Minulý týden se do médií dostala informace o výsledku sčítání Romů. Podle „Zprávy o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2016“, kterou zveřejnil Úřad vlády, žije v Česku 245 800 Romů, nejvíce u vás v Ústeckém kraji – 68 500 –, a každý druhý bydlí v ghettu. Co vás u toho jako první napadlo?
První, co mě napadlo? Zaplať pánbůh, že někdo něco takového udělal. Teď by bylo ještě potřeba, aby někdo poctivě rozdělil sečtené cikány na ty slušné a na ty neslušné nevychovance.
Tuším, co by názoroví oponenti na vaše sdělení řekli – vždyť se rozpoutala debata, zda je vůbec etické sčítat Romy, potažmo je sčítat podle vzhledových rysů. Odhady počtů pořídili koordinátoři pro romské záležitosti podle definice „za Roma považujeme takového jedince, který se za Roma sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností hlásil, a/nebo je za Roma považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů“.
Jak hodnotíte svou životní úroveňAnketa
To je dobrý... Co se k tomu asi dá říct...? Když je sčítání lidu, tak se cikáni k romské národnosti nehlásí. Zjistíte, že vlastně v České republice máme Romů jenom pár. Takže jak to chcete zjišťovat? Prostě někdo určil takovéto hledisko – z toho se zase podělají všechny lidskoprávní organizace. Ale já si myslím, že je dobře, že k tomu sečtení došlo; a teď je opravdu potřeba v rámci jejich komunity ještě začít rozlišovat. A mimochodem všechny zmíněné neziskovky nasměrovat tak, aby začaly pracovat a vychovávat ty „nevychovatelné“ a ti se mohli začlenit do společnosti, jinak to nemá smysl. Základem proto bylo je sečíst, tak zaplaťbůh tohle je hotovo.
Bývalý terénní pracovník Vojtěch Lavička mluví o metodě jako za 2. světové války. Vy tedy vnímáte sčítání Romů jako užitečné, nevidíte na něm nic nevhodného?
Ano, vidím sčítání jako pozitivní záležitost. Protože když chcete někoho ovlivňovat a s někým začít pracovat tak, abyste mu pomohla, tak musíte předně vědět, kolik jich je. Vy sama přece víte, že když jste na různých akcích, kam jsou pozvané neziskové organizace, tak jejich představitelé básní o tom, jak pracují s romskými rodinami a jak se jim daří je začleňovat. Když se jich neprozřetelně zeptáte, kolik jich je, tak oni řeknou: dvě. To je k ničemu. Nebo se jich zeptáte, kolik dětí chodí do nízkoprahového centra? A oni řeknou: Dvacet. Nojo, ale vy jste na sídliši, kde těch dětí běhá pět set nebo osm set. Proto je výsledek sčítání odrazovým můstkem, aby se řeklo: Dobře, v daném regionu je tolik a tolik Romů, z toho průkazně nepřizpůsobivých třeba šedesát procent, na ty se zaměřte. A jestli chcete peníze, tak my chceme, abyste za rok doložili, že jste aktivně pracovali s tolika a tolika lidmi.
Při sčítání lidu v roce 2011 se k romské národnosti přihlásilo jen 5135 lidí. Jak si ten propastný rozdíl v číslech vysvětlujete?
Protože ty kecy, že je to hrdý národ, který nám chce prezentovat, jak žijí odlišným způsobem života, to jsou akorát žvásty. Je vidět, že oni se k romské národnosti sami nehlásí. Je jim úplně šumafuk, k čemu patří; hlavně, že dostanou dávky. Takže klidně zůstanou Češi a je jim naprosto jedno, že jsou vlastně Romové. To je klasická cikánská vlastnost, ale s tím nic nenaděláme.
Není to ale třeba i tím, že někteří příslušníci této menšiny neuznávají označení „Romové“, „romská národnost“ a sami se nazývají výhradně „cikány“?
Myslím, že tohle roli nehraje. Vidíte, že já osobně používám zásadně slovo „cikán“, ale když se budeme bavit o národnosti, tak jsou to Romové a také to tak řeknu. Ale v tom to není. Je to z jejich povahy, oni tu příslušnost necítí, až na nějakých pár pravověrných.
Radnice v Mostě v Ústeckém kraji, který patří co do podílu romského obvatelstva k nejpočetnějším, sčítání Romů bojkotovala – z důvodu nehumánnosti – a statistikům předala jakési staré údaje, které má k dispozici. Co na to říkáte?
Úplně na rovinu: Nevím, kdo to řekl, ale je to idiot. To je, bohužel, odraz dnešního vedení mostecké radnice. Doufám, že po volbách se to změní, protože tam působí lidé, kteří budou dělat všechno, jen ne vést město Most. To je prostě tragédie.
Ve které romské organizaci či komisi byste chtěl „sedět“?
Já a priori nemám tyhle agentury a neziskovky rád, a to z jednoho prostého důvodu: Cucají hromadu peněz a – lžou. Naprosto programově. Právě proto, aby dostaly peníze. Já jim teď nechci ubližovat, aby se někdo cítil dotčený, že jsem ho obvinil. Prostě je to realita. Když se kouknete na jejich výsledky, myšleno kvantitativní – tedy kolik toho dokázali ovlivnit a udělat, tak je to nula nula nic. Pokud bych já měl někde sedět, tak klidně v Agentuře pro sociální začleňování, ale tak, abych byl schopen ovlivnit, že přestanou lhát, začnou předkládat pravá čísla, pravé závěry a co všechno udělali.
Dají se vaše zkušenosti s adaptací romké menšiny aplikovat na migranty, kteří se v naší společnosti rovněž musejí přizpůsobovat?
Jen to ne! Protože my jsme přece cikány nezvládli! To by bylo úplně tristní, kdybychom si z toho měli brát příklad! Ne, příklad z práce s cikány směrem k výchově případných imigrantů, to v žádném případě. I když určitá paralela tam možná je – je to jiná kultura, bohužel ne vždycky ochotná se přizpůsobit naší kultuře. A kultura, která si není ochotna připustit, že je menšinová a že se musí alespoň do nějaké míry přizpůsobit většinové. To je stejné jak u cikánů, tak u migrantů. Pokud si to neuvědomí, tak je to bohužel špatně. Nemůžete s nimi nijak spolupracovat a nedají se včlenit do společnosti, protože oni sami nechtějí.
Myslíte, že to vůbec nejde?
Já jsem sjezdil celou zeměkouli, byl jsem v mnoha státech. Jezdili jsme opravdu do spousty zemí, abychom zmapovali oblast bydlení – sociálního bydlení, družstevnictví a podobných záležitostí. A viděl jsem, jak žijí skupiny lidí, kteří byli původně domorodci někde v Tichomoří, dostali se do Austrálie a nyní tam žijí. Viděli jsme, jak to má správně vypadat: Žili tam v bungalovech. Když nás do jednoho pozvali, tak zavřeli vrata, převlékli se – na sobě sukénky a kokosové ořechy, na hlavách kdejaké kytky – a předvedli nám svou kulturu z ostrova Tonga, odkud pocházeli. Bylo to nádherné. Pak skončili, poklonili se a – šli se převléknout do civilu, otevřeli vrata a řekli: „A teď jsme zase Australané.“ Prostě – udrželi si svou kulturu, své zvyky, ale uvnitř své komunity. Neunavovali a neobtěžovali ve svém okolí, tedy – ve městě Sydney to byli Australané, kteří jsou vděční, že jim tato země po emigraci z jejich ostrova umožnila se zde usadit a žít jako plnohodnotní Australané.
Do prkýnka, když tohle dokázali oni, proč to nedokážou cikáni?!
Od někoho z Ústeckého kraje, nevím zda přesně od vás, také zaznělo přibližně toto: „Cikány (Romy) jsme nezvládli začlenit za dvacet let, jak to teď chceme zvládnout s imigranty ze zcela odlišných podmínek?“
On je hlavně problém, že migranti přicházejí s jejich jinou kulturou a nikdo jim pořádně nevysvětlil: „Teď tu svou kulturu budeš muset schovat do nějaké komůrky a přizpůsobit se zdejší kultuře. Svoji komůrku si otvírej tak, abys neobtěžoval své okolí.“ To jim ti „náboráři“, kteří je sem z jejich zemí hrnou, samozřejmě neřeknou. Ti je sem šoupnou jen za vidinou lepšího ekonomického života.
Může za to Angela Merkelová? Jste její kritik?
Pro mě jednoznačně. Pro mě je to neštěstí pro Evropu. To je hrůza.
Jak si vysvětlujete, že před časem to vypadalo, že jí situace podlomí vaz, ale dnešní její preference nevypadají tak zle?
Nevím – já těm Němcům nerozumím. Oni v sobě mají obroský komplex a syndrom z druhé světové války. Přestože nám tvrdí, jak se s tím už vyrovnali, tak ne, nevyrovnali, oni to mají pořád v sobě. Jenom aby náhodou, ani pouhým náznakem, neublížili, tak radši budou dělat takovéhle hovadiny, budou stát na nádražích a tleskat, když se k nim řítí hordy imigrantů. Já tomu nerozumím – tam se úplně vytrácí zdravý rozum.
Český stát míval tendenci přebírat vše po vzoru „velkého souseda Německa“. Myslíte, že už je slepě nenásledujeme? Že si právě v azylové politice zachováme svůj vlastní postoj?
V to doufám. Bohudíky se ukázalo, že je to velké ožehavé politické téma a postoj naší vlády je poměrně rezolutní, že zde imigranty víceméně nechceme.
Mluvili jsme spolu v červenci po návštěvě Andreje Babiše v litvínovském Janově, kdy jste si sliboval dost od jeho ubezpečení, jak zdejší – nejen romské – problémy vyřeší. Současnými událostmi kolem jeho osoby (vydání k trestnímu stíhání těsně před volbami) asi nejste úplně nadšen, že?
Krčím rameny a opravdu nevím, nevím. Byl bych radši, kdyby bylo vše v pohodě, to by nám pomohlo. No uvidíme...
František Ryba spolu s Andrejem Babišem na litvínovském sídlišti Janov letos v červenci
Romové jsou nejpočetnější národnostní menšinou žijící v ČR. Podle kvalifikovaných odhadů zde žilo loni okolo 245 800 Romů, z nichž zhruba polovinu tvořili Romové integrovaní do společnosti a druhou polovinu tvořili Romové, kteří žijí v nepříznivé situaci, již označujeme jako sociální vyloučení. V ČR bylo identifikováno 606 sociálně vyloučených lokalit, ve kterých žilo až 115 000 obyvatel, z nichž Romové tvořili převážnou většinu.
Od roku 2013 nedošlo ke změně vnímání romské menšiny a Romové i vloni zůstali nejvíce nesympaticky vnímanou minoritou žijící v ČR. Ačkoliv se jedná o úkol dlouhodobý, dosud se nepodařilo vládě zlepšit vnímání romské menšiny mezi obyvateli ČR.
V roce 2016 bylo ze státního rozpočtu ve prospěch výlučně Romů vydáno 69 160 476 Kč. Finanční prostředky určené přímo na podporu romské menšiny se za poslední roky mírně zvyšují – oproti letům 2010 nebo 2011 se však stále jedná o částky přibližně o 20 milionů nižší. Vedle toho bylo ze státního rozpočtu podpořeno množství projektů v oblastech kultury, vzdělávání, bydlení, zaměstnávání a sociálního začleňování, které sice mohly vést ke zlepšení postavení Romů, ale nebyly výlučně zaměřené na Romy, a tudíž nelze stanovit výši jejich podpory. Projekty směřující ke zlepšení postavení Romů (buď výlučně, nebo jako jedné z cílových skupin) byly podpořeny rovněž z rozpočtů krajů a obcí. Největší objem finančních prostředků však plynul z Evropských strukturálních a investičních fondů.
(Zdroj: vládní zpráva)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
