Při mapování největších rizik Broža vycházel z údajů posledního Světového ekonomického fóra v Davosu a jeho výroční zprávy. Současná globální rizika lze nahlížet z hlediska toho, jak velká je pravděpodobnost, že současný svět ovlivní. Výčet začíná aktuální hrozbou migrace, ale k hrozbám podle závěrů Světového ekonomického fóra patří také extrémní výkyvy počasí, změna klimatu, přírodní pohromy, nezaměstnanost, krize vody a nezákonný obchod. Tato rizika mohou mít významný vliv na život všech lidí. „Problémem je ale také míra schopnosti lidstva vyrovnat se s důsledky uvedených rizik. Tyto faktory lze rozdělit do pěti kategorií – ekonomické, environmentální, geopolitické, sociální a technologické,“ popsal Michal Broža.
Důležité je podle něj také to, která rizika vnímáme jako hrozbu v krátkodobém horizontu a která považujeme za důležitá s ohledem na delší časové úseky. V krátkodobém horizontu osmnácti měsíců se jeví jako hlavní faktor, který je třeba brát vážně, migrace. Vedle toho je to i hrozba rozsáhlého mezinárodního konfliktu, která v posledních dvaceti let prakticky mezi světovými hrozbami nebyla.
„V dlouhodobějším – desetiletém – výhledu se pohled na rizika proměnil. Mezi nejvážnějšími je nedostatek vody, změna klimatu a extrémní výkyvy počasí, potravinová krize a sociální nestabilita ve světě. Neměli bychom se tedy zabývat jen momentální situací, zaměřovat se i na to, kam svět bude směřovat v příštích letech a kde hledat řešení rizik. Žádné z rizik zřejmě současný svět nezahubí, lidstvo je schopné se vyrovnávat s různými krizemi a je nyní na nás, jak schopni jsme hledat řešení,“ řekl k dlouhodobějším prognózám Broža. V první dekádě 21. století ve vnímání globálních rizik byl přitom převažující pohled ekonomický, v současnosti jsou hrozby spatřovány spíše v environmentální oblasti.
Extrémní chudoba a hlad
Jako hlavní příznak změn, které se ve světě dějí, odborníci vidí nárůst populace, která by na konci tohoto století měla dosáhnou počtu více než jedenácti miliard obyvatel, nárůst je přitom exponenciální. „Růst počtu obyvatel je jeden z faktorů, které musíme brát v potaz při globálním uvažování o rizicích. Vedle toho je to i stárnutí populace, tedy prodlužování průměrného věku, dalším z faktorů, které ovlivňují současný svět, je obrovská nerovnost, kdy je část světa relativně velmi bohatá, malá část dokonce extrémně bohatá, ale pak je tady obrovská masa lidí, kteří žijí za nejnuznějších podmínek a přežívají s 1,25 dolaru na den,“ řekl v Brně Michal Broža.
Trend v oblasti extrémní chudoby se podle něj sice snižuje a je patrné, že se ve světě v tomto směru něco realizovat daří, ale pokud jde o počet lidí zasažených extrémní nouzí, je to stále necelá miliarda obyvatel. Na poklesu počtu nejchudších lidí se podílí hlavně východní Asie a Čína, kde dochází k velkému poklesu extrémní chudoby. Masovým negativním faktorem je také hlad, nedostatkem potravin trpí asi osm set milionů lidí a problém hladu je v tom, že pokud jsou děti dlouhodobě zasaženy hladem, mají podstatně menší schopnost se rozvíjet, získat vzdělání a snižuje se možnost jejich budoucího uplatnění.
Psali jsme:
Negativní plýtvání potravinami
Jednou z důležitých otázek udržitelnosti rozvoje současného světa je plýtvání potravinami. „I v České republice je řada zajímavých iniciativ, které se snaží téma komunikovat a vnést je do veřejné debaty. Na jedné konferenci byla prezentována skutečnost, že podle průzkumu v českých domácnostech se plýtvání jídlem nepovažuje za důležité z finančního hlediska. Myslím, že to souvisí s tím, že se u nás málo hledí na kvalitu jídla a jde se spíš po ceně, tedy že se kupuje větší množství levných a ne příliš kvalitních potravin, s nimiž se pak spíše plýtvá. Pokud jde o svět, jedna třetina všech potravin přijde nazmar a to představuje v přepočtu dvacet bilionů korun,“ uvedl Michal brože.
Na plýtvání je podle něj také zajímavé, jak je svět rozdílný a jak je bohatší svět jiný než rozvojový – u nás ztráty potravin vychází na sto kilogramů potravin na osobu a rok, v subsaharské Africe je to asi desetina tohoto množství. Důvody, proč se plýtvá, jsou neúměrně velké porce, velké nákupy nebo špatné značení zboží, které vede k tomu, že se vyhazují i potraviny, jež by bylo možné konzumovat. Celkové množství vyplýtvaných potravin by v globálním měřítku mohlo „nakrmit“ osm set milionů hladovějících.
Plýtvání potravinami mimo jiné souvisí i s krizí vody, s rostoucí populací rostou nároky na její spotřebu a v příštích deseti letech vzrostou nároky na vodu v rozvojových zemích o 50 %, ve vyspělých o 20 %. Nedostatek vody je jedno z hlavních rizik současnosti a při produkci potravin je přitom spotřeba vody velmi vysoká.
Regulace skleníkových plynů je nutná
V diskusi na VUT v Brně Michal Broža diskutoval i o problematice klimatické změny. Sám považuje loňskou dohodu států z klimatické konference v Paříži za pozitivní krok správným směrem. Dohoda se týká hlavně snižování produkce skleníkových plynů, scénáře působení těchto plynů jsou přitom různé a hrozí rozdílná rizika. „Bez regulace do konce století vzroste průměrná globální teplota přes pět stupňů, odborníci se přitom shodují, že relativně bezpečný by byl vzrůst jen o dva stupně. Fyzikální dopady oteplení budou mít dalekosáhlé důsledky. Například v Evropě je prognóza, že se významně dotkne alpské oblasti, Nizozemí, kde je nebezpečí ze stoupající hladiny moře,“ řekl Michal Broža. Skeptici podle něj globálnímu plánu na snížení emisí CO2 nevěří, ale optimisté vnímají změněnou realitu světa a vidí potřebu jeho změny. „Je důležité dívat se na svět na globální úrovni, jsou tady reálné pokusy, jak jej nasměrovat k udržitelnému stavu. Tato agenda je rozsáhlá, ale stojí za pozornost,“ uvedl Boža.
Migrace je megatrend 21. století
V závěru přednášky zmínil i aktuální otázky migrace. Podle statistik je ve světě asi 250 milionů lidí, kteří mají statut mezinárodního migranta. „To jsou 3 % obyvatel Země a jde o megatrend 21. století. Je to přitom přirozenou součástí vývoje,“ popsal vývoj expert Broža a uvedl, že migrace existovala vždy, k nejvíce negativním faktorům ale patří to, že v současnosti migruje asi šedesát milionů lidí kvůli válce a každý den je takto donuceno odejít ze svých domovů přes čtyřicet tisíc lidí. V Evropě je podle dlouhodobých statistik 72 milionů migrantů a deset států s jejich největším počtem tvoří USA, Rusko, Saúdská Arábie, Německo, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Francie, Kanada, Austrálie a Španělsko. V dlouhodobém horizontu se odhaduje, že do roku 2050 v důsledku environmentálních změn může migrovat až 200 milionů lidí. Tak jako existuje mnoho scénářů vývoje klimatu, je i mnoho prognóz migrace. „Může to být i podstatně lepší a navíc lidé budou migrovat na malé vzdálenosti. Když nastane problém v Dháce, nepojedou do Francie nebo USA, ale budou hledat prostor k životu někde blízko. Z podstatné části se migrace bude odehrávat v rámci regionů,“ vysvětlil Michal Broža.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
