Zajímá vás, kolik Miloš Zeman pije alkoholu?Anketa
Katalánský autonomní parlament, který se snažil uspořádat referendum o nezávislosti, překvapil tímto krokem celý svět. Stejně tak potom i španělská vláda, která kroky ohledně ilegálních voleb Katalánců tvrdě potlačila. Mají Katalánci vůbec právo na takové referendum, když je prý v rozporu se španělskou ústavou a odmítl ho i tamní ústavní soud? A co říci na fakt, že policisté mlátili demonstranty při protestech hlava nehlava, ženy, starce, všechny bez rozdílu. Jaký názor v této souvislosti zastáváte na celou záležitost?
Celá situace je naprosto jasná. Z hlediska ústavního pořádku jsou Katalánci v bezvýchodné pozici. Španělští europoslanci to tento týden na plenární schůzi vyjádřili zcela jednoznačně. Katalánsko se může osamostatnit jedině v případě, že nejprve dojde ke změně španělské ústavy. O takovou změnu se mohou Katalánci pokusit. Jejich pokus jim však nevyjde, protože budou vždycky přehlasováni. Takže buď budou držet hubu a krok, anebo nastoupí represe. Na rozdíl od represí generála Franka, kterým byli Katalánci s mimořádnou brutalitou vystaveni v dobách fašismu, se nyní jedná o demokratické represe, demokratické obušky a demokratické gumové projektily. Vše je tedy tentokrát v souladu s našimi nejvyššími evropskými hodnotami.
Dá se nyní vůbec předpokládat další vývoj situace? Katalánský parlament se v pondělí 9. října chystá vyhlásit samostatnost. Španělská vláda hovoří o represích za podvratnou činnost a nerespektování zákonů ze strany Katalánců a o dalších policejních zákrocích včetně rozpuštění katalánského parlamentu. Jak to může dopadnout?
Možností je hned několik. Do pondělka může být pomocí slibů a zastrašování rozložen katalánský parlament, takže k vyhlášení nezávislosti vůbec nedojde. Pokud rozložen nebude a nezávislost vyhlásí, dojde k represím srovnatelným s těmi, k nimž dochází zcela běžně v Turecku. Lidé budou zavíráni, protestní shromáždění budou násilím rozháněna, propaganda začne tvrdit, že ve všem mají prsty Rusové. Stoupenci Katalánska uspořádají ve velkých evropských městech několik demonstrací, kde budou vykřikovat „my všichni jsme Katalánci!“ Po krátké době vlna opadne. Na jiné straně Evropy dojde totiž ke zcela „nečekanému“ atentátu islamistů, kteří jsou rozrušeni a mají potíž s integrací, a pozornost se přesune zase tam. O Vánocích už nikdo nebude vědět, že byly zkraje podzimu v Barceloně nějaké rozmíšky. Španělská prokuratura toho náležitě využije.
PŮLNOČNÍ ROZHOVORY PARLAMENTNÍCHLISTŮ.CZ
Čeká nyní Madrid stejně tuhý boj jako s Basky? A může i tato národnostní menšina znovu obnovit svůj boj za nezávislost? Existuje vůbec nějaký rozdíl mezi národnostními požadavky Basků a Katalánců? Není na obzoru nová občanská válka ve Španělsku, tentokráte z národnostních důvodů?
Podobností mezi Katalánci a Basky je celá řada. Včetně toho, že tato území se rozprostírají po obou stranách Pyrenejí a že ve Francii mají oba tyto historické národy sice požadavky mírnější než ve Španělsku, existují tam však velice silná pouta solidarity. Španělští Baskové se sice v posledních letech zklidnili a předali vládě v Madridu dokonce i arzenály svých zbraní, brutální postup španělské policie je však může vést k přehodnocení postoje, což bych nikomu nepřál.
A proč došlo k těmto snahám Katalánců právě nyní? Má na to vliv například ne zrovna skvělá kondice španělské ekonomiky? Není přece žádným tajemstvím, že i Madrid vrší obrovské dluhy a nezaměstnanost mladých lidí se tam pohybuje ve vysokých číslech.
Ty údaje o vysoce nadprůměrném podílu Katalánska na výkonu španělské ekonomiky jsou známy. Také Baskové mají nadstandardní ekonomické výsledky. Španělsko je na jejich výkonnosti do značné míry závislé. Pokud by se osamostatnili, z Madridu by se poměrně rychle mohly stát nové Atény. Proto uslyšíme od španělského krále ještě tolik dojemných řečí o tom, že Španělsko je vlídnou vlastí pro všechny své národy a nikdy je nepustí ze své otevřené náruče.
Většina českých politiků, předsedů politických stran a také i vaši kolegové europoslanci brutální zásah španělské vlády proti demonstrantům odsoudili a vyzvali k dialogu. Souhlasíte s nimi a domníváte se, že například čeští nebo slovenští zástupci by mohli pomoci k urovnání konfliktu na Pyrenejském ostrově?
Evropská unie hraje v této věci úlohu mrtvého brouka. Evropský parlament, který vymýšlí kroky proti Polsku a Maďarsku, odmítl ve věci Katalánska jakékoliv usnesení přijmout. Tentokrát by to totiž bylo prý zasahování do vnitřních věcí členského státu EU. Jestli chcete vidět důkazy existence dvourychlostní Evropy, či spíše Evropy dvojího metru, tady je máte. Jistý rumunský socialista toto pondělí ve Štrasburku vykřikoval, že tak jako v Barceloně by přece postupovala policie v jakékoliv zemi, je to přece její povinnost. Vím přesně, co by tento člověk říkal, pokud by třeba v Budapešti došlo ke zranění třeba jen jednoho protivládního demonstranta. Žádal by co nejtvrdší odsouzení Maďarska za porušení těch nejvyšších evropských hodnot, požadoval by tvrdé tresty a sankce. Toto bohužel není v Bruselu ojedinělý případ člověka, který velice dobře ví, co má kdy říkat, a který si nějakým dvojím metrem hlavu rozhodně neláme.
Snahy Katalánců o nezávislost vyvolávají vzpomínky na rozdělení československého státu z počátku 90. let minulého století. U nás proběhlo poměrně klidně a nyní jsme se Slováky nejbližší přátelé. Proč španělská vláda reagovala tak hystericky? Jedná se především o to, že katalánský region patří k nejvyspělejším v celém Španělsku, jak jste naznačil?
To je otázka na španělskou vládu. Nám se při dělení republiky říkalo, že se přece nic neděje, protože se sejdeme jako rovný s rovným v Bruselu. Madrid se očividně jako rovný s rovným nechce s Barcelonou v Bruselu sejít. To se raději pokusí situaci v tomto regionu všemi prostředky „znormalizovat“. Je to jen další důkaz toho, že můžeme být pyšní na to, že patříme k periferii, nikoliv k tvrdému jádru.
Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans i další zástupci EU prohlašovali, že se jedná o vnitřní záležitosti Španělska, do kterých nebudou zasahovat. Odsoudili katalánský parlament, že nedodržuje španělskou ústavu, ale také naznačili španělské vládě, že se jednalo o příliš tvrdý zákrok. Vyzvali k obnovení jednání mezi Madridem a Barcelonou. Neměla by to být ale právě Evropská unie, jež by mohla hrát důležitého prostředníka mezi oběma znepřátelenými stranami?
Až dosud se institucím Evropské unie do role zprostředkovatele ani trochu nechce. V podstatě by tím totiž potvrdilo, že požadavky Katalánců jsou legitimní. Brusel je ve velice choulostivé situaci. Když se do sporu nevloží, posvětí tím brutální postup španělské vlády. Když se do sporu vloží, mohou se po celé Evropě rozjet další hnutí v regionech požadujících samostatnost. Pikantní je, že většina těchto regionů leží v zemích tzv. tvrdého jádra Evropské unie. Mluví se o Belgii, severní Itálii a jižním Německu. V naprosté většině to jsou regiony velmi bohaté. Jestliže se ani za šedesát let integrace nepodařilo separatismus oslabit, je to na pováženou. Stejně tak je na pováženou, že se nedaří ani snižovat nerovnosti mezi regiony, což by mohlo alespoň částečně separatistické tendence zmírnit.
Postoj vedení Evropské komise k výše zmíněným událostem je nyní opravdu diskutabilní. Jak jste uvedl, na jedné straně velmi tvrdě kritizuje Polsko a Maďarsko za omezování demokracie a vyhrožuje jim sankcemi, na straně druhé při brutálním zásahu proti demonstrantům ve Španělsku víceméně alibisticky přivírá oči. Jak se na takový rozdílný náhled díváte, co k tomu říci?
K tomu se nic zdvořilého a slušného říci nedá. Dobré vychování mi brání v tom, abych tyto věci nazval pravými jmény.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
