Exdiplomat Polreich: Už víme, že jsme kolonie. Z Halíka jde strach. A ti naši experti na Rusko, co si je pěstují média...

4. 1. 2016 11:55

ROK 2015 – A CO DÁL? Právě uplynulý rok 2015 nebyl nejsložitější od sametové revoluce, jak někteří analytici naznačovali. ParlamentnímListům.cz to v bilančním rozhovoru řekl bývalý elitní zpravodajský důstojník, diplomat, publicista a pedagog Miroslav Polreich. Iniciátory masové migrace jsme vedle velmocí dle doktora Polreicha i my a musíme se podílet na odstranění příčin. Pokud prý v ČR v souvislosti s touto krizí někdo selhal, byl to ministr vnitra Chovanec, který nechal migranty zatýkat jako zločince.

Exdiplomat Polreich: Už víme, že jsme kolonie. Z Halíka jde strach. A ti naši experti na Rusko, co si je pěstují média...
Foto: Hans Štembera
Popisek: JUDr. Miroslav Polreich

Uplynulý rok 2015 označují někteří dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Vaše otázka má snahu charakterizovat právě prošlý rok 2015 jako velmi složitý, či dokonce nejsložitější od listopadu a uvádí krizové charakteristiky té doby. Není jich málo a nejsou bez závažnosti. Co je hlavní, jejich řešení bude dlouhodobé a velmi nesnadné. To se těžko popírá, ale od té doby došlo i k mnohem závažnějším událostem. Vzpomeňme, a to nelze popřít, že naše republika se poprvé v téměř stoleté historii stala agresivním státem, když jako členská země NATO se připojila k některým jiným, aby zaútočila, a to zrovna na Jugoslávii (souhlasila s přeletem bombardovacích svazů přes naše území, což je akt agrese dle definice schválené Valným shromážděním OSN v roce 1974 čl. 3 písm. f). Navíc jsme se snažili označit toto jednání jako „humanitární bombardování“, snad s úmyslem ukázat světu cestu k zakrytí této agrese. Naše vláda odmítla přihlédnout k mezinárodnímu právu, ale i k závazku samotné Smlouvy NATO, která takové jednání, pokud by byla respektována (článek 1), vylučuje. A aby naše (tedy České republiky) přímá vina byla završena, naše zpravodajská služba odmítla přes několikeré naléhání prezidenta Ibrahima Rugovy zprostředkovat dohodu k předejití konfliktu mezi Srby a Kosovem.

Známe, proč a jaké důsledky mělo naše (ne)jednání. Nepopírám závažnost současných krizí, ale nechci opakovat jejich skutečné příčiny a nakonec i migranty jsme si pozvali dosti trestuhodným způsobem, když jsme rozvrátili jejich země iniciováním občanských válek a nakonec opět tím příslovečným bombardováním. Vinit z toho jen paní Merkelovou by asi bylo od věci. Je tu ale mnohem závažnější otázka než jen migranti. Jedná se o hledání nepřítele, xenofobii a nakonec vytvoření atmosféry strachu, což se úspěšně daří nejen u nás. Za této situace se lid semkne a je snadněji ovladatelný. Vždyť i ta naše rusofobie byla již v devadesátých letech zdůvodňována migrací Rusů do Československa v počtech 10–15 milionů. Zapomněli jste? Tehdy moc byla ještě na Hradě a v rukou „hochů“ kolem Havla. Možná, že je má chyba, že se snažím jej z osobní odpovědnosti omlouvat. Byla to doba devadesátých let, doba po rozpadu bipolárního světa a společného nástupu nejenom koexistence, ale i spolupráce velmocí. Samozřejmě proti vůli neocons a naší tehdejší pravice. Proto byl v našich mediích i u BIS označen pozdější prezident Clinton kryptokomunistou a špiónem KGB (školeným v Praze) a Američané dány za zrádce. Prostě jednalo se o promyšlenou a koordinovanou antiamerickou kampaň. Pokud chceme charakterizovat dnešní nebezpečenství, nemůžeme se zapomínáním zbavit odpovědnosti za svoji vlastní minulost. Uvažujme raději, kdo jsme a kde stojíme. Tam vidím dnešní hlavní problém.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Pokud se týká migrační krize a v podstatě nekontrolovatelného množství příchozích, je třeba si uvědomit, že individuální migrace je zcela přirozená. Tak vznikly USA, Austrálie i jiné země. Masová migrace musí mít své příčiny a my (myslím i USA) jsme jejich iniciátory, pak je pravděpodobně nutno přijmout mimořádná opatření, ani ne proto, abychom jim zabránili, to není bez násilí k zvládnutí, tak to vylučme, ale předně odstraňme i příčiny masové migrace. Myslím, že EU následně zajistila jisté humanitární potřeby migrantů. Nebylo zbytí a je třeba snad ocenit (mnoho o tom nevím) i jisté krytí nákladů a potřeb. Zde bych dal organizátorům i jistý kredit. Samozřejmě nerozumím kvótám. Jedná se přece o lidi a manipulovatelnost zde nemá místo, navíc i oni mají nejenom svoji vůli, ale často i své vlastní zajištění. Proto bylo absolutně nepřijatelné, aby ministr vnitra ČR nechal zajišťovat migranty jako zločince a na rasovém základě prováděl kontroly dopravních prostředků. Byl to projev absolutního diletantismu prováděného pod sociálnědemokratickou značkou. Pokud někdo opravdu selhal, byl to náš ministr vnitra.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska médií působila tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Polarizace české politické scény není tak jednoznačná, jak se nám ji předně snaží média nastínit. Zeman má své názory, někdy jednoznačné, a může vyvolat nesouhlas, ale ne nenávist. Nenávist je projev jednoduchosti myšlení či chcete-li primitivismu. Tak jednoduší nejsme. Zde bych zdůraznil hodnocení exprezidenta Klause otištěné nedávno u vás a myslím, že není nic, co dodávat. Společnost bych jako celek moc nedělil, ale tato doba dala prostor vyznít různým aktivistům, kteří se snaží ne uklidnit a vést k „rozumu“, ale rozjitřit svými vyhraněnými postoji společnost a právě tito dostávají příležitost v dosti padlých médiích i TV. A nejsou to jen vyhlášená média, ale i Právo právě v době vánoční otisklo zaujaté názory pana Halíka, ze kterého osobně „jde strach“ (jak jsem mu to již v roce 1990 řekl). A on se nezměnil. Právě v této době, a Právo mu dalo prostor, se vyjádřil, že je to Zeman, který „soustavně dává špatný příklad, apeluje na to nejhorší v nás a je povinností pastýřů církve mu to otevřeně říci, jak to dokázali bibličtí proroci“. A aby to bylo z jedné vody načisto, vymáchal i „všudypřítomnou propagandu Ruska, jehož pravoslavný fundamentalistický mesianismus není o nic lepší a o nic méně nebezpečný než ten islamistický“. Já jenom nevím, proč se s páterem Halíkem a jeho hrubým výrazivem bulvarizuje i „nezávislé“ Právo. K vaší poslední poznámce, nemyslím, že společnost je ve svém celku rozdělena, a ani naši bibličtí proroci nemají živnou půdu, aby v našem národě uspěli. Nemají pro ně tak nutný prostor v hlouposti lidí. Nebojím se o Čechy ani o Zemana.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.

Zde si nemyslím, že je situace tak kritická, jak je v otázce předložena. Situace není jednoduchá, ale je zbytečně akcentována, aby vyvolala atmosféru strachu. Ano, to by bylo prostředí pro pravici. Co bude příští rok? Dojde k uklidnění a hledání cesty jednáním. Asad najednou není problém, jak by mohl být. Že se někomu nelíbí, je přirozené, ale není to objektivní problém. Je to individuální přístup s určitým zájmem. RF vstoupila do Sýrie, její akce byly koordinovány a nyní již máme dohodu o jednání v Ženevě za podmínek ještě včera pro západní země nepředstavitelné. Neznám časové limity, ale znám cestu. Ta je již nastoupena v reálném jednání.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

Situace v Řecku nebyla vyvolána pitím „úza“, ale pravicové vlády rády obdržely úvěry hlavně z NSR a nastoupila doba splácení, a to za podmínek jiné vlády. Myslím, že jsme si to již i v Bruselu uvědomili. V tom případě dojde k postupné stabilizaci. Snad tento závěr zváží i náš prezident.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?

Je třeba vědět předně, co je Rusko. Promiňte trochu dnes již mého profesního mentorování, ale v této vánoční době jsem byl nucen vyslechnout mnoho jednoznačných odsudků od našich expertů, které si pěstují média (Dvořák, Fištejn, Mitrofanov a spol.). Naši otci buditelé viděli v Rusech to mohutné dubisko proti Němcům. Až ten mladík KHB se tam zatoulal a poznal podstatu samoděržaví a dovedl ho popsat a odsoudit. Pozor – ne občany. O nich napsal „co dobrého v Rusech jest, slovanský původ má, co špatného, od Němců pochází“. Nechtěl bych to tvrdit, ale KHB za svého života padl v nemilost. Nechme dávnou historii historikům a zabývejme se dnešní užívanou mytologií, alespoň částečně. RF nemá velmocenské postavení a je to jen regionální mocnost. Myslím, že ten, kdo má jadernou výzbroj, nosiče a to vše schopnost řídit z vesmíru, nic jiného nepotřebuje.

Sovětský svaz se rozpadl, nebo to byla spíše řízená dekolonizace, a to poprvé v historii nekrvavá. Vzpomenete na Vietnam, Indii, Alžír a řadu jiných? V Rusku se také místně bojovalo, ale to již později bývalé gubernie mezi sebou. Sankce a následná izolace. To si opravdu někdo mimo naše mediální experty myslí? A co BRICS, Šanghajská organizace spolupráce a řada dalších států s pozorovatelským statutem? Mají jen jedno společné – USA, Anglie, Německo a Francie tam nepatří. To je naopak trend nově organizovaného světa. Není ale nutno vynechat současné třenice s Tureckem. Zde ale nejde o IS, ale o Kurdistán, a to znamená vyřazení Turecka z dosavadního bezpečnostního systému. To není jednoduchá záležitost, ale je navíc na pořadu dne. Takže o Rusko bych neměl péči.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Kdyby vlna uprchlíků nebyla živelná a byla předem plánovaná, bylo by to velmi špatné, protože iniciátorem je americké bombardování, které vlnu podnítilo. Pak by to byly USA proti Evropě a této katastrofické teorii se mi nechce věřit. A to nejenom pro její důsledek, ale i pro ne tak dalece „prozíravou“ americkou politiku. Sám jsem došel po životních zkušenostech k závěru, že americká zahraniční politika je nepředvídatelná. Proto bych jí nepodsouval tak závažné a dalekosáhlé úmysly. V podstatě protievropské.

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ, další ztráty kvůli robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…

Dostali jsme se k ekonomii a, jak říkáte, jejímu nadějnému trendu v současné době. Zauvažujme však trochu hlouběji. Právě zde je rok 2015 přelomovým. Konečně jsme dostali odvahu na základě ekonomických rozborů a parametrů říci, že ten otřepaný a stále nám předhazovaný důvod v ekonomické nerovnosti se západními zeměmi je v naší nižší produktivitě práce a ejhle, není tomu tak. Příčiny jsou jinde. Máme dokonce knihu Ilony Švihlíkové „Jak jsme se stali kolonií“ s podrobným rozborem, ale přímo uvedená čísla našich každoročních „dotací“ ve výši až 500 mld. odváděných každoročně na Západ novým vlastníkům naší ekonomiky (zásluhu si stále ještě připisuje Petr Pithart) jsme se dočetli překvapivě v LN, a ne od psavce Kellera v Právu, kde by se to dalo očekávat. Zde vidím hlavní přínos letošního roku, že jsme si tento fakt uvědomili, a dokonce odborářský vůdce Středula již si dovolil to napsat na svůj prapor, a dokonce nám poskytl podklady, které dokladují, že pokud nedojde k ráznému řešení, které rozhodně není v oblasti ekonomiky, k vyrovnání mezd a plateb nikdy nedojde. Ekonomika registruje, ale nemá své formy řešení. Ty jsou jedině v politické oblasti.

Zde je vzhledem k marasmu na naší politické scéně rozhodující role odborů. Soc. dem. svůj původní zájem péči o člověka na výplatní pásce svojí kartelizací (jak uvádí) dávno opustila, komunisté, jak nedávno prokázali, se také starají o multimilionáře a postavili se opět do pozice vlastního posuzování práva a viny. Zůstávají zde odbory, pokud jejich vedení opět nezklame (otec dělníků Falbr se umístil do Bruselu a dnes již není, ostatní dva sáhli po vysoké funkci a péče o „kolonii“ se jich již netýká. Znovu opakuji přínos, a to nejzávažnější letošního roku je ve skutečnosti, že jsme si konečně uvědomili kdo jsme – kolonie. Nyní musí nastoupit politická řešení. Zde mně chybí vize prezidenta.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Vaše otázka je opět jakoby v oblasti ekonomiky, ale je předně politická již proto, že O. Krejčí ji spojuje s obavou ze vzniku velké války. Přímo se snažíme hodnotit sílu či slabost Spojených států. Znám a nesouhlasím s určitou inklinací O. Krejčího. Dobře však, že zmiňujete již i „slabost“. To není jen problém USA, to je problém globalizovaného světa, jeho vzájemné závislosti, která je založena na uvědomění si obecné a mnohasměrné slabosti. Jinými slovy ne síla, ale slabost nás nyní stmeluje. Ta má již nyní univerzální charakter, což se o síle nikdy nedalo říct, protože ta má vždy specifický individuální přístup. Škoda, že takto nevnímá svět ten hloubavý Bělohradský, který nám dovedl naznačit, že i „násilí může být i pozitivním faktorem, jak nám to historie dokládá“. Má odpověď v této složité době je uklidňující. Vzájemná závislost je stabilizující faktor. Nedosáhneme tohoto stavu automaticky, zvláště za podmínek mediálního primitivismu, kterého jsme dnes svědky a jehož úkolem je hlavně hledat, nu raději přímo vytvářet nepřítele. V pozadí je nejenom vada v charakteru, ale i nedostatek gramotnosti.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Americké volby jsou důležitým faktorem pro politický stav světa. Nesnažme se je nyní rozebírat. Neumíme to. Už i proto, že nejsou demokratické a nemají proto stabilní normu. Vždyť předposlední prezident ani nebyl zvolen, ale určen rozhodnutím soudu. K uklidnění může vést jeden faktor. Zvolený prezident bývá politicky jiná osoba než kandidát. Jeho prostor, a to i v případě tak mocné osoby, je velmi omezen světovým politickým či bezpečnostním prostředím. To se týká Trumpa i Sanderse. Součástí tohoto prostředí jsme i my. Musíme si to ale uvědomit.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Naznačený scénář je pro mne z podstaty, tím myslím mého osobního filozofického pojetí, nepřijatelný. Jako lidé máme každý z nás odpovědnost individuální i společenskou. To se netýká nejen našeho kulturního prostředí. Ty vazby má každá kultura. Naše odpovědnost je, co budeme akcentovat. IS řeže krky a díváme se na to v TV, my bombardujeme a tisícinásobné důsledky tutláme. Co víme o prosperujícím muslimském státě, jako je Indonésie, nebo i vnitřní správě a školství IS? Nic. Jak je chceme poté soudit nebo zítra s nimi třeba i jednat? Občas nás na internetu zarazí překvapivé citace z Bible a Koránu. Pravda se těžko hledá, pokud opustíme dobrou vůli. Nevím, jestli jsme lepší civilizací. Tu „nadčlověčí“ jsme se my Evropané snažili v našem prostoru již praktikovat.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Zde se omluvím. Nemáme rozhodující osobnost. Snad je to i dobře, protože tím by mohl být širší prostor pro změnu. Nejsem opatrník, k jednotlivým lidem jsem se již dříve konkrétně vyjadřoval, ale dnes jsem se zaměřil na obecné zhodnocení stavu naší společnosti a její narovnání se jako kolonie. Uvidíme, kdo se toho ještě ujme a zda Josef Středula vydrží. Jeho předchůdcům se to moc nedařilo.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Polarizujeme se jako jednotlivci a tím se projevují i rozdílné zájmy ve společnosti. Již dříve jsem upozorňoval na nebezpečné tendence v naší zahraniční politice a v její servilitě. Ani postavení malých států nemusí být malé. Naše zem to prokázala při hledání své, ale i pro jiné, cesty v šedesátých letech. Naše malost je v tom, že ani tento přínos si nechceme přiznat. A představitele zatracujeme v podstatě stejně jako v dobách normalizace. Zde vidím pozitivní roli či možnosti pro prezidenta Zemana, dosud neukotveného Babiše i dosud v pozadí stojícího politika Klause.

Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Svoboda je ošidná kategorie, stejně jako demokracie. Byla řeč již o kolonii, a to na základě ekonomického rozboru. Ten dokumentuje stav, ale nenabízí řešení. To je v politické oblasti a není nesnadné. Existují mechanismy v politickém systému, který je v našem případě nefunkční a omezený prvkem servility. Po mém snad i laickém pohledu je to v našem prostředí odborové hnutí. Kdysi v devadesátých letech zde byly dvojí ceny a administrativním zásahem se zrušily. V případě existující rovnováhy produktivity práce, a zde je třeba poděkovat za uvědomění si tohoto stavu našim ekonomům, musí být pro stejné právní subjekty (Lisabonská smlouva) stejná odměna. To není o ekonomice, to je o administrativně-politickém rozhodnutí. Pokud s tímto Brusel nesouhlasí, ať řekne, že v EU jsou státy druhé kategorie. Narovnání vztahů je věc politická a existují proto i politické prostředky. Má to některá strana ve svém programu? Jsme k tomu vedeni médii, třeba našimi veřejnoprávními? Jen kolonie nemají svá práva (díky Ilono). A jen odbory mají svoji sílu (dobře jsi nakročil Středulo).

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?

Termín „válka“ je třeba vyloučit. Na praporu ho vždy měli neocons ve své neodpovědnosti, která má základ v jejich osobním i kolektivním deficitu inteligence. Snadno jsou identifikovatelní jejich jednoduchou argumentací po hledání nepřítele mezi občany i státy. Nevěříte? Podívejte se jen na veřejnou produkci BIS a víte, o čem píši. Naštěstí jejich nekvalifikace je natolik omezuje, že můžeme být klidní. Stačí uvést argument založený na neschopnosti a zbytečnosti jiných. Celé mé uvažování a závěry však, doufám, dílem vzájemné závislosti a odpovědnosti, která nyní má i existenční charakter, ujišťují, že je cesta nejenom k nutnému sjednocení a globální odpovědnosti, ale i řešení problémů a nebezpečenství, které nám klade sama matka příroda. A není jich, jak víme, málo.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Radim Panenka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Takovou „integraci“, jako je dnes, chystal už Hitler. Merkelová je někým řízená, nebo ji vydírají přes kompro. Promlouvá režisér a bývalý předseda komunistů Jiří Svoboda

10:57 Takovou „integraci“, jako je dnes, chystal už Hitler. Merkelová je někým řízená, nebo ji vydírají přes kompro. Promlouvá režisér a bývalý předseda komunistů Jiří Svoboda

ROZHOVOR Britské referendum, a zejména jeho výsledek podporující vystoupení země z EU, přiliš nepřek…