Fotogalerie: - Islám v ČR nechceme
Z čeho máte největší strach?Anketa
Kolem IVČRN se v poslední době odehrávají některé zajímavé věci. Asi nejzajímavější byla událost v Olomouci minulý pátek. Dost se o tom incidentu u vašeho podpisového stánku psalo, někdo říkal, že tam došlo k napadení, někdo, že byl všehovšudy stržen jeden plakát. Jaké informace o tom máte vy?
Já jsem tam nebyl, ale dostával jsem velmi živé informace od přímých účastníků i od svědků. Z toho, co vím, naše aktivistka přinejmenším jednoho z těch lidí potkala již den předtím. Měli silácké řeči, ale bylo jich málo, tak zase odtáhli. Druhý den se tam objevili znovu, tentokrát ve velké skupině, odhadem patnáct lidí. Začali s verbálními útoky a skončilo to tím strženým plakátem. Byl to verbální útok, možná s lehkým pošťuchováním. Jenže je taky třeba dodat, že v minulosti si nás takoví lidé pouze fotografovali a pokřikovali na nás, takže to jejich chování vůči nám „přitvrzuje“.
Čili já trvám na tom, že pokud se tomu neučiní rázná přítrž, tak nás za rok budou střílet. Petiční právo patří k základním právům každého občana této země a podle zákona můžete stát s petičním stánkem téměř kdekoliv, a nikomu do toho nic není – a už vůbec ne lidem, kteří ani nejsou občany této země. Tady tito lidé znemožňují občanům této země výkon jejich ústavních práv. Takže je podle mě úplně jedno, jestli to bylo verbální bránění nebo zda tam vznikla nějaká strkanice, a z mého pohledu by to bylo totéž, kdyby tam přišli s kalašnikovem.
Pokud vím, tak to policie všechno vyšetřuje. Podle mých informací se tam sjelo několik policejních aut, což podle mě příliš nesvědčí o té verzi bezvýznamné strkanice, kterou někteří propagují. Každopádně policisté věc vyšetřují včetně toho, že zkoumají záběry bezpečnostních kamer, takže ta věc je v běhu.
O to ostudnější jsou podle mě výroky, které jsme slyšeli jednak od jistého olomouckého novináře, ale především přímo od rektora olomoucké univerzity, které se snažily zpochybnit ten incident, a to včetně znevažování oněch dam, které za tím stánkem stály a musely tlaku ze strany skupiny mužů čelit. Vrcholem pak bylo vyjádření pana rektora, který velké většině obyvatel této země podsunul, že jsou to nevzdělaní xenofobové a neměli by o islámu vůbec hovořit.
Pan rektor tímto prokázal naprostou neúctu k ústavním právům svých spoluobčanů a jeho chování pokládám svým způsobem za ještě horší než chování těch výrostků.
V týdnu Jan Čulík naopak označil vyjádření rektora za příliš mírné a měl pocit, že měl stát absolutně na straně svých studentů...
Cokoliv, co bych řekl na adresu pana Čulíka, by bylo žalovatelné.
Stánky má IVČRN nejen v Olomouci, ale i v ostatních městech. Jaké tam jsou zkušenosti s reakcí veřejnosti?
Už vloni, když jsme podepisovali petici proti rozšíření práv církví a náboženských obcí, nás reakce veřejnosti příjemně překvapily. Já u těch stánků stál taky a přiznávám, že jsem do té doby netušil, jak širokou máme podporu.
A to, co vidím teď, je obrovské vzedmutí občanské společnosti. Vidím, že petiční místa tu vznikají v různých malých městečkách a kolikrát o nich ani nevíme, protože se běžně stává, že lidé začnou podpisy o své vůli sbírat třeba ve svém obchodě a ani nám to dopředu neřeknou. Slyšel jsem, jak se o tomto problému baví lidé v hospodách. Podpisy sbíráme tři týdny a již nyní máme výrazně více podpisů než vloni za tři měsíce.
Čím si toto vzedmutí zájmu vysvětlujete?
Letos se toho stalo mnoho. Už od masakru v redakci Charlie Hebdo v Paříži. Ale to, co se děje teď, je tzv. uprchlická krize. Lidé si umějí spočítat jedna a jedna a vědí, že vražda vojína Lee Rigbyho v Londýně, vystřílení židovské školy v Bruselu, Charlie Hebdo v Paříži – to vše bylo dílo imigrantů muslimského vyznání. A jestliže dnes vidí plné lodě takových imigrantů, obvykle, byť se to neříká, silných a zdravě vypadajících mužů, tuší, že tady nejde o solidaritu.
Poučenější lidé si uvědomují souvislost této migrace s expanzí islámu. A co lidi opravdu uráží, je fakt, že v médiích se o tomto aspektu vůbec nehovoří. Slyšíme stále o zubožených uprchlících, ale nedočteme se, odkud prchají, před čím vlastně prchají, kde je ta válka, která je sem přivedla. To je tabu, černá skříňka, slyšíme jen, že jsou tu uprchlíci, kterým máme pomáhat.
A každý, kdo jen trochu přemýšlí, což jsou v této zemi všichni kromě studentů a absolventů několika vyhlášených humanitních fakult, tak ví, co se děje. A uráží je, že je jim to prezentováno takto a že si s nimi establishment v podstatě vytírá zadek.
A jak byste ohodnotil onen přístup společenských a politických elit k tomuto problému?
Ocitoval bych jednoho pětašedesátiletého penzistu, se kterým jsem si nedávno povídal v Mariánských Lázních: Oni se všichni zbláznili.
Psali jsme:
Abychom neházeli všechny do jednoho pytle, zmínil bych názor poslance ČSSD Vítězslava Jandáka, jenž zazněl na ParlamentníchListech.cz a kterého rovněž zaujalo, že do Evropy nepřiplouvají žádné zubožené hladové rodiny, ale zdraví, silní a dobře oblečení muži. A rovněž jej prý napadá, jestli sem nejsou vysíláni záměrně.
Tak především jsem rád, že pan poslanec Jandák asi čte můj blog. Já jsem na něm nedávno tyto lidi srovnával se skutečnými uprchlíky, o kterých vím ledacos. Moje maminka totiž byla dětskou uprchlicí před občanskou válkou v Řecku. Byly jí tři roky, když po boku mé babičky, která nesla v náručí ročního strýčka, překračovala severořecké hory. Mimochodem, dědeček s nimi nešel, protože v té válce bojoval a držel až do konce frontu. A teď si to srovnejte s tím, jaké lidi vidíte na těch lodích.
Je také dobré k tomu poznamenat, že je třeba rozlišovat, protože vlny uprchlíků, které dnes míří na Evropu, jsou nejméně dvě. Ta první velká vlna jsou lidé, kteří se sem dostávají přes východní středomoří do Řecka nebo Bulharska. A to jsou většinou uprchlíci ze Sýrie, kteří z významné části skutečně prchají před válkou.
Ale pak je tady „jižní vlna“ směřující hlavně do Itálie a jižní Francie. Tito lidé jsou převážně ze subsaharské Afriky, nějak se dostali přes Saharu a nalodili se na severu Afriky. A tam ženy a děti opravdu nevidíte.
Pokud jde o to, jestli je to organizované, tak nevím. Ale dovedu si představit spoustu motivů, které ty kluky ze subsaharské Afriky vede k tomu, že se sbalí a vyrazí do Evropy. Uvědomme si, že oni si představují Evropu podle toho, co vidí v televizních seriálech. Kdesi jsem četl, že významným faktorem stoupající migrace není chudoba, ale naopak mírné zbohatnutí, neboť čím dál více lidí si může dovolit internet a televizi a teď vidí, jak je jim tam Evropa prezentována jako ráj – pečení holubi, blondýnky a bankomaty dávající peníze zadarmo. A tento ekonomický motiv v jejich rozhodování určitě hraje roli.
A ty báje, které se o tom v Africe povídají, jsou ještě přiživovány svědectvími, nebo spíše bájemi těch, kteří už v Evropě jsou. A tam hraje podstatnou roli to, že nikdo svým příbuzným v dopise nebo e-mailu nepřizná, že naletěl na falešný sen a teď bydlí s dvanácti chlapy na cimře v rozmlácené ubytovně. Spíše si navymýšlí, nechá se vyfotit v tom nejlepším oblečení, aby doma viděli, jak se mu daří. A to samozřejmě tam legendy o Evropě ještě posiluje.
Pokud jde o organizovanost, tak si uvědomme, že je absurdní představa, že by tisíce lidí na vlastní pěst přešly půl Afriky, překonaly poušť a bez úhony prošly Libyí, zemí, kde nefunguje vůbec nic. Takže organizované je to určitě přinejmenším do té míry, že tu cestu zajišťují nějací dopravci nebo pašeráci. A teď je otázka, jestli je to jenom kšeftování s lidmi pro profit anebo zda je tam nějaké politické pozadí. To bude vždy velmi těžké rozlišit, zejména v islámském světě, kde jsou byznys a politika vždy provázány. Tam to všichni berou tak, že dělají byznys a zároveň při tom pomáhají Alláhovi zkomplikovat život těm zatraceným Evropanům.
Co podle vás vedlo k tomu, že jsou tito lidé prezentováni jako zoufalí uprchlíci?
Těžko říct. Ale mám pocit, že lidé v Evropě si pořád nedovedou představit, že invazní armáda nemusí být ozbrojená. A nedochází jim, že když jsou neozbrojení a zcela bezbranní, tak ti útočníci vlastně ani žádné klasické zbraně nepotřebují.
Vy v sobotu v Praze pořádáte sněm hnutí Islám v ČR nechceme. Co je jeho účelem a co si od něj slibujete?
Naše iniciativa vznikla zcela neorganizovaně na sociálních sítích. Před šesti lety, když vznikala, tak neměla ambice organizovat petiční akce či účastnit se parlamentních slyšení. K tomu všemu již dospěla. Máme 120 tisíc příznivců na Facebooku, hlásí se k nám různí veřejně vlivní lidé jako profesoři nebo primáři. Zájem o spolupráci projevují politické strany nebo dokonce malé církve.
V těchto podmínkách už není možné, aby toto hnutí řídili lidé, kteří se k tomu dostali jen díky tomu, že kdysi před lety byli v pravý čas na správném místě a dodnes jsou facebookovými administrátory.
Musíme našim příznivcům a aktivistům umožnit, aby se podíleli na řízení té organizace. To je hlavní cíl – udělat z iniciativy organizaci. Bude to prozatím organizace apolitická, na principu spolku.
Pokud jde o naše cíle, vždycky říkám, že bychom měli být spíše jako myslivci než jako zahrádkáři. Ne že by nás přitahovalo střílení, ale myslivecká lobby dokáže být mnohem silnější, efektivnější a své zájmy skutečně dokáže prosadit. V tomto smyslu je pro nás tak trochu vzorem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
