Elitní ekonom k migraci: O tomto se ve Švédsku nesmí mluvit, mám čísla. Musíme říct: Ne, nedostanete tady nic. Je to tu jak v 50. letech, tresty za „nesprávné“ názory

1. 9. 2015 7:28

ROZHOVOR Německo podle ekonoma Pavla Kohouta opovrhlo Poláky a Čechy, když při vstupu středoevropských zemí do EU si xenofobně vyjednali jejich několikaleté vyloučení ze svého pracovního trhu, a místo nich masově zve Afričany a Araby. „Dobrá, je to rozhodnutí Němců, ale ať nás nenutí do něčeho podobného. Češi nemají tuny másla na hlavě kvůli válkám a vraždění,“ prohlásil známý ekonom. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hovoří o politicích, kteří by se uplatnili ve Třetí říši, o imigrantech, kteří s chutí pobírají sociální dávky, ale zároveň nás – Evropany – pokládají za nevěřící méněcenné podlidi, a nabízí jednoduché řešení, jak zabránit masové migraci.

Elitní ekonom k migraci: O tomto se ve Švédsku nesmí mluvit, mám čísla. Musíme říct: Ne, nedostanete tady nic. Je to tu jak v 50. letech, tresty za „nesprávné“ názory
Foto: Archiv TZ
Popisek: Europoslanec Tomáš Zdechovský navštívil uprchlický tábor na Sicílii

Horkým tématem, které rezonuje nejen u nás, ale v celé Evropě, a které převážilo nad ostatními problémy, jako je nekončící konflikt na Ukrajině nebo řecký bankrot, je sílící příliv uprchlíků ze severu Afriky, Blízkého a Středního východu i Balkánu. V čem vidíte větší nebezpečí, v invazi lidí jiné kultury a zvyků, nebo v rostoucí xenofobii, před níž varují čeští vědci?

Po druhé světové válce si Evropané uvědomili, že nesmějí nenávidět lidi jen na základě původu. Pokud jde o nenávist na základě víry, ta Evropany přestala bavit již po náboženských válkách. Xenofobie v Evropě prakticky vymizela. Až do relativně nedávné doby, kdy se zase objevila v čerstvé a agresivní podobě. Proč?

Příklad. Před nedávnem dojala Evropu palestinská holčička, která se rozplakala v přímém televizním přenosu, neboť jí hrozila deportace zpátky do Libanonu. O něco později vyšlo najevo, že ta roztomiloučká holčička touží vyhladit z mapy Izrael; jejímu názoru na svět dominuje absolutní a bezvýhradná xenofobie. Ta pramení z její rodiny, z prostředí, kde se narodila a kde vyrůstala. Tuto xenofobii přinesli imigranti do Evropy. Taková míra nenávisti pěstovaná v dětech je opravdu smutná a šokující.

Ale abych nebyl úplně negativní. Moji sousedé jsou Libanonci. Příjemná, milá rodina, pracovitý muž, žena v domácnosti s malým synem. Pokud spolu mluvíme o mezinárodní situaci, soused si vždy jen přeje, „aby ti blázni už konečně přestali střílet“. Ani nevím, zdali jsou muslimové nebo libanonští křesťané. Ani to nepotřebuji zkoumat, u normálních lidí na tom přece nezáleží.

Myslíte si, že vzhledem k té xenofobii, kterou přinášejí imigranti do Evropy, jde dnes o obranu naší civilizace? A dělají pro to evropští politici, co je potřeba? Jak hodnotíte přístup evropské politické reprezentace k problému sílící migrace?

Evropští politici jsou v naprosté většině nepříliš vzdělaný, nepříliš odvážný, ale zato velmi tvárný materiál. Stačila dvě desetiletí masivní muslimské imigrace a v Evropě máme politiky, kteří by se uplatnili v Třetí říši, minimálně na rétorické úrovni. Podotýkám, že z velké části jde o etnické Evropany, kteří se snaží zavděčit svým muslimským voličům. Například Jeremy Corbyn nebo George Galloway. Některé výlevy těchto politiků jsou k nerozeznání od nacistické propagandy.

Pak tu jsou politici, kteří jsou přímo imigrantského původu. Například Lutfur Rahman, bývalý starosta londýnské čtvrti Tower Hamlets. Během úřadu se mu podařilo zavést na radnici bangladéšskou politickou kulturu, včetně korupce, volebních podvodů a napojení na organizovaný zločin. Když už toho všeho začalo být příliš, snažil se odbýt kritiky poukazem na „islamofobii“. Naštěstí marně. Soud jej zbavil úřadu a uložil pokutu 250 tisíc liber.

Pří vší úctě k jiným kulturám, vážně nechápu, proč tohle máme trpět.

Ale abych zase nebyl úplně negativní: současný britský ministr průmyslu a obchodu Sajid Javid, syn pákistánských ekonomických imigrantů, je správný muž na správném místě. Je příkladem, že některé imigrantské rodiny jsou schopné integrace bez problémů. Sajid Javid dělá pro evropskou civilizaci více než někteří etničtí Evropané.

Podle místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska nám nezbývá než se smířit s tím, že uprchlíci, kteří už se na evropské území dostali, tady zůstanou. Máte stejnou obavu?

Nejsem paušálně proti přistěhovalcům. Dokonce mi nevadí ani tzv. ekonomičtí migranti, kteří jdou za lepším, pokud jejich cílem je práce, a nikoli život na podpoře. Půjdu ještě dále: myslím, že tento typ imigrantů bychom měli vítat. Vadí mi ale především ten druh imigrantů, kteří jsou sami nositeli nenávisti a xenofobie.

Samozřejmě mi vadí i ti, kteří mají tendence ke kriminalitě. Ve Švédsku dramaticky vzrostla kriminalita v průběhu let, kdy se země otevřela masové imigraci. Počet přepadení a násilných přepadení v přepočtu na 10 000 obyvatel vzrostl od roku 1950 do roku 2014 celkem 8,18 krát. Zdivočeli snad Švédové? Ale ne. Jen si dovezli imigranty ze zemí, kde panují drsnější mravy.

Statistiky švédského Úřadu pro prevenci kriminality (Brottsförebyggande rådet) celkem přesně vyčíslují míru rizika jednotlivých menšin. Například imigrant ze severní Afriky má 4,7 krát vyšší pravděpodobnost než etnický Švéd, že získá záznam v trestním rejstříku. Imigrant z rovníkové Afriky má 5,3 krát větší pravděpodobnost, že bude odsouzen. To jsou tvrdá data z oficiálních zdrojů. Ve Švédsku je ovšem tabu o nich psát a veřejně diskutovat. Mimo Švédsko se o nich neví, protože tyto zdroje se nepřekládají do jiných jazyků.

Například mapu sedmnácti rizikových předměstí Stockholmu také nedostanete v turistickém informačním středisku. Ale máte možnost nahlédnout do odtajněného dokumentu švédské policie, kde na straně 20 začínají mapy švédských měst se zakreslenými rizikovými oblastmi (utsatta områden), respektive segregovanými čtvrtěmi (segregerade bostadsområden).

Chápete to? Nejotevřenější a vůči imigrantům nejvstřícnější evropská země má ve všech svých velkých městech segregované oblasti, které švédská policie mapuje kvůli organizovanému zločinu! Integrace přistěhovalců je jedno velké fiasko.

Znalci švédštiny si mohou přečíst třeba i tento dokument s názvem „Brottslighet bland personer fo¨dda i Sverige och i utlandet“ (Kriminalita mezi osobami narozenými ve Švédsku a v zahraničí). Pokud se dokumentem prokoušete aspoň částečně, pochopíte, proč se Švédsko na mezinárodní úrovni nechlubí touto odvrácenou stranou imigrace.

Ze všech nejvíce mi ale vadí imigranti, kteří s chutí pobírají sociální dávky, ale zároveň nás – Evropany - pokládají za nevěřící méněcenné podlidi. Sami si ze své země udělali kůlničku na dříví, ale protože ve své údajně svaté knize mají napsáno, že jsou víc než ostatní, považují se za pány světa. Přitom tihle páni světa mají tendence neustále se kvůli něčemu urážet jako malé děti. V lepším případě. V horším případě jsou agresivní, pokud dostanou příležitost. Kvůli agresivnímu islámu musíme procházet nepříjemnými bezpečnostními prohlídkami na letištích a teď, po pokusu o atentát na pařížský rychlík, to vypadá, že brzy i na nádražích.

Česká republika je zatím tranzitní zemí, přes kterou uprchlíci přecházejí dál – k vysněným rájům – Německu, Dánsku, Švédsku, ale například Němci očekávají, že počty žadatelů o azyl během letošního roku dosáhnou rekordního čísla osmi set tisíc. Žádají proto větší solidaritu od dalších zemí EU a přerozdělování uprchlíků. Ale je to řešení?

Řešení existuje. Je třeba důrazně sdělit všem: Ne, nedostanete žádné sociální dávky. Nedostanete byt zdarma ani cokoli jiného zdarma. Míra nezaměstnanosti je u nás tolik a tolik procent, takže si spočítejte sami, jakou máte šanci se uživit. Myslíme to vážně.

Pak by skutečně přicházeli jen ti, kteří jsou doopravdy politicky pronásledováni, což jsou možná stovky případů ročně. Anebo ti, kteří chtějí stůj co stůj pracovat za každou cenu. Nic proti nim, takoví by měli být vítáni. Fungovat ale může jen výběrová imigrace, nikoli masová.

Bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann pohrozil, že pokud se na řešení přistěhovalecké vlny nebudou podílet všechny země EU, bude nutné přistoupit k obnově hraničních kontrol. Vedle toho zaznělo, že pokud Německo hraniční kontroly zavede, Česká republika se přidá. Je to správný a potřebný krok? Neblíží se konec Schengenu a postupný rozklad Evropské unie?

Němci jsou posedlí představou, že musejí odčinit viny svých předků za dvě světové války a za holokaust. Takže v rámci odčiňování vin přijmou letos nejméně 700 000 imigrantů. To odpovídá zhruba 0,05 procentům celkového počtu obyvatel Afriky a Středního východu. Jinými slovy, 99,95 procenta obyvatelstva těchto částí světa ještě zbývá a teoreticky se může vydat na cestu kdykoli během následujících let.

Prakticky to znamená, že pokud Němci nepřehodnotí svoji šílenou a sebedestruktivní sociální a azylovou politiku, je konec Schengenu jistý.

Evropští politici i komentátoři, ale i čeští vědci kritizují Českou republiku za odmítavý přístup k povinným kvótám na přerozdělování uprchlíků, označují českou společnost za rasistickou a xenofobní. Jsme opravdu takoví?

Ale vůbec ne. Češi nejsou xenofobové. Občas jsou mezi nimi burani, kteří se neumějí slušně chovat k cizincům, včetně těch, kteří dávno mají české občanství. To je sice trapné, ale burani se najdou v každém národě. Paušální výčitky tohoto typu jsou absurdní.

Zejména němečtí politici mají skvělou příležitost mlčet. Při vstupu středoevropských zemí do EU si Němci xenofobně vyjednali jejich několikaleté vyloučení ze svého pracovního trhu. V důsledku tohoto rozhodnutí stovky tisíc Poláků a jiných Středoevropanů nezamířily do Německa, kam mají nejblíže, ale do Británie, kde byli přijati nejochotněji. Díky tomu Británie získala novou etnickou menšinu, která se vyznačuje nadprůměrnou pracovitostí a nejmenším procentem čerpání sociálních dávek. Poláci, Litevci, Estonci, Lotyši, Češi a Slováci v Británii pracují, platí daně a postupně splývají se společností: to je příklad imigrace, která funguje. Podobně fungovala československá emigrace po roce 1968 nebo maďarská po roce 1956.

Německo Poláky a Čechy opovrhlo, místo nich masově zve Afričany a Araby. Dobrá, je to rozhodnutí Němců, ale ať nás nenutí do něčeho podobného. Češi nemají tuny másla na hlavě kvůli válkám a vraždění. Češi neměli za první republiky žádný Institut pro rasový výzkum – tuto neblaze proslulou instituci, která se pokoušela udělat z rasismu vědu, založili Švédové.

Češi neplatili Německu za likvidaci vlastních občanů jako Slováci. Neexistovala ani žádná česká jednotka SS na rozdíl od jednotek chorvatských a ukrajinských. Češi neprováděli v koloniích bestiální ukrutnosti jako například Belgičané.

Po válce náš národ přijal nemalý počet Řeků, Vietnamců, Ukrajinců a dalších národností. Tento národ má jistý historický důvod být zaujatý vůči Rusům, a přesto zde mnoho Rusů žije a cítí se dobře. Nemáme se jako celek za co stydět, není třeba se za cokoli omlouvat, nemusíme nic odčiňovat.

A pokud jde o petici českých vědců, připomněl bych reakci Alberta Einsteina na petici Sto vědců proti Einsteinovi: „Proč je jich sto? Pokud se mýlím, stačilo by, aby na to poukázal jeden.“

Chápu, že někdo je zastáncem neomezené migrace. Každý má právo na svůj názor. Ale děsí mě, pokud tito lidé se stalinistickým zápalem vydávají svůj názor za jediný správný, všechny ostatní veřejně špiní a jejich nositele nálepkují jako méněcenné. Vzniká atmosféra, která připomíná 50. léta, naštěstí zatím bez šibenic: myšlenková monokultura, autocenzura, urputné pronásledování „nesprávných“ názorů. Švédsko například zavedlo „zákon proti pomluvám a urážkám ( förtal och förolämpning), který fakticky končí svobodu projevu. Bez obav z trestu lze kritizovat již jen počasí a fašisty (lhostejno, zdali skutečné či jen údajné). Smutný konec dříve liberální společnosti.

Jak vnímáte postoj vicepremiéra Andreje Babiše o tom, že bychom měli uzavřít vnější hranice Schengenu?

Rád bych žil ve světě, který by se bez hranic obešel. Jenomže na jedné straně máme evropský sociální stát, který marnotratně rozdává peníze za nic. Na straně druhé máme miliardu Afričanů, z nichž mnozí by se rádi vydali do pohádkové země, kde pečení holubi padají rovnou do úst. Za těchto okolností je hranice bohužel nutná.

Příklad. Somálská matka tří dětí má doma měsíční příjem na úrovni asi 50 dolarů. Jakmile se dostane do Švédska, má nárok na měsíční příjem v hodnotě 22 249 švédských korun (2630 dolarů), pokud vezmeme v úvahu veškeré sociální dávky.

Motivace dostat se do Evropy je proto extrémně silná. Vymyslet si příběh o politickém pronásledování není problém. Žádný evropský právník nedokáže, že jde o fikci. Kdyby vnější schengenská hranice neexistovala, Evropa přijde na buben během pár let.

Evropa potřebuje pracovní sílu a dle některých analytiků se bez imigrace neobejde. Proč tzv. uprchlické krize nevyužít a neudělat maximum pro integraci a asimilaci imigrantů? Mohou být z ekonomického hlediska pro Evropu přínosem?

Letos v červnu jsem četl v deníku The Telegraph článek o první romské, respektive cikánské (gypsy) absolventce Oxfordu. V Británii žije několik set tisíc příslušníků této menšiny již stovky let a teprve letos se jedné její příslušnici podařilo vystudovat zmíněnou prestižní univerzitu. Jestliže se Evropě dlouhodobě nedaří integrovat ani své tradiční menšiny, jak potom můžeme očekávat, že v masovém měřítku asimiluje daleko odlišnější kultury? Samozřejmě, vždy se najdou takoví jako Sajid Javid, ale takoví budou pravděpodobně vždy v menšině, obávám se.

Britský komentátor Ruben Andersson v deníku The Guardian tvrdí, že bychom měli reagovat jako některé evropské země po druhé světové válce a vzít to jako příležitost a namísto potápění člunů a nasazování policie a armády na hranicích, bychom uprchlíkům měli nabídnout víza a letenky. Nebylo by to humánnější nebo „evropštější“?

The Guardian je levicový deník, místy extrémně levicový. Levice má ráda masovou imigraci z jednoho prostého důvodu. Ne, nejde o lidská práva nebo solidaritu. Ten hlavní důvod je zvyšování počtu levicových voličů. Čím více hladových krků musí stát živit, tím více bude levicových voličů. Západoevropské socialistické strany už dávno pochopily, že když nestačí domácí socialističtí voliči, je třeba je dovézt ze zámoří.

Za dojemnou starostí o běžence je cynický výpočet: potřebujeme o milion nebo dva natažených dlaní více, protože dlaň, která pobírá sociálku, bude pravděpodobně házet do volební urny hlasy pro nás, pro levici. A opravdu to tak funguje. V posledních parlamentních volbách v Británii hlasovaly asi dva miliony příslušníků etnických menšin pro levici, jen asi milion pro Konzervativní stranu. Ale je pozoruhodné, že například Sikhové a Indové jsou převážně pravicoví, zatímco muslimové tíhnou jednoznačně k levici.

V čem vidíte největší problém sílící migrace? V ohrožení bezpečnosti, v ekonomické zátěži, pokud se uprchlíky nepodaří integrovat, nebo v postupném převážení cizí kultury a zvyklostí nad evropskou?

Jde o všechny tyto problémy.

Je možné těmto problémům čelit, když do Evropy přicházejí statisíce chudých lidí bez majetku, znalosti jazyka, s jinými zvyky a hodnotami, kteří se těžko přizpůsobují našim zvykům a pravidlům? Mnohdy jim to ani jejich muslimská víra nedovoluje.

Odkud vlastně plyne názor, že celá Afrika a polovina Asie má automaticky nárok vstoupit do Evropy, požádat o statut uprchlíka a nechat se živit? Žádný takový nárok neexistuje. Evropa má podle mezinárodních smluv povinnost poskytovat azyl politicky pronásledovaným, ano, zajisté. Ale ať nikdo s vážnou tváří netvrdí, že politickým pronásledováním trpí polovina vesnice v Senegalu nebo v Afghánistánu. Chápu, je tam bída. Ale bída je řešitelný problém, pokud místní obyvatelé začnou pracovat. Evropu také nikdo netahal ve středověku z bídy, pomohla si sama. Možná je to xenofobní a rasistický názor chtít po někom, aby pracoval, ale můj libanonský soused také pracuje a nic xenofobního na tom nevidí.

Co si myslíte o australském modelu přístupu k uprchlíkům? Neměla by se z něj Evropa inspirovat, jak si myslí bývalí ministři, profesor Pavel Klener, nebo Vlastimil Tlustý?

Jedna věc jsou uprchlíci, druhá věc jsou migranti. Uprchlíků může být maximálně několik stovek ročně – těch skutečných, samozřejmě, ne těch vylhaných. To není takový problém.

V případě ekonomických migrantů je hlavním problémem evropský sociální stát. Ale Evropa nemůže platit sociální dávky všem Afričanům a Asijcům, kteří by po tom toužili. Z důvodů čistě aritmetických je to vyloučeno. Australanům to jen možná došlo o něco dříve.

Četl jsem jednu moudrou knihu, kde se pojednává o povinnostech bohatých vůči chudým. Mimo jiné tam stojí, že bohatý má povinnost pečovat o svůj majetek. Pokud zchudne kvůli tomu, že všechno rozdá, je to nezodpovědné a hříšné chování. Evropa by neměla zapomínat na své povinnosti vůči svým vlastním občanům, vlastním dětem a svým vlastním budoucím generacím.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Svatý Václav, Heydrich, Zeman. Lži, propaganda a dnešek, předkládá docent objevná zjištění k dnešnímu svátku

9:01 Svatý Václav, Heydrich, Zeman. Lži, propaganda a dnešek, předkládá docent objevná zjištění k dnešnímu svátku

ROZHOVOR Svatý Václav, s jehož jménem je spojován Den české státnosti, se snažil o pragmatickou poli…