Kterého z těchto mediálně známých kandidátů do Senátu byste volili, kdyby kandidoval ve vašem obvodě (či v něm kandiduje a vy ho budete volit)?Anketa
„Pokusy kárat Rusko z pozic `je třeba zachovávat mezinárodní právo`, jsou směšné a úplně ignorují tisíc let historie. Rusko takto nefunguje. Nemusí se nám to líbit, ale tak to prostě je. Tygra také nenaučíte na sójové maso,“ říká Pavel Kohout ke studené válce mezi Západem a Ruskou federací.
Jak se podle vás změnila česká společnost od listopadu ´89? A jste se změnami spokojen nebo zklamán?
Odpověď na první otázku je buď na tlustou knihu nebo na jedno slovo. Z časových důvodů volím druhou variantu: zásadně. Pokud jde o spokojenost – spíše ano, ale koncem roku 1989 jsem netušil dvě nepříjemné věci. Za prvé, že na svobodě se bude tolik krást. Za druhé, že ještě po 25 letech bude tolik lidí kňourat „státe, postarej se o mě“.
Co na změně režimu nejvíc oceňujete?
Že jsme se stali víceméně normální zemí, včetně všech problémů, které jsou s normalitou spojeny.
Vyrovnali jsme se dostatečně s komunistickou minulostí, když se celých těch pětadvacet let komunisté podílejí na tvorbě zákonů, které měly napravit jejich zločiny?
Nikdy jsem přesně nevěděl, co znamená „vyrovnat se s komunistickou minulostí“. Já žádnou takovou minulost nemám, takže můj problém to není.
Není to ani problém jen bývalých nebo současných komunistů. Někdejší komunističtí kolaboranti, kteří v 80. letech byli členy prorežimní Československé strany lidové, se nyní profilují jako velcí antikomunisté, bytostní demokraté a příkladní Evropané. Nikomu to zřejmě nevadí.
Koho z politiků si nejvíc vážíte? Kdo byl podle vás nejvýraznější osobností, kdo se nejvíc podílel na tom, že žijeme svobodně a v demokracii, že jsme součástí Evropské unie a NATO?
Nejvíce si vážím těch, kteří již v politice nejsou, nebo těch, kteří tam ještě nejsou a možná jednou budou. Současná generace politiků není nejsilnější, což mimochodem platí i pro většinu ostatních evropských zemí a pro USA. Pokud jde o nejvýraznější osobnost, které máme být co vděčni, pak je to zcela určitě Ronald Reagan.
V anketě redakce ParlamentníchListů.cz se ptáme veřejnosti: Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší? Jednoznačně vede varianta, že měl vládnout Alexander Dubček a Valtr Komárek a měli by budovat socialismus s lidskou tváří ve stylu roku 1968. Bylo by podle vás něco takového vůbec reálné? A kam by to vedlo?
Socialismus s lidskou tváří byla možná líbivá, ale zcela utopická myšlenka již v roce 1968. Zemí, která se pokusila po roce 1990 budovat socialismus s lidskou tváří bez silné kapitalistické základny, bylo Rumunsko. Nedopadlo to dobře.
Václav Klaus a jeho spolupracovníci ovšem nebudovali „kapitalismus bez přívlastků“, jak tvrdili. Ve skutečnosti zavedli západní model sociálního státu, jaký byl moderní někdy koncem 70. let. Kapitalismus s lidskou tváří, chcete-li.
Pamatuji si, že po listopadu 1989 byly populární diskuze na téma „švédský model“. Náhodou jsem byl začátkem roku 1990 ve Švédsku a tam se tomu hodně smáli. Vysvětlili mi, že švédský model není ve skutečnosti žádný socialismus s lidskou tváří, ale dobře fungující kapitalismus, který musí být dost silný, aby snesl velkou daňovou zátěž. V té době ale Švédové již byli dost nespokojeni s vysokými daněmi. Jak jsem sledoval tuto zajímavou zemi po dobu posledních 25 let, svůj sociální stát od té doby dost omezili. Kdyby například Češi museli platit lékařské poplatky ve švédské výši, dost by se divili. Anebo 25procentní DPH na potraviny. I to je cena za sociální stát.
Jak jste byl spokojen s přechodem od plánované ekonomiky k tržní? Byla zvolená cesta – restituce, malá privatizace, kupónová privatizace – správná?
Restituce se týkaly jen některých a zvýhodňovaly vyvolené. Hodně lidí nedostalo nic a některé subjekty dostaly více, než na kolik měly nárok. Malá privatizace měla své problémy, ale ty dnes již nikoho netrápí. Nejvíce kontroverzní byla kupónová privatizace, ale jen proto, že jsme měli ve vládě jen jednoho ekonoma, který rozuměl kapitálovým trhům - a ten bohužel neměl hlavní rozhodovací slovo.
Psali jsme:
Půjdete ke komunálním volbám?Anketa
Kterého ekonoma ve vládě jste uznával?
Tomáše Ježka.
Co byste udělal v ekonomické oblasti jinak, kdybyste to tehdy měl možnost ovlivnit? Co bylo podle vás v uplynulých 25 letech největší chybou?
Kupónová privatizace mohla být provedena dobře. Bohužel nebyla. Ale ještě větším omylem bylo již zmíněné rozhodnutí budovat vyspělý západoevropský stát s vysokými daněmi v době, kdy tato myšlenka byla zastaralá i na samotném Západě. Vezměte si, že v první polovině 90. let jsme měli daně z podnikových příjmů v neskutečné hodnotě 55 procent. Ekonomové se stále ptali, kdy již tedy konečně přijde ten kýžený hospodářský růst, a ono pořád nic. To dá rozum, že ekonomika nebude sprintovat s takovouto koulí na noze. Teoretiky z Prognostického ústavu to ale nenapadlo.
Také nechápu, proč bylo třeba zavádět živnostenské listy a veškerou tu nesmyslnou byrokracii kolem podnikání. Proč bylo třeba kvůli založení s. r. o. chodit k notáři, pro výpis do trestního rejstříku a od čerta k ďáblu? Založení firmy má být záležitostí 24 hodin a daňové přiznání se má podávat online. To šlo udělat již v 90. letech. Co bych vyčetl Václavu Klausovi, je to, že byl příliš opatrný, příliš doleva a s reformami se držel příliš při zdi.
Jinou těžkou a zbytečnou chybou byla měnová krize v roce 1997, která jde na konto České národní banky. Ta tehdy udělala špatně vše, co mohla. Co hůře, riziko krize bylo patrné nejméně dva roky, než nastala. A když už krize konečně uhodila, ČNB udělala přesný opak toho, co centrální banka má dělat v podmínkách spekulativního útoku na měnovou kotvu. Mimochodem, když se o pár let později podobná věc stala na Slovensku, odbylo se to snadno, rychle a bez těžkých následků: Slováci se poučili z našich velmi drahých chyb.
Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší?Anketa
Napsal jste knížku, v níž kritizujete politický systém v České republice a navrhujete novou Ústavu, protože nepořádek je podle vás zakódován v politickém systému. Věříte, že se tady najde politická vůle k podobné změně?
Kapři si přece nevypustí svůj smrdutý rybníček, že ne? Ale stát se může cokoli. Když Švýcarsko dlouho trpělo politickým chaosem, oční lékař jménem Ignaz Troxler napsal knihu, v níž navrhoval přijmout upravenou americkou ústavu. Bylo to v roce 1833. Snílek, vizionář, naivní romantik Troxler si myslel, že změní svoji zemi. Umím si představit, jak se mu smáli.
Švýcarsko se ještě nějakou dobu potácelo v bídě a v chaosu – mimochodem, slovo „puč“ pochází ze švýcarské němčiny a není to náhoda – ale v roce 1848 Troxlerův návrh nakonec přece jen uspěl. Fungovalo to: Změna politického systému jakoby zázračně změnila fungování celé země. Švýcarsko je dnes oázou stability a vděčí za to Troxlerovi.
Česká politika je ve stavu, v jakém je, z jednoho hlavního důvodu: Nefunguje osobní zodpovědnost politiků. Poslanec je zvolen v rámci stranické kandidátky. Jeho loajalita nepatří voličům, ale stranickým šéfům, případně lobbistům, kteří jej prosadili na volitelné místo. Na rozdíl od USA nemáme sebemenší možnost zbavit mandátu poslance, který se dopustil zločinu nebo nečestného jednání. Vrátím-li se k otázce vyrovnání se s komunistickou minulostí, odpověděl bych, že bude vyřešena tehdy, až se rozloučíme s nejjedovatějším dědictvím po komunistech. S Ústavou, kterou pro nás komunisté napsali a která od té doby devastuje českou politiku a s ní i finance, podnikatelské prostředí a všechno. Česká Ústava z roku 1992 je toxický odpad.
Jak hodnotíte současnou vládu? Jsou její skutky v ekonomické oblasti lepší než v případě minulého kabinetu? Mám na mysli například tři sazby DPH, zvyšování různých výdajů – zvyšování platů ve státní sféře apod.?
Kéž by se našla vláda (nebo, ještě lépe, několik vlád po sobě), které by odolaly pokušení amatérsky šťourat do daní po dobu nejméně dvanácti let! Jinak zdvořile pomlčím.
Kdo je podle vás lepší ministr financí – Miroslav Kalousek, nebo Andrej Babiš? Oba mluvili o úsporách, ale na výši deficitu to moc pozitivní vliv nemělo.
Kvality Miroslava Kalouska jsou nepopsatelné. Pokud jde o Andreje Babiše, je zajímavé, jak rychle se z kritika sociální demokracie stal sám sociálním demokratem.
Jaký je váš názor na sankce proti Rusku? Souhlasíte s nimi, i když poškodí i evropskou a českou ekonomiku? Nevrátí nás to zpátky do hospodářské krize?
Západ se chová k Rusku jako k neposlušnému dítěti. Zlobíš, naplácáme ti, až budeš hodné, dostaneš lízátko. Ale tak to nefunguje. V první řadě, Rusko není dítě, ale stará absolutní monarchie s politickou kulturou zformovanou ještě v době mongolsko-tatarského chanátu během 12. až 14. století. Dále, Západ nemá prostředky na to, aby Rusku „naplácal“. Západ by měl s Ruskem rozumně spolupracovat a chránit si svoje hranice.
Nápad přidružit Ukrajinu k Evropské unii ovšem Rusko vyhodnotilo jako teritoriální expanzi a odpovědělo svojí vlastní teritoriální expanzí. Pokusy kárat Rusko z pozic „je třeba zachovávat mezinárodní právo“, jsou směšné a úplně ignorují tisíc let historie. Rusko takto nefunguje. Nemusí se nám to líbit (nejsem žádný rusofil, mimochodem), ale tak to prostě je. Tygra také nenaučíte na sójové maso. A Rusové chápou mezinárodní právo podle svého: Evropská unie (rusky „Evrosojuz“) je chápána jako impérium, které hodlá anektovat Ukrajinu. Tím porušuje mocenskou rovnováhu sil. Na tento akt agrese Rusko odpovídá podle svého názoru adekvátně. Z pohledu Rusů jen impérium férově vrací úder, i když Západ to vnímá jinak. Ukrajina v EU není dobrý nápad, mimochodem, a nemá to co dělat s Ruskem.
Někteří politici tvrdí, že sankce nejsou účinné, ale podle ekonomů mají prokazatelně negativní vliv na ruské hospodářství. Jaký je váš názor?
Sankce zajisté mají nepříznivý vliv na ruskou ekonomiku, ale to ještě neznamená, že budou účinné. Mají rovněž nepříznivý vliv na západní ekonomiky, což je pro západní vlády větší problém než pro Putina. A Putin to ví.
Politiku i ekonomiku mohou ovlivnit mezinárodní problémy, a to nejen protiruské sankce, ale i konflikt v Sýrii, Iráku i dalších oblastech, kde je hrozbou islámský radikalismus. Jaká to podle vás přináší rizika pro Evropu (celý svět)?
Civilizační konflikt islámu a evropské kultury je největší hrozba, které Západ nyní čelí, mnohem nebezpečnější než Rusko. Rusko, navzdory své odlišnosti, je stále evropskou zemí. Rusové bojovali se západními zeměmi v různých válkách, ale to jim nebránilo uznávat a oceňovat západní kulturu a vzdělanost. Rusové netouží zničit Západ. Spíše chtějí být bohatí a respektovaní jako Západ.
Islámský svět ale vůbec nezajímá naše kultura. Islám netouží být respektovaný jako západní civilizace, ale chce ji zničit a nahradit, podobně jak se stalo v Byzanci, v Sýrii a v řadě dalších dříve křesťanských zemích. Je to dlouhodobý existenční konflikt, který Západ doposud převážně vyhrával díky drtivé technické převaze. Tu má i nadále, ale má ještě ochotu se bránit?
Západ a islámský svět se v posledních desetiletích pohybovaly opačně. Západ směrem ke stále větší toleranci, islám k intoleranci a xenofobii. Nynější západní civilizace je nejtolerantnější, jakou kdy světové dějiny poznaly. Tolerantní až do sebezničení.
Měla by se proto Evropa bránit proti vlně imigrantů z jiných kultur, která může přinášet nebezpečí nejen sociální zátěže, ale i terorismu?
Nejde o jiné kultury obecně. Ty mohou Evropu různě obohatit. Problém nejsou ani imigranti, pokud chtějí pracovat spíše než žít na sociálních dávkách. Problém jsou nejrůznější islámské organizace, které chtějí Evropu zničit nebo alespoň podřídit svým politickým cílům. A nejde jen o tzv. Islámský stát, ale také o skutečný a mezinárodně uznávaný stát Írán. Jde také o Hamás, teroristickou organizaci, která žije mimo jiné i z evropských dotací.
A jde dokonce o vnitropolitický problém Evropy. Existují evropští politici, kteří veřejně pronášejí antisemitské projevy jako vystřižené z prostředí hitlerovského Německa. To je neuvěřitelně nebezpečné: Nepřátelé svobody jsou chráněni demokratickými ústavami. Demokracie chrání své nepřátele. Vnitřní nepřítel je horší než zakuklenci v poušti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Libuše Frantová
