Jak uspěje Babiš v boji s daňovými úniky a rozkrádáním ve státní správě?Anketa
Jak byste obecně komentoval programové prohlášení vlády?
Programové prohlášení současné vlády nevybočilo z programových prohlášení, které předkládaly předchozí vlády s účastí sociálních demokratů. Základní dotaz zní: Kde na splnění cílů chce tato vláda vzít peníze?
Hovoří se v něm, že vláda bude usilovat o přijetí eura. Nebylo by pro Českou republiku lepší, aby nepřijala euro vůbec nikdy?
Vláda by neměla usilovat o přijetí eura, a to mimo jiné i proto, že společná měna euro je čistě politický projekt, jehož ekonomické souvislosti nejsou uspokojivě dořešeny. Problémy, které jsou spojovány s eurem, jsou otevřené, ale i latentní, skryté, a mohou kdykoli vybublat na povrch. Proto si myslím, že tato vláda, pokud bude rozumná, tak euro nepřijme. Z dlouhodobého hlediska se ukáže, že euro není pro Českou republiku přínosem. Na přednáškách často používám: „Euru nikoli dočasně, ale trvale nazdar, a ani korunu z veřejných rozpočtů nazmar."
Fotogalerie: - Důvěra vládě
Vláda též chce na úrovni EU podporovat koordinaci hospodářské a měnové politiky a že bude chtít přistoupit k fiskálnímu paktu...
Je naivní představou, že naše vláda se bude podílet na koordinaci hospodářské politiky EU. Naše vláda a naše politická reprezentace nebude mít nikdy takovou sílu, která by mohla vůbec spoluovlivnit hospodářskou politiku EU. Co se týče přistoupení k fiskální unii, fiskálnímu paktu, my sami bychom se měli snažit, aby naše rozpočty byly co nejméně deficitní, případně vyrovnané. Vyrovnaného rozpočtu by teoreticky mohla dosáhnout i tato vláda. Politici však téměř vždy slibují vyrovnávání rozpočtu, ale jakmile si čichnou k moci, tak podlehnou pragmatismu a řeší spoustu problémů a na své sliby o vyrovnávání deficitů rozpočtů zapomínají. Velmi rád bych se mýlil, ale mám obavy, že ani tato vláda nepřivede zemi k vyrovnaným veřejným rozpočtům.
Psali jsme:
Není zde nebezpečí, že kdybychom přistoupili k fiskálnímu paktu a překročili některé parametry rozpočtu, takže bychom se chytili do pasti a Evropská komise by rozhodovala o našem rozpočtu, čímž bychom se vzdali jedné z posledních suverénních pravomocí naší země a možnosti rozhodovat o našich penězích?
K tomu by to jasně směřovalo. To je další odvrácená strana fiskálního paktu. Byli bychom vázáni politikou, kterou by prosazovala Evropská unie, respektive Evropská komise. My jsme malou ekonomikou a i v rámci tohoto paktu se vždy budou prosazovat zájmy silných a velkých ekonomik. A nikde není napsáno, že priority velkých a silných ekonomik se shodují s prioritami malých otevřených ekonomik. Jsem skeptický k tomu, že pokud se my sami nebudeme chtít zbavit problému dlouhodobého a masivního zadlužení, že by nám k tomu fiskální pakt mohl pomoci.
Co říkáte tomu, že vláda chce podporovat přistoupení k bankovní unii EU?
Prohlubování integračních procesů v situaci, kdy EU zatím nedosahuje nižších forem integrace, tedy, že není schopna zajistit fungování vnitřního, respektive jednotného trhu, považuji za velkou chybu. Dochází k politicky motivovanému přeskakování nižších fází integračního procesu. Pokud se přeskočí a nenaplní nižší formy, tak to vede k deformacím na vyšších formách integrace. Jsou to opět politická rozhodnutí, která nemají oporu v reálném ekonomickém vývoji. Bankovní unie problémy stávajícího uspořádání jen těžko vyřeší.
Není zde u bankovní unie pro české střadatele hrozba, že zahraniční matky budou moci vysát peníze z českých dcer, které přemění ve své pobočky, kde mají uloženy úspory čeští občané?
V současné situaci je bankovní systém v ČR ve vztahu k jiným zemím EU relativně stabilizovaný. Ale změnami v legislativě, které mohou eurokraté kdykoli přijmout, může dojít k tomu, že se postavení dceřiných společností vůči matkám může změnit a tím pádem se rozvolní pravidla a matky mohou část peněz odsát. ČNB v současné době velmi pečlivě a bedlivě hlídá toky peněz mezi matkami a dcerami, tedy KBC a ČSOB, Erste a Českou spořitelnou a Société Générale a Komerční bankou.
Pro české střadatele je výhodou, že český bankovní sektor nebyl v letech 2007 – 2009 zasažen tak silnou bankovní krizí, jako tomu bylo v zahraničí a nemá takové problémy jako banky a finanční skupiny v zahraničí. Pokud přistoupíme k bankovní unii, mohlo by se to změnit a otřesy na finančních trzích by se mohly projevit i u nás. Náš bankovní systém je očištěný, proto by měl podle mého názoru zůstat samostatný a rozhodovat by měla naše centrální banka, nikoli Evropská centrální banka či jiné instituce EU.
Psali jsme:
Devizové intervence ČNB vzbudily řadu negativních reakcí. Ta argumentovala tím, že je potřeba podpořit spotřebu. Není to ale konstruktivismus – dovést lidi k větší spotřebě? A nejsou úspory nutnou podmínkou pro investice? Není lépe peníze uspořit a investovat, než je „projíst“ za spotřební zboží?
Toto je složitá konstrukce, která může být možným vysvětlením. Ale centrální banka udělala vážnou chybu. Je to jedna z mála chyb, které ČNB v posledním desetiletí udělala. Intervence tak, jak byla technicky provedena a jak byla časově rozvržena, není adekvátní naší situaci. Centrální banka svým opatřením nepodpořila spotřebu a nepodpořila ani investice, pouze podpořila část segmentu zahraničního obchodu. Zdůrazňuji, že jenom část, protože ti, kteří jsou závislí na dovozu, zpracování surovin z dovozu a meziproduktů z dovozu, tak ti na tom mohou naopak prodělat, protože tyto komodity jsou obchodovány v eurech nebo dolarech a když se uměle oslabil kurs české koruny, tak se zvýší i náklady na tuto později třeba exportovanou produkci a nikde není dáno, že se zvýší i cena vyvážené produkce. Zde mohou kurzové rozdíly některé exportéry poškodit.
Centrální banka selektivně a naprosto nekoncepčně a uměle podpořila jen určitý sektor ekonomiky. Centrální banka navíc ublížila spoustě spotřebitelů, protože ti nakupují zboží z dovozu a nyní si ho mohou pořídit méně nebo za vyšší ceny. ČNB poškodila segment výjezdového cestovního ruchu, poškodila motoristy a všechny, kteří své zboží musí přepravovat. Ceny těchto komodit na světových trzích sice klesají a místo toho, aby se to i u nás projevilo ve snížených cenách, tak naši spotřebitelé neušetří a naopak někdy musejí sáhnout i hlouběji do peněženky.
Prorůstově mohl působit pokles cen energií. Pokud se podíváme do cenového indexu a rozebereme si ho, tak ceny energií letos v lednu klesly meziročně zhruba o 10 procent. Místo toho, aby se tohoto potenciálu využilo ke zvýšení produkce a následně zvýšení HDP, tak proti tomu působí zvýšení cen jiných komodit po oslabení české koruny. Místo toho, aby se kupovaly nové technologie a více se vyrábělo při nižší ceně elektřiny, tak si to tito výrobci rozmyslí, protože se jim zvýšila cena technologických celků z dovozu. A podobných příkladů bych mohl dodat více.
Psali jsme:
A argument se spotřebou?
Jsem také pro podpoření spotřeby, protože naše reálná spotřeba, tedy ta očištěná o inflaci, je na úrovni roků 2008 či 2009. Téměř pět let tady dochází k poklesu spotřeby. Dokonce docházelo i k poklesu nominální spotřeby, tedy spotřeby vyjádřené v běžných cenách - to znamená spotřeby, která není očištěna od vlivu inflace. Otázka devizových intervencí ČNB je složitým tématem a odpověď není jednoduchá.
Miroslav Ševčík informoval, že tématu devizových intervencí ČNB se bude věnovat 12. března 2014 na Národohospodářské fakultě VŠE vědecká rozprava Vědecké rady za účasti bývalého prezidenta ČR prof. Ing. Václava Klause, CSc., guvernéra Národnej banky Slovenska doc. Ing. Jozefa Makúcha, PhD., viceguvernéra ČNB Ing. Mojmíra Hampla, Ph.D. a děkana Národohospodářské fakulty VŠE v Praze doc. Ing. Miroslava Ševčíka, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
