Euroskepticismus je spíše u starších lidí; nebo je to v České republice poněkud jinak než v Evropě, jako ostatně téměř vše?
Vnímáme, že pozitivní přístup k Evropské unii je napříč společností v podstatě vyšší než u mladší generace, což je nezvyklé, protože ve spoustě států okolo nás a na západ od nás je to přesně naopak, jak vyplývá z průzkumů takzvaného Eurobarometru, kdy je položena stejná otázka lidem ve všech členských státech EU. Jestliže pozitivní přístup je v průměru napříč společností kolem 30 nebo 40 procent, tak u mladé generace je vyšší, až třeba kolem 60 procent. U nás je to opačně. U nás EU podporuje mladá generace méně, přestože jsou mladí lidé příjemci benefitů členství v Evropské unii...
… jako je třeba program Erasmus a další...
Přesně tak. Možnost cestování, práce v zahraničí. Je to prostě překvapivé a někdy těžko vysvětlitelné.
A co se týká velkých měst a venkova?
Konkrétně, co se týká účasti v evropských volbách, tak neplatí, že by ve městech byla výrazně vyšší. Je mírně vyšší, ale to je spíše statistická chyba, o jednotky procent. Nedá se tedy říci, že by se vnímání našeho členství v EU u obyvatel České republiky dělilo podle sídel, kde žijí.
V posledních letech se už konečně hovoří o tom, že věda přerostla naše hranice. Zaznamenáváte nárůst zájmu výzkumných ústavů o evropskou spolupráci?
Pojďme k volbám do Evropského parlamentu, které budou za méně než sto dní. Možná jsou ve své podstatě nejdemokratičtější, protože na rozdíl od regionálních voleb ten, kdo je tam zvolen, většinou do křesla dosedne. Kdežto v našich poměrech je poměrně časté přenechání postu, nebo jak říkají někteří kmotři – důležité není zvítězit ve volbách, ale vyhrát v zákulisních jednáních a šachových partiích…
Princip je všude stejný. Z kandidátní listiny můžete někoho upřednostnit a samozřejmě vždy je možnost, že některý z kandidátů na svůj mandát rezignuje. Ovšem v historii našeho členství se to stalo tuším jen jednou, kdy během mandátu poslanec rezignoval a nastoupil místo něj náhradník. Ale je předem dané, že náhradníkem je druhý v pořadí na kandidátce s největším počtem hlasů. Národní strany mají samozřejmě vliv na to, jak vypadá kandidátka, ale co se týká voleb jako takových, je to jasná matematika.
U nás všechny volby probíhají ve dvou dnech. V tom jsme asi také zvláštní, že?
Členské státy dopředu koordinují termíny voleb do Evropského parlamentu. Datum voleb je stanoveno Evropskou radou a Evropským parlamentem a je to jeden prodloužený víkend. Evropské volby se konají podle poměrného systému, volí se podle kandidátních listin a ty se přepočítávají koeficientem.
Konkrétní čas konání voleb si jednotlivé členské státy stanoví svými volebními zákony. Česká republika si drží tradici dvoudenních voleb – páteční odpoledne, sobotní dopoledne. Jsme v tomto směru jediným státem, kde se volby do Evropského parlamentu konají ve dvou dnech. Ve všech ostatních členských státech se konají vždy v rámci jednoho dne a v naprosté většině států je to neděle.
Pro zajímavost, ve čtvrtek jsou třeba evropské volby v Nizozemí, v pátek zase v Irsku.
Psali jsme:
Výsledky jsou tedy za celou EU oznámeny v neděli večer. To už je náš volič značně netrpělivý, myslí hned na to, co se to tam s těmi lístky děje...
Ústřední volební komise výsledky sečte hned, jak je dostane z okrsků a nižších úřadů. Nesmí je ale zveřejnit. To je možné až v neděli večer, ve chvíli, kdy se uzavřou poslední volební místnosti v celé EU. Což je řádově devátá, desátá hodina večerní. V minulých volbách se jako poslední uzavíraly volební místnosti v Itálii v deset hodin večer.
Hovoří se o tom, že výsledky budou velká změna. Pro někoho svěží vánek, pro jiného blizzard. Bude rozložení podobné, nebo dojde k razantní změně?
To se opravdu těžko odhaduje. I průzkumy, které jsou velmi často zveřejňovány, spíše reflektují preference voličů v národních volbách. Tato čísla je třeba brát se značnou rezervou. Volební účast s největší pravděpodobností nebude dosahovat účasti, jaká je při jiných volbách, třeba do Poslanecké sněmovny, a to má samozřejmě vliv na to, jak evropské volby dopadnou.
V tuto chvíli je to tedy těžké říci. Ale jisté je, a to vidí všichni, kteří sledují vývoj, že v mnohých státech došlo k nárůstu stran, které se směrem k EU vyjadřují kriticky, a mají negativní názory, ale jakým způsobem se to ukáže při účasti v těchto volbách, to se opravdu nedá odhadnout.
Další neznámou je, kam zamíří některá z těch především nových politických uskupení, která se mohou ve volbách objevit a nějaký mandát získat. Národní strany si sice stanoví, ke které frakci se v rámci Evropského parlamentu chtějí přiřadit, frakce je ale musí nejdříve akceptovat. A to jsou zatím všechno neznámé věci, které nyní v podstatě znemožňují říci, jak bude Evropský parlament po volbách vypadat.
… třeba právě ve frakci Zelených není zatím náš jediný europoslanec… Není to atypické?
Je pravdou, že za celou dobu, co jsme v EU, jsme ve frakci Zelených nikdy žádného zástupce neměli, i když Strana zelených byla v České republice zastoupena, a to nejen ve Sněmovně, ale i ve vládě. Minulo se to s periodou evropských voleb a žádné mandáty nezískala. To se může změnit a do frakce Zelených se může zařadit třeba některá ze stran, které budou u nás zvoleny. A to je právě to, že je těžko momentálně říci, kam se kdo přihlásí a kam bude přijat.
Nekopírujeme vývoj ale tak trochu ex post, co se třeba týká našich Pirátů? Piráti v zahraničí byli na vrcholu před pár lety, ale u nás by je člověk pohledal – a hleďme nyní, opak jest pravdou. Nejsme tak poněkud pozadu, jako i v jiných směrech?
To si nemyslím. Je to závislé na tom, jak se konkrétně vyvíjí politická situace. I v ČR jsme zažili situaci, že se objevila strana, která získala značnou popularitu v jednom volebním období, ale v dalším naprosto zmizela z politické mapy. Něco podobného se asi děje autonomně v reakci na situaci v dané zemi... žádnou posloupnost, závislost či zpoždění za vývojem v tom opravdu nevidím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
