Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v rozhovoru pro deník Blesk uvedl, že nedostupnost hypoték pro občany s podprůměrným příjmem je v podstatě normální stav, který platil i před poslední ekonomickou krizí. Souhlasíte?
V podstatě ano. Je nutné prvně říci, že na vlastnické bydlení neexistuje nárok a že na něj dle tržních principů nemůže dosáhnout každý. Snaha toto obcházet či výrazně měnit tržní procesy na základě politické podpory vlastnického bydlení pro všechny bez ohledu na příjmy byla mj. jednou z příčin vzniku předchozí krize v USA. A období extrémně nízkých úrokových sazeb z hypoték, v reálném vyjádření (po očištění o inflaci) dokonce záporných, bylo mimořádností a aktuálně jde spíše o návrat do normálu.
Ale podprůměrnou mzdu mají v Česku dvě třetiny lidí! Je tedy pravda, že dnešní situace, kdy jsou pro mladé páry hypotéky na byty ve větších městech jen stěží dosažitelné, je vlastně normální?
Jak jste spokojeni s vládnutím koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD?Anketa
Ceny nemovitostí, zejména ve velkých městech, jsou velmi vysoké. Co za tím stojí? Staví se málo? Lidé s nemovitostmi příliš spekulují pod vidinou rychlého zisku?
Obecně platí, že ceny na trhu rostou, když roste poptávka a/nebo klesá nabídka. V našem případě se slily oba dva efekty. Poptávka po vlastnickém bydlení byla v posledních letech stimulovaná uvolněnou měnovou politikou – extrémně nízkými úrokovými sazbami a devizovými intervencemi. Výrazně klesla výnosnost alternativních aktiv (u některých dokonce do záporu – viz vládní dluhopisy). To nahnalo jak střadatele, tak banky do alternativních aktiv, kterými se staly nemovitosti. Nízké sazby nejen stimulovaly poptávku po vlastnickém bydlení, ale také poptávku po investičních bytech, bytech pořízených jako investice (na pronájem, na AirBnb) či jako konzervativní způsob, jak mít uložené bohatství. To mělo poptávkový dopad i na trh nemovitostí.
Druhý efekt byl nabídkový – zastavení bytové výstavby. To je dle mého hlavní problém českého nemovitostního trhu a návrat do normálu bude trvat dlouhá léta.
Aktivity nejrůznějších skupin, které brzdily a brzdí výstavbu, mají dalekosáhlé důsledky, nejen přímo na cenu nemovitostí. Jedním z doprovodných efektů je mj. koncentrace na developerském trhu (malá firma si nemůže dovolit ustát tak dlouhé a rizikové podnikání) a rovněž to stimuluje výstavbu velkých bytových komplexů, kde se vysoké fixní náklady rozloží. Rovněž se vyplatí stavět spíše malé investiční nebo naopak velké luxusní byty, než byty pro klasické středně příjmové rodiny.
Psali jsme:
Česká ekonomika je mnohdy dávána za vzor v rámci států bývalého východního bloku, je to ale skutečně tak? Co třeba takové Slovinsko, kde mají takřka dvojnásobnou minimální mzdu, a přitom si také drží poměrně nízkou úroveň nezaměstnanosti – 5,3 %? Jsou na tom Slovinci skutečně lépe? A pokud ano, proč?
Slovinsko v posledních letech není zrovna dobrým příkladem úspěšného ekonomického vývoje a už vůbec bych v tomto ohledu nevytrhl z kontextu výši minimální mzdy a nezaměstnanost. Ostatně jsme tuto zemi v HDP na obyvatele předehnali.
Nevím, jestli bych použil sousloví vzor východního bloku, ale je třeba jasně říci, že tato země je velmi úspěšná a celý vývoj od roku 1989 je obrovský úspěch, na který bychom měli být hrdí a nikoli se jej snažit lacině relativizovat. Já jsem nedávno na jedné konferenci řekl, že pro mě jsou důkazem našeho úspěchu dva neekonomické ukazatele (mimo řady ekonomických) – a to vývoj počtu obyvatel a délka života. Obojí roste.
Naše země nezaznamenala úprk svých obyvatel na Západ (na rozdíl třeba od Polska, Bulharska, nemluvě o Pobaltí či Ukrajině, ale třeba i východní části Německa), ani dočasná pracovní migrace do zahraničí není u nás fenomén a v rozsahu, jako je třeba v Polsku nebo na Slovensku. Naopak, zaznamenali jsme velký příliv migrace. Počet cizinců v naší zemi vzrostl sedmkrát od roku 1993. Neboli, domácí obyvatelé nedostali negativní impuls hledat si štěstí jinde a zahraniční obyvatelé nás naopak vnímají jako úspěšnou zemi, kde mohou najít své štěstí. A co se týče délky života (naděje dožití) – ta se od revoluce rapidně zvýšila, relativně nejvíce v celé Evropě. I to v sobě koncentruje celkově úspěšný vývoj naší země od revoluce.
Fotogalerie: - Sto let Hradní stráže
Fotogalerie: - Vymíráme?
Česká ekonomika je nyní v porovnání HDP na hlavu na 85 procentech průměru zemí eurozóny. Je to dobrý výsledek? A je v jeho světle reálné, že bychom se ke kupní síle takového Německa nebo Rakouska přiblížili do 15 let, jak predikuje guvernér ČNB Jiří Rusnok?
Ohledně pokračování českého ekonomického růstu byl Jiří Rusnok optimistický. Podle guvernéra ČNB nic nenasvědčuje tomu, že by příští rok, nebo v roce 2020 mělo dojít k zásadnějšímu poklesu. Souhlasíte s Rusnokovým hodnocením?
Centrální bankéř stejně jako ministr financí nemá z definice svého postavení strašit a šířit pesimistická očekávání. Globální, evropská a pro nás zejména německá ekonomika ale vykazuje v poslední době některé znaky zpomalení – například index nákupních indikátorů v průmyslu či spotřebitelský sentiment dávají (při vší kritičnosti k těmto ukazatelům) ne příliš pozitivní signály. K tomu se přidávají i signály z domácí ekonomiky. Jako velmi nebezpečnou vidím situaci, kdy dlouhodobě růst mezd předhání růst produktivity práce. Nechci strašit krizí, ale obávám se, že zpomalení bude výraznější, než predikuje většina institucí. V příštím roce očekávám zpomalení dynamiky exportu, jakož i spotřeby (náznaky poklesu spotřebitelského sentimentu tu již jsou), nevidím ani moc optimismu ohledně vývoje investic.
Ekonom Vladimír Pikora na Facebooku napsal: „Já si myslím, že pokud nenastane v Německu občanská válka či jiná katastrofa, tak Německo za mého života nedoženeme. Není to možné, když to nejlepší z české ekonomiky není v českých rukách.“ Má pravdu?
Má pravdu, ale já se na věci snažím dívat dynamicky. Dočasné množství úspěšných exportních firem v zahraničních rukách není neměnná konstanta. Je to nějaký výsledek evolučního procesu (byť zejména v minulosti výrazně deformovaného pobídkami a podobnými zásahy). S tím, jak česká ekonomika postupně bude sílit, bude sílit i domácí kapitál a ten postupně začne skupovat aktiva v zahraničí, ale i zahraniční aktiva v české ekonomice. V tomto ohledu bych byl optimistický.
Psali jsme:
„Ignorovat Čínu nelze, je to druhá největší světová ekonomika,“ řekl Jiří Rusnok ke snahám našich vrcholných představitelů o posílení obchodních vztahů s touto zemí. Považujete tyto snahy za logické a správné, nebo by se dnes mělo Česko orientovat raději jinam?
Naše závislost na EU a Německu je extrémně vysoká. Nízká míra diverzifikace exportu může být v dobrých časech naší ekonomice život usnadňující faktor, ale naopak při zpomalení v EU budeme patřit k jedné z nejohroženějších zemí. Snaha o větší diverzifikaci zahraničního obchodu je v tomto ohledu správná. Klíčové ale je zajistit pro naše zboží nové exportní trhy. My nepotřebujeme čínské investice tady u nás, ale potřebujeme možnost umístit snáze české zboží na složitém čínském trhu. To by měla být hlavní snaha naší ekonomické diplomacie. Platí to pro Čínu, Indii, ale i pro řadu zemí, kde mají české výrobky tradici a naše republika dobrý zvuk – ať už jde o Vietnam, Laos, nebo země Blízkého východu či Latinské Ameriky.
Kde vidíte do budoucna největší potenciál pro další český ekonomický rozvoj?
Potenciál si musíme vytvořit. Věřím v evoluční síly. Jen se jim nesmí házet klacky pod nohy. Náš potenciál je v domácím kapitálu, v investicích a v orientaci na to, v čem máme komparativní výhodu. Velmi bych se obával toho, abychom se nepoddali módní vlně, že vše vyřeší IT, věda a výzkum a že budoucnost je v nejrůznějších službách a v soft skills. Naše komparativní výhoda je jinde, je v sofistikované průmyslové výrobě.
Co kauza lithium? Jde jen o nafouknutou bublinu, nebo může tento kov do budoucna hrát v ekonomickém rozvoji České republiky významnou roli?
Nesázel bych na to, že najdeme zázračný zdroj, který téměř bez práce přinese boom české ekonomiky. Možná to pro dílčí odvětví může být zajímavé, ale v makroekonomickém ohledu to dle mého bude spíše marginálie. Naše komparativní výhody jsou jinde, ne v nerostném bohatství.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
