Drsná zpověď lékařky: Nežádoucí účinky vakcín a nátlak farmaceutických firem

19. 4. 2014 12:45

JINÝMA OČIMA Pediatrům jsou záměrně předkládány dezinformace o nežádoucích účincích vakcín, navíc dostávají peníze za počet naočkovaných dětí. Každá vakcína je ale schopna způsobit třeba neurologické problémy. Stát za to však nechce přijmout zodpovědnost. To vše se děje pod tlakem farmaceutických firem. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz o tom otevřeně promluvila lékařka Ludmila Eleková.

Drsná zpověď lékařky: Nežádoucí účinky vakcín a nátlak farmaceutických firem
Foto: Archiv LE
Popisek: MUDr. Ludmila Eleková

Anketa

Znáte "zdravotní klauny"?

hlasovalo: 4525 lidí

Několik lékařů naší redakci uvedlo, že očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím může způsobit epilepsii a existuje tedy příčinná souvislost. Můžete to potvrdit?

Každá vakcína je schopná způsobit neurologické problémy, a tedy i epilepsii. Měla jsem několik pacientů, kde po očkování MMR vakcínou vznikla epilepsie. V zemích, kde se odškodňuje, jsou odškodňovány i takové případy.

Proč, když například dvouleté dítě dostane epileptický záchvat, lékař pokládá rodičům jako jednu z prvních otázek, zda nebylo v poslední době očkované a zda se nejednalo o očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím, pokud by tato vakcína byla „nevinná“?

MMR vakcína samozřejmě není nevinná, žádná vakcína taková není. Moje zkušenost s rodiči dětí, které měly po očkování neurologické problémy, je ale poněkud jiná. Pokud se zmínili, že problémy nastaly po očkování, reakce lékařů byla většinou negativistická. Jen málo rodičů, se kterými jsem byla v kontaktu, měli to „štěstí“, že lékaři souvislost s očkováním neodmítali. Podle mého názoru je negativní pověst MMR vakcíny do jisté míry nezasloužená. Není to totiž první vakcína, kterou dítě dostane, před ní dostalo 3-4 dávky hexavakcíny a pneumokokové vakcíny. MMR je často jen poslední kapkou, kterou přeteče pohár. Domnívám se, že kdyby děti dostaly MMR jako první vakcínu, bez těch předchozích, počet poškození by byl výrazně nižší.

Například na Slovensku se očkuje dvěma dávkami proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. První se dává v 15. měsíci života a druhá v 11. roku. Proč je to u nás jinak a interval mezi dávkami je poměrně krátký?

Protože nikdo pořádně neví, co ty vakcíny dělají. A protože před uvedením jakékoli vakcíny na trh se účinnost posuzuje podle hladiny protilátek, kterou očkovaní dosáhnou, nikoli podle skutečné schopnosti zabránit nemoci. Když byla MMR vakcína počátkem 90. let zavedena, považovala se za dostatečnou jedna dávka. Druhá dávka aplikovaná o půl roku později se označuje jako dávka vychytávací. Nejde tedy o posilnění imunitní odpovědi po první dávce, ale dávku pro jistotu, aby protilátky vytvořilo ještě více dětí. Po první dávce je totiž malé procento dětí nevytvoří. Je logisticky jednodušší a levnější zbytečně přeočkovat více než 90% dětí, než u všech zjistit protilátky a očkovat jen ty, které je nemají.

V době, kdy se toto schéma zavedlo, nikdo nevěděl, jak dlouho ochrana vydrží. Pouze se předpokládalo, že to bude srovnatelné s imunitou po přirozeném překonání infekce, tedy celoživotní. Jenže, když vyrostla první generace očkovaných, ukázalo se, že to je jinak. Máme epidemie příušnic a spalniček u očkovaných mladých dospělých. Takže místo přehodnocení celého očkování, které pouze posune věk vnímavosti k nákaze do rizikovějšího věku, se čaruje s očkovacím kalendářem, dávky se přesouvají nebo přidávají před pubertu. Výsledek bude jediný, vnímavost se posune o dalších 10 let dále a za 10-15 let po zavedení přeočkování v pubertě budeme mít epidemie u třicátníků.

Je pravda, že pediatři nejsou dostatečně proškoleni v otázce nežádoucích účinků a dostávají peníze navíc za proočkovanost?

Ano, obojí je pravda. Pediatři jsou na školeních udržováni ve „stranické linii“, jsou strašeni těmi nemocemi, jsou přesvědčováni, aby očkovali, jsou jim předkládány dezinformace ohledně práva i ohledně složení a mechanismu účinku vakcín. Poslední vědecký výzkum jednoznačně prokázal, že hliník jako adjuvant ve vakcínách je velmi problematický, je popsán přesný mechanismus na buněčné i molekulární úrovni - jak se dostává z místa vpichu vakcíny do uzlin a mozku, jak spouští zánět mozku a autoimunitu. Syndrom autoimunity po očkování má dokonce svou vlastní zkratku a název – ASIA (autoimunitní syndrom indukovaný adjuvancii), je mu věnováno mnoho prostoru v renomovaných vědeckých časopisech a diskutuje se na kongresech.

Vědci, kteří se jím zabývají, jsou dokonce přesvědčeni, že hliník je třeba nahradit jiným, bezpečnějším, adjuvantem a že by se do té doby neměly očkovat děti mladší 6 měsíců. Pediatrům je ale na školeních pořádaných vakcinologickými a pediatrickými školeními tvrzeno, že hliníku je ve vakcíně stejně nebo méně jak ve vzduchu a mateřském mléce, což je jednoznačně lež a lze si to ověřit pár jednoduchými výpočty. Předseda vakcinologické společnosti, prof. MUDr. Roman Prymula, Dr.Sc., dokonce veřejně tvrdí, že není znám klinický účinek hliníku na člověka. Poněkud mě zaráží, že imunolog a vakcinolog netuší nic o existenci ASIA syndromu.

Lékaři jsou samozřejmě za očkování odměňováni. Dostanou cca 200 korun za každou aplikaci vakcíny, dostávají vyšší kapitační platbu za pojištěnce, když mají vysokou proočkovanost. Jedna neočkující matka připraví pediatra za první dva roky života svého dítěte nejméně o 1200Kč. Deset takových maminek znamená ztrátu tisícovky měsíčně. Když jich je víc, ještě více. Lékař sice ušetří na předepsaných antibioticích a indukované péči, ale to oni nevidí.

Mají lékaři postih za neproočkovanost?

Neexistuje zákonný postih. Pokud lékař neočkuje pro zdravotní kontraindikaci nebo má v kartě založený nesouhlas rodiče, je krytý. Od roku 2012 mají lékaři dokonce zákonem dané právo na výhradu svědomí, mohli by klidně přestat očkovat z tohoto důvodu. Jak jsem ovšem slyšela, existují různé nátlakové prostředky. Jedna maminka mi sdělila, že jí vyhlédnutá dětská lékařka odmítla vzít do péče novorozené dítě, když se dozvěděla, že tato maminka nehodlá dítě nechat očkovat podle kalendáře. Maminka očkování přímo neodmítla, spíš projevila přání očkovat později a něco vynechat. Lékařka jí sdělila, že neočkující rodiny nebere, protože je jich tolik, že se stává centrem nežádoucí pozornosti úřadů a ohrožuje to její praxi. Takže je pravděpodobné, že dětští lékaři, kteří dají najevo laxnost nebo pochybnosti ohledně očkování, jsou různě popotahováni.

Je možné, aby dítě dostalo nemoc, proti níž je očkované?

Samozřejmě, že ano, žádná vakcína není stoprocentně účinná. Některé mají notoricky nízkou účinnost. Například očkovat proti planým neštovicím jsou vyhozené peníze, vakcína proti černému kašli také výrazně selhává, nejvíc nemocných je právě mezi očkovanými dětmi. U HPV vakcíny se dokonce ukazuje, že riziko rakoviny děložního čípku je vyšší, pokud byla očkována již infikovaná žena. Kromě toho účinek žádné vakcíny nevydrží celý život, takže je možné tu nemoc později dostat.

Je pravda, že se zamlčují negativní studie léků, nebo tyto studie vůbec neexistují, protože je nikdo nechce financovat?

Vakcíny jsou před registračním řízením testovány na vybraných zdravých jedincích. Obvykle jde o multicentrické studie, prováděné na několika menších skupinách v různých zemích a u různých etnik. Výsledky jsou zpracovány dohromady. Obvykle jde maximálně o tisíce jedinců. Nejsou to studie očkovaných proti neočkovaným, i ta tzv. kontrolní skupina je očkovaná, buď základním očkováním v dané zemi nebo jinou vakcínou navíc. Takže studie zkoumající např. účinnost vakcíny proti meningokokům použije jako „placebo“ vakcínu proti hepatitidě A. Nebo se zkoumají skupiny dětí, které jsou všechny očkované základním očkováním, a jedna dostane nějakou vakcínu navíc.

Výsledky jsou očekávatelné. Neví se, jaké nežádoucí účinky skutečně mají a v jakém počtu, protože část se schová do „placebo“ skupiny. Výrobce ovšem v příbalovém letáku neuvede, že studie neměly skutečnou neočkovanou kontrolní skupinu, a napíše, že vakcína nemá víc nežádoucích účinků než placebo. Dalším problémem je počet testovaných osob. V případě nežádoucích reakcí nebo komplikací, které nastanou s četností 1 na např. 10000 osob, je velmi pravděpodobné, že nebudou při testování odhaleny. Je poučné přečíst si jakýkoli příbalový leták k vakcíně. Stáhněte si text označený SPC. Porovnejte rozdíl mezi reakcemi hlášenými ve studii a mezi reakcemi hlášenými při postmarketingovém sledování, tedy očkování běžné populace. Všimněte si znepokojujícího rozdílu v závažnosti reakcí. Každý, kdo si nechá aplikovat novou vakcínu, ji na sobě nechává testovat. V případě vakcín rozhodně neznamená, že nové je lepší. Naopak.

Výrobci vakcín, ani na ně navázaní vědci a lékaři neprovádějí studie porovnávající očkované se skutečně neočkovanými, ani studie sledující celkové zdraví očkovaných vůči neočkovaným. Pokud náhodou někdo takovou studii provede, výsledky jsou konzistentně nepříznivé pro očkované. Výrobci navíc nemusejí registračním úřadům předložit všechny provedené studie. Mohou klidně zamlčet ty nepříznivé a přeložit jen ty příznivé. Děje se to běžně.

Proč stát nechce přijmout odpovědnost a neručí za nežádoucí účinky po očkování, když nutí k povinnému očkování? Z jakého důvodu se tváří, že žádné vážné následky neexistují?

To by mě také zajímalo. Tato otázka již byla položena různým odpovědným osobám a odpověď byla dvojí. Buď uznali, že by odškodnění mělo být zavedeno, ale nikdo žádnou aktivitou nevyvíjí, nebo alespoň ne takovou, která by byla vidět. Na druhé straně jsem se setkala s názorem, že to vlastně nestojí za to, protože těch poškozených je minimum. Chtěla bych vidět autora tohoto výroku, jak to říká do očí rodičům, jejichž dítě po očkování ochrnulo nebo zemřelo.

Neexistence odškodnění je podle mého názoru relikt ze socialismu, kdy se očekávalo, že se socialistický občan obětuje pro blaho celku, nestěžuje si a hřeje ho vědomí, že přispěl k obecnému blahu. Dalším důvodem je převládající víra, že poškození je velmi málo. Veřejnost ani lékaři z velké části netuší, co vše vakcíny mohou způsobit, takže naprostá většina poškození projde pod radarem. Je to kombinace neznalosti, neschopnosti přesně specifikovat seznam patologických stavů, které by zakládaly nárok na odškodnění, a obyčejné lhostejnosti k osudu těch nešťastníků, kteří byli obětováni pro kolektiv.

Udělá s tím něco nová vláda? Co si v tomto směru slibujete od nového ministra zdravotnictví?

Po zkušenostech s dosavadními ministry jsou má očekávání nulová. Kromě toho, před současným ministrem a mnoha jeho následovníky stojí mnohem větší úkoly, jak vůbec udržet zdravotnictví v chodu. Osudy pár tisícovek (ano, opravdu si myslím, že jich je tolik) vážně poškozených dětí nebudou dlouho prioritou.

Někteří farmakologové nicméně tvrdí, že povinných dětských vakcín se není třeba bát s tím, že kolem očkování koluje spousta mýtů, přičemž uvádějí příklad z Anglie, kdy bylo prokázáno, že člověk, který publikoval studii o tom, že vakcína, která podle něj měla způsobovat autismus, skončil ve vězení, protože si to vymyslel poté, co mu za to zaplatili rodiče dětí, u nichž se autismus objevil. V důsledku toho klesla proočkovanost a zemřelo několik dětí. Jak reagujete na tyto námitky?

Jmenujme tohoto člověka, jde o dr. Andrewa Wakefielda. Byla bych ráda, kdybyste se zeptali osob, které tvrdí výše uvedené, jestli četli tu původní práci, na základě které vznikl celý ten cirkus. Vsadím se, že ji nečetli. Já jsem ji četla, dala se totiž volně stáhnout. Pravda je jinde. Dr.Wakefield byl gastroenterolog v prestižní londýnské fakultní nemocnici. Spolu s týmem se věnoval studiu souvislosti mezi spalničkovým virem a zánětem střeva. V této fázi ani netušil, že existují nějací autisté. Své starší děti MMR vakcínou očkoval. Poté, co fakulta uspořádala tiskovou konferenci o jejich nové práci (běžná praxe), dostalo se to do novin.

Na kliniku začali volat rodiče a říkali, že mají dítě, které má velké potíže se střevy, průjmy, bolesti, netráví apod. Mnoho z nich řeklo, že děti onemocněly po očkování MMR vakcínou a že se současně staly autistickými, přesněji řečeno, projevil se u nich regres ve vývoji. Fakulta je začala postupně vyšetřovat a léčit. Wakefield je sám nevyšetřoval, nebyl klinik, podílel se na zpracování výsledků. Spolu s asi 14 spoluautory pak napsal článek do Lancetu, kde popsal nový typ zánětu střeva u dětí s autismem. Článek lze shrnout do věty: viděli jsme 12 dětí se zánětem střeva a regresem ve vývoji, u některých z nich rodiče tvrdí, že onemocnění začalo po očkování MMR.

Autoři uvedli pouze, že souvislost očkování a regresu je možná a že by se to mělo dále zkoumat. Wakefield si dal osobně práci a prostudoval všechny studie o bezpečnosti MMR vakcíny a sepsal o tom zprávu. MMR vakcínu považoval za nebezpečnou a doporučil očkování samostatnými vakcínami, které v té době byly v Británii dostupné. Mimo jiné zjistil, že britská vláda schválila k plošnému použití vakcínu, která byla předtím stažena z Kanady a Japonska pro nepřijatelně vysoký výskyt zánětu mozkových blan. Britská vláda byla výslovně varována. Přesto ji zavedla (z ekonomických důvodů) a zanedbala hlášení reakcí.

Když Wakefield doporučil používání samostatných vakcín proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a poptávka po nich vzrostla, britská vláda asi za půl roku zrušila jejich registrace. Lze ověřit data, kdy k tomu došlo, Wakefield vydal doporučení v únoru 1998, registrace byly zrušeny na podzim 1998. Rodiče, kteří si nemohli dovolit za vakcíny platit a složitě je shánět v zahraničí, byli ponecháni před volbou MMR, nebo nic. Někteří si vybrali raději nic, klesla proočkovanost a objevily se spalničky. Odpovědnost za eventuální úmrtí ovšem padá na hlavy britské vlády, nikoli Wakefielda, protože vláda, nikoli on, vzala rodičům možnost volby. Celý cirkus s vyšetřováním Wakefielda a několika jeho kolegů pro údajně neetické chování a následné zbavení lékařské licence, to byl prostě a jednoduše hon na čarodějnice. Naše republika má s podobnými procesy bohaté zkušenosti. Dr. Wakefield i jeho kolegové byli nedávno rehabilitováni a naopak jsou stíháni novinář Brian Deer, který to celé na objednávku spískal, a další lidé, kteří v procesu vědomě lhali.

Mimochodem, vážení novináři, když jsem si já, bez přístupu k exkluzivním zdrojům, byla schopna najít celý pravdivý příběh, proč jste to nedokázali vy? Proč se mě na to musíte ptát? Proč se stále opakují lži šířené lidmi, kteří nemají zájem, aby pravda vyšla najevo? 

Jak se mají zachovat rodiče v případě, že mají podezření, že onemocnění, které se vyskytlo u jejich dětí, souvisí s očkováním? A jak řešit sporné situace s lékařem?

Mají-li podezření, měli by to sdělit lékaři. Nenechat se odradit jeho popíráním a reakci nahlásit. Na internetu lze najít seznam reakcí, které podléhají hlášení a rodiče si mohou ověřit, jestli reakce jejich dítěte mezi ně spadá. Pokud ano, měli by ji nahlásit na SÚKL a hygienu. Sporné situace s lékařem se řeší různě, podle informovanosti a asertivity rodiče, postoje a osobnostních kvalit lékaře. Lékař by měl podezření rodiče brát vážně a podle zákona hlásit jakékoli neobvyklé reakce.

MUDr. Ludmila Eleková se narodila v roce 1966 v Praze. 1.lékařskou fakultu Univerzity Karlovy absolvovala v roce 1990 s vyznamenáním. Atestovala v roce 1996 z všeobecného lékařství pro dospělé. Od roku 2001 provozuje soukromou praxi. Od roku 2000 se věnuje i alternativní medicíně. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Petr Kupka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Stanislav Huml a jeho vzkaz pro Merkelovou. Týká se Evropy a uprchlíků

0:01 Stanislav Huml a jeho vzkaz pro Merkelovou. Týká se Evropy a uprchlíků

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR O návštěvě kancléřky Merkelové v Praze i o Evropské unii promluvil pro Parlamentní…