Sdílená ekonomika přitahuje nejvíce mediální pozornosti bojem pražských taxikářů proti společnosti Uber. Ti hovoří o nelegálnosti takového způsobu přepravy a požadují, aby řidiči této společnosti měli stejné podmínky včetně povinných taxametrů a zkoušek. Z jakého pohledu na střet konkurenčních provozovatelů pohlížíte vy?
Je celkem logické z pohledu konvenčních taxikářů, že se jim nelíbí nová konkurence. Ostatně konvenční taxikáři se s nelibostí dívají na Uber všude po světě. Jenomže budou si muset zvyknout. Uber je přesně to, co přináší čtvrtá průmyslová revoluce nazývaná Průmysl 4.0. To, že se Uber uchytil, bylo totiž možné díky rozvoji internetu, který v podstatě stojí za rozvojem Průmyslu 4.0.
Taxikáři si dnes stěžují, že jim „řidiči Uberu berou práci tím, že jezdí bez povolení“. Jasně, to jednoho naštve. Všichni mají mít stejné podmínky. Klasičtí taxikáři jsou zjevně znevýhodnění. Jen mi není jasné, k čemu vlastně normální taxikáři potřebují povolení. Pro mě je celé povolení jen klasickým špatným zásahem státu tam, kde není třeba. Problém tedy není v Uberu, problém je v nesmyslné regulaci taxikářů.
Na druhou stranu není pravda, že by klasický taxík musel tuhle bitvu s technologií totálně prohrát. V jednom bude mít vždy výhodu proti aplikacím typu Uber. Když si totiž zavolám přes klasický dispečink taxi, volám si určitou dopředu známou kvalitu. Například jeden dispečink se specializuje na luxusní mercedesy, jeho řidiči jsou zkušení, vyježdění, mají zdravotní prohlídky, a hlavně jsou nadstandardně pojištění. Nepojedu tedy nějakou rozdrkocanou károu řízenou studentem.
Nakonec tak oba konkurenční taxíkářské systémy mohou žít v symbióze: Ten klasický i Uber. Tedy – zatím. To jen, než se masově rozšíří samořiditelná auta. Jenomže to potom bude konec i pro Uber minimálně v jeho dnešní podobě. Jedna technologie, ta uberovská, nejprve částečně zdecimuje klasickou taxislužbu, aby vzápětí jiná technologie zdecimovala Uber.
No a vítězem této mnohočetné konkurence bude klient. Tedy pochopitelně jen za předpokladu, že stát opět tuto konkurenci nezničí nějakou hloupou regulací.
Zatímco v přepravě osob se pozornost soustřeďuje na boj taxikářů a Uberu, sdílení ubytování neprovází to, že by hoteliéři napadali ty, kteří prostřednictvím portálu Airbnb krátkodobě pronajímají své byty. I když je dnes podíl sdílené ekonomiky na HDP marginální, v řádu desetin procenta, měl by v dohledné době vyrůst až na několik jednotek procent. Zatímco obyčejní lidé si tento způsob budou pochvalovat, pro hotely může jít o značné úniky tržeb, některá města už zkusila krátkodobé pronájmy regulovat. Patří podle vás zítřek sdílené ekonomice?
Ano, budoucnost skutečně v některých oblastech patří sdílené ekonomice. A je jen otázkou času, než tradiční hoteliéři vytáhnou – podobně jako tradiční taxikáři – do boje, jenomže bude to předem prohraný boj. Hlavně ale Airbnb bude novou potravou pro umíněné regulátory. Už dokonce v některých zemích je.
Tak například Vídeň rozhodla, že kdo nabízí přes Airbnb nebo podobný web ubytování v soukromí, musí se registrovat na magistrátu k platbě poplatku. Jenže jak se přijde na to, že někdo je do této služby zapojen? Vládu určitě nenapadne nic lepšího než podporovat bonzáckou mentalitu svých oveček a vybízet lidi, aby bonzovali na své sousedy, kteří mají doma nastěhované nějaké podezřelé turisty. A bude mnoho těch, kdo se bonzáctví pro Velkého Bratra ochotně chytí jak písek mokré zadnice. Jenomže celé je to úplně špatně.
Co když se jen přes internet domluvíte se vzdálenou americkou tetičkou, že ji k sobě pozvete domů, a pak odcestujete? Je to sdílení? Není? Cítíte, jak je hranice mezi sdílenou a nesdílenou ekonomikou, mezi komerčním využitím nemovitosti a mezi normální návštěvou, rozplizlá a nedefinovatelná? Z mého pohledu to jen ukazuje na nesmyslnost poplatku. Města mají žít z daní těch, kteří tam podnikají. Kdo provozují restaurace, klasické hotely a další služby. Ti pak mají ze svých klasických daní hradit infrastrukturu pro turisty. Pro mě je to jen další přebytečně hrabivý zásah města do ekonomiky.
S předchozími otázkami souvisí i čerstvá zpráva, že oční klinika, která nabízela klientům levné operace očí, se podle soudu dopustila neférového jednání vůči konkurenci a musí se omluvit. Laserovou korekci zraku nabízela za méně než sedm tisíc korun za jedno oko, přičemž běžně cena začíná na patnácti tisících korun. Podle Městského soudu v Praze tak činila za cenu pod vlastními náklady nikoli za účelem dosažení zisku, ale se zaměřením na omezení konkurentů formou cenového podbízení. Není věcí podnikatele, jakou cenu stanoví? Nejsou nejrůznější cenové akce s cílem sobě přitáhnout a konkurenci odlákat zákazníka tak běžným jevem, že před soud nepatří?
No tak když tak rozhodl soud, tak asi vlastní podnikání věcí podnikatele není… Ale vážně: Je nekalá konkurence a nekalá konkurence. Na jedné straně jsou třeba věci jako parazitování na cizí dobré pověsti tím, že někoho kopíruji, ale protože plagiáty mají mizernou kvalitu, ničí to pověst i tomu, kdo je kopírován. To osobně považuji za nepřípustné. Naproti tomu jsou třeba různé metody cenové tvorby. Kupříkladu dumpingové ceny. A ty já subjektivně jako „závadné“ nevnímám, byť legislativa většiny rozvinutých zemí je za „závadné“ považuje. Já osobně myslím, že takto postavená legislativa trh naopak víc pokrucuje, než aby ho narovnávala, což by mělo být jejím cílem.
Psali jsme:
Zaregistrovala jste, že by v záplavě předvolebních slibů přišla nějaká z politických stran se slibem, že sníží počet státních zaměstnanců, který za čtyři roky Sobotkovy vlády nabobtnal o třicet tisíc? Šlo by o nesplnitelný slib? Je doba už tak složitá, že potřebujeme spoustu úředníků, aby nám vykolíkovali cestičky, po nichž jedině můžeme chodit?
Jistě, snížení počtu státních zaměstnanců i snížení regulace je přímo jedním z nosných pilířů programu Svobodných. Myslím, že vyloženě odmítavě by se k této myšlence nestavěla ani ODS, ale tam už se dá polemizovat, nakolik by to myslela vážně, protože ODS se sice v programu staví pozitivně ke snížení byrokracie, ale vysloveně o snížení počtu státních zaměstnanců nemluví. No a jestli by to šlo splnit? Když jsme byli schopni před čtyřmi roky mít o 30 tisíc státních zaměstnanců méně, nyní bychom byli opět schopni.
Jak vnímáte krok ministra financí Ivana Pilného, jenž se omluvil firmám, pro které zajišťovací příkazy ze strany Finanční správy znamenaly neoprávněnou likvidaci, s tím, že se snaží stav minimalizovat?
Popravdě já se zajišťovacími příkazy mám problém principiálně, ne jen ohledně jejich četnosti. Pochopitelně pokud nevidíme do účetnictví firem a nemáme k dispozici stejná data jako Finanční správa, těžko můžeme soudit, v kolika případech se nakonec zásah ukázal být oprávněným, ale už v tom, že se takto musíme ptát, spočívá jistý problém. Zajišťovací příkaz totiž není nějakým „provizorním“ opatřením, které se následně zase bez následků odvolá, pokud se neprokáže jeho oprávněnost. Zajišťovací příkaz může zcela zničit i naprosto poctivou firmu, aniž by se pak dočkala řádného odškodnění. Jinými slovy, logika zajišťovacích příkazů nectí presumpci neviny: I hypoteticky zcela čistá firma může být potrestána až do stádia likvidace. Osobně jsem přesvědčená, že princip presumpce neviny by měl být nadřazen principu řádného výběru daní. Tedy zajišťovací příkazy by podle mne vůbec neměly existovat. Natož aby vznikaly na půdě Parlamentu dohady o tom, zda jsou nadužívány… Omluva je lepší než drátem do oka, ale je to zoufale málo. Já jsem přesvědčená, že takový institut by v právním státě vůbec neměl existovat.
Tomáš Zdechovský
Vláda těsnou většinou schválila koncepci rodinné politiky, kterou připravilo ministerstvo práce. Podle premiéra Bohuslava Sobotky je jejím záměrem podpořit všechny typy rodin bez rozdílu a ocenit jejich přínos pro společnost. Silně proti jsou lidovci a jejich europoslanec Tomáš Zdechovský prohlásil, že považovat za rodinu třeba dva gaye chtějící dítě je absurdní nesmysl ve stylu „sociální dávky všem“. Je pro společnost prospěšné ekonomicky podpořit dvojici stejného pohlaví vychovávající jedno či více dětí? Nejde o destrukci rodiny ze strany ČSSD?
V tomto případě musím s přístupem lidovců souhlasit. Problém naší společnosti je, že vstřícnost k menšinám se pomalu zvrhla do dominance menšin. Princip pozitivní diskriminace je prostě špatně. Jedna věc je nediskriminovat menšiny. Jiná věc je přiznat jim atributy, které tradičně náleží většinové společnosti. Těmito umělými konstrukty se už manželství ve stávající společnosti nějak přežilo. Podle statistik OECD se u nás rodí 47 procent dětí mimo rodinu a zcela to odpovídá evropskému trendu. Ve Francii to je 57 procent, v Estonsku dokonce 58 procent.
Dnes víme, že nesezdané páry mají mnohem větší pravděpodobnost rozchodu než páry v manželství. Těžko říct, zda manželství působí jako brzda před rozchodem, či zda manželství se nebojí uzavřít jen ti, kteří jsou již dopředu rozhodnutí vztah držet i v nepohodě, nebo obojí dohromady. Každopádně dřív platilo, že co se rozbilo, to se opravilo. Dnes platí, že co se rozbije, to se zahodí a koupí nové. Konzumní společnost překročila práh i mezilidských vztahů.
Proč ale najednou společnost řeší, zda papír znamená něco, nebo nic? Protože mužské a ženské role se ztrácejí. Dnešní pokřivený svět produkuje tolik slabých, zženštilých mužů, kteří se bojí odpovědnosti a odmítají samostatně živit rodinu, že ženám mnohdy nezbývá, než se o sebe a svou rodinu začít starat samy a zmužnět. Vzniká začarovaný kruh, společenská nemoc. Všichni preferují kariéru a peníze, a proto nemají čas na lásku a na rodinu. Ani na děti. A proto se může přihodit, že ministryně prosazuje, aby za rodinu byli považováni dva nesezdaní gayové, kteří třeba adoptovali dítě odebrané tradiční sezdané rodině.
Nezvoní náhodou hrana naší evropské civilizaci? Nepřijdou náhodou časem v počtu hojném ti, kteří mají jiné – primitivnější, ale přirozenější – hodnoty, jako třeba množit se? Nerozdají nová pravidla těm, kteří pro samou práci a podvádění systému neměli čas na své blízké a na sebe?
RNDr. Jan Zahradník
Členové evropského výboru Poslanecké sněmovny se při debatě o dokumentu EU o prohloubení hospodářské a měnové unie neshodli, zda by Česko mělo vstoupit co nejdříve do eurozóny, nebo ne. Místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová varovala před tím, abychom místo v jádru EU neskončili nepřijetím eura na periférii. Jihočeský volební lídr ODS Jan Zahradník je přesvědčen, že by česká vláda měla vyjednat výjimku z přijetí eura, vstupem do eurozóny bychom jen převzali spoluzodpovědnost za dluhy jiných zemí. Považujete za chybu Sobotkovy vlády, že se tu čtyři roky debata o přijetí eura nevedla a že se toto téma vytahuje teprve před volbami?
Debata by se vést mohla, ale měli by ji hlavně vést ti, kteří jí rozumí. Nezlobte se na mě, ale argument, že „bez eura budeme na periferii“, je vskutku plytkým blábolem na úrovni „jedno hříbátko do každé rodiny, protože hříbátka jsou roztomilá“.
Mohla bych to rozcupovat slovo od slova, ale na to zde není prostor. Takže jen velmi stručně: To, že Řecko platí eurem, ho snad zachránilo před bankrotem? Ne, ve skutečnosti ho to k němu přiblížilo. Způsobilo to, že Řecko není na periferii? Ne, v realitě Řecko stejně jako Itálie po přijetí eura zchudly. Zabránilo euro předlužení těchto zemí? Ne, ve skutečnosti euro bylo tím, co umožnilo, že se tyto země předlužily nad únosnou míru. A bavil se někdo s Řeckem, když mu mezinárodní společenství diktovalo úsporná opatření? Ne, bylo rozhodováno o něm bez něj. Když si někdo myslí, že přijetí eura si polepšíme ekonomicky či politicky, pak z něj mluví naivita a přání, nikoliv fakta.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
