Evropu na počátku roku vyděsily sexuální a násilné útoky na ženy v řadě evropských zemí, zvlášť když se ukázalo, že se jich účastnili imigranti z Afriky a Blízkého východu, kteří přišli do Evropy v posledních měsících. Jak jste to vnímala? 

Myslím, že postoj českých politiků i české veřejnosti je jednoznačný. Shodují se na tom, že takové chování je nepřípustné. Zastávala jsem názor, že v těchto případech policie selhala, ale všichni mí kolegové, kteří rozumí práci policie, tvrdí, že to lépe nešlo, že tomu policie nemohla zabránit. Myslela jsem, že když jsou klíčové budovy a ulice – zejména v Německu – monitorované, je možné rychle a účinně zasáhnout, proto jsem měla pocit, že policie byla laxní. Ale beru názor kolegů, že policisté asi dělali, co mohli. Jsem přesvědčena, že násilníci musí být potrestáni a vyhoštěni, když se jim trestný čin prokáže, a dalším útokům se musí zabránit. 

Měli bychom se z toho nějak poučit? 

Ukázalo se, jak důležitá je pro nás hodnota rovnosti žen a mužů. Vždycky, když se mluvilo o otázce rovných práv a mužů, o agendě gender, o kvótách, mnozí říkali, že tady v Evropě to snad není zapotřebí. Nyní se ukazuje, jak je tato hodnota jednoznačně sdílená, jak ženami, tak muži. Dosud jsme jako politici bojovali o úplně jiné věci, například o to, aby na veřejnosti nebyly poutače na sexuální služby, na veřejné domy, aby důstojnost ženy nebyla ani tímhle ohrožena. Naštěstí takové věci už u nás z ulic zmizely. A vzhledem k tomu, že se každým rokem vyhlašuje i nejsexističtější reklama, každý podnikatel se chytne za nos, když se dostane do žebříčku s nejsexističtější reklamou. Uvědomí si, že zvolil špatně, když použil na reklamu nahou nebo polonahou ženu nebo nějakou dvojsmyslnost, a reklamu odstraní. Těmito událostmi nastal zvrat, o němž nevíme, kam povede v krocích jednotlivých vlád. Když někdo žádá o udělení azylu, musí být kritériem bezúhonnost, žadatel nesmí být trestně stíhán. V České republice například nedostane trvalý pobyt člověk, který tady páchal trestnou činnost. I když ostatní kritéria splňuje a žije tady dlouho, ale když má za sebou krádeže, nebo dokonce násilné činy, trvalý pobyt nedostane. Stejným způsobem se určitě postupuje i v dalších evropských zemích. 

Otázka ovšem je, jestli se podaří všechny násilníky skutečně dopadnout. Zatím se zdá, že německá policie není příliš úspěšná.