Na svých webových stránkách se často vyjadřujete k Rusku a tomu, co s ním souvisí. Co vás vede k takovému zájmu o zemi, která je u nás v posledních letech spíš démonizována?
Do sametové revoluce jsem v Sovětském svazu nikdy nebyla, ruský jazyk nebyl můj oblíbený. Měla jsem osobní důvod se zajímat o historii Ruska až po rozpadu SSSR, zejména o 19. a 20. století. V posledních deseti letech jsem byla v Rusku mnohokrát, naposled nyní v červenci.
Odkud čerpáte znalosti o dění v Rusku a jak hodnotíte způsob, jakým o něm referují česká média včetně veřejnoprávní České televize a Českého rozhlasu?
V rámci studia historie carské Rusi jsem přečetla spoustu knih, mnoho let máme satelit i na ruskojazyčné stanice. Také mi pomohlo, že moje generace v Ostravě umí polsky, s takovým vybavením dobře rozumíte například i Ukrajincům. Od krymské krize jsem začala každý den sledovat ukrajinskou televizi a ruské zprávy, denně sleduji internetová zpravodajství a co považuji za zajímavé, sdílím s částečným překladem na Facebook. Pokud něčemu nerozumím, píši žádosti svým známým, kteří se v tom orientují, aby mi to vysvětlili. A vždy se někdo najde, kdo mi odpoví.
Co se týká našich veřejnoprávních médií, tak záměrná manipulace je tak zřejmá, že ji dokonce chápou i ti, co nemají možnost pro neznalost jazyků získávat informace ze zahraničí. Sdělení komentátora „Luhansk je bombardován“, ale už neřekne kým, je do nebe volající a mnoho inteligentních českých diváků zvyklých na manipulaci si to domyslí. Je to smutné falešné divadlo, ve kterém jsou oběti skutečné.
Kritici o Rusku říkají, že tam není svoboda slova, že existuje cenzura projevu, že Putinovi odpůrci jsou perzekuováni. Jak se vy z tohoto pohledu díváte na Rusko?
Většina těchto kritiků byla s Ruskem spokojena, když v něm vládla loutka USA Jelcin, který dokázal ve své opilosti rozdat pár oligarchům v podstatě celé bohatství Ruska, a běžní občané tam měli cukr na lístky. Například katolík Karel Schwarzenberg a kdekdo další obdivují údajné opoziční političky Pussy Riot, které s žádným skutečným opozičním politickým programem dosud nevystoupily, pokud nebudu brát to, že nechtějí Putina. Zato jejich obscénnosti vysílala i francouzská televize. Na cenzurovanou veřejnoprávní ČT se nedostaly záběry, jak na veřejnosti souložily v muzeu ve vysokém stupni těhotenství. Jedna z nich si v obchodě dávala do přirození zmrzlé kuře a v symbolu návratu náboženských svobod Chrámu Krista Spasitele ječely v maskách údajnou modlitbu proti Putinovi. Já se ptám: A co nabízejí za alternativu vůči Putinovi? Kam by chtěly Rusko dovést? Těm, co jim fandí, stačí, že chtějí jediné – odstranit Putina.
Psali jsme:
Kauzu dalšího údajného poškozeného Chodorkovského projednával soud ve Štrasburku a v červnu 2011 vysloveně uvedl, že jeho kauza nemá politický podtext. Byl podle něj jen příliš přísně potrestán za majetkové delikty. Další údajný Putinem poškozený Magnitskij byl zaměstnán jako právník ve firmě Američana Browdera Hermitage Capital Management, kde jej stíhali za daňové podvody ve výši 500 milionů rublů. Měl se na nich podílet vyváděním peněz z Ruska na dceřiné společnosti. Nebyl to právník, který by byl nepohodlným pro obhajování lidských práv v Rusku. Bohužel zemřel v roce 2009 ve věznici kvůli špatné lékařské péči. Naši vězni by také mohli vyprávět, jak je to u nás, zda se jim vždy dostane včasné a potřebné péče. To už je ale o něčem jiném než přímo o politice.
Jak se v Rusku cítíte? Jako v zemi ovládané totalitním diktátorem Putinem a jeho oligarchy, nebo jako v nadějné rostoucí mocnosti, která zkrátka některé věci dělá jinak než my, protože to tak lidé chtějí? Záměrně karikuji, ale takové jsou krajní pohledy na Rusko, prezentované i v českých médiích.
Rusko není běžná země jako Francie nebo Česká republika jen s tím rozdílem, že by byla větší. Je to civilizace, která je například vybavena jadernou technologií, jež je proti světu o 25 let vepředu, ale v asijské části najdete místa, kde žijí lidé bez elektřiny, bez spojení se světem, živí se lovem, občas přiletí letadlo, které jim doveze to, co potřebují jako výměnu za kožešiny a třeba nalezené zlato. Tito lidé nemají žádné účty v bance, neplatí daně, peníze vůbec nepotřebují, zdravotní péče je pro ně to, čím se léčí doma Z tohoto pohledu je třeba Rusko brát.
Asi se nenajde Rus, který by řekl, že život za Putina a Jelcina je srovnatelný. V 90. letech se střílelo po ulicích, ekonomicky byli na kolenou. Co se týká mého osobního pocitu bezpečí, tak pokud bych jej neměla, tak bych tam opakovaně nejezdila. Taxi používám jen na cestu z letiště, jinak se pohybuji městskou hromadnou dopravou, nikdy jsem neměla pocit, že bych se měla čehokoliv bát. Pro cizince je problém jen v tom, že například v metru je vše v azbuce a bez znalosti jazyka se můžete cítit stísněně. Mně se za asi patnáct návštěv Ruska nikdy nestalo, že by mne nějaký policista zastavil a chtěl dokumenty. Byla jsem ale upozorněna, že je mám raději nosit, že se mi to stát může. Na hromadných akcích procházíte kontrolou, je tam obrovský strach z teroristických činů, kterých si již Rusové užili dost. Pokud například přijedete v nejlepší čas do Moskvy, a to první víkend v září, tak na Dnech Moskvy je zavřena pro auta osmiproudová hlavní třída – Tverskaja, kde je pro občany mnoho akcí. Policie má vytvořen systém tak, abyste, než vstoupíte do prostoru, kde jsou mnohatisícové davy, ukázali tašku a prošli rámem, zda nemáte zbraň.
V říjnu 2013 jsem v Moskvě u parlamentu zažila demonstraci nacionalistů, kteří hodili dýmovnici, měli ruské vlajky a velký transparent. Křičeli heslo „Jedině Rusko, vše ostatní je h...o“. Policisté je postavili ke zdi, já šla za jedním z policistů, jestli si to mohu vyfotit a on mi řekl, že ať si fotím, co chci, když umím rusky, tak vím, co řvali, a toto je u nich zakázáno. Je to podněcování k nenávisti k jiným zemím, a to je trestné. Tak jsem si je vyfotila. Největší rozdíl mezi Rusem a Čechem je to, že oni jsou v prvé řadě občané a potom otcové, manželé. U nás je to naopak. U nás neuvidíte, že by si mladí kluci koupili na slavnosti českou vlajku, zabalili se do ní. Tam je to běžné. Pokud by primátor Moskvy Sobjanin povolil Gay Pride, tak ve funkci nevydrží. Pro Rusy jsou obscénnosti ne veřejnosti nepřípustné, nechtějí to. Byli po staletí zvyklí, že je někdo, kdo jim řekne, co mají dělat, potřebují někoho, kdo je povede. Rozhodně je to země, která se vyvíjí dopředu a bude se jí to dařit bez toho, jestli my na tom budeme mít účast, nebo ne. Pokud však nebude válka. Ale to už je o něčem jiném.
U nás je Rusko vnímáno mnohými jako agresor. Europoslanec Jaromír Štětina ještě jako senátor varoval, že Putin bude chtít zabrat Pobaltí, ale že tak neučiní přímo, nýbrž pomocí ruské páté kolony v Pobaltí po krymském vzoru. A místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek mluvil ve sněmovně o imperiální politice Ruska do zemí bývalých sovětských satelitů. „Chcete být další na řadě? Já tedy ne,“ oznámil poslancům. Máme se ruského imperialismu bát?
Pan Štětina je na rozdíl ode mne bývalý člen komunistické strany a mohl v bývalém Sovětském svazu chodit do tzv. zakázaných zón, což bylo opravdu pro prověřené osoby, které měl režim zcela na své straně. S ohledem na bezpečnost země měli do tzv. zakázaných zón vstupovat jen „jejich“ lidé, nebylo to ani pro běžného Rusa, natož cizince. A já se nedomnívám, že pokud tento Rubikon jednou překročíte, je možné se někdy vrátit zpět. Kdybych byla opozičním politikem v Rusku, tak by byl pan Štětina poslední, s kým bych se chtěla setkat. Možná tím ničím mnohaletou práci jiných, ale jsem Češka a na tuto dráhu bych se nikdy nedala. Co se týká pana Kalouska, tak tomu nevadí mírumilovné přepadení Iráku USA, brutální zavraždění Kaddáfího. Jeho slova mají pro mne asi stejný význam, jako kdyby mi prostitutka z Dubí chtěla kázat o nutnosti zachovávat věrnost v manželství.
Protiruská nálada u nás nepanuje jen v médiích a mezi politiky, ale kupříkladu i ekonom Tomáš Sedláček na svém blogu doporučuje, ať se držíme Evropské unie a s Ruskem neobchodujeme. Byl by to rozumný krok a dá se čekat i od jiných států Evropské unie?
Jsem právník, ale pokud takový výrok ekonom Sedláček pronesl, tak bych si od něj nenechala poradit ani kam investovat přebytečných tisíc korun. Naši politici neplní v první řadě zájmy EU, nebo dokonce našich občanů, ale USA. Svými rozhodnutími ekonomicky škodí naší zemi. K tomu vám dám příklad. Já nevím, jestli ekonom Sedláček by si do svého vozidla na naftu nalil benzin, protože by byl na rozdíl od nafty americké výroby, jako to udělali naši politici s Temelínem. Z politických důvodů jsme přestali odebírat plně funkční ruské palivo a nahradili jej nevhodným americkým, což způsobilo velmi vážný bezpečnostní problém, obrovské finanční ztráty v nutných odstávkách a produkci desítek tun nadbytečného radioaktivního odpadu.
Nelze proto hovořit o držení se EU, protože EU si sama sobě nevládne. USA tak hrubě zasahuje do vnitrostátních svébytných záležitostí zemí EU, že vnucováním svých ekonomických zájmů dokonce u nich způsobuje politické krize. Naposledy v Bulharsku, kdy došlo až k vyhlášení mimořádných voleb, protože si Bulharsko dovolilo chtít postavit plynovod Jižní proud. Francie čelí nesmírnému tlaku, aby nedodala lodě třídy Mistral a poškodila tak svoji ekonomiku placením smluvních pokut. Musíme si to rozmyslet. Buď chceme žít v kapitalismu, kde se každý subjekt snaží o korektní, vzájemně výhodné obchody, nebo ve vazalském systému, kdy jeden subjekt diktuje ve vlastním zájmu všem ostatním, co si smí a co si nesmí dovolit.
Co si myslíte o vyjadřování českých politiků k Rusku od vypuknutí nepokojů na Ukrajině, ať už jde o prezidenta Zemana, premiéra Sobotku, ministra zahraničí Zaorálka, ministra obrany Stropnického nebo o opoziční politiky?
Bohužel ve stávající situaci je téměř jedno, jaká jména jsou oficiálně u moci. Jako celek jsou důkazem toho, co tvrdím celá léta, že zde není žádná levice ani pravice, že je to vše jen hra a záleží na schopnosti občanů, aby ji pochopili a zařídili se podle toho. Dokud budeme mít více ovčanů než občanů, co jdou k volbám s tím, že sice jdou volit vědomě darebáka, ale on je přece z jeho strany, tak jej musí volit, tak se situace může jen zhoršovat. Všechny parlamentní strany musím považovat za fotbalová mužstva, která v různých dresech hrají stejný fotbal a kopacím míčem je náš lid. Vzpomeňme jen na pana Zaorálka, jak sbíral v Parlamentu body bojem proti radaru a dnes je opravdovou perlou v servilitě k USA.
Pan Stropnický se zase vyznamenal tím, že jako ministr obrany nám hned v prvních dnech krize na Ukrajině sděloval, že si neumí představit, že by Rusko mohlo stavět další blok Temelínu z důvodu bezpečnosti země. Jakou bezpečnost ve světě zajišťují USA, by mohly například země jako je Libye, Irák, Afghánistán jistě barvitě vylíčit. Stačilo by mi, kdyby alespoň nelhal a netvrdil, že máme závazky jako spojenci, které si musíme plnit na misích, protože naše země žádné nemá. Pokud oni osobně, to je jejich problém. Nás žádná mezinárodní smlouva k tomu nezavazuje. Co se týká prezidenta Zemana, tak ten jednou vysílá vojska NATO na Ukrajinu, jindy by zase Rusům zrušil víza, poté by mu nevadilo, kdybychom pár výsadkářů NATO měli v ČR. A v rozhovoru pro ruská média zase zdůrazňuje žádoucí ekonomickou spolupráci s Ruskem. Nejen u našich politiků, ale i dalších z Evropské unie můžeme téměř denně sledovat názorové veletoče.
- Politika a společnost JINÝMA OČIMA
| JUDr. Miroslava Hustáková začala svou profesní dráhu jako soudkyně Okresního soudu v Bruntále, od roku 1998 působí jako advokátka, nyní se téměř výhradně zabývá trestním a občanským právem. I když nikdy nevstoupila do žádné strany, vždy se intenzivně zajímala o vnitřrní problémy naší země. Své dobré jazykové vybavenosti využívá k tomu, aby sledovala mezinárodní situaci a vnímání našeho státu ve světě i z jiných než českých médií. Na těch jí vadí neobjektivní kampaň vůči Rusku, o které se sama intenzivně zajímá a o němž publikuje komentáře a postřehy. Těmi chce napomoci ke střízlivému hodnocení této oblasti, kterou jsme zcela zbytečně uvolnili jiným světovým ekonomikám a dřívější přehnané vnucování bratrství se Sovětským svazem nahradili kritikou téměř všeho ruského. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
