Dojde k rozkladu. Už bude pozdě. Zbabělý Sobotka se nechová jako chlap. Jo, Fico, Zeman a Putin zkrátka předvedli světu, že… Senátor Veleba o uprchlících a naší budoucnosti

Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Byl přelomový a hned ve dvou směrech. Tím prvním je nepochybně migrační krize, která ukázala v plné nahotě, že koncept EU v současném pojetí je chybný a že Evropa nemá politiky, kteří jsou schopni jeho korekce, a hlavně reakce a činu. Jestliže do EU proniklo za rok kolem jednoho milionu převážně nelegálních migrantů a teprve pár dní před koncem roku se lídři EU začínají zabývat otázkou společné ochrany hranic, pak je to příklad bezprecedentní neschopnosti. Druhý přelom vidím v návratu Ruska do světové politiky, mám na mysli jeho razantní a úspěšné vojenské angažmá v Sýrii. Putin zkrátka předvedl světu, že se s Ruskem musí počítat a že se bez něho zásadní světové problémy zkrátka nevyřeší, a jsme svědky toho, jak postupně do Moskvy chtě nechtě znovu cestují významní politici a jednají s Putinem – francouzský prezident Hollande, americký ministr zahraničí John Kerry letos hned dvakrát, izraelský prezident a další.

Vraťme se k migrační krizi. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Odpověď je bohužel snadná a černobílá. Úspěch zde nevidím žádný a naopak evropské elity selhaly na celé čáře a zkrátka ve všem. Jako příklad bych uvedl stanice na lustrování migrantů, tedy jejich identifikaci, takzvané hotspoty. Mělo jich být do konce října letošního roku zřízeno na území Itálie a Řecka, tam jde rozhodující proud migrantů, celkem 11 a jsou v provozu dvě – jeden na území Itálie a jeden v Řecku, přičemž nikdo neví, jak to bude s těmi dalšími. To je přece neuvěřitelná neschopnost. Když ani toto neumí Unie zajistit, respektive k tomu dotyčné státy přinutit, čeho vlastně je vůbec schopna?

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Premiér dokonce zašel tak daleko, že na nedávné návštěvě Berlína v této záležitosti pana prezidenta kritizoval. Premiér svého prezidenta v cizí zemi! Jenom aby se zavděčil, řečeno jeho slovy – aby se nevyautoval! Pokud se týká pana prezidenta, ten jako jediný český vrcholný politik pochopil už před rokem, co se děje, a jak je jeho zvykem, reálné děje migrace pojmenoval a navrhl opatření. No a v tu ránu spustila proti němu palbu média, zejména „veřejnoprávní“ ČT a politici. Čili ne prezident, ale média a mnozí politici jsou těmi, kteří vždy, když se Miloš Zeman k něčemu vyjádří, spustí kampaň proti. A platí to v podstatě o jakémkoliv jeho postoji či vyjádření.

Toto jsou mechanismy názorového rozdělování společnosti, které ale podle mě gradovat nebude. Proč? Protože Miloš Zeman na rozdíl od uvedených médií a politiků má schopnost racionální analýzy, kterou se nebojí prezentovat, a navíc, a také na rozdíl od nich, zná dokonale názory občanů této země. Výsledkem je, že sílí jeho podpora, postupně se potvrzují jeho názory, a tím se objektivně zmenšuje hřiště jeho protivníků a dokonce se někteří politici začínají přiklánět na jeho stranu, například pan Babiš. A poslední poznámka. Miloš Zeman se s nikým nespolčuje, to on nemá zapotřebí. Děje se ale to, že se některá politická uskupení chtějí přihřát na jeho slunci. Poslední dobou například nevím kde vykopaný Miroslav Sládek.

To samé se podle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v této souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Jak už jsem naznačil na začátku. Ukazuje se, že současný koncept EU je chybný a bylo by třeba ho opravit. Ukazuje se ale, že nejsou lidé, pardon, politici, a část Evropanů, a já bych řekl, že docela velká, se nikam nepřiklonila, oni prostě reagují na to, co se děje a co současní politici nedovedou řešit. A pokud mám pravdu, pak tento vývoj, tedy rostoucí nespokojenost občanů jednotlivých států EU, je nutný k vytvoření tlaku na politiky a z tohoto pohledu je i zdravý. Jinak si myslím, že evropská levice a levicoví politici, pokud v některých zemích hrají nějakou roli, skutečně zklamali a jejich roli přebírá nebo se snaží přebírat krajní pravice a někde jenom pravice, která se navenek tváří jako klasická, ale svými reálnými kroky se blíží k té krajní. Mám na mysli polskou nyní vládní stranu Právo a spravedlnost. Jsem rád, že snad jedinou zemí EU, kde se levice chová tak, jak má a jak je obvyklé, je Slovensko se svým premiérem Robertem Ficem. Jo, mít ho tak u nás, to by byla dvojice – Fico, Zeman. Jinak pokud se týká politické budoucnosti evropských politiků, pak si myslím, že přijde vyúčtování od voličů a že se změní politická mapa Evropy a někde možná i do hněda. Nevěřím totiž tomu, že ti současní lídři jsou schopni se změnit, a proto budou muset odejít, předně kancléřka Merkelová.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně, a pokud ano, je tomu tak dobře?

Na to je těžká odpověď. Mohu jenom říct to, že exaktně zhodnoceno, Řecko mělo z eurozóny odejít, protože zkrátka podvádělo a lhalo. De jure ano, de facto to je horší, protože kdyby se tak stalo, jako že se mělo stát, skončilo by to velkými ztrátami pro francouzské a německé banky, které Řecku vesele půjčovaly. A možná by utrpěly i zbrojařské firmy, jež v Řecku realizovaly svoje obchody, na které si Řecko samozřejmě půjčovalo a banky mu rády půjčily. Může někdo říct, k čemu má tento stát přes 1 000 tanků, když nedovede uhlídat ani kus své hranice? Řecko by v eurozóně zůstat nemělo, ale pokud budou EU řídit politici, jako je Merkelová, nikdy nebude dán průchod dohodnutým pravidlům, která pro někoho budou platit a pro někoho ne. Podle toho, jak se to hodí zejména Německu.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?

Změnilo se naprosto zásadně a myslím si, že tato změna má tři hlavní příčiny. Tou první jsou nesmyslné a pokračující sankce ze strany EU a USA, které sice na jedné straně způsobily Rusku ekonomické problémy, ale na druhé straně sjednotily téměř 90 procent Rusů, kteří stojí za Putinem, jenž má pozici jako nikdy předtím, a nemá tedy objektivně důvod dál ustupovat a začal v Sýrii realizovat politiku ruských zájmů, což ostatně Spojené státy dělají v mnoha zemích světa a nikomu to nepřijde divné. Druhou příčinou byla expanze Islámského státu, do jehož řad přešlo bojovat mnoho islamistů žijících v Rusku, a tudíž vzrůstalo bezpečnostní riziko pro samotné Rusko. Nepochybně svou roli sehrály vztahy s prezidentem Asadem, který je zkrátka legitimně zvolen, a je tudíž jedinou legitimní politickou osobností z hlediska mezinárodního práva, která může jednat za Sýrii.

A třetí důvod je ten, že za rok boje takzvané velké koalice šedesáti států v čele s USA proti Islámskému státu byl výsledek takový, že islamisté rozšířili svoje hranice. No a pokud se týká Turecka, které je členem NATO, jeho úloha je v podstatě rolí dvojitého agenta. Na jedné straně by mělo bojovat proti Islámskému státu, který má takříkajíc za humny, a místo toho hází bomby na hlavy Kurdům, kteří skutečně s Islámským státem bojují, a to nemluvím o docela silných indiciích podezřívajících Turky, že čile nakupují od islamistů ropu z obsazených nalezišť. Dokonce v tom má jet rodina prezidenta Erdogana.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii, Milan Syruček, uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Milana Syručka považuji vedle Jana Petránka za jednoho z nejlepších novinářů ze staré školy. Z veškerých dostupných důvěryhodných informací z nezávislých zdrojů, mezi které bohužel dnes už nelze počítat Českou televizi, vyplývá, že vlna uprchlíků je organizovaná. Tento fakt také diskredituje evropské politiky, zejména pak kancléřku Merkelovou. Její motivy raději nedomýšlet. Čili s pane Syručkem v tomto směru souhlasím. Souhlasím i s tím, že jde o ideologický boj, spíše bych použil termín válka, jehož cílem je další rozšíření islámu po světě. Doporučuji si přečíst přednášku Billa Warnera o politickém islámu, který tento proces, jenž trvá po staletí, vědecky a bez emocí popsal. Například po mnohaleté analýze Koránu dospěl k číslu, že přes 50 procent jeho obsahu není určeno věřícím islamistům, ale nám, nevěřícím, a rozšiřování tohoto náboženství do světa.

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzejí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomiky EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…

Spíše bych řekl, že směřujeme ke strukturálnímu průšvihu, který bude navíc umocněn obrovskými náklady na podporu imigrantů, kteří podle mě z velké části nejsou v našich podmínkách zaměstnatelní. No a samozřejmě ruku v ruce s tím půjde stále se zrychlující technický pokrok, který bude z výroby vytěsňovat masy pracujících, jež bude třeba zaměstnat v jiných oblastech národního hospodářství, například ve službách. K tomu ale jsou třeba sofistikované programy a peníze, které ze shora uvedených důvodů nebudou.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „... je střídání hegemona nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států mohou projevit na mezinárodních vztazích?

Žijeme už nějaký čas v době, která není ukotvená, kde nejsou pevně stanovena pravidla chodu tohoto světa a světového soužití. Hlavním důvodem je přechod na monopolární systém organizace světa, který vznikl pádem železné opony v devadesátých letech minulého století, který ale nefunguje a fungovat ani nemůže. Ekonomické těžiště světa se přesouvá na východ a rodí se nový hegemon světové ekonomiky, Čína, a dosavadní světový lídr, Spojené státy, to akceptují velmi neochotně a je cítit velké pnutí, které může za jistých okolností nastartovat neřízené děje. V tom má profesor Oskar Krejčí pravdu. Nicméně ekonomické a lidské zdroje Číny jsou a zejména budou tak velké, že si lze jen těžko představit, že by se třeba Spojené státy s ní pustily do otevřeného konfliktu. To bych vyloučil.

Největší dynamika hospodářského růstu Číny se datuje od roku 2005 a výkonnost významných světových ekonomik měřeno HDP v bilionech amerických dolarů byla v tu dobu následující: USA – 12,3, Západní Evropa – 11,8, Čína – 9,4, Rusko – 1,6. Charakterizovat tu dobu lze tak, že Čína vstupuje do klubu světových hospodářských velmocí a chystá se předjíždět. Podle prognózy Goldman Sachs se bude situace rychle měnit a v roce 2050 bude tato: USA – 35,2, Západní Evropa – 18,8, Čína – 44,5 a Rusko – 5,9.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Tak, kdo vyhraje v amerických prezidentských volbách, to opravdu nevím a jenom bych hádal. Navíc si myslím, že to není nijak rozhodující, protože americká zahraniční politika je v podstatě stejná, ať už je prezidentem republikán či demokrat. Jen si vzpomeňte, kdo byl prezidentem USA, když se bombardovalo Srbsko a násilně od něho odtrhlo Kosovo, mimochodem s výraznou převahou muslimského obyvatelstva. Bylo to za demokratického prezidenta Billa Clintona a stalo se tak bez mandátu OSN a za podpory většiny států EU s malými výjimkami. Tou bylo a je Slovensko, které Kosovo neuznalo. A když už o tom mluvím, tak to prosím srovnejme s Krymem…

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Domnívám se, že se migrace dostane konečně pod kontrolu, ale osobně si myslím, že už bude pozdě na to, aby vývoj naší evropské křesťanské civilizace pokračoval směrem a tempem, jako tomu bylo donedávna. Demografické zákonitosti jsou jasné. Přistěhovalci mají téměř pětkrát vyšší porodnost a budou narůstat území v rámci EU, kde budou mít početní převahu. Jejich integrace nebude fungovat a bude narůstat objem potřebných zdrojů na jejich podporu a stejně tak napětí ve společnosti a z něho pramenící lokální výbuchy. Sečteno a podtrženo, Evropa má svoje lepší časy za sebou a začne boj o udržení svých hodnot a o udržení EU. Já osobně si myslím, že dojde k postupnému rozkladu a viděl bych náš záchytný bod v těsné spolupráci zemí V4. Na to ale potřebujeme silnou vládu a pevného premiéra.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Nejvýznamnější a hlavně nejvýraznější figurou české politické scény je podle mě prezident Miloš Zeman. Důvody tohoto hodnocení jsou jasné. Otevřel politické dveře na velmi perspektivní východní trhy, hájí české národní zájmy a je nejpilnější prezident v domácí, řekl bych cestovní diplomacii. Není totiž politika, který je tak často mezi lidmi. Když to sečteme, má důvěru přes 50 procent občanů a domnívám se, že kdyby průzkumy veřejného mínění více zasahovaly venkov, že to číslo bude ještě větší.

Z ostatních jmenovaných politiků mě osobně zklamal Bohuslav Sobotka. Dělá na mé gusto neslanou, nemastnou, opatrnickou politiku a kromě toho neváhá na prezidenta zaútočit v Bakalových novinách a veřejně ho kritizovat na zahraniční návštěvě v Berlíně. Jsem si jist, že chlapi se takto nechovají, a dokonce tento způsob komunikace pokládám za určitou zbabělost. Pokud se týká Andreje Babiše, určitě se mu nedaří věci řešit tak, jak si představoval, a poznal, že stát se zkrátka řídit jako firma nedá. No a Miroslav Kalousek, ten už je na sestupu a základní mantra jeho politiky, trvalá kritika Andreje Babiše, mu dlouho nevydrží.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám nebo případným otřesům ve vládní koalici či vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Tak předně otřesy ve vládní koalici, které by vedly k rozpadu vlády, nepředpokládám, protože by nebyly pro žádnou stranu výhodné. Můj pohled na politickou mapu je následující. Pravicové strany ztratily hodně voličů a zpět je nezískají, protože zatím je brzo a ještě funguje voličská paměť. Snad mírně posílí ODS, ale bude klesat TOP 09 a velký otazník je STAN. Levicové strany, myslím, že budou stagnovat a Babiš si zřejmě udrží dobrou pozici. Když to dopočítáme, vznikne zde slušný prostor pro další subjekty a já vidím zřetelnou novou šanci pro naši SPO a nic na tom nezmění psavci v Bakalových Hospodářských novinách. Do hry samozřejmě vstoupí uskupení s protiimigračním programem, takže to bude určitě zajímavé, je tu nová a zajímavá politická konstelace.

Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?

To si nemyslím. Jestliže prezidenta volilo 2,7 milionu občanů, pak to přece nemůže znamenat ohrožení svobody. Notabene to byli většinou voliči z venkovského prostoru, kde jsou určité kořeny a tradice, které vždy v dějinách podržely tento národ. Spíše vidím omezení vlivu těch, jež se pasují do role jediných správných vykladačů vnitřní a mezinárodní politiky, nových hodnot (například dekadentní skupina Ztohoven a podobně). Jsou to samozvané elity, které nikdo nevolil, ale jež chtějí mít svůj reálný vliv na politiku a moc. Nakonec, jaký má náš prezident v rukou nástroj, kterým by mohl omezit svobodu v této zemi? Odpovídám, že žádný. Jiné to je ale u Andreje Babiše, který disponuje obrovskou ekonomickou silou a mediálním vlivem. Zde určité nebezpečí je, ale je přímo úměrné schopnosti či neschopnosti klasických politických stran hájit zájmy svých voličů.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?

Zlovolné teorie, že Rusko může napadnout Pobaltí, mě docela pobavily. Argumentačně je pokládám na úrovni klukovských bojových her. Proč by to Rusko dělalo? Stejně tak si nemyslím, že je pravděpodobný nějaký další konflikt, jehož hypotetické možnosti pokládáte v otázce. Horké oblasti budou v Sýrii, Iráku, Libyi a samozřejmě další vývoj na Ukrajině. Domnívám se, že po razantním vstupu Ruska do války v Sýrii dojde ke koordinaci vojenských akcí se západními spojenci v čele s USA, postupné eliminaci Islámského státu a uklidňování situace na celém Blízkém východě a zřejmě i v Libyi. Nicméně ten proces bude velmi dlouhý.

Složitější může být Ukrajina, kde hospodářská i politická situace spěje ke kolapsu. Za dva roky Jaceňukovy vlády klesla hřivna ze šestnácti za dolar na šedesát! Sílí neshody, které propukly v otevřený politický souboj mezi premiérem Jaceňukem a prezidentem Porošenkem. Korupce se nesnížila, nejsou peníze na nákup ruského plynu a tak dále. To všechno nemůže dobře skončit a jsem zvědav, jak se k tomu postaví evropští politici, kteří pomohli rozdmýchat Majdan, a hlavně kdo bude platit další a další půjčky, bez nichž se Ukrajina zhroutí a které věřitelům nikdy nevrátí.