V roce 2015 byla hlavním evropským tématem migrační krize. Vy jste k tomu napsal, že v té souvislosti selhaly evropské elity a kancléřka Merkelová. V čem?
Selhání vidím v několika věcech. Tato migrační vlna trvá – i když ne tak dramaticky jako loni – už třetím rokem. Paní Merkelová potom řekla, ať přijdou všichni k nám, já vás uvítám. Migranti na základě toho uvěřili, že mohou jít do Evropy a že se bez práce mohou mít jako Němci, Rakušané, Švédové. Pojem multikulturalismus, který Brusel nesl jako visací štít, selhal. Což si uvědomují mnozí rozumní politici. Ostatně to řekla i Merkelová. To jsou chyby jakoby předcházející. A pak je tu ten obrovský problém, že oni to neřeší. Jenom stále povídají, scházejí se. Všechny šéfy vlád plus slavnou Evropskou komisi, která není nikým volená, bych zavřel jako při volbě papeže. A dokud nepůjde z komína kouř znamenající, že jsme se dohodli, co budeme dělat, bych je odtamtud nepustil. Protože zatím jsou to obecné věty o ničem. Mluví se o ochraně vnějších schengenských hranic, nějakých hotspotech a registraci. A mezitím se sem dostalo půldruhého milionu lidí, kteří nejsou evidováni a potulují se po Evropě. To vidím jako dramatické selhání. Evropa se musí chránit jako taková. Musí pomáhat, ale ne rozvracet arabský svět. Viz nadšení pro arabské jaro. Výsledkem je totální destabilizace. Znám řadu lidí ze Sýrie, kteří u nás žijí dvacet třicet let a oni říkají: „My jsme Češi. Ti, co přicházejí, žijí v ghettech a jejich anonymita je děsivá.“ Jestli tohle nebude Evropa – myslím tím Brusel – řešit, tak ten problém bude ďábelský a nevymotáme se z něj.
Předseda Evropské komise Juncker však tvrdí, že dělali, co mohli...
Evropská komise si o tom popovídala. Ale reálně neudělala vůbec nic. Vždyť to nakonec řešily jednotlivé státy. Vzpomeňme si na Maďary, když postavili plot. Dostávali rány pěstí z Bruselu. Pak začali Slovinci stavět plot, teď o tom uvažují Němci. Co je to za nekoncepční politiku. Slavná ministryně zahraničí EU Mogheriniová neudělala nic. Měla by odstoupit.
Federica Mogheriniová při návštěvě Česka minulý týden prohlásila k silvestrovskému sexuálnímu skandálu v Německu, že násilí na ženách bylo v Evropě i před příchodem migrantů. Nezlehčuje tento problém? Že vztah k ženám je u lidí přicházejících z těchto oblastí jiný než u nás?
Je to střet kultur, které jsou v určitém vývoji. Bohužel nelze říci k tomuto sexuálnímu násilí omluvnou větu. Což ona řekla. Násilí na ženách bylo záležitostí jedinců, a tohle byly stovky. A nevíme, co bude zítra či pozítří. Ať se na mě nezlobí, ale nebudeme se přeci přizpůsobovat jejich vztahu k ženám. To by nám naše ženy mohly doma namlátit.
Nemáte obavy o budoucnost Evropské unie?
Mám. Evropská unie byla vytvořena do pohody, do ekonomické konjunktury. První krize přišla s Řeckem. Jak to dopadlo? Všechno se jim odpustí, vytisknou se další virtuální peníze, které se jim dají. V Řecku se prakticky nic nezměnilo. Není možné, aby Řecko se svojí strategií zůstalo v eurozóně. Ať udělají ten razantní krok, o kterém řada lidí mluví kuloárně. Řecko prostě nepatří do eurozóny. A teď přišla migrační krize a nikdo ji neřeší, jen se o tom vypráví. Odmítám povídání, které nemá výsledek.
Co by případný rozpad Evropské unie znamenal pro Českou republiku?
Nepřeji si to. Pokud se ale budou evropské elity čím dál tím více zavírat do svého skleníku, musí dojít k rozpadu. Podívejte se do Polska. Tam teď vyhrála demokratická strana, která dělá svoji politiku. A už začnou ječet z Bruselu, že takhle teda ne. Politika je přeci o střetu programů, idejí. Je to pravolevý střet. Bruselská politika je kompromis. Čili jakmile zmizí střet, volič je vyděšený a neví, koho má volit. Protože všichni táhnou v uvozovkách za jeden provaz. Ale teď ho táhnou do moře. Ta lodička směřuje do moře a nemá kormidlo. Mám obavy, že nám v Evropě narostou strany, jako je ve Francii Národní fronta. Bojím se, že nám v Evropě vyrostou nějaké hnědé košile na základě neřešení problémů. Proč oni se starají o pomazánkové máslo či rum, jak se mají jmenovat. Vždyť to jsou úplně podřadné věci z hlediska toho, o co by se měli starat.
Příkladem pomalého postupu je i to, že o vzniku pohraniční policie budou v Evropském parlamentu hlasovat až v létě...
Pohraniční policie – ono to hezky zní. Ale jak to chtějí udělat technicky? Bez souhlasu států vstoupí cizí armády na jejich území? No, to jsme v 21. srpnu 1968. To nejde. Proto jsem mluvil o tom – zavřete se všichni a najděte řešení. Což už dnes skoro řešení nemá. Protože tady už to máte navalené. Odhady tajných služeb z Německa jsou, že v tom počtů půldruhého milionu migrantů je deset až patnáct procent radikálních islamistů. To je obrovská číslovka – 150 tisíc lidí.
Psali jsme:
Podle časopisu Forbes byl už potřetí za sebou vyhlášen nejmocnějším mužem planety Vladimir Putin. Vy jste k tomu uvedl něco v tom smyslu, že nejde ani tak o mimořádné schopnosti ruského prezidenta, ale právě o důkaz slabosti evropských politiků. Pochopil jsem vaše vyjádření dobře?
Ano, přesně tak. Je třeba říci, že Rusko nejde ovládat jinak než silou. Ať už šlo o cara, generálního tajemníka či dneska prezidenta. Je to obrovská země a jinak by se to tam rozpadlo. Navíc jsou na to zvyklí. Když se ale podíváme do historie, tak Putin obsadil Jižní Abcházii, Osetii, kus Moldavska. Evropská unie společně s Američany neudělali nic. Otestoval si to, problémy jsou zamrazené, nic se nedělo. Tak šel na Krym a na Donbas. Co se stalo? Vyhlásily se sankce. No jo, ale to už je pozdě. To už měl být řev před deseti lety. Tudy cestička nevede. To, co Evropa umožnila svojí slabostí Putinovi, je z našeho hlediska okupování cizího území. Ale to se stalo už před řadou let. Na jednu stranu se na něj uvalují sankce, na druhou stranu je to dnes kamarád v boji proti Islámskému státu. Obama se s ním schází.
Změnilo se postavení Ruska v roce 2015 jako našemu spojenci proti Islámskému státu oproti roku předešlému, kdy anektovalo Krym?
Jasně. Putin navíc ví, že na jihu má historicky konflikty s radikálním islamismem. A on se ho také bojí. Ví, že to, co se odehrálo v arabském světě, bylo špatně. Dnes tam pomáhá, seč mu síly stačí. A Obama už v podstatě chodí s prosíkem. Rusko a Putina bych vůbec nepodceňoval. Mám s ním i osobní zkušenost. Byl jsem jako šéf Senátu na nějaké konferenci. Putin si zcela nezvykle vyžádal bilaterální jednání se mnou. Neřekl o čem. Tak jsme si sedli a on na mě vybafl: Co si to dovolujete plánovat radar? To přeci nejde. Chvíli jsem ho poslouchal a pak mu říkám. Pane předsedo, Česká republika je demokratická, samostatná, je součásti NATO a Evropské unie. My už nejsme pod vlivem Moskvy. Zvedl se a šel pryč. Ale budete se divit – od té doby kdykoliv jsme se sešli – se ke mně choval jako rovný k rovnému. Předtím jsem pro něj neexistoval. Dokonce, když jsme byli v Moskvě, tak mě zatáhl do své pracovny – jenom mě, nikoli ostatní šéfy senátů – a ukazoval mi to tam. Takže se musíme i jako malá země chovat jako suverénní stát. Nemůžeme pořád někomu podlejzat. My tu historickou zkušenost máme. Zápaďáci netuší, co to bylo žít čtyřicet let pod Moskvou. Nevědí, co je to nesvoboda, my si svobody vážíme úplně jinak.
Nehrozilo by však v případě rozpadu EU, že se ocitneme nechránění před ruskou sférou vlivu?
My to ale nechceme. Vrátili jsme se přeci do demokratického světa a do kultury Západu. Že jsme žili pod vlivem Moskvy, to je fakt. A to je ta naše životní zkušenost, kterou sdělujeme zápaďákům, ale oni to vůbec nechápou. Reálný komunismus jsme si zažili. Francouzský či italský komunista – to jsou komunisté kavárenští. To nejsou ti gauneři, kteří tady popravovali. Také se podívejte na některé představitele (třeba právě zmiňovanou ministryni zahraničí EU), co vyznávali v mládí. To byla komunistická levice.
Na závěr se zeptám na vaši prognózu do roku 2016 právě z hlediska migrace či konfliktu v Sýrii?
Musíme rychle začít řešit tento problém. To znamená ochranu vnějších hranic, přísnou evidenci, pomoc v oblastech, kde ty konflikty jsou. Nasazením humanitární pomoci ať to stojí cokoliv. Ale udržet je tam, protože konflikt skončí a budou se vracet domů. A ne říkat pojďte k nám. Jestli se toto nestane, začnou se jednotlivé státy chránit samy a vzniknou nám nové železné opony. A to je špatně. Jsme v roce 2016. Udržme si naši kulturu a tradici. Musí se to ale řešit, nelze o tom jen žvanit.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
