Evropa se chová jako děcko, jen Zeman, Orbán a pár dalších jsou dospělí. Média to nenapíší, mluví hlasem pražské kavárny. Je to propaganda, rozeštvávání společnosti. Tak hovoří poslanec, který poznal ČT zevnitř

Prezident Zeman byl pozván do Bílého domu. Jak v tom světle vypadají nářky různých analytiků, že Zeman nás vytrhává ze Západu, že ohrožuje naše spojenecké svazky a na Západě ho neberou vážně? O čem tento krok svědčí?

Pozvání prezidenta Zemana do Bílého domu vnímám jako signál, že se na vámi zmiňovaném Západě něco opravdu zásadního může změnit. Nářky takzvaných analytiků to nezastaví. Naopak. Doufám, že budou mít ještě mnoho důvodů po „pražských kavárnách“ ronit krokodýlí slzy. Spojené státy americké totiž dávají hlasem svého nového prezidenta evropským spojencům najevo, že se jim zajídá hrát roli poručníka, světového policajta a strýčka Sama, který bude za Evropany tahat z ohně žhavé kaštany kdykoliv je třeba. Nový americký prezident dokonce slibuje domluvit se s Ruskem. To je v očích většiny evropských politiků, kteří neustále hledají nepřítele, na kterého mohou svádět svojí neschopnost, největší zločin.

Evropa se chová jako děcko, které se ztratilo uprostřed davu. Jenom český prezident Zeman spolu s Viktorem Orbánem a s několika málo dalšími politiky se chovají dospěle. Stojí si za svými názory, deklarují připravenost převzít za svou zemi odpovědnost. Nehledají takzvaně korektní řešení – pojmenovávají věci pravými jmény. To musí naturelu Donalda Trumpa vyhovovat víc než dosavadní hrdličkování paní Merkelové s Obamou. Doufám, že to panu Trumpovi vydrží.

Miloši Zemanovi poklesla v polovině listopadu důvěra o 8 procent, má o procento víc odpůrců než příznivců. Je to kauzou Brady, způsobem informování v médiích, jinými kroky prezidenta, nebo jen únavou ze Zemana? Naposledy zvedla naší současné hlavě státu důvěru migrační krize. Najde se i tentokrát něco?

Je to od každého trochu. Hlavní roli ovšem hraje informování médií. Mám na mysli hlavně mainstreamová, tedy tradiční, kdysi seriózní média. Jako bývalý novinář snad dokážu rozeznat, co je nestranná informace a co štvanice na každého, kdo má jiný názor. Česká televize, Český rozhlas, Lidové noviny, Právo, MF Dnes … mluví jedním hlasem – hlasem už „pražské kavárny“. Většina lidí v této zemi jim nerozumí. Ne Zeman, ne Babiš, ale páni žurnalisté rozdělují společnost. Navíc bagatelizují a oslabují úctu k tradičním hodnotám. Z pozice politika musím prohlásit, že když chci nezkresleně něco lidem sdělit, obracím se raději na takzvaná bulvární média. A to je smutné.

Jak hodnotit aféru s Jindřichem Forejtem? A pokud jde o Zemana, jak i ve světle průzkumu vypadá možnost obhajoby Hradu? Co prezidentovi prospívá, co mu to kazí?

Aféra Jindřicha Forejta je nechutná. Může to být útok zvenčí zase jenom na Zemana; může to být boj o pozice v prezidentské kanceláři. Asi tam nevládnou dobré vztahy. Co současnému prezidentovi neprospívá? Asi někteří lidé z jeho nejbližšího okolí. Mám na mysli hlavně pány Mináře a Ovčáčka. Prezidentovi neprospívá ani jeho slovník. Co mu hraje do karet? Na naší politické anebo společensky významné scéně zatím nevidím konkurenci.

Českem otřásla debata o skupině Ortel. Patrik Banga protestoval, chodily mu výhrůžky a nadávky, byly odhaleny jeho rané vulgární písňové texty, v předsálí koncertu Ortelu se hajlovalo, Tomáš Ortel sám neonacismus odmítl, Lucie Bílá dostala za jeho obhajobu palec dolů. Inu, co nám z toho všeho zbylo, a co nám tato „mediální smršť“ řekla o naší společnosti?

Ortel i Banga jsou mizerní zpěváci. Navíc jsou produktem začínající společenské destrukce a pokřiveného hodnotového systému. Všechno to má kořeny v takzvané korektnosti a neřešení závažných problémů, jakými jsou například romská otázka a nově migrace. Hudební produkci Ortelu moc neznám. Jestli jejich písně evokují k hajlování, je to špatně. Rané texty pana Bangy… to je tedy síla. Je to třaskavá směs vulgarity, hlouposti i rasismu.

Reportáž ČT o Ortelu způsobila rozruch tím, že o stanovisko nebyl požádán sám Tomáš Ortel. Byl to správný postup? Jak se poslední dobou vyvíjí vlna nevole části společnosti vůči ČT a mainstreamovým médiím? A co říci, naopak, ke kampani některých médií, že „alternativní“ média šíří propagandu a manipulace a je třeba proti nim bojovat?

Reportáž o někom, kdo nedostane slovo, je zvláštní. Nicméně neviděl jsem ji a tak nechci soudit. S nevolí a manipulací bych to viděl tak, že k velké nevoli většiny společnosti dochází vůči mainstreamovým médiím. Proč? Protože manipulují a šíří propagandu. Jak bojovat? Prostě je nečíst – nekupovat. Neposlouchat a nedívat se.

Andrej Babiš se nepouští do kritiky Zemana, rostou mu preference, ČSSD zaostává a Pavel Telička naznačil, že si s šéfem ANO již není tak blízký. Můžeme skutečně na české politické scéně očekávat tandem Zeman–Babiš? A jak je to na přelomu roku vůbec pravděpodobné, že oni dva se usadí na postech premiéra a prezidenta? Navíc Zeman Babiše u příležitosti projednání státního rozpočtu vychválil, podle některých mu „políbil prsten“...

Já si v podstatě dokážu představit téměř všechno. Andrej Babiš se nepouští do kritiky Zemana proto, že má dost svých starostí a dost užitečnější práce. Ta přináší výsledky. Vypadá to, že hospodaření státu v letošním roce skončí v přebytku. Rostou mzdy, snižuje se nezaměstnanost … Babiš je prostě úspěšný ministr financí. Z toho plyne i růst jeho preferencí. O nějakém tandemu nechci spekulovat. To, že ANO směřuje k dobrému volebnímu výsledku je ale zřetelné. A jak si stojí Zeman? Už jsem to řekl. Zatím nemá vážnějšího konkurenta.

A co Starostové, jaká je podle vašeho názoru jejich budoucnost, když například o Petru Gazdíkovi se začíná psát jako o novém Josefu Luxovi?

Já nevím, jestli nevycházíte ze starších informací. Po krajských volbách jsem jinak slušného a střídmého Petra Gazdíka viděl tančit div ne haku novozélandských ragbistů. Poslední výzkumy preferencí jsou ale střídmější. A že o něm píší novináři jako o novém Josefu Luxovi? To se nemusí líbit lidem od jeho potenciálního spojence KDU–ČSL, hlavně pánům Bělobrádkovi, Jurečkovi anebo Benešíkovi. Může to být polibek smrti.

Ministerstvo školství chce vést děti k úctě k multikulturalismu, homosexualitě a podobně. Pod hlavičkou výchovy k demokracii. Patří tento typ „občanské výchovy“ do škol? Jak učit děti o politice, například o minulém režimu, o současné mezinárodní politice, aby se školy nestaly místem vymývání mozků, ale přitom děti byly poučeny?

Učit děti k úctě člověka k člověku mi připadá normální. S multikulturalismem už bych měl problém – zavrhla ho samotná Angela Merkelová. Proti toleranci k homosexualitě nic nemám – vztah dvou lidí stejného pohlaví by ale neměl být dětem prezentován jako normální rodina. Občanská nauka by měla zahrnovat seznámení dětí s naším státním systémem, respektive se systémem EU. Povědomí o historii a cizích kulturách by si děti měly odnést z hodin dějepisu a zeměpisu. Orwelovštinou mně zavání výsledek jednoho výzkumu, podle kterého většina dotázaných dětí uvedla, že celé Československo osvobodili Američané.

A tečka na závěr. Dodnes jsem svým vnukům, poučeným ve škole, nevysvětlil, že do roku 1989 jsem nežil v koncentračním táboře, ze kterého jsem si musel vždycky odskočit do Země krále Miroslava, když jsem si chtěl zatančit anebo zazpívat. Že jsem nosil džíny, dlouhé vlasy a zpíval v rockové kapele. A že jsem tehdy potkal babičku, která byla čupr holka, a směli jsme se mít rádi.