Disident z ministerstva zahraničí sleduje nenápadné komunisty. A má strach

15.11.2013 13:03

ROZHOVOR Neokomunisté omlazují svůj tým a trpělivě čekají, až se opět dostanou k moci. Přitom oběti jejich nedávné totality umírají v nedůstojných podmínkách. Možná koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL by se proto měla vyvarovat dalších svárů a dohodnout se. Podle signatáře Charty 77 a vězněného disidenta Heřmana Chromého, jenž se na Ministerstvu zahraničních věcí postavil Karlu Schwarzenbergovi, antikomunismus není již vyčpělým politickým tématem.

Disident z ministerstva zahraničí sleduje nenápadné komunisty. A má strach
Foto: Hans Štembera
Popisek: Heřman Chromý

Z mnoha stran je dnes slyšet, že antikomunismus je již politicky vyčpělé téma. Jak to jako bývalý disident vnímáte?

Vůbec nepovažuji za vyčpělou skutečnost, že se více než dvacet let po listopadu 1989 a čtyřicetileté totalitě komunistického režimu v bývalém Československu komunisté znovu rozkračují v celé české společnosti. Copak stovky popravených, další desetitisíce obětí v Československu na pozadí desítek milionů či spíše jednoho sta až dvou set milionů mrtvých v důsledku leninisticko-stalinistické ideologie jsou již minulostí, která odezněla, nebo jen statistikou vyčpělého antikomunismu?

Čeští pohrobci s komunismem v erbu a dalšími symboly ve stanovách a v programu jsou ale z obliga. Na dnešní neokomunisty a jejich sympatizanty a voliče se přece již nevztahuje neadresné vymezení starého zákona pod slovy „určité jiné podobné hnutí“ a symbolické projevy jako je oslovení soudružky a soudruzi, pěticípá hvězda, srp a kladivo a jiné pozůstatky a kulty už skoro pro nikoho nejsou ani náznakem projevů sympatií k ostudné a hlavně krvavé minulosti. To dodávám odevzdaně za sebe jako vyčpělý antikomunista.

Co se budeme párat s naší komunistickou minulostí, když se můžeme bez ohledu na historický kontext a faktické projevy v činnosti dnešních neokomunistů ohánět při obhajobě takového přístupu i judikaturou Nejvyššího soudu USA. A tak bych mohl dlouze pokračovat ve výčtu dalších okolností vyčpělého antikomunismu a nevyčpělého pokračování komunismu, který se s disgustujícím mravním ignoranstvím a cynickou arogancí ke komunistickým zločinům projevuje již v samotném názvu této strany a dogmatickém setrvávání na něm.

Zatímco mnohé oběti nedávné komunistické totality přežívají a umírají v nedůstojných podmínkách, neokomunisté omlazují, staronoví se zabydlují ve státní správě, v Parlamentu jsou již jako doma a trpělivě a nenápadně čekají na příchod k moci.

Nemyslíte si, že je prezident Miloš Zeman tepán ze všech stran nespravedlivě?

V souvislosti s touto otázkou používáte slovo tepat, které je tak trochu klíčem k odpovědi na danou otázku, protože již v samotném etymologickém expresivním základě slova tepat je nepřímo řečeno, že tepání někoho představuje již podloženou, tedy spravedlivou kritiku. A dovolíte-li mou otázku, je „tepání“ prezidenta věrným mediálním odrazem veřejného mínění nebo často jeho pouhou pokřivenou mediální exhibicí některých novinářů? Neměla by tedy být každá kritika prezidenta v první řadě kritikou výkonu prezidentské funkce, prezidentského úřadu a odpovídat a priori faktu, že osoba prezidenta představuje ztělesnění státu, který zastupuje a tedy, že každá jeho kritika je i kritikou tohoto státu a do jisté míry také jeho občanů a samotných kritiků? Respektive, tato kritika, nebo chcete-li „tepání“, je hrubá a vulgární. A čím je nevybíravější, nevkusnější či sprostší, tím více obecně odráží pokleslé mravy a úpadek celé společnosti. Nehledě na to, že takové způsoby dávají každé veřejně osočované a zesměšňované osobě, takže i prezidentovi, zvláště pádné důvody, aby takovou nedůstojnou a často nevěcnou a spekulativní kritiku zpochybnil, nebo se jí jako nemístnou nezabýval.

To samé platí pro osobu prezidenta, tedy i pro pana prezidenta Zemana. Bohužel, musím ve vší úctě k prezidentskému úřadu konstatovat, že prezidentská sebereflexe pana prezidenta Zemana je nižší, než jakou si prezidentský úřad vyžaduje. Příkladů nebo pochybností, které vzbuzují některé jeho výroky a rozhodnutí u široké veřejnosti, je za bezmála jeho ročního působení více, než je únosné pro důstojnou představu o Česku doma i navenek.

Můžete naznačit svou představu a tip možné vládní koalice?

Představ, a často z říše snů, jsem v těchto odpovědích uvedl více, než je reálné, že by se něco z nich v krátké době naplnilo. Ale mohu si to jako občan v důchodu dovolit a těšit se i z takovéto svobody nenaplněných nadějí.

Realisticky bych těm nově zvoleným a méně svobodným, ale o to více odpovědností zatíženým politikům, přál v případné koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL, aby našli co nejvíce společných programových bodů, které se mimo jiné objevily také v iniciativách občanské společnosti nebo z ní dokonce vzešly. Případně, aby se dokázali přenést přes neuralgický bod svárů a demagogií okolo církevních restitucí a jednali o jejich citlivé realizaci s církví. A konečně, aby případnou dohodu, na níž budou v Parlamentu hledat shodnou zákonnou podobu, pojistili proti neočekávanému, ale v českých poměrech spíše očekávanému, výbuchu jejich vůdců a potenciálních skandálů v řadách vlastních poslanců.

Myslíte si, že se mezinárodní politika Česka do budoucnosti sjednotí? Koho byste si přál za ministra zahraničí?

Přál bych si, aby ministr zahraničních věcí měl něco z renomé a respektu Václava Havla. Ale protože Ježíšek takového nenajde a Ministerstvo zahraničních věcí dnes, stejně jako ostatní ministerské resorty, potřebuje udělat inventuru a pořádek ve financích, v personálním obsazení a odstřihnout se od politických stran, jeví se mi proto příhodným kandidátem pro tuto funkci člověk s profesionální zkušeností. Znalý vnitřního chodu ministerstva a uvědomující si, že bez jeho zdařilého chodu, postaveného na službě úředníků respektujících a hájících dodržování zákonů proti jakémukoli zneužití a politickému zejména, to nepůjde. Jestli se někoho takového nepodaří najít, tak vyzní i sebelépe formulovaná zahraniční politika naprázdno. A její dvojkolejnost povede ke zpochybňování členství Česka v EU a NATO.

Myslím si, že alespoň v současnosti jsou tyto dva úhelné kameny naší zahraniční politiky v osobě prezidenta Zemana, ale i stávajícího ministra zahraničních věcí Jana Kohouta ve větší shodě než v osobě nejžhavějšího kandidáta ČSSD na tuto funkci Lubomíra Zaorálka. Při vší úctě k jeho intelektuální kapacitě mě nenechává klidným jeho „přehlížení“ autokracie režimu Vladimira Putina v Rusku a tamních, často silových, projevů nacionalismu v kombinaci s více než kritickou skepsí vůči NATO, za kterou se skrývá spíše averze než kritika, založená na spojenectví. I v tomto důležitém bodě, týkajícím se bezpečnostních možností Česka a jeho důvěryhodnosti jako spojence, hovoří praktická zkušenost a profesionální znalost prostředí pro stávajícího ministra Kohouta.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Ing. Jana Bačíková, MBA byl položen dotaz

Jak dlouho myslíte, že vaše důchodová reforma vydrží?

Dobrý den, zajímalo by mě, k čemu je dobrá důchodová reforma, na které nepanuje mezi vládou a opozicí shoda? Protože co když se nějaká schválí a jiná (další) vláda, ji zase zruší? Myslíte, že to prospěje něčemu pozitivnímu? Proč je takový problém se dohodnout? Vy jste sice opozici k jednání přizvali...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vězení? To bývá odrazový můstek. Upozornění u kauzy Feri

15:55 Vězení? To bývá odrazový můstek. Upozornění u kauzy Feri

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA Kauza Dominika Feriho je komentátorovi nadále podezřelá. „Jakákoli …