V době horečnatých jednání evropských politických špiček o budoucnosti Řecka jste na svém blogu napsala, že Řecko nesmí být „zachráněno“, což je jediná možnost záchrany jak pro Řecko, tak pro zbytek Evropy. Nakonec k jeho „záchraně“ tedy dojde, co to může znamenat pro Evropskou unii?

Moc dobrá zpráva pro Evropskou unii jako celek to není. Ta má možná trochu nesrozumitelná poznámka, že Řecko nesmí být „zachráněno“, což je jediná možnost jeho záchrany, narážela na to, že to, co se v konvenčním uvažování považuje za záchranu, tedy poskytnutí nové pomoci, ve skutečnosti situaci Řecka jen zhoršuje. V Řecku došlo ke zvýšení daní, osekání sociálního systému. Tedy dochází k dalšímu propouštění, snížení disponibilního příjmu obyvatel. Země propadne – či nejspíš už propadla – do recese, ze které se sotva dostala. V důsledku recese se jí nebude dařit vybírat daně podle plánu a výdaje z rozpočtu naopak budou vyšší, než se naplánuje. Finanční situace země se ihned začne dál zhoršovat. Již dvakrát – ano, dvakrát! – byl v minulosti Řecku naordinován ze strany MMF a dalších věřitelů stejný recept: šetřete. A už dvakrát to uvrhlo zemi do recese a ještě víc zhoršilo její finanční pozici, tedy zvětšilo dluh. Teď k tomu dojde potřetí.

Řecko tedy nemá šanci se ze zadlužení vymanit žádnou další finanční pomocí?

Dluh se již dávno stal nesplatitelným. Je-li něco nesplatitelné, je to již jen smazatelné – tedy „zbankrotovatelné“. Řecko dokonce loni docílilo největšího takzvaného primárního přebytku rozpočtu mezi evropskými zeměmi. To je přebytek počítaný bez započtení splátek dluhu. To právě splátky dluhu táhnou Řecko ke dnu. Ale čím více Řecko splácí, tím víc jeho dluh roste, protože za účelem splácení si musí brát nové úvěry. Jde o takzvanou dluhovou past. Z toho plyne, že bude-li dosažena dohoda a Řecko po svém nynějším překlenovacím úvěru dostane další peníze ze třetího záchranného balíku, samo si naordinuje smrtící léčbu a do několika měsíců bude opět stát před bankrotem. Pouze s tím rozdílem, že jeho dluh bude ještě větší. Jinými slovy, dřívější bankrot je pro Řecko výhodnější než pozdější. Stejně tak pro jeho věřitele. Bylo by lepší nedohodnout se na něm. A součástí toho by měla být i měnová odluka.

Čeští kritici Evropské unie tvrdí, že jsme před jedenácti lety vstupovali do jiné EU, než je ta nynější. Jak vy hodnotíte vývoj společenství během našeho členství a je jeho budoucnost v dalším sjednocování, nebo je pravděpodobnější odchod některých členských zemí?

Neřekla bych, že tehdy byla Evropská unie nějak zásadně filozoficky jinde než dnes. Hlavní rozdíl byl v tom, že tehdy jsme prožívali nebývale dlouhé období hospodářské konjunktury, takže se problémy spojené se zadlužením neprojevovaly tak výrazně. Ty vždy vyplývají na povrch při hospodářských krizích. Pak přišel rok 2008 a od té doby stíhá jedno dno krize dno druhé a třetí... A tím problém vyplul na povrch. Přesněji řečeno, vyplulo na povrch to, co mělo být a bylo jasné už při vzniku eura. Totiž to, že euro je zaváděno v oblasti, která rozhodně není takzvanou optimální měnovou zónou. Neboli euro není vhodné pro všechny země. To jen teď je v praxi vidět to, co eurorealisté věděli už tehdy v teorii.