snahu zabránit tomu, aby veřejnost byla zcela zmatena dezinformačními kampaněmi cizí moci. Jakou naději této plánované osvětě dáváte a jak by měla vypadat, aby mohla být úspěšná?
Já zmaten již jsem, totiž tím, jak taková půvabná dáma jako paní Romancovová může dělat takové věci. A s takovými lidmi. Můj zmatek mi připomněl píseň Sváti Karáska o soudu s Plastiky (kde byl sám souzen), v níž reflektoval roli tehdy též půvabné soudkyně Vinčarové slovy „u soudu vidím právu žehná tu, krásná předsedkyně senátu, tak to jdem domů to je hotový, ženský ty jsou fajnový“, načež dostal osm metrů natvrdo.
Jaký výsledek bude mít ta kampaň? No, někteří chlapi si řeknou, že tam na vnitru mají docela pěkný baby, a vcelku ani nebudou mít péči o to, co říkají, protože budou mít v tu dobu v hlavě už jiné nápady.
A ti, co budou poslouchat, co tam na kachlíku vyplodili, se budou podivovat, pochechtávat a pak už jen budou hýkat smíchy.
A mnozí z toho budou mít užitek podobný jako v té anekdotě, jak se jde jistý chlípník vyzpovídat ze svých neřestí a knězi ve zpovědnici říká, že mnoho smilnil. A kněz ho přeruší a hádá: „S Ančou z Dolní Horní?“ Ale smilník zavrtí hlavou, tak kněz pokračuje... „S Fančou z Rybníčků?“ Ale smilník zase vrtí hlavou a tak to jde chvíli dál; a když po zpovědi vyjde před kostel, ptá se ho kamarád: „Kolik ti uložil otčenášů a zdrávasů?“ A smilník se usměje a říká: „Nic moc, ale dostal jsem několik nových adres.“
Není to celé nakonec jen bouře ve sklenici vody, když sama šéfka nově vzniklého útvaru tvrdí, že CTHH bude reagovat jen na to, kde jeho experti vyhodnotí, že jde o něco závažného, co může mít vliv na vnitřní bezpečnost státu, takže možná o existenci útvaru nebude veřejnost pomalu ani vědět a příliš se jí dotýkat nebude?
Tím designovaná šéfka útvaru naznačuje, že výkon zpravodajských a policejních analytiků je na tomto poli tak podprahově slabý, že ho může výrazně zvýšit pár rychlokvašených odborníků z CTHH. Jiné vysvětlení není.
Anebo snad že by ti zpravodajci a policisté byli tak ideově dezorientovaní, že by je trumfli tito greenhorni nahrazující odbornost ideologickou pevností? To už by znělo příšerně, tedy pro nás. Nepřátelé by z toho dostali psotník, protože krmit uši takovým mičurincům, to by byla snová zábava! A pokud by chtěl někdo opravdu této zemi uškodit, podporoval by existenci těchto ideoprotektorů, občas by jim přihrál nějaký „výsledek“, aby se jejich postavení upevnilo, a pak by je v případě potřeby nakrmil takovými špeky, že by vnitřní bezpečnost státu mohla skutečně utrpět. Pro náznak zmíním (typově) aféru Tuchačevskij.
Psali jsme:
Na druhou stranu už se objevily pochybnosti o tom, zda bude útvar posuzovat pouze nepravdivé faktické informace, které se šíří veřejným prostorem nebo tuto hranici překročí. Jak velké je riziko zneužitelnosti k politickým cílům? Připomenu, že v čele ministerstva vnitra je první místopředseda ČSSD Milan Chovanec, tento jeho útvar vede Eva Romancovová, která v minulosti kandidovala ve volbách za Stranu zelených; no a ČSSD se Stranou zelených vytvářely v loňských volbách společné kandidátky, takže k sobě mají očividně blízko.
Tady je ještě jeden moment, problikávající synergie mezi Evou Romancovovou a politickým geografem Michaelem Romancovem a aktivistkou Ingrid Romancovovou – ačkoliv nevím, jestli jsou příbuzní, a je mi to celkem fuk, pouze se hrozím myšlenky, aby bezpečnost našeho státu nezačali ovládat Romancovci; vzpomeňme jen, k čemu to kdysi dovedli Romanovci...
Ano, Eva Romancovová avizovala, že se nebudou moci zabývat vším, ona výběrovost je tedy již avizována, abychom se na ně zejména před volbami nezlobili, že nestihnou uvést na pravou míru úplně všechno a úplně včas... Děs a běs!
Mediální analytik Filip Rožánek prohlásil, že Chovancovo centrum proti dezinformacím vejde do učebnic jako příklad na koleně dělaných projektů státní správy s mizerným marketingem, nedomyšlenou komunikací a mnoha dalšími problematickými rysy. Na odboru se zkratkou CTHHMV je hrozivý už ten název, který úplně čpí chodbami té výškové budovy na Pražského povstání. Navíc je celý projekt hned od začátku zahnaný do defenzivy. Zeptám se vás stejně, jako se ptá on v závěru svého prohlášení: Jaké renomé bude mít centrum, které jeho odpůrci zaženou do kouta po pár vystoupeních jako obtížnou mouchu?
Jeho renomé bude odpovídat tomu, na jak vylhaném základě celý ten projekt vzniká a čím vším je průběžně kontaminován.
Hybridní hrozby – už tento „pojem“ je propagandistickým švindlem. Když se podíváte pod povrch, zjistíte, že jde podle jedné definice o „komplex politických, informačních, vojenských, ekonomických, psychologických, finančních, zpravodajských a právních nástrojů, využívaných dlouhodobě s cílem oslabit integritu protivníka“. Nic nového pod sluncem, nejrůznější jejich kombinace jsou používány, co lidstvo pamatuje.
Jejich výsledný účinek je odvislý od velikosti zasaženého spektra a efektivnosti zásahu. To znamená, že budou-li se mýlit skupinky obyvatel, je to smutné, ale není to tragédie. Podaří-li se však někomu dostat pod kontrolu takovýto státní nástroj, může dojít k té tragédii. A ten útvar má k tomu našlápnuto: je nezkušený, ambiciózní, ideologický – a ještě ke všemu se pokouší opírat o autoritu státu.
Proto mám chvílemi pocit, že jde o apríl, protože něco tak od počátku do konce šíleně rizikového nemůže nikdo se zdravým rozumem myslet vážně.
Vznik CTHH inspiroval některé lidi k zakládání jeho falešných profilů a k parodiím. Na Facebooku se objeví skupina Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, která vyzývá uživatele k nahlašování propagandy a dezinformací s tím, že příspěvky vyhodnotí tým odborníků. Komentáře uživatelů se pak množí udáními vlády nebo zprávami o přínosu uprchlíků. Není nakonec namístě, že místo obav z cenzury je nově vzniklý útvar jen k smíchu?
Myslím, že to bude celonárodní zábava zahltit CTHH jejich vlastními problémy s různými jim připisovanými pseudoosvětami, kvazi profily a dalšími fejky. Myslím, že CTHH bude mít nehynoucí zásluhu na iniciování velké kreativity zejména mladých lidí. Už tím, jak začali, stávají se naprosto neodolatelným cílem!
A když bychom se soustředili na jeden z úkolů CTHH, tedy boj proti dezinformacím, ale i ochranu voleb, která je také zmiňována, jak by asi vyhodnotilo počínání předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, který před volbami 2013 sliboval, že jeho strana dojedná s církvemi snížení miliardové paušální náhrady za nevydaný majetek, ale po volbách na to „zapomněl“, i když i kvůli tomu ČSSD vyhrála? Nebyla to také dezinformace, která ovlivnila výsledek voleb?
Zcela nepochybně by CTHH mělo Sobotku nabonzovat a dezinformaci veřejně uvést na pravou míru! Nejlépe opět před volbami.
V souvislosti s CTHH ale vidím ještě něco jiného. Takzvané „Evropské hodnoty“ svou činností pokazily sponzorování některých webových stránek, čímž dotyčným provozovatelům způsobily reálné a dobře vyčíslitelné škody. Myslím, že se zanedlouho dočkáme docela fundovaných žalob za poškození dobrého jména, a důkazní břemeno bude na tom think-tanku. Tím by mohl začít jeho pád, protože nestydatě a arogantně překračuje hranice toho, co se prostě ve slušné společnosti nedělá. Skončil-li by příběh takzvaných „Evropských hodnot“ sérií rozsudků, byl by to paradoxně jejich největší přínos rozvoji demokracie.
A něco podobného může potkat – a vsadil bych se, že potká, nezanikne-li záhy tento útvar – též CTHH. Potom veškerá odpovědnost půjde za ministrem vnitra a stejným dílem i za premiérem. Ztratili oba už soudnost?
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
