Co se změní v českém školství, pokud učitelské platy dosáhnou úrovně 1,3 průměrného platu?
Je to rozumná podmínka k tomu, aby učitelé své místo mohli brát jako dlouhodobou profesní perspektivu, kde si nemusejí hledat lépe placený job, aby uživili a zaopatřili rodinu. Není to podmínka řešící vše, ale je to věc, kterou není možné opomíjet.
Jak velký problém představuje skutečnost, že mnoho studentů bere studium na pedagogických fakultách jen jako cestu k vysokoškolskému vzdělání a od počátku neplánuje učitelskou dráhu?
Vysokoškolské vzdělání není učební obor vhodný pro jedno pracovní místo. Pedagogické fakulty mají zajímavý obecný mix předmětů včetně psychologie a práce s lidmi obecně. To pro absolventy vytváří víc možností, než jen učit. Samo o sobě to není nic špatného, motivaci k nástupu na místa do škol určitě nemůžeme řešit nějakými násilnými umístěnkami. Spíš vidím jako nutnost otevřít přinejmenším část míst učitelů motivovaným zájemcům, kteří iniciálním pedagogickým vzděláním neprošli, a nechat větší roli v péči o zapracování také ředitelům škol.
Atraktivitu učitelského povolání snižovala kromě finančního ohodnocení malá možnost kariérního růstu. Může věci prospět kariérní řád v podobě, jak je navržen? Václav Klaus ml. říká, že se bere kompetence ředitelům a že „by se z něj pozvracel“…
Pozvracení komentovat nebudu, řadě lidí se oprávněně obrací žaludek z jeho famílie. Kariérní postup a perspektiva růstu je ale pro učitele podstatná. Je důležité také to, aby vyšší kariérní stupně neznamenaly jen manažerské povinnosti, ale opravdu zapojení ve výuce.
Kam by mělo české školství směřovat, pokud jde o cíle s ohledem na společenské dopady?
Hodně by prospělo vzdát se představy, že hrozby, testy a tvrdé sankce zmohou víc než motivace a povzbuzování zvídavosti v žácích. Převládající představa u nás je, že si jako společnost pomůžeme zhoršováním přístupu ke všeobecnému nebo vyššímu vzdělání. To je představa bizarní a sebepoškozující.
Jak česká „školská vize“ souvisí s dlouhodobou vizí hospodářskou?
V moderní společnosti je vzdělání základním předpokladem dobrého uplatnění. Bude stačit samo o sobě stále méně ve smyslu záruky, ale bez něj to ve světě, kde řadu činností přebírají informatické systémy a stroje, dost dobře nepůjde.
Ve které západní zemi funguje školský model, jemuž by se mělo české školství nejvíce přibližovat, a proč?
Obecně ve Skandinávii, jako velmi dobrý mi připadá experiment se „singapúrskou“ matematikou na části britských škol.
Do jaké míry může mít obecná vzdělanost populace vliv na stabilitu země, její „odolnost“ vůči politickým a jiným krizím?
Vzdělání přispívá, pokud je kombinováno s kritickým myšlením i etickou a občanskou výchovou. Nechrání ale před vším, což koneckonců ukazuje třeba jeden jihočeský motýlkář, o ekonomech na postech prezidenta Česka nemluvě.
Co říkáte na návrh projektu Dům demokracie ministryně školství Valachové? Je něco na slovech kritiků, že je zde nebezpečí ideologizace takového vzdělávání? A jak vůbec přistupovat k „širokospektrálnímu“ vzdělávání občanů?
Je to nahozená myšlenka, jejíž motivy chápu, ale velmi by záleželo na provedení. Úroveň nenávisti a sociálně patologického uvažování u nás je ale tak velká, že se hodí zkoušet nové přístupy.
Před půl rokem prezident Zeman a další politici prorokovali, že se přes nás letos přelije migrační vlna. Měli by nyní přehodnotit svůj postoj k migraci? A jak?
Teď se zrovna přijímá osm nových utečenců. Když se na to číslo podíváte ze strany, je to nekonečno, čili stěhování národů.
Vypadá to, že ať se rozvíří cokoli, zanese to politicko-mediální vítr k Miloši Zemanovi – od reformy policie až po úmrtí Věry Čáslavské. Dá se podle dosavadního vystupování českého prezidenta odhadnout, jak se zapíše do historie?
Jeho „kondolence“ k odchodu Věry Čáslavské je velmi pokleslá. Neviděl jsem nikde na veřejnosti Zemanovu kondolenci k úmrtí Islama Karimova, se kterým jeho i Václava Klause pojilo přátelství, a čekám, že na jeho pohřeb oba pojedou. Co k tomu říkat? Věra Čáslavská oba naše poslední dva prezidenty výrazně převyšovala, a to nikoli jen svými gymnastickými schopnostmi, nýbrž především jako člověk.
Jak vidíte budoucnost Evropské unie po Brexitu a před dalšími výzvami uprchlické krize?
Je naším prioritním zájmem, aby projekt Evropské unie pokračoval, docházelo k užší integraci a aby myšlenky, ze kterých EU vzešla, zakotvily i u nás. Jinak budeme postkomunistickou periférií. Z dlouhodobé perspektivy není nic důležitějšího.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
