Devastace Německa i přilehlého okolí včetně nás. Když se něco podobného stalo naposledy, dostalo to k moci Hitlera. Ekonom s obavami vyhlíží následující dny

Známý americký politolog a analytik George Friedman ve svém posledním veřejném prohlášení vyjádřil své obavy o osud Německa i celé Evropské unie. Podle něj v Německu narůstá sociální napětí, tradiční politické strany ztrácejí podporu a ke všemu Berlínu ještě hrozí velký ekonomický otřes, kdy jeden z jejich pilotních finančních ústavů – Deutsche Bank (DB) – je velmi vážně ohrožen krizí. Stát ústy kancléřky Merkelové zatím této důležité instituci odmítl podporu, aby neporušil dohodnutá pravidla Evropské unie ohledně bankovního sektoru, která se právě Německo snaží striktně dodržovat. Jak si myslíte, že tato závažná situace u našich důležitých západních sousedů dopadne?

Obávám se, že Merkelová udělá to, co obvykle: vyjádří zásadový postoj, načež o něco později, pět minut po dvanácté, změní názor o 180 stupňů a bude „zachraňovat“. Zde je třeba uvědomit si jednu věc: při veškeré oprávněné kritice státních zásahů do ekonomiky není možné, aby padla banka, jejíž bilanční suma má velikost poloviny hrubého domácího produktu. Pád tak obrovské banky, jakou je Deutsche, by zdevastoval německou ekonomiku i přilehlé okolí a měl by dopad na celý svět.

Známe už z historie něco podobného: vláda kancléře Heinricha Brüninga nechala v roce 1931 padnout dvě velké banky, Danat Bank a Dresdner Bank. V roce 1932 následovala hluboká hospodářská krize a v roce 1933 se v důsledku těchto událostí dostal k moci Hitler. Momentálně sice žádný Hitler nehrozí, ale co by následovalo po možném pádu Deutsche Bank a Commerzbank (která je rovněž ve zlé situaci), by nebylo určitě pěkné.

Spojené státy jsou nyní pro Německo možná ještě důležitějším partnerem než jindy. Jednak jsou jedním z jeho největších solventních odběratelů zboží, jednak právě Ministerstvo spravedlnosti USA udělilo DB pokutu ve výši 14 miliard dolarů za podíl na finanční krizi z roku 2008, což může být pro ni likvidačním opatřením a velkým problémem také pro celou německou ekonomiku. Domníváte se, že Amerika pomůže Německu dostat se z problémů, anebo ho v nich nechá? Co je pro ni výhodnější? A může mít tento stav třeba i vliv na uzavření smlouvy TTIP (o volném obchodu) mezi EU a USA?

Vztahy mezi USA a EU nejsou úplně nejlepší, protože EU závidí velkým americkým korporacím jejich postavení na trhu a snaží se jim znepříjemňovat život, jak jen to je možné. Zdali je americká pokuta Deutsche Bank formou odvety? Nemůžu to úplně vyloučit. Výhodné by samozřejmě bylo, aby podniky směly podnikat bez zbytečných bariér, i když mnozí se toho bojí. Ale to je už jiné téma.

Může mít na nynější negativní situaci v Německu svůj vliv i nezvládnutá migrační krize a mohl by – jak se obávají někteří naši pravicoví politici – narůstat nacionalismus, například při vítězství hnutí AfD? Co by to pro Česko pak mohlo znamenat?

Nezvládnutá migrační krize je ve skutečností krizí sociálního státu. Kde se vzalo tolik „uprchlíků“ v poslední době, když během mnohem větších krizí, válek a konfliktů během předchozích desetiletí Evropa žádné masivní migrační vlny z Asie ani z Afriky nezaznamenala? Snadná odpověď: Životní úroveň v Africe, v arabských zemích a v Afghánistánu vzrostla natolik, že mnoho lidí si na internetu umí přečíst o výhodách německého nebo švédského sociálního státu a dokáže si našetřit na cestu. Skuteční váleční uprchlíci představují jen menšinu v celkovém migračním proudu.

Pokud jde o AfD: Její přístup k migraci by ještě v 80. nebo v 90. letech byl považován za zcela normální, neextremistický, nijak senzační. Extremistický je naopak požadavek, aby Evropa otevřela brány všem, kdo chtějí přijít. Mimochodem, neměli bychom zapomínat, že při vstupu Česka a dalších zemí do EU v roce 2004 si Německo xenofobně a nacionalisticky vymínilo, že občané z těchto zemí budou mít na sedm let zakázán přístup na německý pracovní trh.

Obávám se tedy hlavně německé xenofobie namířené proti Čechům, Slovákům, Polákům a Maďarům. Příklad: Německá a vůbec západní diplomacie tepe do Polska a Maďarska ohledně „ohrožení demokracie“, ale zároveň se může postavit na hlavu, aby se zavděčila tureckému diktátorovi Erdoganovi. Odlišnost přístupu k těmto zemím bije do očí.

V Německu, ale i v jiných vyspělých evropských ekonomikách, mají nastartovanou další fázi automatizace průmyslu, tzv. Industrie 4.0, která například ve strojírenství zásadně sníží počet zaměstnanců ve výrobě. Jak tento trend koresponduje v oblasti hospodářství s ochotou těchto vyspělých zemí přijímat co nejvíce imigrantů, když vlastně zanedlouho ubude i pracovních příležitostí pro místní lidi...?

Jsem přesvědčen, že všichni imigranti, kteří mají příslušnou kvalifikaci, najdou uplatnění bez problémů. Ale jedná se o zanedbatelnou hrstku lidí. Do Evropy přicházejí Afričané, Syřané, Afghánci, Pákistánci, jejichž kvalifikace odpovídají stupni rozvoje těchto ekonomik. Strojních inženýrů mezi nimi najdeme tolik, kolik to odpovídá vyspělosti syrského nebo afghánského automobilového průmyslu. Jinými slovy, vzniká zde riziko, že stovky tisíc lidí zůstanou navždy na podpoře a do značné míry i jejich děti.

Nejdůležitějším partnerem pro český export a tedy i ekonomiku je nepochybně Německo. Co by mohla u nás vyvolat německá recese či dokonce krize? Jaké by měla sociální dopady u nás? Naše ekonomika nyní dobře šlape a většina zaměstnavatelů se dokonce odhodlala zvýšit mzdy i svým pracovníkům. Můžeme v budoucnu tedy spíše očekávat hospodářský útlum, a to i přes fakt, že jsou prý naše banky silné a mohou snést také větší krizovou zátěž?

Pokud vyschne, byť dočasně, exportní trh, bude to mít samozřejmě nepříjemné následky pro českou ekonomiku. Něco podobného jsme ostatně zaznamenali v roce 2009. Vláda byla v panice, svolala NERV, ale ukázalo se, že nemůžeme dělat nic skutečně účinného. Pouze čekat, až se bouře kolem nás přežene.

Pokud ale jde o politiku masivního přijímání ilegálních imigrantů, zde máme ještě šanci odmítnout problémy, do kterých se Evropa řítí. Naštěstí český sociální systém většinu imigrantů neláká. Možná bychom se ale mohli inspirovat Irskem, Lucemburskem, Izraelem nebo Švýcarskem a vytvořit příznivé daňové a legislativní podmínky pro ten druh ekonomických migrantů, kteří jsou prospěšní a které bychom měli vítat. Mám na mysli pracovité a podnikavé lidi. Zdůrazňuji, že bychom měli vítat pracovité a podnikavé lidi ze všech národů a ze všech světových stran.

Evropské banky na tom nejsou zrovna nejlépe. Kromě v různých pádech skloňovaného Řecka se teď nachází v prekérní situaci předlužená italská ekonomika, které se například podle názoru expertky Ilony Švihlíkové nedá jen tak lehce pomoci. Premiér Renzi prý nemůže devalvovat měnu ani sáhnout ke státním intervencím, aby neporušil zmíněná bankovní pravidla EU. Mohla by i italská krize způsobit otřes celé evropské ekonomiky, kterou bychom pocítili také u nás?

Italská ekonomika bývala založena na jednoduchém modelu: budeme utrácet na dluh, který zaplatíme inflačními lirami, kterých si můžeme natisknout, kolik chceme. Kupodivu tento recept fungoval desítky let docela dobře, byť za cenu měkké měny. Ale pak se ukázaly meze možností této strategie: požadavky sociálního státu rostly rychleji než inflace, a když Itálie přijala euro, s inflačním splácením dluhů byl konec.

Itálie se nyní dostala do pasti vysokých výdajů, vysokých daní, hospodářské stagnace, vysokého zadlužení a ještě ke vší bídě přišla bankovní krize. Tato situace nemá žádné dobré řešení. Společný evropský rozpočet, na který přísahá tolik politiků a někteří optimističtí ekonomové? Byl by to jen gigantický penězovod směrem na jih. Něco podobného už Itálie zná ve vnitrostátním provedení a všichni vědí, že to nefunguje.

A ano, italskou krizi také pocítí i Češi. Jak přesně, to ještě není zřejmé, ale pocítí.

Zmíněná expertka docentka Švihlíková o tom říká, že se jedná o efekt nabalování sněhové koule v celoevropské ekonomice. Souhlasíte s ní? A existuje vůbec nějaký recept na nastartování italské a jiných předlužených ekonomik? Je cestou například snižování sociálních výdajů, nebo by to mohlo vyvolat sociální bouře a narušit i další pilíř ekonomiky – domácí spotřebu?

Nabalování sněhové koule funguje tak, že hospodářská stagnace si vyžádá více sociálních výdajů. Ty si vyžádají více daní. Vyšší daně ovšem brzdí hospodářský růst, takže stagnace se prodlužuje. Do toho přicházejí požadavky všech možných zájmových skupin – důchodců, odborářů, velkých korporací – na nejrůznější výhody, dotace a příspěvky, investiční pobídky, přísnější regulace, ochranářská opatření a veškerý možný i nemožný právní balast. K tomu pak ještě přistupuje demografická krize, protože mladí lidé nemají peníze na založení rodiny. Proč nemají peníze? Protože měnová politika centrálních bank vyhnala ceny bytů do nesmyslné výše. A proč je měnová politika taková, jaká je? Protože centrální banky věří, že nízké úrokové sazby podnítí tvorbu ještě dalších úvěrů na vrchol té hory dluhů, kterými je západní Evropa již nyní zatížena – slibují si od toho hospodářský růst.

Když uvážíme vzájemné působení všech těchto faktorů, jde vskutku o sněhovou kouli. V jejím jádru jsou bezbřehé požadavky sociálního státu. Vše ostatní je odvozené.

Pochopitelně, omezovat sociální stát je politicky obtížné. Když máte nadváhu – řekněme, že vážíte 170 kilogramů při výšce 170 centimetrů – pak samozřejmě bolí, když máte hladovět a cvičit. Ale přesně v takové situace dnes západní Evropa je. Volbou jsou buď velmi nepopulární opatření, nebo předčasná smrt.