Doktorka Hustáková: Potichu se připravuje rozpad EU a konec vlády USA. Pražák není chytřejší než venkovan, jen zákeřnější. Studenti nic nezažili, starší lidé mají zkušenosti

5. 7. 2016 16:45

ROZHOVOR Politická mapa v Evropě se změní tak za rok, až USA ztratí poslední svoji vojenskou hegemonii, a to na moři. Dostaví se totiž Nikaragujský kanál, říká pražská právnička Miroslava Hustáková, která se už léta zabývá historií a politikou. „Nadnárodní korporace, které ve skutečnosti vládnou světu, se musely smířit s tím, že USA jsou pro ně už brzdou, a proto nemají zájem na další existenci EU, kterou USA mají plně v rukou. Marine Le Penová má velkou naději, že bude zvolena, a tím snad pochopí i Bohuslav Sobotka, že Unie skončí,“ ještě předpovídá možný vývoj ve světě.

Doktorka Hustáková: Potichu se připravuje rozpad EU a konec vlády USA. Pražák není chytřejší než venkovan, jen zákeřnější. Studenti nic nezažili, starší lidé mají zkušenosti
Foto: Archiv MH
Popisek: Miroslava Hustáková

Brexit je těžká rána evropské integraci, otázkou je, zda nebude pro ni smrtelná. Velmi skepticky se k budoucnosti soudržnosti EU vyjádřil politolog Alexander Tomský ve svém posledním komentáři pro idnes.cz: „Doufejme, že bude pomalu chátrat a rozpadne se mírumilovně jako kdysi Sovětský svaz a nahradí ji nějaké minimalistické, pragmatické a vzájemně si konkurující společenství evropského trhu. Británii možná čeká lepší budoucnost než sklerotickou Evropu.“ Do jaké míry hrozí nyní Evropské unii rozpad?

Evropská unie, jak jsme ji znali dosud, je v definitivním rozpadu, každý, kdo zná dějiny lidstva, tak k jinému závěru dojít nemůže. Ve chvíli, kdy je určité společenství brzděno ve svém rozvoji shora, tak se okovy rozbijí a vzniká nová formace. Tento fakt se mnohým nemusí líbit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Pokud má paní Jourová starost, jakou směrnici vydat pro výrobu svíček, místo toho, aby řešila skutečné problémy, které EU má, tak to jinak dopadnout nemůže. Toto platí pro celé vedení EU, je neschopné.

Nebude třeba Brexit konečně impulzem pro EU, aby se reformovala na volnější společenství států, které bude spolupracovat jen v těch nejpodstatnějších oblastech, jako jsou například bezpečnost, energetika, ekonomika atp., anebo dojde ještě k těsnější integraci, jež vyvolá další exity? 

Ona se reformovat nedokáže. Je to stejné, jako byste v roce 1988 chtěl po soudruzích Jakešovi, Biľakovi a Fojtíkovi, aby se z nich stáli liberálové a pochopili, že jich už mají lidé plné zuby. O reformách EU se hovoří dlouho, desítky let, a jak vidíte, je to horší a horší. Vedení EU neslouží cílům EU, proč vznikla, jsou to loutky národních korporací USA. Klidně poškodí evropskou ekonomiku, dají pro nás nevýhodné sankce Rusku, když si to USA přejí. Ty ale s Ruskem klidně obchodují dál a ještě podepisují další memoranda o spolupráci. Pro ty, kdo jsou za velké peníze ve vedení EU, stojí zato každý den, aby tam byli. Nikdo je nevyhodí, protože je přece ta demokracie.

Někteří britští komentátoři, ale i další novináři z celé Evropy tvrdí, že Brexit podporovali zvláště obyčejní lidé, kterým vadí neřízená migrace, a to i z východní Evropy. Přicházejí prý tak o práci nebo jim zaměstnavatelé snižují kvůli této konkurenci mzdy, a vůbec Británie chudne. Podobné stanovisko v referendu prý zastávali i starší lidé, kteří se zase obávali o svou bezpečnost. Jaký máte názor na tato tvrzení?

Je to taková hra na voliče Karla Schwarzenberga po anglicku. Hraje se na ego lidí. Kdo je ten chytrý, nevolil ve druhém kole Zemana a v Británii byl proti exitu. Je to snaha v lidech vzbudit dojem, že jsi cool, když jsi pro EU. Starší lidé mají své životní zkušenosti, studenti pro svoji zemi neudělali nic, jsou nezkušení, a tedy mnohem manipulovatelnější. Aby se dostali bez víza do zahraničí, chtějí být v EU, ale jak jejich země bude vypadat za deset let, je nezajímá. Je to pro ně časově daleko, mnozí z nich žijí ze dne na den, nemají rodiny. Lidé si mají právo vybrat ve své zemi, jak chtějí žít a s kým. Pokud jim tam vadí migranti, ať jsou odkudkoliv, tak mají právo se podle toho zachovat. Viděla jsem reportáž z Wembley a vypadalo to jako hlavní město nějaké arabské země. Britům se nedivím, že dál už takto žít nechtějí.

Naprosto jinak prý volili v Británii lidé z venkova a z velkých měst. Zatímco Londýňané byli vesměs pro IN, venkov pro OUT. Také Karel Schwarzenberg tvrdí v souvislosti s opakovanými prezidentskými volbami v Rakousku, že populistické strany a vůbec takové jednodušší politické recepty jsou právě záležitostí lidí z obcí a menších měst. Může to být pravda?

Jediná pravda je, že lidé z malých měst nejsou tak zhýčkaní, musejí se více činit, aby dosáhli téhož, co mají u nosu obyvatelé velkých měst. Žiji pět let v Praze, předtím jsem bydlela na Moravě, tak to mohu posoudit. Pražák rozhodně není chytřejší než člověk z malého města, je často vypočítavější, zneužívá anonymity, aby se choval tak, jak by se mu na malém městě netolerovalo. Kdejaká kadeřnice si tu myslí, že je z tý Prahy, tak je něco víc než ti na tý vesnici. Takové hloupé lidi daleko snáze ovládáte přes jejich EGO, rádi slyší, že kdo volí toho nebo onoho, je ten chytřejší, a tak aniž by zapojili vlastní mozek, podlehnou této hře na EGO a volí, jak se jim doporučuje. Na malých městech a vesnicích mají lidé okolo sebe přirozené autority, kterých se mohou zeptat na informaci, názor, a tedy se daleko odpovědněji rozhodnout. Anonymní velká města toto neumožňují, a proto propaganda pro hloupé funguje mnohem účinněji.

Tajemník pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR Tomáš Prouza říká, že EU se zcela zásadně změnila, protože velká část lidí v členských státech jí přestala věřit a vedení Unie by mělo být také pokornější než doposud. Lze s tímto názorem souhlasit?   

To nemohu posoudit, já jí nevěřila nikdy. Hlasovala jsem v referendu proti vstupu do EU. Nevidím na ní nic horšího, než byla před naším vstupem. Jen tento fakt chápe více lidí. To, že nám budou chtít zničit průmyslovou infrastrukturu, nebudu si moci koupit české boty, cukr z českého cukrovaru, sklenice od českého skláře, mi bylo jasné. Žádný jiný důvod nebyl, než si nás vzít pod sebe jako území, kde si budou moci prodávat své výrobky. My se staneme levnou montovnou. Řečičky o zajištění demokracie v Evropě byly úsměvné vždycky. Vůbec jim nevadí, že část území členského státu EU Kypr je okupována členem NATO Tureckem. Tak chrání demokracii, že Turecku za to nedali ani sankce a ještě s ním dnes handlují o migrantech. Hlavně že jim vadí rozhodnutí Krymčanů, že už nechtějí být s Ukrajinou. Považuji je jako celek za falešné kašpary.

Už teď jsme svědky volání po referendu o vystoupení z EU. Ať už jde o Česko, Slovensko, možná budou o vystoupení usilovat i ve Švédsku, Nizozemsku i Rakousku. Francouzský publicista Yves Mamou poukazuje na zcela reálnou možnost, že po Velké Británii by mohla Evropskou unii opustit v blízké budoucnosti také Francie. Zdůrazňuje, že na rozdíl od Británie by Francouzi hlasoval pro „Frexit“ především kvůli migrační krizi. S přihlédnutím k popularitě protievropských či protiimigračních stran jako Front National, UKIP, Praví Finové či Švédští demokraté, bude se tedy měnit politická mapa v Evropě?

Politická mapa v Evropě se změní určitě, viditelnou podobu však bude mít nejdříve za rok, až USA ztratí poslední svoji vojenskou hegemonii, a to na moři. Dostaví se Nikaragujský kanál. Všechno jde ruku v ruce, nadnárodní korporace, které ve skutečnosti vládnou světu, se musely smířit s tím, že USA jsou pro ně již brzdou, proto nemají zájem na další existenci EU, kterou USA mají plně v rukou. Marine Le Penová má velkou naději, že bude zvolena, a tím snad pochopí i Bohuslav Sobotka, že EU skončí. Všechno se připravuje tak potichounku, v každé zemi jinak, že se to mainstreamovým médiím daří utajit. Například v Itálii už rozhodly teritoriální zákonodárné sbory o uznání Krymu a daly nesouhlas s protiruskými sankcemi. Zatím to je v Benátském a Ligurském kraji. V Lombardii se bude rozhodovat pátého července, poté je nařízeno jednání o stejné věci v Toskánsku. Tento tlak zespodu vyvolá tlak na zákonodárný sbor v Římě, protože jinak budou prounijní politici svržení ze svých postů a nahrazeni těmi, kteří vyjadřují vůli lidu ze svých regionů. Horší to mají Poláci, ti si brousí zuby na Lvov, a tak dovolí dnes Američanům cokoliv. Budoucnost Polska nevidím růžově a je mi to líto.

Když vezmeme jiný úhel pohledu. Zaznívají také názory, že je v podstatě „dobře“, že Británie zvolila odchod, protože nikdy nepřijala skutečně naplno myšlenku integrace. „Proces bude dlouhodobý. Nakonec z toho možná vyjde jiná, ale paradoxně posílená Evropa,“ věří europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Aneb, jak řekl stálý předseda Evropské rady Donald Tusk: „Co tě nezabije, to tě posílí?“

Věř a víra tvá tě uzdraví. Pana Zdechovského i Tuska chápu, mnozí by na jejich místě věřili. Představa, že přijdete o takový plat za takovou práci, musí být děsivá.

Předseda vlády David Cameron řekl, že Brexit je hrozbou pro mír v Evropě. Prezident Miloš Zeman ovšem kroutí hlavou nad tím, že by Brexit mohl potěšit ruského prezidenta Vladimira Putina. „Z historického hlediska byla Velká Británie, ale i Německo spojencem. Toto spojenectví dokonce trvá dodnes. Přes halasná prohlášení se potichu dohodl Nord Stream 2... A není důvod, aby končily obchodní vztahy mezi Ruskem a Německem nebo Ruskem a Velkou Británií. Takže Vladimir Putin ani nic neztrácí, ani nezískává,“ předestřel svůj pohled prezident. Jsme, nebo nejsme kvůli Brexitu blíž globálnímu konfliktu, nebo jsou úvahy v tomto směru spíš šířením poplašné zprávy?

Tady nesouhlasím. Velká Británie nikdy nebyla s Ruskem historickým spojencem ve stylu, jako tomu bylo u Francie a později Německa. Alexandr II. po napoleonských válkách přece pověřil knížete Saburova, aby začal vyjednávat o vzniku nového státu v Evropě, a vše zdůvodnil tím, že Francie už spojenec být nemůže. Anglie je odvěkým nepřítelem a pro vyrovnání sil v Evropě musí vzniknout nový stát. Velvyslanec Pruska v Petěrburgu – Bismarck – se toho tedy úspěšně ujal za pomoci Ruska. Německo vzniklo právě proto, že Rusko v danou dobu žádného spojence v Evropě nemělo. Nakonec britský král nehodlal poskytnout politický azyl ani svému bratranci Nikolaji II., a tak právě Britové jsou spoluvinni za tragédii, která se stala carské rodině. Eurosojuzníci, v první řadě Cameron, hodnotí Rusy svýma očima, a proto dochází ke špatným závěrům. Rusko má politiku, zhruba řečeno: „Starejme se sami o sebe a s kým to půjde, s tím spolupracujme. Kdo nechce, ať nechá být.“

Nakonec Kreml slova Camerona ohodnotil jako projev nevychovanosti a Lavrov sdělil, že odpovídat na takové otázky nebude, protože není lékařem. Co se týká možné války, tak jsme k ní byli mnohem blíže za poslední dva roky, než je tomu dnes. Vůbec jsem ani nemohla sdílet informace, které mi byly zasílány, protože mi zněly jako poplašné zprávy, i když byly pravdivé. Snaha vyprovokovat Rusko bombardováním civilního obyvatelstva Donbasu se nepodařila, byla snaha o vyvolání konfliktu v Náhorním Karabachu, o který se staral Erdogan podporující Ázerbájdžánce. Nyní rachotíme zbraněmi v pobaltských zemích. Pokud jste v Rusku, tak Rusové berou jako fakt, že mohou být napadeni, a nepochybují o tom, že se ubrání. Možná by pomohlo, kdyby takoví váleční štváči, emeritní soudruzi, co přísahali věrnost Československé socialistické republice, jako je Petr Pavel, si svlékli uniformu a zajeli si do Ruska jako turisté a podívali se na jejich mladé muže. Každý z nich umí vzít zbraň do ruky, každý je ochoten svoji vlast bránit. Pohled na naše hochy, kteří neví, kam si dát kérku, a mají problém, jak si vyrvat obočí, často neumějí udělat kotrmelec, mne ujišťuje o tom, kdo by v případě konfliktu zvítězil.

Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, zároveň je kritizována česká politická praxe za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je podle vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?

Mě by potěšilo, kdybych mohla hodnotit politiky, jak jsou loajální ke své zemi, protože žádné jiné zájmy zastupovat nemají. Pokud bychom byli opravdu reální, tak nejde mnohé zákonodárce, členy politických stran, za politiky vůbec považovat. Jsou to figurky, které něco před volbami naslibují, ti, jež je dosadili, jim po volbách vysvětlí, že bude všechno jinak, a proto je to jinak. Moc toho neznají a nemají vůbec vlastní vůli, proto je škoda ztrácet čas nad jejich jmény. Zcela se tomu vymykají dva politici, které je možné nazvat státníky, a to Václav Klaus a Miloš Zeman. Můžete je nenávidět, můžete je milovat, ale pokud vám zbylo trochu zdravého rozumu, tak musíte uznat, že na poli mezinárodním se zasloužili o prosazování zájmů České republiky, a to často proti politickému proudu přisluhovačů té či oné strany. Jejich předchůdce Václav Havel má právem bustu v USA, sloužil jim, tak ať si jej obdivují.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Štěpán

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Klára Samková: Nad Topolánkem se mi zvedl kufr. Málem jsem... Islám je zrůdný. Havel nechápal, že lidé odmítají shánět hajzlpapír a vložky

14:10 Klára Samková: Nad Topolánkem se mi zvedl kufr. Málem jsem... Islám je zrůdný. Havel nechápal, že lidé odmítají shánět hajzlpapír a vložky

Advokátka a aktivistka Klára Samková si uvědomuje, že lidé odmítají shánět základní potřeby a chtějí…