Jak hodnotíte současný stav vyjednávání o brexitu mezi Velkou Británií a Evropskou unií?
Evropská unie záměrně vnutila Velké Británii, která bohužel nebyla úplně jednotná a dobře připravená na vyjednávání, text dohody, který umožňuje udržet minimálně jednu část Spojeného království – to znamená Severní Irsko – natrvalo ve vnitřním trhu Evropské unie. A v důsledku by to umožnilo také vznik trvalé celní hranice mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království. Ona smlouva v podstatě významně narušuje suverenitu Británie a každý britský parlament musí takovou smlouvu samozřejmě shodit ze stolu.
Je velmi zajímavé, že britská vláda odmítala zveřejnit kompletní právní analýzu této smlouvy už v prosinci. Nakonec britský parlament poprvé v historii schválil usnesení, že britská vláda pohrdá parlamentem, a vláda musela plnou verzi právní analýzy zveřejnit. V právní analýze se ukázalo, že existuje riziko, že mezi Velkou Británií a Severním Irskem vznikne uvnitř Spojeného království celní hranice, která podle současného znění brexitové smlouvy může být trvalá, což je prostě nepřijatelné pro britské politiky a britský parlament.
Česko uznalo za prezidenta Venezuely Juana Guaidóa. Souhlasíte?Anketa
Často slýchám, že Britové nevědí, co chtějí. Co říci na tento argument?
Vědí, co chtějí, akorát Evropská unie jim to nechce schválit. Není přece nic špatného na tom chtít volný obchod, ale zároveň chtít omezit například migraci. Evropská unie z ideologických důvodů říká, že existují čtyři propojené svobody – svoboda pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob – a podle jejího názoru jsou nedělitelné. Ale to není žádné slovo Boží, to jsou pravidla Evropské unie. V historii mnohdy existoval volný obchod se zbožím, ale neexistoval volný pohyb osob. Takže to, co chtějí Britové, je zcela legitimní. To, že jim to nechce Evropská unie dát, je věc jiná. Kdyby to Britům poskytli, určitě by se našlo mnoho dalších členských států, které by chtěly podobně upravit své vztahy – tedy vrátit se k dávnému modelu evropské integrace.
Psali jsme:
K modelu Evropského hospodářského společenství?
Ano, kdy existoval volný pohyb zboží, ale ne osob.
Tehdy šlo především o obchodní spolupráci. S Maastrichtem a Lisabonskou smlouvou se vše změnilo. Jak v celém vyjednávání vidíte roli premiérky Theresy Mayové, která bývá chválena i kritizována?
Měla velmi nesnadnou úlohu, protože na jedné straně patřila v době pořádání referenda o členství Británie v Evropské unii ke skupině zastánců členství v Evropské unii. Ovšem po výsledku referenda, který potvrdil, že by měla Velká Británie vystoupit, hlavní zastánci tábora odchodu z Evropské unie se do premiérské funkce zrovna nehrnuli. Takže to na ni tak trochu zbylo. Nakonec ji Konzervativní strana potvrdila jako nového lídra a nového premiéra a domnívám se, že v prostředí tlaku Evropské unie nemohla vyjednat lepší dohodu. To bych jí nezazlíval.
Koneckonců předseda Evropské rady Donald Tusk už v říjnu roku 2016 říkal, že jedinou alternativou tvrdého brexitu je žádný brexit. Tady je vidět, že Evropská unie celou dobu vyjednávání směřovala na tyto dva extrémy. Buď tedy donutí Británii k tvrdému odchodu, nebo Británie zůstane součástí Evropské unie, ale s žádným měkkým brexitem s dohodou nepočítali. Theresa Mayová neměla asi velkou šanci dohodnout něco lepšího, než co přinesla do britského parlamentu.
Jak se Evropské unii daří tedy ukazovat trest pro Velkou Británii? Je to chování dost odstrašující pro ostatní státy, aby se o něco podobného nepokoušely?
Členské státy ten vzkaz pochopily, zároveň ale pochopily, že je to děláno záměrně. Členské státy jsou si vědomy, že evropské instituce trestají Británii za to, že si dovolila chtít vystoupit z Evropské unie. Avšak zároveň je to záměrné, takže i to poškození Británie vidíme. Vidíme, že Evropská unie se začala připravovat na tvrdý brexit a už i jednotlivé členské státy schvalují své plány pro případ tvrdého brexitu. Recipročně se připravuje také Velká Británie, tedy přípravy běží. Všechny v současnosti schválené právní předpisy jak na straně Evropské unie, tak Velké Británie automatizují cestu k tvrdému brexitu, a aby se tato cesta odvrátila, muselo by se do toho zasáhnout na obou stranách, jak v Evropské unii, tak ve Velké Británii.
Všichni vědí, že tak je to nastaveno, a vlastně se čeká, jak to dopadne. Pokud se přes ten 29. březen letošního roku překotíme a skutečně dojde k tvrdému brexitu, všichni budou čekat na výsledky. Protože Německo je ze zemí Evropské unie největší exportér do Velké Británie, existuje předpoklad, že němečtí exportéři budou tlačit na německou vládu, aby alespoň v některých oblastech s Británií vznikla dohoda, například o obchodu se zbožím, aby důsledky nebyly tak nepříznivé. Nakonec i když bude tvrdý brexit, tak ekonomické důsledky nebudou tak katastrofální, jak se straší veřejnost, protože ekonomické subjekty si vynutí nějakou dohodu. Ty ztráty jsou pro ně neakceptovatelné – zvláště v období, kdy ekonomika Evropské unie i Německa postupně směřuje do útlumu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
