Vyjednávání o brexitu nabírá na obrátkách. Dohoda, nedohoda, prodloužení, neprodloužení… Premiérce Therese Mayové přibývají, zdá se, vrásky. Dojde k brexitu, nebo se dočkáme nového referenda s novým výsledkem?
V nejnovějších průzkumech kolem případného nového referenda jsou stále nálady půl na půl. Podle současného průzkumu by 52 procent britských voličů hlasovalo proti vystoupení z Evropské unie, tedy proti brexitu, 48 procent pro brexit. Jenže stejně to bylo v průzkumech před třemi roky v roce 2016, a nakonec byl výsledek referenda obrácený. Čili nikdo si nemůže být jist tím, jak by nové referendum skutečně dopadlo, to je první věc. Druhá věc: podle průzkumů se mezi obyvatelstvem Velké Británie zvedá podpora tvrdého brexitu – tedy vystoupení bez dohody. Už přes tři desítky procent voličů je ochotno ho akceptovat, protože považují současné dění kolem brexitu za ponížení Velké Británie.
Do toho britská vláda v pátek spustila operaci, která by měla zajistit případně brexit bez dohody, a v pohotovosti je i britská armáda. Čili příprava i na brexit bez dohody běží, takže se domnívám, že brexit nakonec bude. Navíc britské politické strany se bojí toho, že kdyby to celé odložily a znovu se ve Velké Británii konaly i volby do Evropského parlamentu, mohla by se narychlo zformovat euroskeptická strana, která by mohla získat velký počet hlasů, a dost by to pozměnilo politickou mapu Británie. Takže si nemyslím, že by došlo k dvouletému odkladu brexitu a že by v Británii znovu byly volby do Evropského parlamentu… Příliš nadšení z této perspektivy asi uvnitř Británie nejsou. Takže myslím, že brexit nakonec bude, ale nemohu to samozřejmě říci stoprocentně.
Tvrdý brexit straší. Co se stane s ekonomikou Británie, co se stane s librou celkově a podobně? Do jaké míry podle vás jde o strašení a do jaké míry jsou ty obavy reálné?
Je to více strašení než reálné obavy, protože s tímto scénářem se počítá už celý poslední rok. Jak Británie, tak státy Evropské unie se postupně připravují, přípravy se zintenzivnily na začátku letošního roku, takže už jsou připraveny plány na nějaké dočasné podmínky pro případ brexitu bez dohody. To znamená, že jak Británie, tak Evropská unie budou v nejcitlivějších oblastech postupovat dočasně víceméně podle současných pravidel. I když vlastně formálně smlouvy nebudou platit, jsou dohodnuté různé přechodné lhůty i v případě brexitu bez dohody, které musí být reciproční – tedy jak Británie, tak Evropská unie budou spolupracovat v rámci dopravy, pohybu zboží, pohybu osob a tak dále.
Fotogalerie: - Klima teď, škola později
A vlastně by minimálně do konce letošního roku alespoň část současných pravidel pro usnadnění vzájemného obchodování a pohybu lidí nebo pracovních sil přeci jenom zůstala v platnosti. Myslím, že úplně ta nejtvrdší forma brexitu, i když proběhne bez dohody, nakonec nenastane. Určitě tam budou nějaké náklady, ale těm katastrofickým scénářům se určitě vyhneme.
Jak se zdá, Bruselu by se pravděpodobně líbilo, kdyby došlo k jinému či novému referendu. Tato praxe není v Evropské unii úplně nová, že?
Ona je dokonce velmi využívána. Už samotná Evropská unie byla založena na základě Maastrichtské smlouvy a v referendu v jednom členském státě – Dánsku – smlouvu v devadesátých letech odmítli. Až v opakovaném referendu ji schválili. Takže i samotná Evropská unie vznikla na základě opakování referenda v jedné zemi.
Mimochodem ve Francii proběhlo také referendum o Maastrichtské smlouvě a schválila ji jen těsná většina, 51 procent. Takže to jen na vrub těch řečí, že v Británii těsně prošel brexit 52 procenty, ale Maastrichtská smlouva ve Francii také prošla jen 51 procenty.
Psali jsme:
Nespoléhá na to Brusel tak trochu?
Ano. Rozšiřování Evropské unie o nové země střední a východní Evropy včetně České republiky proběhlo na základě smlouvy z Nice, a o té se zase muselo hlasovat dvakrát v Irsku. Smlouvu z Nice Irové poprvé odmítli. I tato smlouva prošla až napodruhé.
A současná Lisabonská smlouva – o ní se v Irsku muselo v referendu hlasovat rovněž dvakrát. Takže jsou případy, kdy se o zakládajících a naprosto klíčových smlouvách Evropské unie dvakrát hlasovalo v referendu. Pokud Donald Tusk například operuje s tím, že by mohlo být nové referendum o brexitu, vůbec mě to nepřekvapuje. Takhle si prostě Evropská unie představuje hlasovací procedury. Vlastně se hlasuje tak dlouho, dokud se nedosáhne žádoucího výsledku.
A mezitím dochází ke strašení. Souhlasíte s tímto pohledem?
Ano, aby voliči změnili názory. Je to recept, který se uplatňuje už téměř třicet let.
Jak dopadly poslední průzkumy ohledně oblíbenosti Evropské unie mezi Čechy? A jak se změnily oproti posledním rokům?
Poslední průzkumy ukázaly, že sice už nejdeme níže s podporou Evropské unie, to znamená, že nejsme na nějakých ještě nižších číslech než dříve, na druhou stranu, že by čeští občané nějak zahořeli výraznou sympatií k Evropské unii, to také nelze říct. A dále striktně odmítají jednotnou měnu, euro. Ten český pohled se nějak extrémně nemění a doufám, že se ani v kontextu toho, co se děje kolem brexitu, měnit nebude. Určitý dopad to mít bude, ale Češi si pořád udržují určitý odstup.
Když jste narazil na euro, domníváte se, že se naplní slova Václava Klause staršího, že euro je uměle vytvořený ekonomický projekt, který nemá šanci na úspěch?
Euro má tu nevýhodu, že nemá za sebou centrální autoritu. Má jen centrální banku, ale nemá za sebou autoritu státní, nemá za sebou státní rozpočet dostatečně velký, aby se vyrovnávaly rozdílné dopady jednotné měnové politiky na různé státy eurozóny…
Mělo by Česko usilovat o převoz pašeračky Terezy Hlůškové z Pákistánu do vězení u nás?Anketa
Zároveň měna není ničím podložená…
Není, ale to není dnes žádná. Ale euro za sebou nemá ani státní autoritu. Ta měna má tuto nevýhodu. Navíc ty státy, které by měly de facto nejvíce plnit případný společný rozpočet eurozóny, který dnes neexistuje, jako je Německo, Nizozemsko, Rakousko a další vyspělejší země eurozóny, odmítají fiskální federalizaci. Takže ona nenastane. To už je dnes všeobecně sdílený názor. Ke společnému rozpočtu eurozóny se neposuneme, a tudíž euro bude pořád s velkou pravděpodobností nedodělané. Ta měnová unie nebude dokončena, nebude mít prvky pro dlouhodobou stabilitu, takže pokud by byla závažnější krize, je otázka, zda se euro udrží.
Navíc vznikají další nerovnováhy v platebním systému eurozóny, protože zatímco u jižních států eurozóny se prohlubuje jejich pozice dlužnická a mají čím dál více závazků, tak Německo má čím dál více pohledávek, je ve věřitelské pozici, v současnosti ve výši téměř jeden bilion eur, to je tisíc miliard eur. To jsou pohledávky Německa za zeměmi zejména na jihu eurozóny.
Zdá se, že se nůžky rozevírají nejen mezi chudými a bohatými lidmi, ale i mezi chudými a bohatými státy Evropské unie.
Ano. Je to tak, že nejde pouze o zvyšování příjmových nebo majetkových rozdílů mezi různými skupinami obyvatel uvnitř státu, ale bohužel se nám zvětšují i rozdíly mezi státy jako takovými, mezi bohatšími a chudšími zeměmi. Výsledek je potom ten, že Itálie, která kvůli euru už dvacet let neroste, se raději přimkne k Hedvábné stezce, protože odněkud ty peníze do ekonomiky dostat musí. Potom to má tyto politické důsledky.
Dá se tedy říci, že ty peníze jdou nakonec stejně ven z Evropské unie?
Když si členské země mezi sebou ony nerovnováhy nevyřeší tím, že se část peněz přesune například z Německa do Itálie, Itálie peníze získá od jiné silné země mimo Evropskou unii. A Čína samozřejmě tu příležitost využije. Proč by to neudělala?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
