Ekonomka Šichtařová v ráži: Manýry bolševika z padesátých let. Udavačství. ČSSD plive na živnostníky a dělá vše pro to, aby bylo co nejvíc lidí bez práce

O minulém víkendu představila ČSSD svůj volební program, v němž mimo jiné slibuje do pěti let průměrný měsíční plat 40 tisíc korun. Co jí ke splnění slibu může pomoci? Rostoucí produktivita práce? Převis poptávky po zaměstnancích nad jejich nabídkou? Nebo inflace, při níž si ale lidé nepomůžou?

Pokud slibuju něco, o čem je dopředu zřejmé, že to nejde splnit, pak lžu. ČSSD slibuje něco, o čem je jednoznačně jasné, že to splnit nejde. V roce 2016 dosáhla průměrná mzda 27 589 korun. Pokud by v roce 2021 měl průměr překročit 40 tisíc, musí v průměru každý rok růst o 7,8 procenta. Přitom za posledních dvacet let růst průměrných mezd nedosáhl tempa 7,8 procenta ani v jednom jediném roce. Produktivita práce se sice hypoteticky zvýšit může, a tím by mohla růstu mezd pomoci, ale v realitě v posledním roce naopak klesala. Převis poptávky po zaměstnancích nad jejich nabídkou také žene mzdy vzhůru, ale ne o nutných 7,8 procenta a už vůbec ne pět let v kuse – tento jev napnutého trhu práce nikdy nemá empiricky šanci vydržet víc než rok, pak ekonomiku nedostatek zaměstnanců začne brzdit. Čili je to naprostý nesmysl.

Dává také vůbec smysl v době, kdy v důsledku 4. průmyslové revoluce roboti pomalu nahradí všechnu rutinní práci a postupně i složitější práci, třeba prodavaček samoobslužnými pokladnami, přicházet se slibem na zvýšení minimální mzdy do pěti let na 16 tisíc korun, jak to sociální demokraté rovněž činí?

Samozřejmě, že to smysl nedává. A proč to smysl nedává, jste odpověděl sám za mě: Nikdy nebylo snazší rutinní pracovníky nahrazovat stroji: prodavačky, hlídače, vrátné, uklízečky, zahradníky. Místo nich při zvýšení minimální mzdy zaměstnavatelé „zaměstnají“ samoobslužnou pokladnu, alarm, závoru na čočku, autonomní robotický vysavač, autonomní sekačku. To všechno již dávno existuje a používá se, masovému rozšíření brání jen to, že někteří zaměstnanci jsou stále ještě levnější. Jenomže pokud tyto zaměstnance připravíme o práci, stanou se nezaměstnatelní, protože nemají žádnou kvalifikaci.

Argumentovat tím, že v minulosti jsme statisticky nepozorovali po zvýšení minimální mzdy nárůst nezaměstnanosti, není správné ze dvou důvodů. Zaprvé minimální mzda se nikdy nezvýšila na 16 tisíc. Zadruhé, jak jsem řekla, tito lidé se stanou nikoliv jen nezaměstnaní, ale nezaměstnatelní. To je rozdíl. Oni se totiž už nemají šanci uplatnit kvůli své nízké kvalifikaci. Tedy oni si už ani práci hledat nebudou. Jednoduše z trhu práce vypadnou. Ve statistikách přestanou figurovat. Nezaměstnanost se tak statisticky nezvýší, ale zvýší se kolonka „ekonomicky neaktivní obyvatelstvo“.

Jinými slovy, ČSSD dělá nejen vše pro to, aby zničila živnostníky, protože na ně plive, kde jen může, ale také dělá všechno pro to, aby vyrobila co nejvíc lidí bez práce. Vskutku „sociální“ program!

To koalice KDU-ČSL a Starostů ve svém volebním programu přichází s návrhem daňově zvýhodnit rodiny s dětmi, a to pomocí odvodů na sociální pojištění. Když se rodiče starají o děti, měli by také o něco méně přispívat do důchodového systému, ale potom z něho více čerpat, protože jejich hlavní výdajová stránka je ve prospěch té rodiny. Když odhlédneme od politické (ne)průchodnosti návrhu, myslíte si, že by vůbec bylo možné tuto úvahu převést do praxe?

To dává mnohem větší smysl. Konkrétní nastavení parametrů je věc jedna, ale ekonomický smysl věc druhá. A tohle ekonomicky logiku má. Protože když máte hodně dětí, také jste vlastně – zní to hrozně, ale technicky vzato to tak je – výrobcem daňových poplatníků. Čili kdo má hodně dětí, vlastně tím zabezpečuje či zvyšuje udržitelnost důchodového systému. A to ani nemluvím o tom, že kdo má hodně dětí, po větší část života se musí víc uskromňovat, protože ze svého příjmu živí víc krků. Naopak bezdětní lidé živí jen sami sebe, nepočítám-li odvody státu, a navrch ani „nevyprodukovali“ další své nástupce, kteří by demograficky systém udrželi. Čili čistě demograficky vzato to sedí, problém je však v té druhé polovině úvahy: že by tito lidé s dětmi měli dostávat ze systému víc. Cožpak o to, hezké by to bylo, ale vtip je v tom, že já jsem přesvědčená, že vše směřuje k tomu, že časem budeme všichni dostávat rovný a minimální důchod.

Ředitel odboru poradců předsedy vlády Vladimír Špidla na konferenci „Směrem k práci 4.0“ řekl, že digitalizace a robotizace průmyslu vyvolá radikální změnu organizace práce, že se odhaduje úbytek až 53 procent pracovních míst v České republice. Lze zvládnout sociální a společenské důsledky tak obrovských změn, nebo jste k podobným téměř až katastrofickým prognózám spíše skeptická?

Pan Špidla se mýlí. Přesněji řečeno: On řekl zatím jen tu první polovinu pravdy. Totiž že ubyde mnoho pracovních míst. Že je to zrovna 53 procent, to je trochu vycucané z prstu, o tom mám představu mimochodem právě proto, že aktuálně s Vladimírem Pikorou dokončujeme knihu právě o průmyslové revoluci 4.0, takže jsem tomuto problému posledních několik měsíců intenzívně věnovala. Ale budiž. Ale chybí ta druhá polovina. Totiž že nová pracovní místa vzniknou a dost možná jich bude stejný počet jako těch, která zanikla. Kdo před dvaceti lety věděl, co je to dron? A dneska už tu máme profesi „pilot dronů“. A tak bychom mohli pokračovat.

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok prohlásil, že Česká republika je v obecné rovině připravena na přijetí eura a přechod na jednotnou evropskou měnu by zvládla. A i když je stále velká propast mezi námi a eurozónou v oblasti cen a příjmů, tak se prý do čtyř, pěti let můžeme mzdové úrovni eurozóny přiblížit. Myslíte, že ty v poslední době překvapivě četné výroky k přijetí eura jsou jen náhodou, nebo už mohou mít za cíl zvolna připravit veřejnost na přijetí společné měny?

Myslíte trochu něco jako konspiraci, jak přijmout euro s námi, ale vlastně bez nás? Já bych v tom, popravdě, zas až tolik konspirace nehledala, spíš v tom u většiny protagonistů vidím pouhou blbost. Koneckonců ČNB si nějak musí „odůvodnit“, proč intervence proti koruně držela tak dlouho a že to vlastně bylo správné. Takže se dnes tváří, že by přijetí eura – které technicky vzato intervenčnímu režimu vlastně odpovídá – bylo v podstatě neškodné. Není tomu tak. Zatímco před intervenčním režimem jsem nebyla nepřítelem přijetí eura a tvrdila jsem, že by na nás dopadlo nejspíš neutrálně, jenom by se zvýšila podstupovaná rizika, dnes, po více než tříleté zkušenosti s intervenčním režimem, se ze mě stal vyloženě nepřítel přijetí. A tvrdím, že by dopad nebyl neutrální, nýbrž velmi negativní. Už jsme o tom na tomto místě při předešlých rozhovorech mluvili: Zkrátka tento intervenční režim ukázal, jak moc česká ekonomika během této doby začala technologicky i mzdově zaostávat. A to přitom intervence šly ukončit. Od eura by cesty zpět prakticky nebylo.

Milan Štěch

"Slušně, ale důrazně."

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Minulý týden hovořil předseda Senátu Milan Štěch o tom, že by se měly zvýšit odvodové podmínky pro osoby samostatně výdělečně činné na úroveň nyní platnou pro zaměstnance. Uprostřed tohoto týdne pak pro Český rozhlas plus pronesl, že by lidé měli nahlašovat své sousedy, pokud zneužijí postavení podnikatele v rámci takzvaného švarcsystému. Čím je stávající praxe tak neudržitelná, že se k tomuto tématu musí druhý nejvyšší ústavní činitel v zemi opakovaně vyjadřovat?

Problém není ve stávající praxi, problém je v tom, že pan Štěch má povahu a manýry bolševika z padesátých let. Udavačství by se mu zachtělo. Pak zase prý živnostníci nejsou „národohospodářsky užiteční“. A o chvíli později se v programu ČSSD dočteme, že živnostníci živoří a měli by uvažovat o „zakládání družstev“. Aneb najděte pět rozdílů proti počátkům kolektivizace. Víc se k tomu vyjadřovat nehodlám, průměrně inteligentní osoba už pochopila, s kým má tu čest.

Až dosud byla ekonomická evidence tržeb hlavně terčem kritiky. Ale v osmém ročníku ankety advokátní kancelář Ambruz & Dark Deloitte Legal o nejlepší zákon roku, v níž hlasují zástupci firem, podnikatelů a odborné veřejnosti, skončila EET na druhém místě za zákonem o zveřejňování otevřených dat. Neukazuje se tak, že ji lidé ve skutečnosti vnímají jako nástroj k narovnání podnikatelského prostředí, zatímco její mediální obraz byl dán těmi, kdo měli z nejrůznějších důvodů zájem, aby se EET nezavedla?

Nevím, kdo byl v porotě, ale vysvětlení je trojí. Buď se porota chtěla zavděčit, nebo byla účelově vybrána, nebo je odtržená od reálného ekonomického života.