Expert: Rusko nemůže být demokratické. Hrozí mu nebezpečí ze strany Číny. Evropa je zaplavena ruskými špiony, ale...

16. 3. 2016 9:32

ROZHOVOR Podle politologa z Masarykovy univerzity Tomáše Šmída, který se specializuje na problematiku Ruska, Německo pod vládou Angely Merkelové v Putinových očích ztratilo na vážnosti, ale ani Evropská unie jako celek není pro Rusko rovnocenným partnerem. Šmíd si také myslí, že jestli existuje nějaké skutečné ohrožení ruské územní integrity, pak je to Čína se svým vlivem na Sibiři, kde už je mnoho ruských regionů ekonomicky i demograficky prakticky součástí Číny.

Expert: Rusko nemůže být demokratické. Hrozí mu nebezpečí ze strany Číny. Evropa je zaplavena ruskými špiony, ale...
Foto: David Daniel
Popisek: Politolog z Masarykovy univerzity Tomáš Šmíd, který se specializuje na problematiku Ruska.

Ruský historik Andrej Zubov vyslovil prognózu podle, které čeká letos Rusko revoluce. Je to jen přání profesora, který má spor s Vladimirem Putinem, nebo je na tom něco víc?

Podle veřejných vyjádření profesora Zubova od doby, kdy se dostal do otevřeného sporu s Kremlem, si myslím, že jde spíš o jeho „přání, které je otcem myšlenky“. A navíc o revoluci v Rusku od opozičně naladěných lidí slyším od roku 2008, kdy jsem se s nimi poprvé dostal blíže do kontaktu. Domnívám se proto, že letos pro takové předpovědi nejsou relevantní data. Je ale pravda, že navzdory efektivnímu působení kremelské propagandy pronikají na veřejnost informace, že sankce a extenzivní vojenské výdaje na ruská vojenská angažmá ruská populace pociťuje nesmírně tvrdě. Ty informace mám od svých kontaktů napříč celým Ruskem. Malý a střední byznys je v Rusku pod obrovským tlakem, s poklesem hodnoty rublu se leckomu znehodnotily úspory a někde je problém sehnat i základní potraviny. Snížení životní úrovně a nejistota populace může náladu vyhrotit do té míry, že dojde k sociálním nepokojům. To ale neznamená, že nastane revoluce, která svrhne režim.

Do jaké míry v Rusku funguje to, že prezident Putin přes vše sporné vrací ruskému národu sebevědomí, které se po rozpadu sovětského impéria vytratilo?

To je jednak produktem velice efektivní kremelské propagandy a toho, že v Rusku neexistuje svoboda slova v západním pojetí. Mimo velká centra mají masy obyvatelstva velmi omezený přístup k jiným než oficiálním informacím. A pak k růstu sebevědomí přispívají i ve skutečnosti pouze dílčí úspěchy ruské zahraniční politiky.

Může dojít k „personální“ změně v čele Ruské federace a máme se bát potenciálního příchodu někoho ještě více vyhraněného vůči Západu, než je Putin?

Řada Putinových příznivců, ale i intelektuálů, kteří nejsou vyloženě proputinovští, to tvrdí. A je to často využíváno propagandou směrem na západ – říká se: dohodněte se s Putinem, protože může být ještě hůř, je tady Zjuganov, Žirinovskij a řada dalších postav z okraje politického spektra. Hůř být samozřejmě může, spodní proudy v ruské politice jsou relativně silné a není vyloučeno, že vyhřeznou na povrch. Predikce jsou ale nesmírně obtížné. Putinský režim je na druhou stranu velice silně etablovaný a stojí na bezpečnostně-policejním aparátu a na průmyslových konglomerátech orientovaných na palivoenergetický průmysl. Jestliže jsem říkal, že malý byznys v Rusku trpí, oligarchických kruhů se to až tolik netýká.

Mohou tyto kruhy promluvit do zmíněné personální změny?

I k rozporům v rámci režimu může dojít, to není jako stalinské politbyro, které poslouchalo na slovo diktátora. Putinský režim je velmi variabilní a je tam řada osob, kruhů a frakcí, které se navzájem nemají rády a při určitém společenském otřesu se do sebe mohou pustit. Dlouhodobě je zřejmé, že nejsou dobré vztahy mezi režimem s jeho bezpečnostním a policejním aparátem na straně jedné a armádou na straně druhé. Ta rivalita je dlouhodobá, mimo jiné proto, že se armáda cítí upozaděna režimem, který dává přednost politické i finanční podpoře spíše „vnitráckých“ struktur. Dovedu si představit, že za určitých okolností se armáda na ataku na Putina může podílet. To jsou ale spekulace a sociální dynamika je hlavně během revolučních procesů takřka neodhadnutelná.

Evropa má na Rusko své pohledy, vlastní optiku. Jak se ale vlastně dívá současné vedení Ruska na Evropu?

Obecně se dá říci, že Putinovy zahraničně politické představy se opírají o doktrínu, která by se dala označit jako euroasianismus. Je to tedy určitý pohled, který pojímá Rusko jako impérium, jež má zájmy na euroasijském kontinentu a Evropa je jen objektem určitého širšího geopolitického zájmu. Evropská unie a Evropa „malých a středních států“ není pojímána jako rovnocenný partner. Jestli je ze strany Ruska na evropském kontinentu někdo respektován jako silný hráč, pak je to Velká Británie, možná Německo. A umím si představit, že Německo pod vládou Angely Merkelové v Putinových očích ztratilo dost na vážnosti. Vztahy Ruska a Evropy nikdy nebyly a nejsou partnerské, vždy jde spíš o geopolitický boj.

Jaký je Ruský geopolitický pohled na jih a východ?

Jižní směr je pro Rusko nesmírně důležitý, je to zranitelný podbřišek, kde Rusko naráží na muslimský svět a oprávněně to pociťuje jako ohrožení své územní celistvosti. Pocítilo to v rusko-čečenských válkách, na jihu je i ruský dlouhodobý rival Turecko, což se projevuje i dnes v syrské krizi. Další hráč v oblasti je Írán, který má dnes s Ruskem mnoho společných zájmů, ale dlouhodobě je to konkurent na trhu s energetickými surovinami. Řada kruhů v Rusku dnes určitě není nadšena z oteplování vztahů mezi USA a Íránem, který se tím i stává velkým konkurentem zejména na trhu s ropou, a hlavně zemním plynem.
Čína je také obrovský hráč, zejména z hlediska toho, jak Rusové dlouhodobě nejsou „fyzicky“ (demograficky) a ekonomicky schopni osvojit si východní Sibiř a Čína přitom tento potenciál má. Vznikají tak zatím oficiálně neformulované obavy, že jestli existuje v Asii nějaké skutečné ohrožení ruské územní integrity, pak je to Čína se svým vlivem na Sibiři. Řada pozorovatelů tvrdí, že mnoho ruských sibiřských regionů je už ekonomicky i demograficky prakticky součástí Číny.

Kde vidíte v evropské optice v pohledu na Rusko největší omyly a nedorozumění?

Myslím, že z dlouhodobého hlediska je obrovská chyba, že je tolik evropských zemí do takové míry závislých na ruských energetických zdrojích. Celá řada zemí je proto omezena v růstu, např. Maďarsko a Slovensko jsou mnohem víc než Česká republika závislé na ruském plynu a to pak ovlivňuje jejich mezinárodní politiku. Další chybná optika spočívá v tom pořád se snažit s putinským režimem navázat standardní partnerství, protože to není možné. Zastánci euroasianismu to nechápou, a pokud to evropské elity nepřijmou jako fakt, bude neustále docházet k nedorozuměním. Putin je silový politik – což nemíním a priori negativně – a navazovat s ním přátelské partnerství je iluze. Zvlášť iluzorní je to třeba z pohledu České republiky, která má méně obyvatel než samotná Moskva.

Jak je na tom ruská demokracie? Některé názory tvrdí, že v takové zemi nemá bez tradice šanci…

Ruský prostor nikdy ve standardní demokracii nežil, Rusko vzhledem k politickým tradicím demokratické být asi ani nemůže. Tím, jak se ale svět globalizuje a probíhá i výměna informací, přiblížení ruského režimu západním standardům nastat může. Přestože Putina kvůli tomu, jak vedl druhou rusko-čečenskou válku, považuji za regulérního masového vraha, nevidím jej zdaleka jako to nejhorší, co se v moderních ruských dějinách objevilo. A navíc je třeba pochopit, že ruská populace podporovala Putina, protože životní úroveň celých mas byla za jeho vlády historicky nejlepší – nebyly žádné hladomory, penze se vyplácely poměrně včas, vznikla ekonomicky vyjádřitelná střední třída… Ta podpora tedy má i socioekonomickou logiku.

Jak vidíte vývoj v Sýrii ve světle ruského angažmá a možného střetu s Tureckem?

Rusko-turecké spory jsou historicky hluboce zakořeněné a dovedu si představit, že kvůli tomu, jak jsou současné vztahy v rámci syrského konfliktu komplikované a jaké má Erdogan ambice, spor vygraduje do nějaké podoby většího konfliktu. Může pak dojít i ke konfliktu NATO a Ruska, ale tady je podle mého názoru problém, že Turecko vede politiku, která není s NATO konzultována, a nechová se v řadě ohledů jako spojenec. Je třeba si tedy uvědomit, že si i NATO může říct, že Turecko vede natolik samostatnou a problematickou politiku, že článek 5 nebude v případě jeho konfliktu s některým aktérem syrského konfliktu, např. Ruskem, aktivován.

V současné EU sílí euroskeptické hlasy. Může se střední Evropa stát „kořistí“ Ruska při rozvolnění EU?

O tom vůbec nepochybuji. Myslet si, že toho režim putinovského typu nevyužije, je čirá iluze. Čím méně Západu a NATO, tím více Ruska ve střední Evropě. Problém je, že EU nefunguje zrovna přitažlivým způsobem, má řadu demokratických deficitů a dalších nešvarů. Rusům samozřejmě nespokojenost a chaos v Evropě vyhovuje.

Co by mohlo omezit takové ambice Ruska?

Vždy jsem byl pro, aby NATO bylo co nejstabilnější a nejpevnější organizací, protože Ruská federace je světovou velmocí pouze vojensky. V žádném případě není ekonomickou velmocí, jeho ekonomika má obrovské problémy a některé jeho strukturální ekonomické problémy odpovídají problémům afrických rozvojových zemí. Protiváha rozpínavosti takových režimů proto musí spočívat na vojenské síle.

Co by znamenala realizace ruských ambicí v Pobaltí?

Pokud by Rusko obsadilo v Pobaltí jedinou vesnici a nedošlo k aktivaci článku 5 NATO, byl by to konec Severoatlantické aliance. Pokud členské státy NATO chtějí tuto organizaci udržet, měly by se postavit za teritoriální integritu pobaltských států. Ty se navíc na rozdíl od Turecka chovají jako spojenci vzorově.

V České republice se mluví o ruské „páté koloně“, o špionech a proruských webech. Jak reálné to je?

Je to nepochybný fakt, je to způsob, jak už Sovětský svaz a pak i Rusko vykonávaly svou zahraniční politiku. Rozhodujícím tvůrcem zahraniční politiky není ministerstvo zahraničí, ale Lubjanka. To ostatně nikdy nechápali v USA, kde zahraniční politiku tvoří State Departement s prezidentem; a CIA, jakkoli mocná, je jen jakousi převodovou pákou, a to ještě pouze v dílčích otázkách. V Rusku naopak jejich analogie CIA, tzn. FSB, je tím hlavním, kdo tvoří zahraniční politiku, a převodovou pákou je ministerstvo zahraničí. Funguje to tak od dob SSSR až dodnes. Celá Evropa je takřka zaplavena ruskými špiony, ruské ambasády jsou jich plné, a funguje to i tak, že kupují nebo manipulují novináře, působí na internetu apod. To ale na druhou stranu v žádném případě neznamená, že každý, kdo kritizuje Západ nebo vyjadřuje pochopení k některým krokům Ruska, je jejich špion, jak zní argumenty některých protirusky až rusofobně orientovaných skupin.

 



 


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: David Daniel

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 137 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Čínská velvyslankyně pro PL uvádí fakta: Tibet byl za vlády dalajlámů temnější než středověká Evropa

4:40 Čínská velvyslankyně pro PL uvádí fakta: Tibet byl za vlády dalajlámů temnější než středověká Evropa

REPORTÁŽ Státní návštěva prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice proběhla zcela úspěšně. Ohledně…